Vševědoucí Čulíku, mlčte!
Michal Kazda, Tady a teď, pořad České televize
(Tento dopis je reakcí na tento článek Jana Čulíka.)
Vážený vševědoucí pane Čulíku,
Občas se někomu něco nepovede - to je pravda (narážím na reportáž o panelácích vysílanou v pořadu Tady a teď na ČT 1). Přiznávám, že tato reportáž nepatřila mezi to nejlepší, co jsem kdy natočil - a bylo toho dost.
Stejně tak jako Vy pochybujete o kvalitách mé reportáže, pochybuji občas i já o kvalitách Vašich článků (nenapadejte mne prosím z jakéhokoliv zobecňování, klidně Vám poukážu na konkrétní případy).
Zároveň se ale obdivuji Vašim vědomostem dotýkajících se práce s kamerou, skladebných a režisérských záležitostí. Škoda jen, že jsem neviděl žádnou z Vašich reportáží, které jste natočil (například tu o azbestu, jak jsem se dočetl ve Vašem životopisu na této stránce).
Nepochybuji o tom, že je bez jediné chybičky a Vy jste v ní tou integrující osobností o níž hovoříte ve svém článku. "Paneláky" možná opravdu působí trochu chaoticky, zároveň mi ale připadá, že také Vy nevíte co ve svém plamenném článku vlastně píšete.
P.S. Promiňte mi, jestli jsem dopis stylisticky patřičně nesestavil podle Vašich (neomylných) představ.
S pozdravem
Reakce Jana Čulíka
Vážený pane Kazdo,
děkuji Vám za Váš dopis.
Byl bych velmi rád, kdybychom na sebe přestali osobně útočit a věnovali se řešení problému. Za komunismu bývalo zvykem, že když někdo někoho kritizoval (že se odchýlil od linie strany) - taková kritika se rovnala existenčnímu zničení.
Já takovou kritiku neprovozuju - abych znovu citoval jezuity - "miluju člověka, nenávidím blud". Proti osobě nic nemám, kritizuju nedostatky její práce. Vždycky existuje šance, že by se kritizovaná osoba mohla zlepšit.
Víte, to je ta "challenge", výzva - slovo v podstatě nepřeložitelné do češtiny - na niž tak pozitivně reagují Američané. Udělal jsem chybu, nevadí, člověk je omylný, chybami se učí, zkusme to příště udělat lépe. Není naším cílem člověka zničit či zpochybnit, ovšem je zapotřebí, aby byl člověk schopen vývoje, a když někdo poukáže na určité nedostatky jeho práce, aby se ješitně nečertil, ale přijal je jako vítané připomínky.
Nereagoval jste nijak konkrétně na mou kritiku vašeho pořadu. Pokusil jste se mě zpochybnit osobně. Je to jedna z typických vad argumentace v debatě, jimiž se nedávno v Britských listech zabýval ve svém příspěvku Aleš Zeman. Doporučuju ho vaší pozornosti.
Kritické připomínky jsou cennou zpětnou vazbou - mnohé západní podniky si kritiky z řad veřejnosti platí, nebo podnikají rozsáhlé a nákladné průzkumy veřejného mínění, aby zjistily, co si o jejich službách lidi skutečně myslí.
Tu práci, kterou já dělám pro Českou televizi, by jinde na světě honorovali zlatem. Odmítat je není dobrý management - taková je jen reakce lidí, kteří se z pohodlnosti odmítají změnit.
Vítal bych vaši konkrétní kritiku článků v Britských listech - přispělo by to jistě k zlepšení jejich kvality.
Opakuji, pokud jsem to původně napsal tak špatně, že to nebylo jasné. Kdybych já, pane Kazdo, dělal reportáž o českých panelácích, vyšel bych z konkrétního lidského osudu - zkoumal bych především argumentaci uvedenou v tomto článku, že jsou umakartová jádra paneláků, společně s konstrukcí větracích šachet, nebezpečným požárním rizikem.
To, že jste o tomto článku nevěděl, je profesionální selhání, které znovu dokumentuje, že Česká televize nemá dostatečné rešeršní zpravodajské zázemí.
Článek vyšel nejen v Britských listech, ale i v tradičním papírovém tisku, v deníku Slovo.
V každém případě bylo třeba vycházet z konkrétního lidského příběhu a teprve na jeho základě dokumentovat největší problémy s paneláky. Nikoliv natáčet pro televizi rozhlasový pořad, sestavený z prostřihů "mluvících hlav".
Chodit za tzv. "odborníky" a veřejnosti pak prezentovat v reportáži poněkud zmatený pelmel jejich názorů, je, odpusťte, trochu alibismus. Vím, že to je dnes v ČR móda, nepsat nic syntetického, oběhnout pár lidí a citovat jejich protichůdné názory a tím skončit. To ale není odpovědná novinářská práce.
Bývalo by také dobré věnovat se jazyku, opustit šroubovaná, křečovitá souvětí a vyjadřovat se lidsky, přímo a jasně.
Je jistě možné, že jste v životě natočil už mnoho reportáží. Ten argument ale, odpusťte, neznamená nic. Kvantita není kvalita.
S přáním všeho nejlepšího do vaší další práce.
Jan Čulík
