Odmítám požadavky zahraničních Čechů
Vážený pane Čulíku,
stále a stále se hovoří o problému dvojího občanství a o tom, že Češi, kteří
emigrovali (většinou z vlastního podnětu, protože nebyli spokojeni s
komunistickým režimem) do zahraničí a v zemi svého nynějšího pobytu získali
státní občanství, by měli získat i občanství české.
Zamyslíme-li se nad tím, je poněkud kuriózní již samotný institut dvojího
občanství. Kterému státu bude dotyčný člověk loajálnější? Zemi, kde se
narodil nebo zemi, kam emigroval? Dvěma pánům nelze sloužit, tedy nikoliv
alespoň poctivě a bez výhrad. Jak se dotyčný člověk zachová v situaci, kdy
se zájmy obou států, jejichž má občanství, budou rozcházet?
Pro
zpravodajskou službu kterého státu bude pracovat, když si ho zpravodajci
obou zemí pozvou na kobereček? Většinou bude pracovat, bude-li muset,
bude-li vydírán, nebo bude-li dobrovolně souhlasit, chce-li přijít k penězům
stůj co stůj, pro ten bohatší a mocnější stát. To vyplývá z logiky věci.
A
tento mocnější a bohatší stát je většinou ten stát, kam dotyčný emigroval, a
to z drtivé většiny za účelem ekonomické emigrace a nikoliv za účelem
nějakého politického pronásledování (to by se musela vystěhovat,
resp.emigrovat většina národa a tak tomu samozřejmě není).
No a pro tento
mocnější a bohatší stát bude přínosem v tom, že v zemi původu má své
kontakty, rodinu, zná domácí reálie, které cizímu zpravodajci chybí a
především zná perfektně domácí jazyk.
Dále drtivé většině těch emigrantů, kteří se domáhají získání českého
občanství, nejde samozřejmě ani tak o lidská práva a podobně (to mohli
zůstat v rodné zemi), ale o majetek po příbuzných, kteří zde zůstali. To je
i případ paní Fuchsové z USA.
Do Čech se natrvalo vrátit nechce, protože má
pohodlné živobytí v USA, ale nechce přijít o majetek, který by zde mohla
zdědit po rodičích nebo příbuzných. Vždyť, když emigrovala, tak určitě
nepočítala s tím, že za jejího života nastane doba a bude sem moci jezdit
jako turistka a pošilhávat po majetku svých příbuzných.
Tenkrát takoví lidé
za sebou spálili všechny mosty. Nyní ale vidina rozmnožení svého majetku,
který by mohli získat v ČR jim nedává spát. Lidská hrabivost opravdu nezná
hranic.
Tito lidé si myslí, že mohou dostat vše.za vše se v životě platí.
Oni zaplatili tím, že si vydřeli dnešní postavení v emigraci a za sebou
nechali vše to,co by jako čeští občané mohli získat. Lidé, kteří zde
zůstali, museli žít v režimu, s ním se museli volky nevolky smířit. Každý
většinou má to, co si zasloužil.
Rozhodně mi připadá dosti zvláštní, abych já jako člověk žijící trvale třeba
v Austrálii, volil do českého parlamentu, aniž přesně znám sutuaci
hospodářskou a politickou v Čechách. Navíc, když platím daně v Austrálii,
ztrácím morální právo ovlivňovat politické dění v zemi, v níž trvale nežiji,
i když jsem se v ní kdysi narodil. Co když můj hlas ve volbách rozhodne o
takové politické orientaci země, která domácím občanům nebude vyhovovat nebo
která se pro ně ukáže škodlivá, kdo pak ponese odpovědnost? Já si budu žít
pěkně v závětří někde ve světě a události v ČR budu pozorovat z povzdálí.
Budu moci ovlivňovat politické dění v ČR svým hlasem ve volbách, ale nebudu
tam trvale žít. Vždyť to je z morálního hlediska více než diskutabilní. O
politickém dění v ČR mohou rozhodovat pouze ti, co jsou českými občany a
také zde trvale bydlí a pracují. Nikdo jiný se jim do toho přece nemůže
plést.
Poznámka JČ: Jiný pohled na problémy, na které poukazuje Dalibor Hudec, nabízí e-mailový Dialog o českém občanství na konci Britských listů z 15. května 1997. Tento článek Ondřeje Jonáše, vysvětlující historické zázemí existence dvojího občanství. V článku se píše i o tom, že mnohé státy dnes už považují vazalský vztah občana ke svému státu za zastaralý. V Britských listech z 27. srpna 1997 je shrnutí celkové problematiky. (Některé odkazy na BL v tomto textu jsou v důsledku změn v Internet Servisu nefunkční, nahraďte tuto čast URL: pes.eunet.cz/brit/ touto sekvencí: pes.internet.cz:89/brit/) - V starších Britských listech jsou mj. také k této věci tyto články, viz níže, novější materiál k této problematice, zveřejněný v BL od 1.9. 1997, bude během několika dní k dispozici přehledně v novém abecedním tematickém archívu článků BL.
