Co je nového v České republice

Hladovka Jiřiny Fuchsové za dvojí občanství pro Čechy v Americe

Nehorázná lež poslance Tlustého

Petr Paleta

Když jsem dnes, v neděli 27. prosince, sledoval debatní "Sedmičku" na Nově, nemohl jsem v jednom okamžiku uvěřit svým rýmou zalehlým uším. Předsedové poslaneckých klubů ČSSD a ODS, poslanci Gross a Tlustý diskutovali také o nevlídné ekonomické situaci. A v ten moment poslanec Tlustý prohlásil větu, která mi vyrazila dech (doufám že cituji přesně): "Ale za vlády sociální demokracie došlo ke zrychlení tempa tohoto poklesu, a to vám nikdo neodpáře."

Pan poslanec mínil samozřejmě tempo poklesu hrubého domácího produktu (HDP). Skutečně, pokud se podíváme na zveřejněná čísla, pokles HDP za první čtvrtletí činil (ve srovnání s prvním čtvrtletím roku 97) necelá dvě procenta, za druhé čtvrtletí už to bylo mírně přes dvě procenta a za třetí čtvrtletí zhruba dvě a čtvrt procenta (vždy v meziročním srovnání). To poslední číslo bylo zveřejněno až v prosinci, tedy už po několika měsících vlády sociální demokracie. Toto zpoždění je naprosto běžné, protože pro výpočet HDP je třeba shromáždit velké množství statistických dat, mimo jiné čtvrtletní účetní výkazy větších firem, a to nějakou dobu trvá. Pan poslanec také nemůže mít novější údaje o vývoji HDP z neveřejných zdrojů, protože firmy mají povinnost předkládat účetní výkazy čtvrtletně a bez nich HDP nelze ani spočítat, ani odhadnout s dostatečnou přesností (stačí když si uvědomíme, že tentýž měsíc může mít v různých letech až o dva pracovní dny více nebo méně - a to je šestiprocentní rozdíl).

Vláda sociální demokracie získala důvěru v parlamentu koncem července, a tedy zveřejněné údaje se vztahují ke dvěma měsícům jejího vládnutí (z čehož je dokonce jeden měsíc dovolených). I kdyby tato vláda měla naprosto geniální plán, jak ekonomiku oživit, a týmy dvacet čtyři hodin denně pracujících expertů, neměla by ani tu nejmenší šanci tento recept v horizontu dvou měsíců prosadit. Musíme se konečně zbavit i podvědomého pocitu, že vláda vydá nějaký "soubor opatření", ředitelé podniků se jím začnou řídit a za pár měsíců poběží hospodářství jako švýcarské hodinky. Dokonce i kdyby se nová vládá snad rozhodla naschvál všechny podniky znárodnit, během prvních dvou měsíců by se to na stavu ekonomiky asi nijak významně nepodepsalo.

Podívejme se, jak může vláda ovlivňovat ekonomiku v krátkodobém horizontu. Nejrychlejší dopad by měla změna měnové politiky (jak víme z loňska, na ekonomických výsledcích se projeví asi za půl roku). Ta je ale plně v rukou centrální banky, a vláda na ní má jen minimální vliv. Dále může vláda měnit daně nebo vytvořit takový rozpočet, který by její politiku podporoval. To je však možné až od nového kalendářního roku a samozřejmě po schválení parlamentem. Takové změny mohou například přilákat investice ze zahraničí, ale ty mohou mít vliv na ekonomické výsledky až tehdy, když se začnou projevovat ve výrobě, tedy opět se značnou časovou prodlevou. Zlepšení ekonomické infrastruktury, jako je kapitálový trh, právní prostředí nebo fungující úřady se projeví ještě s daleko větším zpožděním. Všeobecně se uznává, že jakékoliv vládní opatření může mít pozitivní vliv na ekonomickou situaci země nejdříve za rok a půl až dva roky (zhoršit situaci lze sice o dost rychleji, ale ne za dva měsíce).

V žádném případě tedy nemá vláda šanci, aby podstatně vylepšila nebo naopak zhoršila ekonomiku za dva měsíce od svého nástupu (a i kdyby se jí to snad nějakým zázrakem povedlo, statistika zahrnuje celé čtvrtletí, ne stav ekonomiky na jeho konci). Sociálně demokratická vláda tedy v žádném případě nemůže mít na zveřejněných číslech žádný měřitelný podíl. Dokonce i Tošovského vláda je z větší části z obliga, a největší vinu na současném stavu ekonomiky nesou Tlustého spolustraníci. Na hodnocení ekonomické politiky současné vlády si musíme nejméně rok počkat.

Nemyslím si, že je pan poslanec Tlustý tak neinformovaný, aby nevěděl to, co jsem zde popsal. Proto se domnívám, že šlo dobře vypočítanou účelovou lež. Pan poslanec předpokládal, že si to neuvědomí většina diváků a jeho oponent v minutovém scénáři prostě nedostane dostatek času, aby mohl vysvětlit, v čem je tvrzení Tlustého nesmyslné - a i kdyby se mu to snad povedlo, bylo by to pro diváka koneckonců jenom tvrzení proti tvrzení.

Živnou půdu pro podobnou demagogii poskytuje bohužel většina českých médií. Místo aby podobné lži (od kteréhokoliv politika, i těch nejvýše postavených) prostě odkryly, udělaly z nich hlavní zprávu a donutily politika k omluvě nebo alespoň ke korekci svého tvrzení, jak se to běžně děje v civilizovanějších státech, u nás se podobné nehoráznosti přejdou mlčením, nebo dokonce je některý nepříliš inteligentní, ale politicky uvědomělý redaktor ještě zopakuje ve zprávách.

Nevím, proč tomu tak je, a asi by to stálo za podrobný rozbor. V každém případě pokud kdokoliv dostává špatné informace, nemůže zcela zákonitě rozhodnout správně. Toto pravidlo platí pro voliče úplně stejně jako pro vědce nebo finančníky. Nemůžeme se proto divit, že jsou čeští politici takoví, jací jsou. Nemůžeme se tedy ani divit, že tito politici dělají jedno špatné rozhodnutí za druhým. Vždyť stačí v televizi prostě zalhat a možná vás za to ještě pochválí.

Petr Paleta

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Stroehlein má pravdu! Západní vědecké časopisy odmítají české příspěvky...

(Autor je redakci znám.)

Vazeny pane Culiku,

A. Stroehlein ma pravdu, kdyz rika, ze neumime (my Stredoevropane) psat jasne a srozumitelne texty. Jeho vyvody neplati pouze pro humanitni vzdelance; lze je zobecnit i na cast prirodovedcu.

Dnes mi prisly z americkeho casopisu (...) recenze naseho clanku. Celkem dobre, mame poslat disketu s textem, takze to uz asi patrne nezabiji, ALE...

Povidam kolegyni: "Proti vede nemaji celkem nic, pouze jim vadi styl."

Dotaz pod vlivem BL: "Spatne strukturovany text?"

"Jo, spatne strukturovany text a par gramatickych chyb navrch."

Komentare, ktere nepotesi:

Am I correct in my understanding that ..? If this is true, then it should be more clearly stated.

In general writing is good, although there are several errors in the final paragraph...

Little words like "the" are missing or in the wrong places.

("Rozumím správně tomu, že...? Pokud je to pravda, mělo by to být vyjádřeno jasněji.

Všeobecně je to napsané dobře, i když v posledním odstavci je několik chyb. Drobná slovíčka jako "the" buď chyběji, anebo jsou na nesprávných místech.")

PS V nedeli 20. 12. se Alistair Cooke ve svem pravidelnem poradu "A letter from America" zminil tez o vyjadrovacim stylu: "Muddy language proceeds from muddy mind". (Zmatený jazyk je důsledkem zmatené mysli.)

Neni to nic noveho, uz Rimane obecneji rikali: "Sermo animi est imago." Co me zaujalo, bylo jeho tvrzeni, ze zatemnele, rozplizle vyjadrovani vznika tehdy, kdyz lide nejsou ochotni (a schopni) celit skutecnosti primo.

Ve stredni Evrope asi byla realita mene prijemna nez v anglosaskych zemich, proto vznikl zvyk vse nejak opisovat. Kdyz je naha pravda prilis seredna, obleceme ji do krajek a ztlumime osvetleni. Misto kradez rikame tunelovani, misto zdrazeni deregulace.

Protoze vyvody A. Stroehleina neplati jen pro humanitaky, ale pro celou spolecnost, uvitam jeho dalsi clanky k tomuto tematu. Pro zlepseni vyjadrovaciho stylu mladeze navrhuje A.S. zlepseni zpusobu vzdelavani. Ale kdo to tu mladez nauci? My, co se vyjadrujeme enigmaticky? Co navrhuje pro starsi generaci? Ja si asi budu pres Vanoce cist misto detektivek knihu Scientific writing, ale v nejake pronikave zlepseni sveho stylu nedoufam.

Poznámka JČ: Chci se ještě podrobněji vrátit ke knize britského televizního novináře Jeremy Paxmana o Angličanech, The English, kterou jsem dočetl na dovolené minulý týden ve vysokohorském knížectví Andorra.

Paxman líčí celou řadu, často velmi nelichotivých, historicky dost dobře podložených charakteristických rysů Angličanů. V recenzi se chci zaměřit především na ty rysy, které mají či mohou mít relevanci k české existenci.

Zajímavě poukazuje Paxman na skutečnost, že anglická kultura je kultura slova - Angličané mají slabou malířskou či hudební tradici, mají však vynikající tradici literární a argumentační. Dodnes vychází v Británii každoročně 100 000 původních, nových knižních titulů! Britové čtou noviny snad ve větším počtu než jinde na světě. Britská televize je výborná. Britská vyjadřovací schopnost je dobrá.

Mám pocit, že obrovská hypertrofie verbální tradice v anglosaském prostředí měla asi hodně co dělat s protestantismem. Protestantismus znamenal důraz na individuální pravdu. Angličané, stejně jako v historii sČeši, byli posedlí si verbálně neustále dokazovat svou pravdu.

V české literatuře existuje také tato slavná a výrazná tradice. Jen se začtěte do Petra Chelčického či do Jana Husa: tam nenajdete eufemistické vyhýbání se trapně skutečnosti. K degeneraci došlo v Čechách myslím až později. (Úplně otevřeně zdá se mi až po roce 1989, řekl bych. Do té doby myslím se inteligentní Čech nikdy neztotožňoval nadšeně s realitou kolem sebe - nadšené svazáky z padesátých let k inteligentním Čechům nepočítám. A dnes - konec konců - kolikže procent českého národa - tuším kolik sedmdesáti, pokud se dobře pamatuji výsledky nedávného průzkumu veřejného mínění - je dnes s životem v ČR plně spokojeno...?)

Václav Pinkava

Nedávno jsem si povšiml, že rakouská benzinka OMV, (která mimochodem odkoupila celou českou síť čerpacích stanic BP) vyrobila reklamní nálepky na auta, pod heslem "Silnice patří silným". Dálnice tedy dálným. Pěšinka pěším. Přechod přechodným. Je to jasné.

Silný nehodí blinkr, vždyť mu patří silnice. Neohleduplný se neohlédne do zpětného zrcátka.

Věřím, že jazyk koreluje s myšlením. Nechci tím říci, že jazyk ovlivňuje myšlení, že kdybychom jej změnili, změnili bychom i sebe. Takto argumentoval Ladislav Klíma, což můj otec Jan Křesadlo názorně kontruje v románu Obětina, kde se představuje tzv. podtuřínský dialekt, nezměkčilý a muže hodný, ale srandovní. Ne, jazyk je zrcadlem, resonancí niterna. Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Ale zpět k tématu.

Chování mnoha českých řidičů je nezdvořilé a bojovné. Proč? Protože jsou to zakomplexovaní srabi. Jejich bázlivost a nerozhodnost jim způsobuje frustraci, která pak vyústí ve zbabělý a podlý čin. Předvidatelná nepředvídatelnost. Zbrklost, v tu nejposlednější chvíli. Prohraný souboj s vlastní neušlechtilostí.

V budhismu je stanza: "Ač by tisícekrát vyhrál bitvu proti tisícinásobné převaze, opravdový dobyvatel je ten, který přemůže sama sebe, neboť to je obtížnější".

V Londýně jsem poznal jednoho úspešného obchodníka, který si každé dva roky kupoval nové porsche. Bylo to nutné, to staré zcela znehodnotil a zaneřádil tím, že nikdy nejel nad povolenou rychlost. Záměrně. Neměl zapotřebí se někomu předvádět. Nové porsche každé dva roky si mohl klidně dovolit. Na dálnici jej předjížděly různé lady anebo místní autíčka na způsob trabantu zn Robin Reliant. Dělal jejich řidičům radost. I sobě. Věděl své a žil jako mistr bojového umění Kung Fu, který raději odejde s modřinami na cti, než aby druhého zmrzačil. Byl asertivně svůj.

Asertivita je o tom, vysílat signály sebedůvěry a být předvídatelný. Dávat najevo ne svou sílu, ale svou zdvořilost. Zdvořilost značí sílu v záloze. Být schopen ohleduplnosti. Být příkladem. Gentleman je chlap s dávkou něžnosti.

Bohužel, navzdory všem slovníkům, neznám trefný překlad slova asertivita do češtiny. Prosazovat se zní jako prosit a shazovat se zároveň.

Bohužel. Toto slovo mají zdejší expatrioti raději než regrettably nebo unfortunately.Vyjadřuje jejich donebevolající zklamání.

Václav Pinkava

P.S. Letos dostaly mé děti k vánocům tatínka. Nadále. Přesto, že jsem se v předvánoční sobotu na okresní silnici v zatáčce vyhnul čelnímu střetu jen o vlásek, a skončil ve škarpě. Odnesly to naštěstí jen dvě pneumatiky.

Můj protijezdec totiž bral zatáčku suverénně a rychle středem silnice. Asi mu patřila.

Tomáš Pecina

Milý pane Neffe,

s jistým údivem jsem si přečetl Vaši tirádu o zaprodancích, kteří dobrovolně podepsali "pakt s ďáblem" (http://pes.eunet.cz:89/1224arch.htm).

Kdybych chtěl být jízlivý, zeptal bych se, zda mezi "zaprodance" počítáte i svého otce, který, na rozdíl od valné většiny svých kolegů, na přízni komunistického režimu existenčně závislých, podepsal Antichartu dobrovolně, evidentně ve snaze polepšit si u komunistů a zvrátit jejich interdikt nad svým dílem.

Nebo jste zaprodancem dokonce i Vy? Pracovní smlouvu s Mladou frontou jste začátkem 80. let podepsal sám a dobrovolně, není-liž pravda...

Správně jste poznamenal, že nám "dobrodějům" vadí na lustracích, že nediferencují mezi různými třídami lidského pochybení a nedávají obviněným možnost hájit se u soudu. Lustrační zákon říká: Kdo podepsal, je darebák a nemá mezi slušnými lidmi co pohledávat.

Uvědomte si, že tzv. vázací akt vyjadřoval ochotu k (vědomé) spolupráci, ale sám o sobě neznamenal, že spolupracovník skutečně někdy někoho udal nebo poskytl informace, které by někoho poškodit druhé. Vyjádřením ochoty podporovat politiku komunistické strany (již dnes patrně označíte za zločinnou) je i Váš podpis pod pracovní smlouvou v Mladé frontě; přesto nepochybuji, že jste se svými skutky nikdy takového jednání nedopustil.

Stejně jako Vy patřím mezi ty, kdo jsou nespokojeni s vypořádáním s totalitní minulostí. Nejsem ovšem tak naivní, abych přímočaře spojoval dnešní jednání tunelářů (jak ironicky poznamenáváte, kapitánů průmyslu) s jejich tehdejší spoluprací s StB; pohnutky těchto manažerů jsou pragmatické a racionální - jestliže svoje podniky nebo investiční společnosti tunelují nebo už vytunelovali, nebylo to v prvé řadě podmíněno ekonomickou výhodností takového postupu? Radil bych začít s pátráním po jejich motivech právě zde.

A propos: před několika týdny získal Vladimír Stehlík negativní lustrační osvědčení, protože u soudu prokázal, že jeho spolupráce se Státní bezpečností byla nevědomá: mění to nějak Váš pohled na Stehlíkovu podnikatelskou anabázi v Poldi Kladno?

S přáním všeho nejlepšího do nového roku,

Váš,

T.P.

Ondřej Neff

Mily pane Pecino,

Meho otce hanobili za valky v Arijskem boji, za bolseviku v Rudem pravu a nyni si plivnete v Britskych listech. Uctyhodna triada! Pokud skutecne nevidite rozdil mezi podpisem vazaciho aktu se Statni bezpecnosti a podpisem vyderacsky vynucenym na umelcich ze sedmdesatych let, natoz pak podpisem pracovni smlouvy (!!!), pak opravdu nevidim zadnou moznost, jak s Vami o cemkoli komunikovat. Preji Vam, aby i v dalsim roce Vam zustalo to opojne presvedceni, ze Vy a Vas uradek je meritkem vsech veci.

Ondrej Neff

Reakce Radima Olbrechta

Je pro mne nepochopitelne, ze intelektual za ktereho se vydavas napada oponenty pres pribuzne ( Neff- otec, Taborsky-syn).Zajimalo by me pouze co delal Tomas na stredni skole nebo na vysoke, kdy studoval mat.fyz a jak se poradal s predmety jako Obcanska nauka, Dejepis nebo Branna vychova.Ano je to tak, oba mame vyhodu, ze jsme mladsi. Tomasi, komunista te nechal vystudovat a to jen za podminek, ze jsi uboze prichlebobaval (nebo ne????). Tve detektivni napadani lidi, zda se hranici s tvou nevyrovnanosti, ze nekdo se dostal dal.

Radim Olbrecht

Jindra Pařík

"Ty vole to je ale nářez" třepotal hlavou nad přenosným kazeťákem. Malej Honzík byl vůbec machr přes Slejdy, Svíty, Juriáše a Nazarety. "Vole, von dyž se rozkročí tak mu háro čouhá mezi nohama, to žeru."

A tak liška pořád brala dráhu.

Fooox ooon the run.

"Ty z toho jednou zblbneš", típnul mu ten šustící inštrument tělocvikář Blažej.

"Pánové, jak jsem řek, žádnej bengál, žádnej chlast, žádný průsery - výcvikovej kurz neni mejdan".

"Sím fesore, je pivo chlast?"

"Pařík, ty prostě ke všemu musíš mít nějaký hemzy, co!"

"Sím fesore, já to tak nemyslel, já jen že máme žízeň a jedno - dvě - tři, prostě pivečko by bodlo."

"Oukej, tak pivko se smí, ale chlapi, žádnej průser, jinak máte po vtákách."

"Se ví, fesore, dyť nás znáte!"

"No, právě...".

Blažej byl príma chlap a většinou měl pravdu. Malej Honzík z toho skutečně zblbnul, nechal se vystříhat, nakoupil zlaté prstýnky a na krk si zavěsil řetízek s žiletkou. Šeptavý kazeták vyměnil za sonydvojče a zamiloval si Bonie M a bony vůbec.

Rozdělili jsme se. Somráci versus vexláci. Bílý rolák ke krku nebo černé plyšové botky důchodky.

Jen když Blažej hrál Kryla znělo unisono upřímně, jednotně, nefalešně a procítěně.

Vlastně ne, shodovali jsme se i v tom, že Michal David je debil, Kamélie stárnoucí kurvy a Hložka s Kotvaldem jsme považovali za přiteplence, co se sápají třináctkám pod peřinku.

Sbírejte kameny, přijely Plameny!

Do Krčského lesa se jezdilo autobusem ze stanice metra Kačerov, do Motola tramvají od Anděla. Blátivá cesta. Rozložené igelity, noviny, nebo jen postávající osůbky co držely v ruce dvě tři elpíčka. Na burze se dalo sehnat skoro všechno, ceny ovšem byly naprosto tržní - tři sta až pětset za desku.

Nechceš - no prosím - pouštěj si doma z bedny mečení Zagorové nebo ty průjmy doktora Janečka - my totiž "chceme žít nonstop", víš?

Kulturní tajemníci partajních výborů určovali, v jakém poměru má být zahraniční a domácí tvorba nejen vysílaná éterem, ale i na každé přihlouplé vesnické diskotéce. Tu zahraniční mělo zase z velké části představovat umění borců ze spřátelených zemí socialistického tábora. Oko vlhne při vzpomínce na Alu Pugačevovou, rokeři omdlévají při vyslovení jména Marila Rodovič.

Pustíš-li jednou Stouny, pak pojede dvakrát David, jednou Horňák s Muchovou, Vondráčková, Zagorová a Ulm. Božského Káju lze větrat jen o svátek, by si národ užil umělce vpravdě zasloužilého. Hrdinu naší doby - zpěváka Pavla Lišku jsme ponechali výhradně pro potřeby našich sovětských přátel.

Chceš rokenrol - není nad Zicha.

Je to paráda.

Byla to paráda, že jo. Co říkáte? Že se to vrací?

Nevěřím. Nevěřím, že by některý z post-bolševických manažérů zábavy se snažil vzkřísit uměleckou mrtvolu onoho falešného "Michala Davida". Toho Davida, co se neštítil za pár z nosu "koupit" domek po uprchlících a po jejich návratu, místo aby pokorně a s omluvou to, co ukradnul vrátil a teď se soudí?

Opravdu si někdo myslí, že tenhle komunisty hýčkaný normalizační zmetek je představitelem české hudby mého mládí a že se mu prachy napumpované do masivní propagandy jeho prasečího ksichtu vrátí nebo zmnoží?

Myslet si to může, jestli mu to vyjde záleží jen na nás. Nemyslíte?

Jindra Pařík

20.12.1998