Američané a sex
Puritánské dědictví Ameriky nepomohlo Američanům vyrovnat se s erotikou. Činy, které popisuje Kenneth Starr ve své zprávě, jsou v některých amerických státech nezákonně. Přesto je však pornografie ve Spojených státech největším průmyslovým odvětvím. Jsou Američané národem, který záměrně potlačuje své erotické cítění, ptá se deník Independent.
Internet je plný pornografie. Brouzdáte-li internetem, najdete celé vlny pornografie, většinou soft core (měkkou pornografii), neprofesionálně nasnímanou a syrovou, ale je tam toho hodně. Minulý pátek, na pouhé stisknutí knoflíku, vylili z okna celý nový kýbl pornografie, tentokrát, jménem Kongresu Spojených států amerických. Zpráva Kennetha Starra, všech její 453 stránek obsahuje plastická, i když stroze napsaná, vylíčení sexuálních aktů mezi prezidentem a Monikou Lewinskou.
Někteří lidé jsou zděšeni a obviňují buď prezidenta anebo Kennethe Starra. Jiní jsou zjevně potěšeni a dychtivě absorbují každý detail. Americe není jasné, jaký má zastávat postoj vůči sexu, anebo alespoň jaký má mít vůči sexu oficiální postoj na veřejnosti. Někdy se Spojené státy zdají být nejmoralističtějším národem na světě - jakýmsi Íránem v texaskách, kde jsou sprostá slova, erotické chování a pornografické obrazy zcela nemyslitelné. Jindy se Amerika vyloženě vyžívá v chlípnictví. Zpráva Kennethe Starra umožnila Američanům učinit obojí zároveň - odhalila tím znovu hluboké rozpory americké duše.
Starrova zpráva není ve skutečnost tvrdá pornografie - kdyby se to prodávalo poštou na dobírku, nešlo by to na odbyt. Avšak tato zpráva obsahuje podrobná, plastická líčení sexuálních aktů a zmiňuje se o sexuálních aktech, o nichž se normálně nehovoří ve zdvořilé společnosti, totiž o "orálně-analních" stycích. Všechno je to tam černé na bílém, napsané poněkud těžkopádným stylem, který (naštěstí) neobsahuje přídavná jména. Většinu tohoto textu přetiskly podrobně deníky velkých amerických měst.
Má to všechno logický důvod, alespoň posloucháte-li Kennethe Starra a jeho pracovní tým: Je to vlastně neobyčejně typický washingtonský dokument, v němž se mísí erotika s právními zásadami. Když bývalá zaměstnankyně státu Arkansas Paula Jonesová zažalovala prezidenta Clintona, že ji sexuálně obtěžoval, prezident byl dotazován, zda měl nějaké jiné sexuální styky se ženami. Ale nejdříve musíte definovat, co se míní výrazem "sexuální styky", řekli Clintonovi právníci. A tak to bylo definováno. Byly zformulovány tři různé definice a jedna z nich byla schválena. No, zeptali se pak právníci prezidenta Clintona: dělal jste tyhle věci s Monikou Lewinskou? Ne, odpověděl prezident, i když posléze přiznal, že něco s ní dělal. No, pro Starra je hlavní to, že Clinton s Lewinskou něco dělal - něco z toho, co popíral. Tak zaznamenali na papír všechno, co s ní dělal. Ano, všechno. Takže najednou, uprostřed oficiální vládní zprávy, máme seznam všeho, co prezident dělal a jak - všechno prý v zájmu toho, aby bylo zjištěno, co jsou a co nejsou "sexuální styky".
Washington má ohledně erotiky komplex. Po většinu doby chce Washintgon vypadat upjatě. Ale zároveň chce, aby vypadal i uvolněně. Ve Washingtonu je k dispozici množství knih, televizních programů a turistických prohlídek, kde se můžete poučit, kde který Kongresman kdy spal s kterou ženskou a kde se američtí prezidenti skrývali na dlouhá odpoledne erotických vášní. Sex je zjevně ve Washintonu dobrý byznys. Ve Zlatých stránkách je dvacet stran telefonních čísel "doprovodných služeb" (prostitutek) a po městě je celá řada barů, kde vysedávají prostitutky, a není to jen ve čtvrtích se špatnou pověstí, ale po celém městě. Každých pár let je chycen nějaký poslanec v posteli s asistentkou, s prostitutkou či se sekretářkou. Okamžitě je to samozřejmě kvalifikováno jako celonárodní skandál, zároveň však z těch zpráv vzniká trochu podivný pocit, že se jimi město ujišťuje, že není nakonec tak nudné.
Ve svém postojí vůči sexu je Washington možná reprezentativnější než v mnoha jiných otázkách. Američané stále chodí ve velkém počtu do kostela. Náboženské hodnoty jsou v této zemi brány velmi vážně. Přesto však je pornografie obrovsky rozsáhlé průmyslové odvětví. Amerika je také místem, kde První dodatek ústavy zaručuje svobodu projecu, ale kde většina slušných lidí považuje veřejnou debatu o sexu za něco nechutného. Tento rozpor existuje od samých začátků Spojených států. V Novém světě neměla existovat žádná tabu. Každý si mohl říkat a dělat, co chtěl. Jenže většina prvních přistěhovalců byli puritáni, kteří nechtěli nic jiného, než chodit do kostela.
Je svůdné dospět k závěru, že puritánské dědictví zabránilo Američanům vyrovnat se se sexem. Někdy se zdá, že v Americe - do šedesátých let tohoto století - byly možné jen dva postoje - buď absolutní zdrženlivost anebo absolutní zkaženost. Pomyslete například na velkého básníka Thomase Stearnse Eliota a jeho suchopárná líčení sexuality v jeho poezii. A pak srovnejte tuto nudnou, zveřejněnou poezii, s nepublikovanými básněmi z jeho pozůstalosti, jménem "King Bolo and his Big Black Kween", kde jsou popisy obrovských pyjů, defekace, homosexuálních aktů a skupinové masturbace.
Puritáni velmi ovlivnili, jak na sebe dnes Američané pohlížejí. Zejména vzniklo to, že v důsledku jejich vlivu se na veřejnosti zobrazuje sex jako pornografie či jako divadlo a nikoliv jako normální lidská přirozenost anebo něco příjemného a radostného. Jde o manichejství: buď se díváme v televizi na to, jak si transsexuálové vzájemně rvou vlasy, anebo vkusně sex úplně ignorujeme.
Američané se vždycky stavěli k erotice a k obrazům lidského těla poněkud podivně. Vezměme třeba prsní bradavky. Forma Adel Rootstein, která vyrábí ženské figuríny pro výkladní skříně, začala tyto manekýny vyrábět s prsními bradavkami až koncem šedesátých let a ještě v sedmdesátých let jeden bostonský supermarket nechával tyto bradavky u ženských figurín odpilovat, protože byly vidět pod některými blůzami.
Kniha spisovatelky Isabel Allendové Aphrodie vyšla loni mimo Spojené státy s obrazem ženy s rozpřaženou náručí a obnaženými prsy - ve Spojených státech má žena na obálce knihy ruce zkříženě přes prsa. Ve Francii mají ženu obnaženými prsy na bankovce!
Nikde jinde není toto neustálé napětí mezi svobodomyslným postojem a puritánstvím vidět výrazněji než v neustálem americkém právním úsilí jak definovat obscénní materiál.
Až do padesátých let tohoto století spoléhala Amerika na definici z anglického soudního procesu z roku 1868 královna proti Hicklinovi. Zkouškou obscénnosti bylo, zda materiál "vede k zvrácenosti ty, jejichž mysl je otevřena takovým nemorálním vlivům, a do jejichž rukou mohou takové publikace padnout". Jinými slovy, bylo nutno chránit nejslabší členy společnosti a takovéto publikace se hned pálily.
Avšak v roce 1957 v případě Roth kontra Spojené státy, toto pojetí změnil katolický soudce William J. Brennan. Napsal: "Sex, velká a tajemná síla v lidském životě byl a je bezpochyby předmětem neutuchajícího zájmu pro lidstvo ve všech érách jeho existence: je to jeden z životně důležitých problému lidského a veřejného zájmu." Od té doby je určitý erotický materiál chráněn Prvním dodatkem americké ústavy (Roth ale ne). Od té doby se stanovisko amerického soudnictví dále měnilo. V šedesátých a sedmdesátých letech bylo liberálnější a v osmdesátých letech zase přísnější.
Obecně však je pro největší americké právní experty velký problém, jak zachovat svobodu projevu a přitom netolerovat explicitní pornografii. V poslední době je to ještě daleko větší problém než dříve, protože trh s pornografií doslova explodoval a po internetu přicházejí celé vlny domácí i zahraniční pornografie.
Adult Video News informuje, že nájmem a prodejem pornografických videokazet se loni vydělalo 4,2 miliard dolarů. Více než čtvrtina všech videokazet v Americe obsahuje pornografii. Objem pornografického průmyslu se od roku 1992 zdvojnásobil: má třikrát větší hodnotu než zábavní parky firmy Disney. Nejrychleji se pornografie prodává na severovýchodě a na západě Ameriky - jinými slovy, ve velkých městech. Zde je přibližně 40 procent všech prodaných videokazet pornografických - v ostatních částech Ameriky je to mezi 8 a 16 procenty. Oblast Ameriky, z níž pochází Clinton, zastává relativně striktní postoj vůči sexu.
A zákony také. V některých jižanských státech je to, co přiznal Clinton, trestným činem. Orální sex se kvalifikuje jako sodomie a sodomie je trestným činem v Georgii, i když ne v Arkansasu. Není to sex, jehož účelem je plození dětí, a takový sex je zakázán. Až do roku 1993 - do roku, kdy Clinton převzal prezidentský úřad - byl zakázán i ve Washingtonu, dokonce i mezi souhlasícími dospělými lidmi v soukromí, ať už to byli heterosexuálové či homosexuálové, i když soudně stíhání bývali jen homosexuálové.
To, že šlo o zakázané tabu, může vysvětlit, proč se to Clintonovi tak líbilo. A není jediný.
Orální sex hrají ve velké debatě o Clintonově případě hlavní roli. Pomáhá vysvětlit, proč je Clinton přesvědčen, že nelhal. Clinton tvrdí, že vzhledem k tomu, že během jeho erotických večerů s Lewinskou v Bílém domě nikdy nedošlo k ničemu jinému než k orálnímu sexu, nedá se to považovat za sexuální poměr. To je částečně v důsledku podivné definice, užité v případě Pauly Jonesové, avšak prezidentův argument závisí plnou měrou na přesvědčení, že pokud jste se účastnil orálního sexu, nešlo o sexuální styk. Kupodivu nezastává tento názor jen Bill C.inton. I republikán Newt Gingrich, předseda Sněmovny reprezentantů a další Jižan (pochází přímo z Georige) také kdesi konstatoval, že omezil svou sexuální aktivitu na orální sex, protože to se jaksi nepočítá. Je to možná klíčový moment americké dvojakosti: sám sex sexem prý není.
