Czech media, Czech politics and Czech culture:
A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in
English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
Tady je minulé vydání Britských listů.
Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.
(Redaktor Britských listů Jan Čulík je v tomto vánočním týdnu na dovolené. BL budou vycházet pravidelně do středy 23.12., další číslo vyjde v pondělí 28.12. Přejeme čtenářům hezké vánoce!)
Komičtí Rusové a nespolehliví Američané v roztříštěném světě
Prezident Clinton se svým chováním podobá stále více uraženému malému chlapci, který se snaží mluvit hodně hlubokým hlasem, aby ho lidi brali víc vážně.
Jako radarové obrazy, které zvýrazňují cíle vzdušných útoků, bombardování Iráku osvětlilo tak velkou míru rozhádanosti mezi národy, jakou bychom si od roku 1991 těžko dovedli představit, napsal v deníku Guardian Martin Woollacott.
Je tomu tak, jako by leteckými útoky vykrystalizovaly pochybnosti o způsobilosti a o kompetenci amerických politiků jako celku a o hybridním systému světové vlády, napůl americkém a napůl mezinárodním, jehož prostřednictvím svět kulhá už několik let.
Rozpad koalice proti Iráku se netýká pouze iráckého problému. Představitelé USA jsou totiž vedeni přesnými kalkulacemi, jak dosáhnout krátkodobé popularity. Je otázkou, zda takovýto zájem je slučitelný s potřebami řízení světa. Pokud neexistuje praktické spojení mezi politickou a vojenskou mocí, zejména mocí Spojených států, a mezi tím, co většina lidí považuje za spravedlivou akci, vyjednanou prostřednictvím přijatých mezinárodních institucí, pak se svět octl v opravdu vážné situaci.
V nynější situaci mnoho lidí riskuje mnoho, viz například je ohrožena pověst jednotlivých politiků. Clinton je už ztracený případ, ale co nový britský ministerský předseda, jehož víceméně nepoškozená prestiž byla dosud pozitivním faktorem pro Británii i pro Evropu? Tony Blair by mohl ztratit mnoho, kdyby byl vyplýtván v boji proti Saddámu Husajnovi jeho politický kapitál, v tom smyslu, že by byli Iráčané vystaveni dalšímu utrpení, aniž by se podařilo Saddáma Husajna svrhnout.
V současnosti to zatím nikdo nečeká, ale časem bude veřejnost požadovat retrospektivní vysvětlení a ospravedlnění nynější vojenské akce.
Širší otázkou je, zda bude možné opravit rovnováhu americké a mezinárodní politiky, která je nyní velmi vážně narušena. Ani americké Republikány, ani Demokraty, jak se zdá v podstatě nezajímá, že občanská válka ohledně Clintona postihuje celý svět, a to obyčejně destruktivními způsoby.
Na Blízkém Východě považují Arabové americkou zahraniční politiku buď za zlovolnou, anebo za nevysvětlitelnou. Vadí jim, že si Američané pohrávají s jejich životy jen proto, aby z toho na domácí politické scéně vytěžili politický kapitál.
Americké vztahy vůči OSN, které se začaly vyvíjet slibně po jmenování Kofi Annana, jsou zase narušené. Vztah k Rusku byl dále poškozen. Americké naděje, že se podaří nově definovat úkoly NATO, tak, aby bylo možno efektivně reagovat na státy, které se snaží vyrábět zbraně hromadného ničení, jsou nyní ohroženy.
Soudržnost Evropské unie utrpí napětím, které vzniklo z toho, že se při této akci stala Británie jediným aktivním partnerem USA.
Intenzita rozporů je nová, ale charakteristické rysy rozporů nikoliv. Všechny tyto problémy už existovaly v roce 1991, kdy Američané občas svévolně využívali francouzské skepse a skepse OSN a ruské iritovanosti.
Důsledkem toho bylo sedm let zcela nevyrované a neúspěšné politiky na Blízkém Východě a jinde. V roce 1991 se rozdíly států v přístupu vůči Iráku se v důsledku americké rozhodnosti rozplynuly. Od té doby se tyto rozdílné postoje naopak podstatně rozešly, v důsledku americké nesoustředěnosti, amerických chaosu a amerického selhávání.
Když v roce 1996 pronikly irácké jednotky do Irbilu a popravily iráckou opozici, které Američané efektivně nepomohli uniknout, vyšlo najevo, že plánování Američanů pro postsaddamovský Irák je amatérské a nedostatečné.
Světu je možno docela dobře odpustit, že si nemyslí, že lze napravit tyto chyby minulosti nyní pár vzdušnými útoky.
Problémem je rozdíl mezi často velmi povrchní podstatou naší politiky a velmi vážnou, hlubinou a složitou podstatou dnešních problémů.
Na jedné úrovni to vyjadřuje skutečnost, že americké a britské rodiny nyní v klidu nakupují vánoční stromky a dárky, zatímco irácké rodiny žijí v obavě o svůj život.
Na druhé rovině to vyjadřuje i skutečnost, že americký kongres zahájil proceduru odvolání prezidenta Clintona z úřadu, přestože prezident nyní vojenský útočí na Irák.
Debata ruské Dumy o tom, zda by nebylo dobré apelovat na Moniku Lewinskou, aby byly zastaveny nálety na Irák, přivádí celou situaci do říše parodie.
Neodpovědnost jednoho národa vyvolává neodpovědnost jiných národů. Je hluboce odsouzeníhodné, když řekne ruský parlament, že Rusko nepodepíše dohodu o jaderném odzbrojení jen proto, aby mohlo udělat na Američany dlouhý nos ohledně Iráku.
Probíhá-li takováto komedie v době, kdy na lidi dopadají bomby, nevyhnutelně pociťujeme velkou nevolnost. Války, které se vedou proto, aby v dané chvíli na krátký čas vzrostla volební podpora politiků, jsou nyní tak běžnou televizní zábavou, že je tato představa skryta za každou analýzou.
Prezident Clinton se svým chováním podobá stále více uraženému malému chlapci, který se snaží mluvit hodně hlubokým hlasem, aby ho lidi brali víc vážně. Tato skutečnost dále potvrzuje tuto analýzu.
Je nám Clintona líto, ale zároveň je nám líto, že je Clinton u moci. A pochybujeme o jeho soudnosti. Je si sám toho vědom, a tak přesunuje odpovědnost za rozhodnutí bombardovat Irák na své ministry a poradce.
Závisíme na této skupince amerických vládních politiků, včetně Madeleine Albrightové, Williama Cohena a Hugh Sheltona, jestli nám důsledně a vážně ospravedlní letecké útoky. Blair a Robin Cook do té skupiny také patří.
Tyto útoky na Irák nejsou samy o sobě ospravedlnitelné. Jsou ospravedlnitelné jen jako součást rozhodné nové politiky, jak odstranit Saddáma Husajna.
Většina odpůrců vzdušných útoků argumentuje, že vzhledem k tomu, že jsou Spojené státy zcela nespolehlivé, nejsou si jisti, zda vznikne opravdu systematické úsilí odstranit Saddáma Husajna.
Je na americké a britské vládě, aby dokázaly, že kritikové nemají pravdu, aby ukázaly, že Američané dokáží zacházet se svou mocí odpovědně a inteligentně a že mezinárodní záležitosti mohou být znovu dovedeny do stavu souladu.
Výběr textů z posledních dní:
Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.
Řízené rakety nezastaví nebezpečí, které hrozí americké demokracii
Nikdy dosud v historii Spojených států nenastala takováto situace. Prezident, který čelí odvolání z úřadu, se zároveň rozhodl zahájit válku. Sněmovna reprezentantů vlastenecky podporuje vojska, a zároveň usiluje o to, zbavit funkce jejich vrchního velitele. A muž, jehož republikáni považují za nedůvěryhodného člověka, který se pokusil vyhnout se vojenské službě, ovládá nyní nejmocnější vojenskou mašinérii na světě, napsal Gavin Esler v deníku Independent.
Američané zírají s otevřenou pusou ve zmatku a v znepokojení na bizarní souslednost událostí. Dva problémy, které trápí Spojené státy během celých devadesátých let opakovaně jako bolení zubů - nesmiřitelné nepřátelství Iráku a systematicky skandální chování amerického prezidenta - se týden před vánocemi sloučily.
Prezident Clinton hovořil o "jasném a přítomném nebezpečí". Rozhodl se riskovat životy amerických vojáků právě v době, kdy je v největším nebezpečí jeho politický život. Clinton má štěstí na nepřátele. Jsou proti němu ostře politicky zaujatí. Zvyšují své úsilí, aby přiměli svět, aby uznal, že je Clinton ultralhář, supernevěrník a extrapachatel křivých přísah.
Možná, že bychom si měli zvyknout na to, očekávat nemožné. Konec konců, toto je rok, který začal se zjištěním, že praktikoval Bill Clinton orální sex s jednadvacetiletou praktikantkou. Díky tomuto skandálu však dosud nemusel odstoupit Clinton, ale jeho nejostřejší oponent, předseda parlamentu Newt Gingrich.
Gingrichův nástupce, Bob Livingston, byl nyní donucen přiznat, že byl také své ženě mnohokrát nevěrný, ale odmítá odstoupit. Nikdy jsem jako reportér, který pracuje ve Washingtonu od roku 1991, nebyl svědkem tak vysoké míry hněvu, který vůči sobě pociťují navzájem politikové ve Washingtonu, ani nynější situace, kdy jsou politikové tak drasticky mimo kontakt se svými voliči, uvádí Gavi Esler.
Domácí americké drama sesazování Billa Clintona je nyní neoddělitelně spojeno s úsilím zničit vedoucího představitele jiné země a prosadit ve vojenském dobrodružství americkou vedoucí roli. Clinton i jeho političtí nepřátelé vstoupili na neobyčejně riskantní cestu a nemají žádnou spolehlivou mapu ohledně toho, jak by si měli počínat.
Většina Američanů považuje útok na Saddáma Husajna za ospravedlnitelný a nevyhnutelný. Ale načasování této akce, jak uvedl bývalý americký ministr zahraničních věcí Lawrence Eagleburger, "smrdí až do nebes".
Role vrchního velitele americké armády Clintonovi nikdy úplně neslušela. Celá Clintonova vláda je silně nevojenská. Hluboce se odlišuje od vlády Bushovy, Reaganovy či Carterovy. Clinton je prvním prezidentem nové generace, člověk, jehož charakter nebyl utvářen druhou světovou válkou. Bushův Bílý dům byl plný vojenských veteránů. Clintonův tým připomíná daleko více univerzitní klub. Jeho členové mají jen minimum vojenských zkušeností.
S výjimkou roku 1995 došlo od roku 1990 každý rok k americko-irácké krizi. Před čtrnácti dny mi řekl vysoký činitel Clintonovy vlády, že mohu očekávat další konfrontaci. Varoval, že se ukáže, že Spojené státy budou reagovat velmi rychle. Tento činitel, jeden ze skupinky lidí, kteří určují americkou národní bezpečnostní politiku, odmítl přesně určit, kdy k tomu dojde, ale souhlasil, že možná dojde ke krizi ještě před vánocemi. Tento činitel také správně předpověděl, že mise inspektorů OSN skončila neúspěšně a že budou Spojené státy nuceny dokázat pomocí bomb to, co se jim nepodařilo pomocí inspektorů OSN - totiž vysoce omezit Saddámovy vojenské schopnosti. Uznal, že americký lid má už dost neustálých konfrontací a přeje si, aby byl problém se Saddámem Husajnem projednou vyřešen.
Zajímavé je, pokračuje Gavin Esler, že tento Clintonův vládní činitel byl ochoten podrobně informovat mě, zahraničního novináře, zatímco americký prezident naprosto neinformoval americký lid. Překvapit Saddáma Husajna je jedna věc. Překvapit americké voliče, americké spojence a světové veřejné mínění je věc druhá a přidává to jenom k podezření, že jde částečně o Válku o Clintonův poklopec. Asi pětadvacet procent Američanů sdílí tento názor a podezřívá, že prezident zneužil svých pravomocí a nařídil vojenské útoky, aby odvrátil pozornost od procesu jeho odvolávání v americkém Kongresu.
Konec konců, Clinton nařídil letos v srpnu raketové útoky proti Súdánu a Afghánistánu jen několik dní poté, co musel přiznat, že dlouhé měsíce lhal ohledně poměru s Monikou Lewinskou. Daleko důležitější ale je, že Clinton je nyní natolik nedůvěryhodný, že je nemožné pohlížet na nic, co dělá, jinak než prismatem jeho skandálů. I kdyby udělal zázrak a nakrmil pět tisíc osob jen několika chleby a rybičkami, i to by považovalo velké procento Američanů jen za další cynický trik tohoto politického Houdiniho. Jeho politické přežití, které je pořád ještě pravděpodobné, ale není zaručeno, je méně v ohnisku zájmu, než poškozená důvěryhodnost amerického systému vlády, pokud bude odvolávání prezidenta trvat v roce 1999 dlouhé měsíce.
Americká demokracie je silná. Přežije i nynější skandály. Avšak sloučení války a Clintonových skandálů nyní jde až na samé jádro amerického politického dilematu. Proč trpí Spojené státy už čtyřicet let selhávající prezidentské osobnosti, sérii prezidentů, kteří selhali už po jediném funkčním období, a mezi tím skandální prezidentství dvou funkčních období za Nixona, Reagana a Clintona? Proč dokáží Spojené státy vyvážet do zahraničí politické myšlenky, a přesto stále větší množství amerických občanů se už ani neobtěžuje k volbám?
Soumrak Clintonova prezidentského úřadu asi neposkytne odpověď, co je jádro problému. Ale alespoň to poskytuje jasný příklad. A můžete si být jisti, že bude lehčí vyřešit problém Saddáma Husajna než odstranit sklerózu z amerického politického systému. Spoušť ve Washingtonu je jasně vidět a je to nebezpečí, které žádné raketové útoky neodstraní, uzavírá v deníku Independent reportér BBC ve Washingtonu Gavin Esler.
Tak nám zas padají bomby na Bagdád
Tak nam zase padaji bomby na Bagdad, pani Muellerova, tak nejak by to
hodnotil dobry vojak Svejk, ktery pri svem reumatismu jeste netusil , jak
bude dobrym vojakem, kdyz opodeldok prestane v zakopech ruske fronty
fungovat a zdravi se mu , jakoby zazrakem navratilo.
Bomby z jednech
delaji mrtvoly a mrzaky a propaganda pana ministerskeho predsedy Blaira a
Clintona dela z lidi blbce a k tomu vsemu mu napomaha vselijaky odbornik
na slovo vzaty v mezinarodnich vztazich.Vztah Svejka k opustenemu
nocniku v zakopu ruske fronty ve dnesnich sdelovacich prostredcich
dostal uplne jiny smysl a bylo by zajimave, jak by se s touto situaci
vyrovnal oproti vsem svetove mocnym sdelovacim prostredkum, hajicim jen
nase dobro - bohuzel si cas od casu nepamatuji , co rekli predevcirem a dnes
jiz neni to, co bylo oznaceno za pravdu pravdouci.
Jaka je uloha pana
Roberta Butlera pri hledani vsech tech bakteriologickych zbrani, co muzou
cely svet sedmkrat znicit a jeho skupina neopomene nahlednout i do
zachodu pana Husejna a nevynecha ani mistni mlikarnu; co kdyby to bylo
zrovna tam. Pan Robert je diplomat a tak nevi, ze Sadam Huseijn antrax a jine
svinstvo nakoupil legalne z Anglie.
Kdo neveri , at tam bezi : to
odvysilala britska BBC nekolik mesicu predem, nez jsme se dosli k akci
na zachranu sveta. Dejme tomu,ze pan Robert necte noviny a neposloucha
zahranicni vysilani BBC, ale sam rad do novin a vysilani mluvi o sve tak
pro svet dulezite praci, zatimco poradny klystyr od doktora Grunsteina
by mu jiste neuskodil.
Ucel sveti prostredky a tak vysvita otazka ,co vubec pan Robert Butler
hleda v tom Iraku, mozna ,ze hleda uctenku z Britanie za prodej
biologickych zbrani Iraku, ale nakonec i australske noviny The Sunday Mail
prinaseji clanek, ze lze vse objednat i postou z Ceske republiky a dalsich
40 svetovych laboratori na to zarizenych a vydelavajicich horentni
sumy.
(Zmíněný brněnský institut to v Britských listech popřel, JČ.
Takze, kdyz uz nechcete nakupovat v Britanii, tak jsou i jini
obchodnici, kteri nam to prodaji,ale ze by ten britsky obchodnik kricel
chyte zlodeje! Nakonec pan Robert Butler se svym zidovskym zazemim je tim
nejvhodnejsim "urednikem" Spojenych narodu representujici se v Iraku
a la "kozel zahradnikem" a mel by byt poslan take do Israele, kolik toho
tam take maji, kdyz pred svetem tutlali po dohode s americkym presidentem
cela desetileti, ze maji atomovou bombu a take nekolik desetileti Israel
posila UN nekam, kdyz nevyklizi zabrana uzemi, ktera podle rezoluce OSN
uz davno meli vyklidit.
A tak ctenari, co nejses tak mazany v mezinarodnich
tahanicich a nerozumis ,co mam na mysli,tak staci maly selsky priklad:
Jdi si koupit v Praze hrnec: cenu ovsem urci
prodavac, ale az zaplatis, tak pozor: tentyz prodavac ti na
chodniku muze ten hrnec omlatit o hlavu,co sis to vubec dovolil za
spas.Tomu Britove rikaji obchod i kdyz to ma tragicke nasledky pro
kupujiciho, ale vezmete to opacne, jak by to bylo, kdybychom cetli, ze tri
sta rizenych raket dopadlo na Londyn a Sadam nemel na vybranou a byl tak
zahnan do kouta ,ze musel, dat rozkaz k odpaleni raket na Londyn a i
kralovsky palac byl omylem zasazen a proti temto raketam Britanie nema
obrany a jsou zcela bezmocni a k tomu vsemu svetova verejnost dava za
pravdu, ze tomu Sadamovi nic jineho nezbyvalo v jeho rozhodnuti, kdyz ta
Britanie ma tolik te nafty, ale co to sem pletu za nesmysly, ze ano.
Za svuj zivot jsem byl svedkem spousty lidskych hlouposti a davova
propaganda prestala na mne pusobit a po takovych letech vymyvani mozku
hesly Atomova bomba, zbran miru a nebo to se Slanskym divadlo a jine
pravdy pravdouci a tak se omlouvam vsem tem zachrancum demokracie, co
poslali ty posly miru a zachrance demokracie na iracke nebe, ze tuhle
pilulku tak klidne nespolknu a mam na mysli, ze nemame ani moc hezke
Vanoce tento rok, kdyz nekde umiraji lide, jen pro to,ze nejakemu
presidentovi spadly kalhoty pred nejakou Monikou a chce zachranit urad
za kazdou cenu a ze nejaky Tony Blair chce vzkrisit k zivotu Britske
imperium pomoci delove politiky, hlavne vice uradu pro lidska prava, prava
ditete a vubec pravo na pravo nas vsech, jsme prece inteligentni tvorove
dvacateho stoleti a i kopac nekdy ma akademicke vzdelani:proste a kratce
blbce musis primo hledat v dnesnim svete.
Potrebujete nutne hrnec na vareni, tak varte v cemkoliv jinem, enom jej
nekupujte od Britu a na dovolenou a nebo leceni tam take
nejezdete, nemusi se Vam to vyplatit. Nakonec muzeme zase koncit
Svejkem, kdyz drzel roli toaletniho papiru" made in England ", kdyz kricel
z latriny; Nestrilejte, jsou tu lidi!!!!!
Ale reknete samy,kdo jej v tom
vselijakem tom kriku vubec muze slyset.
Robert Nohejl, Queensland
