Britské listy

Ve své Autobiografii Alice B. Toklasové nechává Gertruda Steinová poznamenat Alici: "Ráda bych řekla, že jsem jen třikrát za život potkala génia a pokaždé ve mně zazvonil zvon a měla jsem pravdu." Hrabalovy Taneční hodiny pro starší a pokročilé by měly v čtenářích rozeznít takovýto zvon, píše Ian Sansom v deníku Guardian 12.12. 1998.

Recenzent pokračuje:

Český spisovatel Josef Škvorecký napsal v roce 1981: "V Československu je Bohumil Hrabal považován téměř za národního hrdinu, revolucionáře prózy, inovátora, oživovatele jazyka, zkrátka, za člověka, který otevřel české literatuře nové výhledy, osvobodil ji ze začarovaného kruhu propagandy a vrátil ji na cestu umění."

Jsou jen dvě potíže s touto krásnou větou Josefa Škvoreckého. Už neexistuje Československo a Hrabal je mrtev. Zemřel v roce 1997, poté, co vypadl z okna v jedné pražské nemocnici, ve čtvrtém nebo možná v pátém patře - zprávy o té věci se různí. "Pravděpodobně krmil ptáky," poznamenal tou dobou jakýsi dr. Dungl. "Měl to ve zvyku."

Byl to český způsob umírání, a český způsob života: Hrabal zůstal celý život ve své rodné zemi, přežil liberální demokracii, nacistickou okupaci, demokratický socialismus, stalinismus, liberální komunismus, sovětskou kolonizaci, a pak zase další liberální demokracii. Pracoval jako úředník, byl zaměstnancem u dráhy, pošťák, kulisák, ocelář a balič starého papíru (zkušenost, která je tématem jeho mistrovského díla Příliš hlučná samota). Stal se doma i v zahraničí hrdinou, téměř kultem, pil hodně a oženil se s číšnicí.

Také zosobňuje český způsob psaní a my, líní čtenáři, kteří umíme číst jen anglicky, bezpochyby přicházíme o moc, když můžeme číst Hrabala jen v anglickém překladu. Podle Josefa Škvoreckého, jméno Miloš Hrma. Hrabalova slavného anti-hrdiny z Ostře sledovaných vlaků, znamená něco jako "ochlupení v rozkroku mé milenky". Různé režimy a úřady zakazovaly, cenzurovaly většinu Hrabalova díla a dávaly ho na index.

Tak asi nikdyrabalovu prózu pořádně nepoznáme, ale možná to nevadí. "Já vlastně nepíšu," tvrdil Hrabal. "Stříhám a pak lepím ty výstřižky do koláží." Více než próza jeho současníků a navzdory tomu, že Hrabal často využívá knižních triků a obratů, je Hrabalova próza folkloristická, skládá se z městských mýtů a lidových řečí. Milan Kundera píše filozofii, Josef Škvorecký satiru. Hrabal vypráví příběhy.

Taneční hodiny pro starší a pokročilé vyšly česky v roce 1964 a do angličtiny je přeložil Michael Henry Heim teprve teď. Skládají se z jediné dlouhé věty, v níž starý švec vypráví vzpomínky na svůj život skupině mladých žen. s

Švec jako vypravěč, to okamžitě vyvolává dojem pohádky, a Hrabal v žádném případě není obyčejný obuvník. Je to virtuóz, "inženýr lidských nohou", "tak citlivý jako Mozart a obdivovatel evropské renesance". Dává svou knihu dohromady z vynikající řady poddajných příběhů o pivu, salámu a sexu, zapřísahá se, že "i když jsem přislíbil loajalitu císařům a prezidentům, jsem přesto hrdina, pořád mám kouzelné ruce, chirurgovy ruce, švec má vždycky jemné ruce, a lidé mi říkají skutečný profesionál..." Tento obuvník není mýtus, uvědomujeme si, je to metafora.

Uvedu to jen krátkou ukázku pozoruhodně kořeněného jazyka: "Náhodou byl zrovna trh a ženská se zakousla do tlačenky, a tu náhle vyběhl ven doktorův pes a urval jí tlačenku i ret, a doktor Karafí? musel jsem jí koupit další tlačenku a přišít jí ret.... jednou jsem pozval jejího bratra na odpočinek na našem venkovském vzduchu, ale tak se opil slivovicí, že by býval umřel, kdybychom ho nezabalili do tvarohových obkladů ... řekl mi jednou řezník, povídal, že manželství je jako táhnout krávu po tenkém levu ... Básník Bondy říká, že skutečná poezie musí bolet, jako když jste zapomněli, že jste si zabalili do kapesníku žiletu, a pak se vysmrkáte... jedna přítelkyně mě jednou požádala, aby jí vzal psa na procházku, ale jí je vzal k mým kráskám do hospody, a tam se na něho omylem dva hosti vychcali..."

Tohle je jen asi 200 slov ze 100 stran, i tato slova však stačí k tomu, aby rozezněla zvony.

Anebo, jak by to asi řekl Hrabalův švec, Taneční hodiny pro starší a pokročilé, to je kniha, která způsobí, že budete chcát olivový olej.