Řízené rakety nezastaví nebezpečí, které hrozí americké demokracii
Nikdy dosud v historii Spojených států nenastala takováto situace. Prezident, který čelí odvolání z úřadu, se zároveň rozhodl zahájit válku. Sněmovna reprezentantů vlastenecky podporuje vojska, a zároveň usiluje o to, zbavit funkce jejich vrchního velitele. A muž, jehož republikáni považují za nedůvěryhodného člověka, který se pokusil vyhnout se vojenské službě, ovládá nyní nejmocnější vojenskou mašinérii na světě, napsal Gavin Esler v deníku Independent.
Američané zírají s otevřenou pusou ve zmatku a v znepokojení na bizarní souslednost událostí. Dva problémy, které trápí Spojené státy během celých devadesátých let opakovaně jako bolení zubů - nesmiřitelné nepřátelství Iráku a systematicky skandální chování amerického prezidenta - se týden před vánocemi sloučily.
Prezident Clinton hovořil o "jasném a přítomném nebezpečí". Rozhodl se riskovat životy amerických vojáků právě v době, kdy je v největším nebezpečí jeho politický život. Clinton má štěstí na nepřátele. Jsou proti němu ostře politicky zaujatí. Zvyšují své úsilí, aby přiměli svět, aby uznal, že je Clinton ultralhář, supernevěrník a extrapachatel křivých přísah.
Možná, že bychom si měli zvyknout na to, očekávat nemožné. Konec konců, toto je rok, který začal se zjištěním, že praktikoval Bill Clinton orální sex s jednadvacetiletou praktikantkou. Díky tomuto skandálu však dosud nemusel odstoupit Clinton, ale jeho nejostřejší oponent, předseda parlamentu Newt Gingrich.
Gingrichův nástupce, Bob Livingston, byl nyní donucen přiznat, že byl také své ženě mnohokrát nevěrný, ale odmítá odstoupit. Nikdy jsem jako reportér, který pracuje ve Washingtonu od roku 1991, nebyl svědkem tak vysoké míry hněvu, který vůči sobě pociťují navzájem politikové ve Washingtonu, ani nynější situace, kdy jsou politikové tak drasticky mimo kontakt se svými voliči, uvádí Gavi Esler.
Domácí americké drama sesazování Billa Clintona je nyní neoddělitelně spojeno s úsilím zničit vedoucího představitele jiné země a prosadit ve vojenském dobrodružství americkou vedoucí roli. Clinton i jeho političtí nepřátelé vstoupili na neobyčejně riskantní cestu a nemají žádnou spolehlivou mapu ohledně toho, jak by si měli počínat.
Většina Američanů považuje útok na Saddáma Husajna za ospravedlnitelný a nevyhnutelný. Ale načasování této akce, jak uvedl bývalý americký ministr zahraničních věcí Lawrence Eagleburger, "smrdí až do nebes".
Role vrchního velitele americké armády Clintonovi nikdy úplně neslušela. Celá Clintonova vláda je silně nevojenská. Hluboce se odlišuje od vlády Bushovy, Reaganovy či Carterovy. Clinton je prvním prezidentem nové generace, člověk, jehož charakter nebyl utvářen druhou světovou válkou. Bushův Bílý dům byl plný vojenských veteránů. Clintonův tým připomíná daleko více univerzitní klub. Jeho členové mají jen minimum vojenských zkušeností.
S výjimkou roku 1995 došlo od roku 1990 každý rok k americko-irácké krizi. Před čtrnácti dny mi řekl vysoký činitel Clintonovy vlády, že mohu očekávat další konfrontaci. Varoval, že se ukáže, že Spojené státy budou reagovat velmi rychle. Tento činitel, jeden ze skupinky lidí, kteří určují americkou národní bezpečnostní politiku, odmítl přesně určit, kdy k tomu dojde, ale souhlasil, že možná dojde ke krizi ještě před vánocemi. Tento činitel také správně předpověděl, že mise inspektorů OSN skončila neúspěšně a že budou Spojené státy nuceny dokázat pomocí bomb to, co se jim nepodařilo pomocí inspektorů OSN - totiž vysoce omezit Saddámovy vojenské schopnosti. Uznal, že americký lid má už dost neustálých konfrontací a přeje si, aby byl problém se Saddámem Husajnem projednou vyřešen.
Zajímavé je, pokračuje Gavin Esler, že tento Clintonův vládní činitel byl ochoten podrobně informovat mě, zahraničního novináře, zatímco americký prezident naprosto neinformoval americký lid. Překvapit Saddáma Husajna je jedna věc. Překvapit americké voliče, americké spojence a světové veřejné mínění je věc druhá a přidává to jenom k podezření, že jde částečně o Válku o Clintonův poklopec. Asi pětadvacet procent Američanů sdílí tento názor a podezřívá, že prezident zneužil svých pravomocí a nařídil vojenské útoky, aby odvrátil pozornost od procesu jeho odvolávání v americkém Kongresu.
Konec konců, Clinton nařídil letos v srpnu raketové útoky proti Súdánu a Afghánistánu jen několik dní poté, co musel přiznat, že dlouhé měsíce lhal ohledně poměru s Monikou Lewinskou. Daleko důležitější ale je, že Clinton je nyní natolik nedůvěryhodný, že je nemožné pohlížet na nic, co dělá, jinak než prismatem jeho skandálů. I kdyby udělal zázrak a nakrmil pět tisíc osob jen několika chleby a rybičkami, i to by považovalo velké procento Američanů jen za další cynický trik tohoto politického Houdiniho. Jeho politické přežití, které je pořád ještě pravděpodobné, ale není zaručeno, je méně v ohnisku zájmu, než poškozená důvěryhodnost amerického systému vlády, pokud bude odvolávání prezidenta trvat v roce 1999 dlouhé měsíce.
Americká demokracie je silná. Přežije i nynější skandály. Avšak sloučení války a Clintonových skandálů nyní jde až na samé jádro amerického politického dilematu. Proč trpí Spojené státy už čtyřicet let selhávající prezidentské osobnosti, sérii prezidentů, kteří selhali už po jediném funkčním období, a mezi tím skandální prezidentství dvou funkčních období za Nixona, Reagana a Clintona? Proč dokáží Spojené státy vyvážet do zahraničí politické myšlenky, a přesto stále větší množství amerických občanů se už ani neobtěžuje k volbám?
Soumrak Clintonova prezidentského úřadu asi neposkytne odpověď, co je jádro problému. Ale alespoň to poskytuje jasný příklad. A můžete si být jisti, že bude lehčí vyřešit problém Saddáma Husajna než odstranit sklerózu z amerického politického systému. Spoušť ve Washingtonu je jasně vidět a je to nebezpečí, které žádné raketové útoky neodstraní, uzavírá v deníku Independent reportér BBC ve Washingtonu Gavin Esler.
