Britská Prodaná nevěsta k vánocům

Prodaná nevěsta. Royal Opera, Sadler's Wells Theatre, Londýn

Britský deník si všímá, že tématem "české národní opery" Prodaná nevěsta, je podvodnické chování.

Před nedávnem zdůraznila letos jiná inscenace Smetanovy Prodané nevěsty, inscenace Davida Slatera pro Opera North, že jediným způsobem, jak zvítězit ve společnosti, která si nezaslouží naši důvěru, je maximálně využít její zkorumpovanosti.

První věc, kterou je nutno říci ohledně neohrabané nové verze Prodané nevěsty, inscenované v Royal opera v Londýně, je to, že se na ni nutně musejí jít podívat všichni milovníci kýče, napsal deník Guardian v sobotu 12.12. Jakmile se zvedne opona nad touto inscenaci Francesky Zambello, hodnoty a cíle inscenace jsou okamžitě jasné.

Skupina zromantizovaných venkovanů, líbivě oblečených v brčálově zelených a žlutých lidových kostýmech, pochoduje po jevišti v expertně choreograficky vypracovaných formacích, zatímco skupina atraktivních polonahých fešáků intenzívně staví obrovskou stodolovitou dřevěnou strukturu, která vytváří kulisy.

Je to Smetana jakožto podívaná: česká totálně zpívající, totálně tancující Oklahoma! na Vltavě. Zambellová se zjevně rozhodla vytvořit rodinnou, zábavnou velkopodívanou, pestré rozptýlení na svátky vánoční. Na tom není nic špatného - Royal Opera má finanční potíže a velký trhák by jí mohl pomoci. Kontroverzní je to, že velká - a neobyčeně inteligentně jemná - opera zmizela pod tlustým nánosem sacharínu a nepřesvědčivé, vulgární manýry.

Zambellová se odmítla zabývat temným podtextem Smetanovy opery. Ve skutečnosti se Prodaná nevěsta neodehrává v nějaké nádherně a zábavně vyhlížející Ruritánii, ale ve velmi přesně odpozorované venkovské společnosti, kde peníze znamenají moc a lidi a jejich životy je možno doslova kupovat a prodávat.

Před nedávnem zdůraznila letos jiná inscenace Smetanovy Prodané nevěsty, inscenace Davida Slatera pro Opera North, že jediným způsobem, jak zvítězit ve společnosti, která si nezaslouží naši důvěru, je maximálně využít její zkorumpovanosti.

Jen velmi zřídka se Zambellová dotkne trpké dvojznačnosti Prodané nevěsty, a pak od toho se strachem uteče do očí bijícími nedůslednostmi.

V prvním jednání ošuntělý dohazovač Kecal se střídá v tom, že ošahává ženské, a zároveň je vyhání pryč ze světa mužů, v němž si diletantsky zahrává s osudy lidí. Posléze ale už zůstává jeho chování chlípníka a pokrytce jen velmi mlhavé, podivně nedefinované.

Když vyjde najevo, že Jeník prodal Mařenka za 300 zlatých, ženy na něho zaútočí násilně vidlemi, o hodinu později však jeho příchod vítají, aniž by jim to nějak vadilo.

Tyto okamžiky občasného prozření jsou velmi vzácné. Celkově rezignovala tato inscenace na hloubku opery a zaměřila se na cukrovou líbivost a sentimentalitu. Mařence je nicméně dovoleno, aby projevovala výbušný hněv.

Když jí konečně dojde, co je pravda a jak to Jeník udělal, ani Zambellová ani Mařenka neshledává na Jeníkově chování nic špatného. Zambellová také v podstatě úplně zničí Mařenčinu dojemnou úzkostnou árii tím, že ji Mařenka neohrabaně zpívá do záhodu se zelím, které tam sází Jeník.

Je to všechno velmi deprimující. Prodaná nevěsta by měla být plná komedie, ale zároveň by měla znepokojovat. Tahle inscenace nedokáže ani jedno. Teprve když se na scénu konečně dostaví vynikající principál Roberta Teara, se svými malapropismy a s předváděním svého absurdního cirkusu, začne představení konečně fungovat. Jak dokázala režisérka významu a inteligence Zambellové vyrobit něco tak mlhavého a nezaostřeného, to je záhada.

Kecal potřebuje v ideální případě plnější, pevnější tón, než co dokáže vyplodit Franz Hawlata. Občas je Kecal velmi ochromen tím, že se Zambellová na tuto postavu řádně nesoustředila. Ani Vašek Iana Bostridge se nedokáže prosadit víc, než na co má karikatura Zambellové, i když kvalita jeho zpěvu je vynikající.

Je škoda, že si tato operní společnost vybrala před svým uzavřením tuto inscenaci. Tato operní společnost - i Smetana - si zasloužili něco lepšího.