V úterý 20. října v 11 hodin se v londýnském hotelu Dorchester konala tisková konference Petra Uhla a Jana Kavana. Měli hlavně hovořit o romské problematice.
Na rozdíl od Kavanovy přednášky v pondělí odpoledne v Královském ústavu zahraničních věcí v Chatham House, kde mluvil Kavan k plnému sálu, tisková konference v hotelu Dorchester byla jen velmi málo navštívena. Z britských novinářů se účastnili snad jen reportér pro agenturu Reuter, jeden novinář z časopisu New Statesman a jeden z deníku Independent. Pak tam byla kamera České televize, londýnský reportér ČTK Jiří Chrást a dvě tři další osoby českého původu či se zájmem o české či slovenské záležitosti nebo spojením na ně.
V úvodu konference zrekapituloval Jan Kavan dosavadní průběh české státní návštěvy v Británii, zmínil se o setkáních s královnou (deník Times přinesl na titulní straně v úterý fotografii obličeje Dagmar Veškrnové vedle obličeje královny Alžběty), s premiérem Blairem, ministrem zahraničních věcí Cookem a ministrem vnitra Jackem Strawem.
S Cookem hovořil Kavan hlavně o procesu přičleňování ČR k EU a k NATO: Cook hodnotil, čeho už ČR dosáhla a co ještě musí dělat. Hodně se hovořilo o exodu českých a slovenských Romů do Británie.
Kavan znovu zopakoval velmi pochybné zdůvodňování britské vlády, proč uvalila vízovou povinnost na občany slovenské republiky (viz včerejší Britské listy a přepis diskuse z Chatham House v dnešních BL): náměstek britského ministra vnitra Mike O'Brien i Robin Cook prý konstatovali, že nevadil tolik ani počet slovenských Romů přicházejících do Británie (i když je dvojnásobný než počet Romů českých), ale prý britská vláda uvalila vízovou povinnost na slovensko proto, že "Mečiarova vláda odmítala spolupracovat a odmítala s romským problémem cokoliv dělat."
Velmi věcně vystoupil na tiskové konferenci Petr Uhl. Zde je transkript jeho vystoupení (mluvil česky a byl nepříliš dobře překládán do angličtiny, Uhl překladatelku občas opravoval):
Pro mě jako pro zmocněnce pro lidská práva a zároveň jako předsedu meziresortní komise pro záležitosti romské komunity, byly v těch jednáních nejpodstatnější dvě věci:
Třetí cesta je zmírnění xenofobie většinového obyvatelstva.
Ve všech těchto oblastech jsme diskutovali o možnostech, jak nám britská vláda může pomoci. Velmi iniciativní byla moje včerejší návštěva na Komisi pro rasovou rovnost. Skutečně se domnívám, že tento způsob řešení je možno uplatnit i v České republice.
Poslední poznámka je politická: domnívám se a řekl jsem to také dnes ministru vnitra, že zavedení víz pro Slovenskou republiku a možné zavedení víz pro Českou republiku může mít důsledky velmi negativní ve vyvolávání protiromských postojů většinového obyvatelstva a dokonce pro rozšiřování protizápadního, protidemokratického postoje části obyvatelstva. Je to tedy něco, co jde proti české integraci a slovenské integraci do Evropské unie.
Poznámka JČ: Je velmi dobře, že Petr Uhl upozornil britského ministra vnitra na to, že znovuzavádění víz pro středoevropské země je retrográdním a nekonstruktivním činem, který může mít ve střední Evropě záporné důsledky. Otázka ovšem je, do jaké míry si to britští politikové vezmou k srdci: do jaké míry je skutečně zajímá potřeba stabilizace a demokratizace střední Evropy a dají-li přednost těmto rozumným, dlouhodobým cílům, anebo se spíše podřídí xenofobním náladám, vznikajícím v některých vrstvách britského obyvatelstva a britských sdělovacích prostředků. Není jasné, do jaké míry chtějí britské úřady stabilizaci demokracie ve střední Evropě aktivně napomáhat, a do jaké míry spíše jen čekat, až se středoevropské země samy dostanou na takovou úroveň, že budou schopny řádně žádat o členství v EU.
Otázka Jana Čulíka: Dovolil bych si položit doplňovací otázku k mé otázce, vznesené včera v Chatham House, ohledně vysvětlení od Mika O'Briana, proč byla na Slovensko uvalena vízová povinnost. Zdá se mi, že existují vážné problémy s takzvanou "etickou zahraniční politikou" Robina Cooka. Jestliže totiž Mike O'Brian vysvětluje, že když tvrdý režim v nějaké zemi se chová špatně vůči místnímu obyvatelstvu, v tom případě je reakcí britské vlády proti té zemi zavést víza, aby se zabránilo příchodu uprchlíků z této země. Vysvětlili jste britským činitelům tento rozpor v jejich logickém uvažování? Jestliže přece Británie chce praktikovat etickou zahraniční politiku, a otevřít se pro lidi, kteří jsou pronásledováni, tedy je rozhodnutí zabouchnout dveře před uprchlíky, jejichž režim je tvrdý, se zdá poněkud podivné.
Petr Uhl: Využiji i svých zkušeností z OSN, kde pracují jako expert Komise pro lidská práva. Mohu říci, že se mi nezdá, že by Británie porušovala Ženevskou konvenci o uprchlících. Pokud se týká různých přístupů ministerstva vnitra a ministerstva zahraničí, je to v každé zemi, i v České republice. Je to pochopitelné. Každé ministerstvo zastupuje trochu jiné zájmy a ty zájmy jsou v rozporu. Je třeba dělat kompromis. Od toho je vláda, aby to sjednotila. Je tomu tak v České republice i v Británii.
Reuters: Cynikové by jistě řekli, že jediným důvodem, proč nyní zavádíte tato nová proromská opatření, je proto, aby Romové zůstali doma. Lidé se budou ptát, proč jste tato opatření, aby se Romové cítili ve vlasti daleko lépe a nežádali o asyl, nezavedli už dávno? Proč zavádíte všechny ty kroky až teď?
Jan Kavan: Cynikové by to možná řekli, ale já nesouhlasím. Navrhovali jsme tato opatření, když jsme byli v opozici. Je to v naší dokumentaci. Pan Uhl se k tomu také jako dlouholetý aktivista za lidská práva může vyjádřit. Už dávno před tím, než se vůbec začalo hovořit o nějakých vízách jsme tato opatření navrhovali jako součást našeho důrazu na lidská práva, už před pěti nebo šesti lety. Naše strana vždycky zdůrazňovala, že musí existovat důraz na lidská práva, takže celý pojem etické zahraniční politiky není jen okopírován od Robina Cooka, i když se musím přiznat, že před mnoha lety, jak mi připomněl během našeho nynějšího rozhovoru, když byl opozičním poslancem ve stínovém labouristickém kabinetu a já jsem byl v Británii exulantem, hovořili jsme mimo jiné i tuto konkrétní filozofii. Usilovali jsme o tyto věci už dávno. Chtěli jsme ji uvést do praxe, okamžitě, jakmile budeme zvoleni do vlády, bez ohledu na britskou vízovou politiku. Znovu zdůrazňuji, že většina britských politiků, s nimiž jsme hovořili, nám sdělila, že neexistuje okamžitá hrozba, že by Británie uvalila na ČR vízovou povinnost.
Jiří Chrást, ČTK: V Británii chtějí zvýšit počet Asiatů v policii na šest procent, zatím jsou to dvě procenta. Nebudete zavádět něco podobného i v ČR?
Petr Uhl: Ano. Uvažujeme o takzvaných afirmativních, neboli vyrovnávacích přístupech. Nemyslíme si, že by se to dalo řešit kvótami. Americké zkušenosti jsou pro nás inspirující, ale můžeme to dělat jen do té míry, do které to snese většinové obyvatelstvo. V oblasti dětí, vzdělávání, relativně xenofobní většinové obyvatelstvo souhlasí s většími finančními prostředky třeba pro romské děti, taky v oblasti rekvalifikace. Asi by nesouhlasilo, kdybychom řekli, že dvě procenta všech policistů musejí být Romové. Ani je nemáme, tak vzdělané a kvalifikované.
