Stroehlein má pravdu! Západní vědecké časopisy odmítají české příspěvky...
(Autor je redakci znám.)
Vazeny pane Culiku,
A. Stroehlein ma pravdu, kdyz rika, ze neumime (my Stredoevropane) psat
jasne a srozumitelne texty. Jeho vyvody neplati pouze pro humanitni
vzdelance; lze je zobecnit i na cast prirodovedcu.
Dnes mi prisly z americkeho casopisu (...) recenze naseho
clanku. Celkem dobre, mame poslat disketu s textem, takze to uz asi patrne
nezabiji, ALE...
Povidam kolegyni: "Proti vede nemaji celkem nic, pouze jim vadi styl."
Dotaz pod vlivem BL: "Spatne strukturovany text?"
"Jo, spatne strukturovany text a par gramatickych chyb navrch."
Komentare, ktere nepotesi:
Am I correct in my understanding that ..? If this is true, then it should
be more clearly stated.
In general writing is good, although there are several errors in the final
paragraph...
Little words like "the" are missing or in the wrong places.
("Rozumím správně tomu, že...? Pokud je to pravda, mělo by to být vyjádřeno jasněji.
Všeobecně je to napsané dobře, i když v posledním odstavci je několik chyb. Drobná slovíčka jako "the" buď chyběji, anebo jsou na nesprávných místech.")
PS V nedeli 20. 12. se Alistair Cooke ve svem pravidelnem poradu "A letter
from America" zminil tez o vyjadrovacim stylu: "Muddy language proceeds from
muddy mind". (Zmatený jazyk je důsledkem zmatené mysli.)
Neni to nic noveho, uz Rimane obecneji rikali: "Sermo animi est
imago." Co me zaujalo, bylo jeho tvrzeni, ze zatemnele, rozplizle
vyjadrovani vznika tehdy, kdyz lide nejsou ochotni (a schopni) celit
skutecnosti primo.
Ve stredni Evrope asi byla realita mene prijemna nez v anglosaskych zemich,
proto vznikl zvyk vse nejak opisovat. Kdyz je naha pravda prilis seredna,
obleceme ji do krajek a ztlumime osvetleni. Misto kradez rikame tunelovani,
misto zdrazeni deregulace.
Protoze vyvody A. Stroehleina neplati jen pro humanitaky, ale pro celou
spolecnost, uvitam jeho dalsi clanky k tomuto tematu. Pro zlepseni
vyjadrovaciho stylu mladeze navrhuje A.S. zlepseni zpusobu vzdelavani. Ale
kdo to tu mladez nauci? My, co se vyjadrujeme enigmaticky? Co navrhuje pro
starsi generaci? Ja si asi budu pres Vanoce cist misto detektivek knihu
Scientific writing, ale v nejake pronikave zlepseni sveho stylu nedoufam.
Poznámka JČ: Chci se ještě podrobněji vrátit ke knize britského televizního novináře Jeremy Paxmana o Angličanech, The English, kterou jsem dočetl na dovolené minulý týden ve vysokohorském knížectví Andorra.
Paxman líčí celou řadu, často velmi nelichotivých, historicky dost dobře podložených charakteristických rysů Angličanů. V recenzi se chci zaměřit především na ty rysy, které mají či mohou mít relevanci k české existenci.
Zajímavě poukazuje Paxman na skutečnost, že anglická kultura je kultura slova - Angličané mají slabou malířskou či hudební tradici, mají však vynikající tradici literární a argumentační. Dodnes vychází v Británii každoročně 100 000 původních, nových knižních titulů! Britové čtou noviny snad ve větším počtu než jinde na světě. Britská televize je výborná. Britská vyjadřovací schopnost je dobrá.
Mám pocit, že obrovská hypertrofie verbální tradice v anglosaském prostředí měla asi hodně co dělat s protestantismem. Protestantismus znamenal důraz na individuální pravdu. Angličané, stejně jako v historii sČeši, byli posedlí si verbálně neustále dokazovat svou pravdu.
V české literatuře existuje také tato slavná a výrazná tradice. Jen se začtěte do Petra Chelčického či do Jana Husa: tam nenajdete eufemistické vyhýbání se trapně skutečnosti. K degeneraci došlo v Čechách myslím až později. (Úplně otevřeně zdá se mi až po roce 1989, řekl bych. Do té doby myslím se inteligentní Čech nikdy neztotožňoval nadšeně s realitou kolem sebe - nadšené svazáky z padesátých let k inteligentním Čechům nepočítám. A dnes - konec konců - kolikže procent českého národa - tuším kolik sedmdesáti, pokud se dobře pamatuji výsledky nedávného průzkumu veřejného mínění - je dnes s životem v ČR plně spokojeno...?)
