Musial se naštěstí nezměnil
Vyčetl jsem v ČTK: Senátorský slib 10. března slavnostně složila Dagmar Lastovecká (ODS), které Ústavní soud v únoru potvrdil platnost jejího mandátu. Na právě zahájené druhé schůzi horní parlamentní komory tak Lastovecká doplnila počet senátorů na kompletních 81. "Blahopřejeme paní senátorce Dagmar Lastovecké a srdečně ji vítáme mezi námi," řekl po jejím písemném stvrzení slibu místopředseda Senátu a jeho nejstarší člen Jaroslav Musial (ČSSD). Lastovecké potom její kolegové předali květinový dar, v němž každý květ podle Musiala představuje každý den nejistot, které musela senátorka prožít od loňských senátních voleb do konečného rozhodnutí Ústavního soudu. "Pro člověka se smyslem pro čest, pravdu a spravedlnost nebylo těžko prohlédnout politickou účelovost tohoto politováníhodného zpochybňování volby," prohlásil na schůzi Musial. "Bylo to nemravné, a» protest podal kdokoli," dodal pro ČTK.
Co k tomu říci?
V čtvrteční Staromladé dnešní frontě bylo k tomu, že dodal nejmenovaný Zemanův senátor: "Pana Musiala na klubu zataháme za vlasy. Bude nám muset vysvětlit, co ho vedlo k takovému jednání," řekl a bylo napsáno.
Pan inženýr Musial je hodně starý pán. Ale stále to je kluk ve foglarovském smyslu slova a duchu zároveň. Pamatuji si ho jako přednostu okresního ouřadu v Teplicích. Tak veselého, bystře reagujícího a vnímavého člověka v podůchodovém věku a na státně vyplácené funkci jsem ještě neviděl.
Má osobitý náhled na život, který jde napříč spektrem stran a náboženství a kdykoli jsem s ním hovořil zajímal se nejen o problémy, ale také jak z nich co nejrychleji ven. Podezříval jsem ho z jisté mladické nerozvážnosti, protože být starý, optimistický a veselý není normální, ale v tom to asi je, že normalita je igelitový pytel na vzdechy a bolesti zad, ne časoprostoromíra duše.
Proto se nedivím tomu, co řekl. Pokud řekl, že nebylo těžko prohlédnout politickou účelovost tohoto politováníhodného zpochybňování volby, choval se stejně jako když jsme spolu mluvili na okresním úřadě v Teplicích. Nebylo to politicky kulantní, ale řekl si co si myslel.
Osobně mě kauza s občankou Dagmar Lastoveckou zarazila. Bylo sice na zváženou, zda v době předvolebního finišového klidu poskytnout nějaké povídání médiím - to považuji za možnou účelovou záležitost, ale vždyť stačilo (nějak) zaplatit uveřejnění několika článků a rozhlasových relací, kde by se šikovně mluvilo ve prospěch občanky Lastovecké, aniž by to bylo napadnutelné a posekáno...
V tomto případě naopak byly mediální prohřešky vázající se na její tělo a duši spíše formálního charakteru a proto Musialova slova chápu jako celkem oprávněnou výtku.
V Musialově říkání mně však chyběla mravně-poučující myšlenka: po této zkušenosti budiž všem jasné, že po skončení předvolební kampaně nechť adepti na senátorství drží jazyk za zuby a hrají si raději doma na piano nebo se psy, protože stejně toho moc již nemohou ovlivnit.
Dokladem jsou poslední senátorské volby, kdy např. v okrese Ústí nad Labem se dostal na senátorskou židli telnický starosta komunista Doubrava. Po republice to bylo velké překvapení, že rudý je senátorem, ale na Ústecku vůbec ne. ČSSD, která čekala že vztyčí vítězný prapor, nasadila naprosto všedního a nevýrazného kandidáta, který zaujal jen tím, že neměl čím zaujmout, dosavadní starosta městského obvodu za ODS byl již příliš obnošený a všední, ale přece jen o něco působivější než muž z ČSSD.
Doubrava vyhrál proto, že se všichni diví, jak tak rozumný člověk jako on, může být ještě v KSČM. Doubrava má svým jednáním pověst rozumného komunálního politika. To, že je členem KSČM, chápali i jeho pravicoví sympatizanti, kteří ho volili, za roztomilou úchylku. Každý má přece právo na určité výstřednosti. Nebo ne?
Senát je skutečně více komorou osobností než stranické příslušnosti. Proto občanka Lastovecká nemohla na poslední chvíli něco ovlivnit a žaloba se mi proto zdála dvojnásob podivná.
Ale když jsme u těch senátorů, v Ústí nad Labem byl před pár lety poprask, když se volili senátníci, že trmický starosta Otto Neubauer byl v rozhlasové debatě pár dnů před volbami obviněn anonymním telefonátem do rozhlasového studia, že je hitlerjugendským hajzlíkem, protože za války aktivně v tomto nacistickém "pionýru" vystupoval. A teď si hraje na Čecha.
A úplnou "shodou" náhod druhý den v jednom českém deníku o tom vyšel článek s reakcemi odborníků - historiků, kteří ale byli "vytěžováni" na toto téma již několik dnů předem. Čili článek byl připraven předem a jenom se čekalo na "anonymní" telefonát.
Pikantní na celé záležitosti je, že chlapec Otto v době války byl "mrzákem" svíraným v korzetu, který byl rád, že vůbec byl schopen vydržet ve škole při vyučování. Pokud se někdy ukázal mezi chlapci z modelářského a podobných kroužků, které spadaly pod Hitlerjugend, byla to věc klukovské zvídavosti. V HJ nikdy nebyl a také by si do této organizace žádného "kripla" nevzali...
A Otto Neubauer se tím senátorem nakonec stal. Když se ukázalo jaký na něj byl ušitý podraz, volili tohoto socana i pravičáci. To jen tak na dokreslení, když už jsem začal psát o senátu, Lastovecké, Musialovi a devadesátihlavé kytce.. Suma summarum jsem rád, že se Musial naštěstí nezměnil.
