Samozřejmě pociťuji rozdíly. Informovala jsem o tom své nadřízené, protože jsme nenašli společnou řeč, tak odcházím. Tím bych to ráda uvodila. Nikdo mě nevyhazuje, nikdo mi nesahá na plat, nikdo mě neposílá pryč. Už jenom cítím velmi hluboký nesouhlas. Pokud jde o editoriální politiku, myslím si, že ve veřejnoprávní televizi mají být zprávy vybírány, řazeny a zpracovávány jinm způsobem, než jak se nyní děje v redakci zpravodajství. Pokud jde o personální politiku, domnívám se, že na klíčových místech by měli sedět lidé s odpovídajícím vzděláním. A pokud jde o celkový systém řízení, tak je zde mnoho a mnoho provozních věcí, které neklapou.

Pokud jde o řazení zpráv. Myslím si, že veřejnoprávní televize by měla řadit zásadně zprávy podle důležitosti. Ovšem "důležitost" i "veřejnoprávnost" je velmi široký pojem, který se dá vykládat různě. A právě v pojetí důležitosti se rozcházím s těmi, kteří nyní řídí Českou televizi a redakci zpravodajství. Proto odcházím.

Nejlépe bude, když uvedu konkrétní příklad. Toto pondělí jsem se domnívala, že by k chystaným protestním akcím agrární komory měl být ve studiu Jedenadvacítky také přítomen reprezentant vlády, mimo předsedy agrární komory. Moji nadřízení mi na poradě řekli, že to není třeba, že tu byl minulý týden. To je moje pojetí důležitosti a výběru hostů. Zpravodajství má být podle mě o těch důležitých věcech, které se staly ten den, a ten den se to řešilo na české vládě. Myslím si, že k tak závažné věci, kdy chtějí zemědělci zatarasit silnice a žádají určitá rozhodnutí po vládě, vláda jim nevyjde vstříc, ale přesto ministr zemědělství se šéfem agrární komory jedná, považuji za chybu pozvat před kameru České televize pouze šéfa agrární komory.

Pane Čulíku, toto mi nepodsouvejte. Já si jen myslím, že je vedení zpravodajství nekompetentní. S tím vedením nechci polemizovat. Už jsem svou polemiku na několika osobních setkáních s ním dokončila. Protože to k ničemu nevedlo a že mě jejich odpovědi neuspokojily, odcházím. Nechci se pouštět, znovu zdůrazňuji, do žádného mediálního křížku.

Já s vámi naprosto souhlasím. Domnívám se, možná stejně jako vy, že lidé za svých 75 korun nedostávají, co by dostávat měli, a také se domnívám, že Česká televize den po dni, zejména v oblasti zpravodajství ztrácí kriticko-analytický pohled na společensko-ekonomické jevy. Mě to mrzí.

Chcete konkrétní příklady špatně pozvaných hostů? Konkrétní příklad: Pobuřuje mě, jestliže je Česká televize schopna se propojit a utrácet peníze koncesionářů na spojení z Británie s panem Tominem [Julius Tomin je bývalý disident, český filozof, žijící z podpory v nezaměstnanosti v Oxfordu, který pořádal hladovku proti jmenování Jana Kavana ministrem zahraničních věcí, pozn. JČ] a přitom není schopna přinést tiskovou konferenci Clinton-Havel, kterou vysílal celý svět. To mi opravdu vadí.

S generálním ředitelem a se šéfredaktorem redakce zpravodajství.

Já nebudu tlumočit jejich vyjádření, to se můžete zeptat jich.

Já vám mohu říci jenom tolik, že mě jejich odpovědi neuspokojily.

Myslím, že jejich postoj - a sám říkáte, že vám jde o to, aby média k něčemu vypadala - jejich postoj můžete vidět denně na obrazovce České televize. Jejich postoj můžete vidět v řazení zpráv, jejich postoj můžete vidět - a to je prosím veřejně přístupná informace - pokud si kliknete na internet a najdete si adresu České televize, tam máte personální složení managementu televize, tam máte hlavní osoby z redakce zpravodajství, nejen samozřejmě jejich fotografie, ale také jejich vzdělání a profesionální dráhu. To myslím, že hovoří za vše.

Samozřejmě vedení. Nevím o tom, že by například na nějaké místo v redakci zpravodajství, myslím těch, kteří jsou na obrazovce, byl vypsán veřejný konkurs. Kromě té nešťastné Debaty nebo pořadu V pravé poledne, kde už ten moderátor, který ten konkurs vyhrál, stejně není.

Co mi vadí: Ruší se například Studio reportérů, jediný pořad, který hovořil o globálních problémech světa, a hladu v Etiopii o náboženstvích v Indii, o spoustě zajímavých věcí. Ten se ruší, protože údajně konkuruje pořadu Objektiv. To je ale pořad: jeďte tam, dobře tam vaří, jsou tam tyto historické památky. Vadí mi, že vytrácí tento způsob myšlení. Vadí mi, že se ztrácí odborné zázemí redaktorů. Vadí mi, že tady jsou na místech redaktorů - moderátorů středoškoláci. To jsou všechno věci, které mi vadí. To je jev veřejnoprávní televize v roce 1998. To je můj názor, moje osobní skutečnost. Proto odcházím.

Já jsem s předchozím stavem nebyla spokojena a od volby nového generálního ředitele televize jsem očekávala změnu. Ta změna přišla a je k horšímu.

Nevím. Asi proto, že ten generální ředitel není zcela kompetentní, ale to je můj názor. Jiným, a Radě České televize se kompetentní zřejmě zdát může.

Podívejte se, v České republice neexistuje občanská společnost, v tom smyslu, že by tu bylo občanské sdružení diváků, které by kontrolovalo, zda opravdu diváci dostávají za oněch 75 korun to, co mají. Tuto diskusi, toto občanské sdružení by alespoň podle mediálních zákonů měla reprezentovat Rada České televize, která volí generálního ředitele a potažmo parlament. Protože páni poslanci přece schvalují výši koncesionářského poplatku. Rada České televize je spokojena, jestli čtete televizní bulletin, s formální stránkou zpravodajství. Vadí jí obsahová stránka. Ale ona jí vadí i po volbě nového ředitele a nic s tím nedělá. Jestliže s tím tato Rada, zvolená poslanci, nic nedělá, jestliže já slyším šéfa této Rady, pana Jiráka, na Radiožurnálu, jak veřejné říká, že si myslí, že tady chybí veřejná diskuse o veřejnoprávních médiích...! Jako, promiňte, kdo jiný by tu diskusi měl vyvolat! Vy byste neztratil naději v takovém okamžiku? Neztratil?

Ale já ji také neztrácím, ale já jenom dočasně nechci být v tomto bahně.

Pane Čulíku, to říkáte vy, že jsou okrádáni. Já říkám, že je jim předkládána televize české společnosti roku 1998. Je jim předkládána televize, v jejímž čele stojí ředitel demokraticky zvolený Radou, ta je demokraticky zvolená parlamentem a volby parlamentu v této zemi, pokud vím, žádný zahraniční pozorovatel nezpochybnil. Takže pozor, abychom si nepletli tyto pojmy. To je realita. Já také věřím jako vy na nějakou evoluci, ale nebude to rychle.

- je v duchu doby.

- a toto si lidé v České republice přejí.

Já nevím, jestli si to lidé přejí, vysvětlila jsem vám mechanismus, jakým k němu došlo. A ten nezpochybňuji, že je demokratický a zákonný. To je všechno.

Můj osobní názor je, že ano. Proto opouštím práci, o které si myslím, že je jedna z nejlepších, kterou jsem kdy mohla mít. Myslím si, že vzdát se úlohy nestranného pozorovatele, ve veřejnoprávním médiu, které má největší šance na mediálním trhu, dělat kritickou analýzu společensko-ekonomických jevů, mě to bolí, mě to mrzí. Ale tato televize tuto analýzu nedělá. Jestli ji předtím dělala špatně, tak teď, alespoň v oblasti zpravodajství, ji dělat prostě přestala. A není to řízený proces někým, tak to na mě nepůsobí. Je to dáno výběrem lidí, kteří jsou ve funkcích. Ti lidé podle mě dělají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí to, co mohou, to nejlepší, co mohou. Tady nejsou žádní profesionální škůdci.

Oni se snaží pracovat. Ale nejsou kompetentní. Proboha, jako nemůže sestra operovat slepé střevo, leda ve velmi krajním případě, zrovna tak nemůže student žurnalistiky dělat vedoucího vydání Jednadvacítky! To si snad rozumíme, ne!

Ano, právě proto jsem očekávala změnu k lepšímu.

Co já jsem informována, jeden z mých vedoucích vydání je student žurnalistiky. Běžně je studentů žurnalistiky plná směna, kteří mají na starosti denní zprávy. Prosím, denní, celoplošné zprávy. Ráno. V poledne. Ve čtyři hodiny. A tak dále.

To je spojeno s vývojem společnosti. Pokud budou mít Českou televizi v rukách politici, a přiznejme si, že prostřednictvím Rady, nominované politickými stranami, ji prostě v rukou mají. To je realita.

Ale prosím vás, rozlišujme. To jsou dvě věci. Na tom důsledně trvám. Netvrdím, že jsou pod politickým vlivem. Jen říkám, že jsou do svých funkcí dosazeni politiky. A to je velký rozdíl. Netvrdím, že s nimi chodí na pivo, to pozor. Hovořím o systému a nikoliv o nějakých konkrétních vztazích, které buďto ti lidé mají nebo nemají s politiky. O těch já nevím. Já hovořím o systémové záležitosti.

Pokud vím, ministr kultury Dostál, kdesi jsem četla v tisku, chce prosadit jiným způsob ustavování té televizní rady. Možná že by bylo dobré, abyste s ním o tom komunikoval. Odborníci by do té rady měli být nominováni nikoliv stranami, ale společenskými institucemi, akademií věd, Karlovou univerzitou., nikoliv politickými stranami. Nevím, jestli to interpretuji přesně. To by byl podle mého názoru krok dopředu.

Jinak se mi zdá skandální, že není veřejnosti k dispozici projekt Jakuba Puchalského, podle kterého se tady utrácejí šílené peníze. Vím, že vy to trvale kritizujete.

Je to problém kompetentnosti. Kvality lidí pro řízení , pro komunikaci s lidmi, pro komunikaci vně České televize, její žurnalistická způsobilost, a tak dále.

Bývala bych očekávala, že po jmenování nového ředitele bude na šéfredaktora redakce zpravodajství vyhlášen konkurs. Podle naprosto pevných kritérií, třeba i projednaných s Radou ČT, nebo projednaných s inteligentními lidmi, vzniklých na základě určité diskuse mezi odborníky. Nic takového se nestalo. Očekávala bych, že na tak klíčové místo by měl proběhnout konkurs. Neznám kritéria výběru, ani mi to možná nepřísluší, na základě kterých jsou vybíráni vedoucí pracovníci České televize.

Já jsem přesvědčena, že ano.

Na novinářské scéně je řada novinářů, kterých si nesmírně vážím a které považuji za takové kritické analýzy schopné. Bohužel, když s řadou z nich hovořím, všichni mi řeknou, tam k  vám do toho ... - nebudu říkat čeho - do toho v žádném případě nepůjdu.

Já bych si představovala: v té redakci by měl být pan Zdeněk Velíšek, pan Jiří Majstr, Marcela Dolečková, Barbora Tachecí, Milan Šíma, paní Richterová z rádia, pan István Loeko z Týdne, Honza Macháček z Respektu. Jana Havligerová a Jana Bendová z Mladé fronty dnes. Pavel Páral původně z Práva. Roman Pistorius z Novy. To jsou všechno lidé, kterých si nesmírně vážím. Myslím si, že řada moderátorů z Novy by s naprostým klidem mohla moderovat naše zprávy a že by možná byli lepší než naši moderátoři.

Zpravodajství by mělo být kritickou analýzou každodenních jevů české i zahraniční scény, ovšem těch jevů, které jsou závažné pro život celkové společnosti.

S tím naprosto souhlasím. Tudíž úrokové sazby budou jistě zprávou velmi nezajímavou a velmi důležitou. A já bych se s nimi nebála nikdy začít na úkor Moniky Lewinské.

Tato instituce má obrovský potenciál jednak ve svých koncesionářských poplatcích, jednak v technice, která tu už je nakoupena a jednak v lidech, kteří tady léta sedí ve zvucích, stojí za kamerami a vytvářejí velmi dobré technické zázemí. Pokud jde o obsahovou stránku televize, domnívám se, že by se měla zaměřovat na celospolečensky závažné jevy. Na politické a ekonomické jevy. Na důslednou kontrolu toho, jak je nakládáno s veřejnými prostředky. Na důslednou kontrolu toho, jak se chovají politici a jak plní své sliby. V oblasti ekonomické na důslednou kontrolu nejen ekonomické politiky vlády a plnění vládního programu, ale i  na kontrolu těch společností, které mají tu odvahu, které nabízejí své akcie na veřejném trhu. A samozřejmě, na kontrolu bankovních institucí.

Pokud jde o pořady, domnívám se, že kromě zpravodajství, které nyní zcela kopíruje Novu, a zabývá se spíš zajímavostí než důležitostí zpráv, tak by měl vzniknout, a Jednadvacítce se to bohužel nepodařilo, a to je jeden z důvodů, proč jdu pryč, každodenní, aktuální, politicko-ekonomický diskusní pořad, kteerý by reagoval, ovšem nikoliv pouze agresívně, ale asertivně a s hlubokou odbornou znalostí věci na každodenní jevy a důležité události.

Samozřejmě! Na toto všechno se lze připravit. Protože známe program jednání parlamentu, známe program jednání vlády, víme, kdy zasedá bankovní rada. Chce to jenom vytvoření systému práce, který neexistuje, ten je ad hoc. Kontinuální sledování těchto záležitostí. Lepší vytvoření archivu, dokumentačního střediska. Které se sice snaží, ale tady slovo scanner, nevím, jestli ho někdo slyšel, nechci nikoho urazit, ale zatím se tady vystřihuje z novin a lepí se to na papír.

Chce to daleko vyšší kompetenci těch, kteří by tyto věci měli zpracovávat. Pokoru, trpělivost, vzdělání. Snahu naučit se něčemu novému. Sebevědomí. Nehrbit se před politiky. To je velká bolest mnoha novinářů, bohužel i tady, že se cítí velmi dobře na různých večeřích a recepcích a pak si myslím, že jim chybí, byť to nikdy nepřiznají, kritický pohled na  politika.

Já sama vím, jak je těžké oponovat premiérovi. Já sama vím, jak je těžké oponovat předsedovi parlamentu a oponovat mu fundovaně. Jenomže, já vám něco řeknu, pane Čulíku, a na to jsem upozornila své nadřízené.

Z České televize mizí odborné zázemí proto, aby se těmto lidem kvalifikovaně oponovat dalo. Tady mizí vědomostní zázemí. Já si sama tu relaci neuplácám. To je týmová práce. Já necítím, že mám v zádech silný tým. Nemám.

Pár konkrétních příkladů

Lukin

Když Britské listy přinesly před nedávnem informaci o politováníhodné epizodě s  Lukinem v ČT, byly to přesné informace. Prosím, připomeňte to znovu, s tím, že vám to říkám já. Považuju to za naprostý skandál, to, co se tady stalo.

21. srpna 1998 byla v České republice na návštěvě delegace z Ruska, vedená předsedou zahraničního výboru ruské státní dumy panem Lukinem. Usilovala jsem o to, aby byl pozván do studia České televize. Protože tady neexistuje pevný systém zvaní hostů, že by třeba byli zváni posíláním faxů, údajně ho pozvali mí kolegové ze zahraniční rubriky. Pan Lukin do studia nepřišel. Druhý den jsem náhodou letěla se svým manželem na víkend do Moskvy a pana Lukina jsem potkala v letadle. Oslovila jsem ho, představila jsem se, zeptala jsem se ho, proč nepřišel, řekla jsem mu, že nás to velmi mrzelo.

Pan Lukin mi sdělil, že o ničem neví. Že pozván nebyl. Tak jsme se dohodli, že on to prověří na ruském velvyslanectví a já že to prověřím v České televizi, zřejmě, že někde došlo k informačnímu šumu.

V pondělí jsem tento problém otevřela na poradě, protože mi přijde dost závažné, když mi toto řekne ten, koho jsme chtěli pozvat do ČT. Šéfredaktor Šámal řekl, že si je jist, že pan Lukin byl pozván a že pan Lukin strašně lže. Aniž cokoliv vyšetřoval. Jen tak od stolu mi to řekl, aniž by se dotázal kompetentních osob, kteří ho měli pozvat.

Anonymní e-mail

Tady v České televizi se objevil mail, dostali ho vedoucí pracovníci a moderátoři. Byl anonymní. Já jsem se veřejně, na poradě, přede všemi zeptala, jestli dovnitř televize na to bude vedení České televize nějak reagovat, že mi vadí, když se tam píší takové věci. Ne. Nebude.

Vůči zaměstnancům? Vím, že se na anonymy nereaguje. Toto ale bylo tak závažné, že alespoň zaměstnancům bude slušnost říct, přátelé, víme, že se to tady objevilo, je to anonym, a hlavně: není to pravda.

Chtěli Zeman a Bašta porušovat zákon? ČT to nezajímá

Vzájemné lichocení

Víte, co mi přijde nejstrašnější? My si tady vždycky všechno pochválíme. My, kteří se snažíme být tak pseudokritičtí. Kritizujeme Kořínková - Peltrám, Klausová v Radě ČEZu, a tak dále.

Tak my si každý den sedneme a kromě pár drobností a jazykových problémů, které třeba někdo má, si to pochválíme. "To bylo dobrý, to bylo dobrý, to bylo dobrý, to bylo dobrý." Myslela jsem si, že kritická analýza může vznikat jen v prostředí, které je věcně kritické samo k sobě. Věcně kritické, bez osobního podtónu.

My si to tady prostě - kromě pár drobností typu "jestliže, pakliže" všechno pochválíme.

Infantilní lidé by na obrazovce České televize neměli mít co dělat. Ti by se tady neměli vůbec objevit. Tady by měly být vyzrálé osobnosti. Teprve až potom, až trochu vyzrají, až něco ti lidé budou umět, až budou mít nějaké jméno, by měli být puštěni na obrazovku.

Myslím, že ano, ale ne v takové míře, že by kvůli ní ztráceli soudnost. Znám několik osob, kterým se to opravdu do hlavy nevrazilo.

Andrew Stroehlein

O tom, jak se naložilo v České televizi s Andrewem Stroehleinem, to je úplně neskutečné.

Opět jsme u prvotního problému. Já vzhledem k tomu, že si myslím něco zcela jiného, tak odcházím. A to tam zdůrazněte, pane Čulíku.

Myslím si, že je obrovská chyba, jestliže se Česká televize dokáže zbavit člověka, který je vystudovaný politolog v zahraničí. Umí česky, rusky, německy a samozřejmě anglicky. Zná politické systémy zemí střední a východní Evropy. A je tady najat na to, aby nás coachoval a briefoval na rozhovory s politiky. Je schopen nám zprostředkovat bez jazykové bariéry onu cennou zahraniční zkušenost, za kterou by jinak Česká televize musela platit strašně moc peněz, protože doba grantů, kdy se jezdilo zadarmo do CNN a do BBC, ta je nenávratně pryč.

Tak tato televize s ním naloží tak, že ho pošle mezi studenty do směny. Promiňte. S tím nesouhlasím a je to jeden z důvodů, proč odcházím.

Určitě byste se dověděl - ale nechci rozviřovat polemiku - že byl nekompetentní. Já vám mohu doložit kompetentnost pana Stroehleina. Mohu vám ji doložit mailem, který mám od generálního ředitele České televize, kde píše, že Rada České televize vyslovuje pochvalu za předvolební Jedenadvacítky. A předvolební Jednadvacítky jsou dílem Andrewa Stroehleina a jestli chce tvrdit někdo něco jiného, tak lže.

(Rozhovor s Janou Bobošíkovou vedl ve čtvrtek 22. října 1998 Jan Čulík)