čtvrtek 17. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby ČR a USA:
  • Havel podpořil Clintona (Reuters, Jan Burle) Prezident Clinton:
  • Američané a sex (Independent) Arogance českých politiků:
  • Nepřípustně hysterické chování ministra Jaroslava Bašty Britské listy, Macháček a Samuelson:
  • Milan Šmíd se distancuje od komentáře Jana Čulíka Střední Evropa:
  • Slovensko a Čechy - obdobné mentální postoje? (Jan Čulík) Ekologie:
  • Martin Bursík a zahraniční experti hosty Plzeňských svátků rovnodennosti 1998 Dvojí občanství a Češi v Americe:
  • Paní Fuchsová, úmluvu ČSR - USA o jediném občanství podepsal i T.G.Masaryk! (Jaroslav Štemberk, odpověď Jiřiny Fuchsové) Reakce:
  • Kuvajt a Irák: nepřesnosti pana Nohejla (František Nosterský)
  • Kam s jírovštinou? (B.Bohdal)

    Kompletní Britské Listy

    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • A selection of articles in English, dealing with the Czech politics and the Czech media, mostly published in the Czech internet-daily Britske listy over the past year or so, is at this address.
  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • V archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Povodňový poplach v ČR. První stupeň povodňové aktivity byl vyhlášen na Šumpersku. Řeka Morava se na několika místech vylila z břehů a zaplavila pole kolem Postřelmova a Bohdíkova a v Raškově vytopila dva domy. Nejvíce zřejmě ve středu pršelo v severních a severovýchodních Čechách. Vytrvalé deště zvedly hladiny toků v povodí Vltavy většinou o 10 až 50 centimetrů, na dolní Otavě až o dva metry. V povodí Labe se hladiny zvedly o 20 až 60 centimetrů, Divoká Orlice, Tichá Orlice a Jizera místy stouply až o 145 centimetrů. Vzestup hladin toků až na první stupeň povodňové aktivity je očekáván místy v povodí Radbuzy a Úhlavy v západních Čechách. Voda mírně klesá v povodí Dyje a na toku řeky Moravy. Ve čtvrtek by měl déšť slábnout.

  • Ministr financí Ivo Svoboda předpokládá, že se vládě podaří prosadit v parlamentu návrh deficitního rozpočtu na příští rok a nebude nutné přistoupit k režimu rozpočtového provizoria.

  • Vláda se rozhodla zvýšit daně. Vláda schválila novelizaci zákona o pojistném a sociálním zabezpečení (to jsou taky daně); navrhla zvýšit sazbu pojistného o 2,4 procenta (1,8 procenta bude hradit zaměstnavatel a 0,6 procenta zaměstnanec) a dále zvýšit vyměřovací základ pro placení tohoto pojistného osobami samostatně výdělečně činnými z nynějších 35 na 50 procent. To dále zbrzdí ekonomiku a zvýší nezaměstnanost. Zvýšení zdravotního pojistného má zmírnit deficit důchodového pojištění, protože pojistné nestačí k úhradě vyplácených důchodů a jejich zákonem stanovené valorizace. Je to důsledkem katastrofálně provedené Klausovy privatizace, tak musejí v důsledku Klausových chyb následující vláda uvalovat na obyvatelstvo stále vyšší daně.

  • Policejní vyšetřování finančních transakcí SPR-RSČ potrvá ještě asi měsíc. Vedoucí představitelé SPR-RSČ jsou podezřívání ze zpronevěry financí pro osobní účely. Předsedu strany Miroslava Sládka a tajemníka SPR-RSČ Jana Vika obvinila na jaře ve sdělovacích prostředcích bývalá asistentka republikánské poslankyně Vlasty Hrůzové Andrea Cerqueirová z využívání peněz ze státního příspěvku na stavbu soukromé vily a koupi luxusních automobilů.

  • K vysílání do Íránu a do Iráku. Miloš Kaláb z Kanady, autor Kanadských listů v Neviditelném psu, konstatuje: K clanku o vysilani do Iraku a Iranu jste dodal: PS. Jenže Írán i Irák jsou kruté totalitní diktatury. Nemají svobodné země jako Česká republika morální povinnosti pomáhat utlačovaným lidem? JČ - M. Kalab: Ano, rozsirte je o vysilani do Afganistanu a Myanmaru a Indonezie a Kambodze a vsude, kde jsou diktatury a kde ma tedy Ceska republika pomahat. Kanadani jsou obcas velci kamaradi Americanu, ale horke kastany z popela nejsou uz pro ne prilis ochotni vytahovat. Tak to bude delat Ceska republika - poucovana, co je jeji povinnosti.

  • Mlčením zpochybňuje Česká televize svou věrohodnost. Že by bylo vedení ČT ochotno mluvit jen s těmi, kdo je chválí? Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list". - Česká televize dosud neobjasnila ani vztahy společnosti Hroch k ČT.

    Výběr textů z posledních dní:

    Jeden čtenář si stěžoval na příliš dlouhý seznam starších článků z BL na tomto místě. Proto jeho pokračování umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. Prosím, napište mi, co si o tom myslíte. Mnoho čtenářů se totiž často vrací ke starším textům z BL právě na základě tohoto seznamu.

    Zde jsou další vybrané zajímavé články ze starších vydání BL

    Podrobný seznam všech článků BL naleznete zde v     archívu Britských listů.

    Havel podpořil Clintona

    Prezidenta Clintona, který je terčem kritiky kvůli svému poměru s Monikou Lewinskou, ve středu vřele podpořil český prezident Václav Havel, který je morálním majákem východní Evropy od jejího osvobození od komunismu, napsala včera agentura Reuters.

    Havel, uctívaný bývalý dramatik, který stál v čele "sametové revoluce", která nenásilně v roce 1989 svrhla československou komunistickou vládu, se setkal s Clintonem uprostřed dramatu nejméně tak podivného jako Havlovy absurdní hry.

    Havlovy a Clintonovy rozhovory v Bílém domě se měly zaměřit na vstup ČR do Severoatlantického společenství, k němuž má dojít příští rok. Má to být mezník, který zpečetí po desetiletích sovětské nadvlády včlenění ČR na Západ.

    Avšak hlavním námětem rozhovorů ve Washingtonu nebyla globální bezpečnost, ale domácí politika a otázka, zda bude Clinton muset čelit slyšení, jejichž účelem by bylo donutit ho odejít z prezidentského úřadu, kvůli tomu, že se pokusil utajit své styky s bývalou asistentkou v Bílém domě. Havel, jehož tolerantní země se dívá s poněkud pobaveným podivením na pozornost, kterou vyvolala aféra Lewinsky a na to, že Clintonovo soukromé chování bylo v tak živých podrobnostech zveřejněno, výrazně Clintona chválil.

    "Jsem potěšen, že jsem přijel do této velké, rozmanité a zajímavé země, řekl Havel při uvítací ceremonii v Bílém domě. Hovořil jen s velikým úsilím a  těžce a krátce při tom dýchal. "Jsem také potěšen, že mohu před všemi podtvrdit, že moje žena i já vás, pane prezidente a vaši paní považujeme za velké přátele."

    Havel, který málem zemřel koncem července na komplikace po operaci, jíž se odstraňovalo vyústění jeho tlustého střeva navenek, také Clintonovi vřele poděkoval, že se zasadil o to, aby do NATO byly přijaty Polsko, Maďarsko a Česká republika.

    Clinton zase vyjádřil poctu českému prezidentu, že se pevně stavěl proti komunismu, za což byl nucen strávit dlouhá léta ve vězení.

    "Váš pozoruhodný život je velkým poučením, že lidé, kteří milují svou zemi, ji mohou změnit, i když čelí obrovskému protivenství," uvedl Clinton, "a že slova mohou být mocným nástrojem změn a že dohromady, se slova a činy mohou stát sloupy svobody."

    Clintonova slova a činy nyní tvrdě zkoumá Kongres, který analyzuje 445 stránkovou zprávu od nezávislého vyšetřovatele Kennethe Starra o Clintonově poměru s Lewinskou. Tato zpráva tvrdí, že Clinton spáchal jedenách činů, za každý z nichž by mohl být zbaven prezidentského úřadu.

    Čelní právníci z Clintonovy vlastní Demokratické strany Tom Daschle z Jižní Dakoty a Dick Gephardt z Missour tento týden naléhali na prezidenta, aby opustil jsou úzkou právní obhajobu, že se nedopustil křivé přísahy, když byl na poměr s Lewinskou dotazován pod přísahou.

    Clinton trvá na tom, že mluvil pravdu, když popřel, že měl s Lewinskou sexuální styky. Je to založeno na právním výkladu, že sexulní styky znamenají skutečné pohlavní styky a nikoliv orální sex.

    Clintonovi právníci popírají, že by prezident spáchal nějaké činy, za něž by mohl být zbaven úřadu.

    Ve snaze omezit ve středu přístup sdělovacích prostředků ke Clintonovi, Bílý dům nevpustil reportéry k fotografůmna začátku Clintonova setkání s Havlem. Bílý dům také uvedl, že bude omezen počet otázek na tiskové konferenci, která se bude konat po setkání.

    Mezitím usilují Republikáni, kteří ovládají Kongres, o zveřejnění videozáznamu Clintonova svědectví ze 17. srpna před vysokou porotou, během něhož se Clinton poprvé přiznal k nevhodnému sexuálnímu vztahu s Lewinskou.

    Republikáni doufají, že když Američané uvidí v televizi, jak Clinton záležitost popírá, přestanou ho podporovat. Podle středečního průzkumu veřejného mínění deníku New York Times a společnosti CBS, 66 procent Američanů sice uvedlo, že Clinton nemá jejich morální úroveň, ale pevných 62 procent Američanů konstatovalo, že jako prezident jedná Clinton velmi dobře.

    Havlova nedotknutelná pověst zaznamenala v posledních letech pár šrámů - zejména proto, že se oženil s mladou českou herečkou Dagmar Havlovou, méně než rok po smrti své první ženy, jíž napsal "Dopisy Olze" - úvahy o životě z doby, kdy byl vězněných disidentem.

    Jan Burle k tomu dodává:

    "... jejichz ucelem by bylo donutit ho odejit z prezidentskeho uradu, kvuli tomu, ze se pokusil utajit sve styky s byvalou asistentkou v Bilem dome. Havel, jehoz tolerantni zeme se diva s ponekud pobavenym podivenim na pozornost, kterou vyvolala afera Lewinsky a na to, ze Clintonovo soukrome chovani bylo v tak zivych podrobnostech zverejneno, vyrazne Clintona chvalil."

    Zjednoduseni, nepochopeni, nebo zamerne nepochopeni, nejspise vsak public relations. Predmetem zpravy neni Clintonova afera s Lewinsky, predmetem je jeho kriva prisaha, ovlivnovani svedku, zneuziti moci a obstrukce justice v procesu s Jones. Vysetrovani, ktere vede Kenneth Starr, se tyka dalsich pravdepodobnych Clintonovych nezakonnosti jdoucich zpet do doby, kdy byl Mr.Clinton guvernerem Arkansasu. Mereno penezi, afera Lewinsky je 1/10 celeho vysetrovani. Samozrejme vyvolava pozornost diky sexu, stejne tak jako vyvolal pozornost snatek Mr.Havla s Ms.Veskrnovou. Po zprave o Lewinsky maji nasledovat zpravy dalsi (Whitewater, Troopergate, Travelgate, pripevky do volebnich fondu z Ciny). Vysetrovani se tyka take Mrs.Clinton a jeji ucasti ve financnich transakcich.

    Jan Burle

    Američané a sex

    Puritánské dědictví Ameriky nepomohlo Američanům vyrovnat se s erotikou. Činy, které popisuje Kenneth Starr ve své zprávě, jsou v některých amerických státech nezákonně. Přesto je však pornografie ve Spojených státech největším průmyslovým odvětvím. Jsou Američané národem, který záměrně potlačuje své erotické cítění, ptá se deník Independent.

    Internet je plný pornografie. Brouzdáte-li internetem, najdete celé vlny pornografie, většinou soft core (měkkou pornografii), neprofesionálně nasnímanou a syrovou, ale je tam toho hodně. Minulý pátek, na pouhé stisknutí knoflíku, vylili z okna celý nový kýbl pornografie, tentokrát, jménem Kongresu Spojených států amerických. Zpráva Kennetha Starra, všech její 453 stránek obsahuje plastická, i když stroze napsaná, vylíčení sexuálních aktů mezi prezidentem a Monikou Lewinskou.

    Někteří lidé jsou zděšeni a obviňují buď prezidenta anebo Kennethe Starra. Jiní jsou zjevně potěšeni a dychtivě absorbují každý detail. Americe není jasné, jaký má zastávat postoj vůči sexu, anebo alespoň jaký má mít vůči sexu oficiální postoj na veřejnosti. Někdy se Spojené státy zdají být nejmoralističtějším národem na světě - jakýmsi Íránem v texaskách, kde jsou sprostá slova, erotické chování a pornografické obrazy zcela nemyslitelné. Jindy se Amerika vyloženě vyžívá v chlípnictví. Zpráva Kennethe Starra umožnila Američanům učinit obojí zároveň - odhalila tím znovu hluboké rozpory americké duše.

    Starrova zpráva není ve skutečnost tvrdá pornografie - kdyby se to prodávalo poštou na dobírku, nešlo by to na odbyt. Avšak tato zpráva obsahuje podrobná, plastická líčení sexuálních aktů a zmiňuje se o sexuálních aktech, o nichž se normálně nehovoří ve zdvořilé společnosti, totiž o "orálně-analních" stycích. Všechno je to tam černé na bílém, napsané poněkud těžkopádným stylem, který (naštěstí) neobsahuje přídavná jména. Většinu tohoto textu přetiskly podrobně deníky velkých amerických měst.

    Má to všechno logický důvod, alespoň posloucháte-li Kennethe Starra a jeho pracovní tým: Je to vlastně neobyčejně typický washingtonský dokument, v němž se mísí erotika s právními zásadami. Když bývalá zaměstnankyně státu Arkansas Paula Jonesová zažalovala prezidenta Clintona, že ji sexuálně obtěžoval, prezident byl dotazován, zda měl nějaké jiné sexuální styky se ženami. Ale nejdříve musíte definovat, co se míní výrazem "sexuální styky", řekli Clintonovi právníci. A tak to bylo definováno. Byly zformulovány tři různé definice a jedna z nich byla schválena. No, zeptali se pak právníci prezidenta Clintona: dělal jste tyhle věci s Monikou Lewinskou? Ne, odpověděl prezident, i když posléze přiznal, že něco s ní dělal. No, pro Starra je hlavní to, že Clinton s Lewinskou něco dělal - něco z toho, co popíral. Tak zaznamenali na papír všechno, co s ní dělal. Ano, všechno. Takže najednou, uprostřed oficiální vládní zprávy, máme seznam všeho, co prezident dělal a jak - všechno prý v zájmu toho, aby bylo zjištěno, co jsou a co nejsou "sexuální styky".

    Washington má ohledně erotiky komplex. Po většinu doby chce Washintgon vypadat upjatě. Ale zároveň chce, aby vypadal i uvolněně. Ve Washingtonu je k dispozici množství knih, televizních programů a turistických prohlídek, kde se můžete poučit, kde který Kongresman kdy spal s kterou ženskou a kde se američtí prezidenti skrývali na dlouhá odpoledne erotických vášní. Sex je zjevně ve Washintonu dobrý byznys. Ve Zlatých stránkách je dvacet stran telefonních čísel "doprovodných služeb" (prostitutek) a po městě je celá řada barů, kde vysedávají prostitutky, a není to jen ve čtvrtích se špatnou pověstí, ale po celém městě. Každých pár let je chycen nějaký poslanec v posteli s asistentkou, s prostitutkou či se sekretářkou. Okamžitě je to samozřejmě kvalifikováno jako celonárodní skandál, zároveň však z těch zpráv vzniká trochu podivný pocit, že se jimi město ujišťuje, že není nakonec tak nudné.

    Ve svém postojí vůči sexu je Washington možná reprezentativnější než v mnoha jiných otázkách. Američané stále chodí ve velkém počtu do kostela. Náboženské hodnoty jsou v této zemi brány velmi vážně. Přesto však je pornografie obrovsky rozsáhlé průmyslové odvětví. Amerika je také místem, kde První dodatek ústavy zaručuje svobodu projecu, ale kde většina slušných lidí považuje veřejnou debatu o sexu za něco nechutného. Tento rozpor existuje od samých začátků Spojených států. V Novém světě neměla existovat žádná tabu. Každý si mohl říkat a dělat, co chtěl. Jenže většina prvních přistěhovalců byli puritáni, kteří nechtěli nic jiného, než chodit do kostela.

    Je svůdné dospět k závěru, že puritánské dědictví zabránilo Američanům vyrovnat se se sexem. Někdy se zdá, že v Americe - do šedesátých let tohoto století - byly možné jen dva postoje - buď absolutní zdrženlivost anebo absolutní zkaženost. Pomyslete například na velkého básníka Thomase Stearnse Eliota a jeho suchopárná líčení sexuality v jeho poezii. A pak srovnejte tuto nudnou, zveřejněnou poezii, s nepublikovanými básněmi z jeho pozůstalosti, jménem "King Bolo and his Big Black Kween", kde jsou popisy obrovských pyjů, defekace, homosexuálních aktů a skupinové masturbace.

    Puritáni velmi ovlivnili, jak na sebe dnes Američané pohlížejí. Zejména vzniklo to, že v důsledku jejich vlivu se na veřejnosti zobrazuje sex jako pornografie či jako divadlo a nikoliv jako normální lidská přirozenost anebo něco příjemného a radostného. Jde o manichejství: buď se díváme v televizi na to, jak si transsexuálové vzájemně rvou vlasy, anebo vkusně sex úplně ignorujeme.

    Američané se vždycky stavěli k erotice a k obrazům lidského těla poněkud podivně. Vezměme třeba prsní bradavky. Forma Adel Rootstein, která vyrábí ženské figuríny pro výkladní skříně, začala tyto manekýny vyrábět s prsními bradavkami až koncem šedesátých let a ještě v sedmdesátých let jeden bostonský supermarket nechával tyto bradavky u ženských figurín odpilovat, protože byly vidět pod některými blůzami.

    Kniha spisovatelky Isabel Allendové Aphrodie vyšla loni mimo Spojené státy s obrazem ženy s rozpřaženou náručí a obnaženými prsy - ve Spojených státech má žena na obálce knihy ruce zkříženě přes prsa. Ve Francii mají ženu obnaženými prsy na  bankovce!

    Nikde jinde není toto neustálé napětí mezi svobodomyslným postojem a puritánstvím vidět výrazněji než v neustálem americkém právním úsilí jak definovat obscénní materiál. Až do padesátých let tohoto století spoléhala Amerika na definici z anglického soudního procesu z roku 1868 královna proti Hicklinovi. Zkouškou obscénnosti bylo, zda materiál "vede k zvrácenosti ty, jejichž mysl je otevřena takovým nemorálním vlivům, a do jejichž rukou mohou takové publikace padnout". Jinými slovy, bylo nutno chránit nejslabší členy společnosti a takovéto publikace se hned pálily.

    Avšak v roce 1957 v případě Roth kontra Spojené státy, toto pojetí změnil katolický soudce William J. Brennan. Napsal: "Sex, velká a tajemná síla v lidském životě byl a je bezpochyby předmětem neutuchajícího zájmu pro lidstvo ve všech érách jeho existence: je to jeden z životně důležitých problému lidského a veřejného zájmu." Od té doby je určitý erotický materiál chráněn Prvním dodatkem americké ústavy (Roth ale ne). Od té doby se stanovisko amerického soudnictví dále měnilo. V šedesátých a sedmdesátých letech bylo liberálnější a v osmdesátých letech zase přísnější.

    Obecně však je pro největší americké právní experty velký problém, jak zachovat svobodu projevu a přitom netolerovat explicitní pornografii. V poslední době je to ještě daleko větší problém než dříve, protože trh s pornografií doslova explodoval a po internetu přicházejí celé vlny domácí i zahraniční pornografie.

    Adult Video News informuje, že nájmem a prodejem pornografických videokazet se loni vydělalo 4,2 miliard dolarů. Více než čtvrtina všech videokazet v Americe obsahuje pornografii. Objem pornografického průmyslu se od roku 1992 zdvojnásobil: má třikrát větší hodnotu než zábavní parky firmy Disney. Nejrychleji se pornografie prodává na severovýchodě a na západě Ameriky - jinými slovy, ve velkých městech. Zde je přibližně 40 procent všech prodaných videokazet pornografických - v ostatních částech Ameriky je to mezi 8 a 16 procenty. Oblast Ameriky, z níž pochází Clinton, zastává relativně striktní postoj vůči sexu.

    A zákony také. V některých jižanských státech je to, co přiznal Clinton, trestným činem. Orální sex se kvalifikuje jako sodomie a sodomie je trestným činem v Georgii, i když ne v Arkansasu. Není to sex, jehož účelem je plození dětí, a takový sex je zakázán. Až do roku 1993 - do roku, kdy Clinton převzal prezidentský úřad - byl zakázán i ve Washingtonu, dokonce i mezi souhlasícími dospělými lidmi v soukromí, ať už to byli heterosexuálové či homosexuálové, i když soudně stíhání bývali jen homosexuálové.

    To, že šlo o zakázané tabu, může vysvětlit, proč se to Clintonovi tak líbilo. A není jediný.

    Orální sex hrají ve velké debatě o Clintonově případě hlavní roli. Pomáhá vysvětlit, proč je Clinton přesvědčen, že nelhal. Clinton tvrdí, že vzhledem k tomu, že během jeho erotických večerů s Lewinskou v Bílém domě nikdy nedošlo k ničemu jinému než k orálnímu sexu, nedá se to považovat za sexuální poměr. To je částečně v důsledku podivné definice, užité v případě Pauly Jonesové, avšak prezidentův argument závisí plnou měrou na přesvědčení, že pokud jste se účastnil orálního sexu, nešlo o sexuální styk. Kupodivu nezastává tento názor jen Bill C.inton. I republikán Newt Gingrich, předseda Sněmovny reprezentantů a další Jižan (pochází přímo z Georige) také kdesi konstatoval, že omezil svou sexuální aktivitu na orální sex, protože to se jaksi nepočítá. Je to možná klíčový moment americké dvojakosti: sám sex sexem prý není.

    Nepřípustně hysterické chování ministra Jaroslava Bašty

    Lidové noviny se dostaly do sporu s ministrem bez portfeje Jaroslavem Baštou. I když celou záležitost reportují trochu neuměle, a při líčení vztahů mezi novináři a politiky na Západě (přesně řečeno v Británii a v Americe) docela naivně, Britské listy považují za nutné se postavit na jejich stranu. Chválíme reportéra Ondřeje Drábka, který hulvátsky arogantní chování ministra Bašty nezametl pod koberec a zveřejnil ho. Doufejme, že se za reportéry Lidových novin postaví v této věci i ostatní novináři. Je to zásadní věc: tak, jak si novináři a veřejnost politiky vychovají, takové je budou mít. Pokud Baštovi arogantní hysterické záchvaty projdou, znamená to úpadek české politické kultury.

    Aby nebylo mýlky: úroveň novinářské práce v českých sdělovacích prostředcích je nízká. Jak už jsme o tom psali, novináři se přitom rozhořčují při jakékoliv, i oprávněné kritice žurnalistické práce, jak tomu bylo například při otevřeně manipulačním, propagandisticky zavádějícím pořadu Nadoraz ČT o Janu Kavanovi. Přitom parlament má stanovit pravidla kvality, objektivnosti a nezávislosti, která musejí sdělovací prostředky dodržovat. Novináři nejsou páni, stejně jako nejsou páni politikové. V každém případě je nutno vycházet od zdroje, totiž od kritizovaného pořadu či článku a objektivně zhodnotit, zda byl seriózní a férový.

    Nemohu posoudit, zda Lidové noviny informovaly o schůzce mezi ministrem Baštou a některými činiteli Bezpečnostní a informační služby (bez vědomí jejich šéfa, což je prý nezákonné) seriózně a objektivně.

    Ať už však Lidové noviny napsaly cokoliv, ministr v žádném případě nemůže reagovat hysterickým záchvatem. Tím shazuje sebe i svou vládu. Pokud se ministru Baštovi nelíbilo, co o něm otiskly LN, měl napsat věcné nevzrušené vysvětlení, jak věc byla doopravdy, a požádat Lidovky, aby ho zveřejnily.

    Ministr nesmí reagovat těmito slovy, viz níže. Pokud jsou tato slova citována v LN přesně, Bašta by měl rezignovat.:

    Jaroslav Bašta v rozhovoru s redaktorem LN podle Lidových novin mj. konstatoval:

    Odpusťte si ten výslechový tón, protože na něj jsem alergický. Vám není nic do toho, kde, kdy a s kým se scházím. Jsem ministr české vlády. A za druhé vám není nic do toho, jestli někdo překročil nebo nepřekročil své pravomoce, protože vy nejste zaměstnanec policejního prezidia ani ředitel. A za třetí jste se dostal k informacím, ke kterým jste se dostat neměl, protože já se domnívám, že evidence o tom, kdo, kde, koho, v kolik hodin navštívil, není určena pro novináře.

    Lidové noviny o věci informovaly ve vydáních z 15.9 a  16. 9. 1998

    Miroslav Korecký o věci v Lidových novinách správně napsal:

    Jestliže dříve hrozil novinářům fackami Miroslav Macek, dnes ve stejných šlépějích postupuje Jaroslav Bašta. Neoficiálně se pak ministři vyslovují o novinářích jako o póvlu , nebo jim přímo přidělí vulgární přídomek. Veřejnost musí hájit svůj zájem. Každá moc postupně tíhne k rutinizaci, kabinetním dohovorům, panským manýrům, přezíravosti, uzavírání se, opevňování svého postavení a vládnutí se pro ni stává samoúčelem, říká ředitel Střediska empirických výzkumů, sociolog Jan Hartl. Obrana proti tomu je prý jediná: silné veřejné mínění: To musí vytvořit silný protitlak. U nás se ale obávám, že zatím tak silné není. Občan pořád stojí proti státní moci sám. ČSSD ale podle Hartla ještě nedosáhla pravé arogance moci: Zatím je to jen hledání cesty. Uzavírá se, získává panské manýry, ztrácí chuť informovat o sobě. Asi to souvisí s její malou sebedůvěrou, nejistotou před novými úkoly.

    Miroslav Korecký

    Důležité ale je, aby tato věc nezapadla, aby ostatní sdělovací prostředky, jak bývá v kraji zvykem, záležitost neignorovaly či nebagatelizovaly jen jako kampaň, vedenou v osobním zájmu LN. - Přitom doufám, že poskytnou Lidové noviny Baštovi dostatečné množství prostoru, aby svůj pozoruhodný přístup vysvětlil.

    JČ

    Tomáš Pecina k tomu dodává:

    Podotkl bych, ze:

    1. Cesti politici mohli s medii zachazet jako s onuci jenom za  predpokladu, ze jim to media dovolila. Vytykat ted Klausovi, ze chtel mit ze sdelovacich prostredku prodlouzenou vladni ruku, je pokrytecke; pripomina mi to dobu podpisu Anticharty, kdy rezim vyvijel na umelce "obrovsky" tlak - dokonce pry se delala prezence!

    2. Nemohu si pomoci, ale vetsina dotazu novinaru ke Klausovi byla nespravne polozena. Smula je, ze ty spravne polozene si tazatel zle odskakal (viz osud Jany Bobosikove).

    S pozdravem, T.P.

    Milan Šmíd se distancuje od komentáře Jana Čulíka k článkům Macháček - Samuelson

    Vazeny pane Culiku,

    dekuji za jazykovou korekturu prekladu clanku pana Samuelsona. Vubec Vam vsak nedekuji za to, ze jste pripojil me jmeno ke sve kriticke tirade proti Respektu a panu Machackovi.

    Pokud si vzpominam, poslal jsem Vam tento mail:

    Kdyz jsem byl o vikendu v Nemecku, dostal se mi do ruky International Herald Tribune a tam mne zaujal jeden clanek. Je zrejme z Newsweeku, ale tam jsem ho bohuzel on-line nenasel (je k dispozici zrejme jen pro subskribenty AOL).

    Ja jsem to prelozil a v attachmentu Vam to posilam. Puvodne jsem mel ideu zkonfrontovat toto tema s psanim nasich publicistu.

    Proto jsem Vam poslal clanek Jana Machacka z Respektu. Pak jsem Vam chtel jeste poslat na stejne tema komentar jisteho Deyla z prilohy sobotnich LN, ale to na Internetu neni, skoda.

    Podle mne by to byla zajimava konfrontace toho, jak vypada pohled na svet z Ceska a z vetsiho nadhledu.

    Milan Smid

    Tolik citat vcerejsiho mailu.

    O co mi slo?? Skutecne jen o zajimavou konfrontaci nazoru, o jejimz vysledku by si ctenar mel udelat nazor sam.

    Nevim, co Vas vedlo k tomu, ze pana Machacka nazyvate ekonomickym "odbornikem" v uvozovkach. Podle meho nazoru je to jeden z mala ceskych ekonomickych redaktoru, ktery ma svuj pohled na vec a nenechava si veset buliky na nos od PR odborniku nejruznejsich firem, od mladych chlapcu hrajicich si na burzovni maklere velkeho zapadniho sveta a od ekonomickych ideologu politickych stran.

    Kdybych se mel vyjadrit ja, pak na clanku pana Samuelsona mne nejvice zaujal jeho popis "crony capitalism", tedy kapitalismu, ktery si na trh a na kapitalismus jenom hraje, kapitalismu, ktery postrada system hodnot nezbytnych k tomu, aby dobre fungoval (u nas k mani jiz nekolik let). Zcela proti mysli je mi takova interpretace, ktera by snad chtela na zaklade Samuelsonova citovaneho nazoru kapitalismus a svobodne trzni hospodarstvi pohrbivat. Vzdyt se tam zcela jasne pravi, ze to dobre funguje, ale jenom tehdy, kdyz se takovy globalni kapitalismus nestava "nebezpecnym hybridem".

    A tu konfrontaci s ceskymi komentatory jsem chtel udelat z toho duvodu, ze skutecne - mozna podobne jako vy - citim u nasich komentatoru urcitou ideologickou predpojatost a bázeň ve vztahu k analyze soucasnych ekonomickych problemu, kdy - podobne jako v minulosti v opacnem smeru - jsou nektere premisy nedotknutelne a jakakoli kritika kapitalismu a jeho nedostatku by mohla byt pokladana za jakousi svatokradez. V citovanem pripade by to vsak platilo spise pro pana Daniela Deyla v Lidovych novinach nez pro pana Machacka, ktery prave pred tydnem dosti seriozne a z vice uhlu v clanku Medvedi cekaji (Stojime na prahu globalni menove krize) o problemu informoval. Tim vice je nespravedlive, kdyz obvinujete Respekt, ze "ignoruje globalni zrychleni" nebo ze je nekompetentni.

    Ja vubec nejsem zadny ekonomicky odbornik, prave proto mne ten Samuelson svoji otevrenosti zaujal take proto, ze mi vysvetlil radu souvislosti, ktere mi do teto doby nebyly jasne, treba jake jsou priciny toho, ze mame tak relativne silnou korunu, i jaky je svetovy ramec, v nemz resi sve problemy nase stagnujici ekonomika.

    To je vse, co jsem chtel vysvetlit nejen Vam, ale i ctenarum Britskych listu, kteri by si z titulku mohli snad pomyslet ze panove Culik a Smid jedne mysli jsou. NEJSOU. Znovu se od Vasich metod diskuse musim verejne distancovat.

    S pozdravem

    Milan Šmíd

    Jiná reakce čtenářky, jejíž adresa je známa:

    Vazeny pane Culiku,

    odpoved na Vasi recnickou otazku je jasna. Samozrejme Samuelson.

    Premyslela jsem o tom, proc celkem rada ctu clanky v IHT, ktery je zjevne urcen pro jine ctenare nez jsou zamestnanci prispevkovych organizaci. (Soudim tak z toho, ze pul novin zabiraji ceny akcii a ze se sobotni inzeraty orientuji na "first class fliers".) Mozna je to proto, ze se investori ctouci tyto noviny museji rozhodovat na zaklade kvalitnich informaci, a tak je tamejsi novinari nevychovavaji, ale informuji. Cesti novinari se nas v ramci "vychovy k realnemu kapitalismu" snazi udrzovat v nejake divne virtualni realite.

    Absolutne skvely je zaver clanku pana Machacka: "Prave tyto trhy a obavy o osud koruny znemoznuji socialisticke vlade realizovat nejhorsi populisticke zamery a nekontrolovane zadluzovat statni pokladnu."

    Nevim, co jsou ty nejhorsi populisticke zamery, jestli prispevky rodinam s detmi nebo vice penez pro nekolika predchozimi vladami zdecimovanou ceskou vedu a skolstvi...

    Kdyz tak v ceskem tisku ctu, jak si ruzni zdejsi analytici pochvaluji, ze klesa realna mzda a stoupa nezamestnanost, rikam si: "Jdi do haje, experte. Prala bych ti, abys musel zit z prumerneho platu", a radeji si kliknu treba na toho Samuelsona.

    Poznámka Jana Čulíka:

    Přirozeně můj komentář v minulém čísle BL nechtěl navozovat dojem, že je "kapitalistický" hospodářský systém úplně před krachem a že snad bude nahrazen něčím jiným (čím?) Nejzajímavější je podle mého ve všech analýzách (Samuelson to tam taky má), že hospodářství, založené na volných tržních vztazích, musí fungovat na základě důvěry, v nepodvodném prostředí s pevným právním rámcem, který podvody hned eliminuje a trestá. Jinak hospodářství krachuje - chyba byla, že se začaly "volné tržní vztahy" zavádět do systémů, které nebyly na poctivost a pevný právní rámec připraveny a  nejsou ochotny ho přijmout. V takové situaci "kapitalismus bez přívlastků" zjevně nefunguje. Navzdory tomu, co si, jak se zdá víceméně myslí Jan Macháček, "volné tržní hospodářství" bez přívlastků není všelék. - Včera ráno jsem slyšel v britském rozhlase ekonoma Jeffreyho Sachse, který varoval, že vzniklo vážné nebezpečí ochromení mnohých ekonomik a zasazoval se o to, aby v nynější situaci vlády nejrůznějšími nástroji stimulovaly rozvoj hospodářství, mimo jiné snížením úrokových měr.

    Slovensko a Čechy - obdobné mentální postoje?

    Potkal jsem včera v Glasgowské univerzitní knihovně jednoho svého bývalého studenta, který má slovenskou dívku a nyní strávil celý rok na Slovensku.

    Zmiňoval se mi o svých zážitcích - zdá se mu, že je Slovensko velmi zajímavá země, doufám, že o tom napíše něco pro Britské listy.

    Z jeho vyprávění vyplývá, že Slovensko je na tom v současnosti asi podstatně hůře než Česká republika - mečiarovskému režimu se daří lidi mást asi daleko víc, než jak to dělá převládající etos v Čechách. Nicméně se mi zdá, že rozdíly jsou jen otázkou míry. Substrát a principy jsou - možná - stejné. Jen se na Slovensku projevují podstatně drsněji než v Čechách.

    První věc, která mě zaujala - s tím mám taky zkušenosti - že se mi britský student přiznal, že na Slovensku raději o své zkušenosti života v britské demokracii moc nemluvil. To, co je v Británii normální (život otevřené demokratické společnosti, víceméně neúplatné sdělovací prostředky, fungující a relativně objektivní státní správa) - všechny tyto věci, když se o nich zmínil, byly odmítnuty. Lidi na Slovensku nevěřili, že by principy, o nichž britský student mluvil, mohly v nějaké zemi obecně fungovat. Dospěli k názoru, že to, o čem britský student mluví, je jakási výstřední, osobní posedlost, podivný individuální hodnotový systém a ten nemůže být brán vážně.

    Asi jako když píšu na základě anglosaské zkušenosti o České televizi a její zaměstnanci si říkají, toho šílence můžeme ignorovat, to je jen jeho paranoia, nás se to netýká, my to děláme dobře.

    "Existuje týdeník Economist v české nebo slovenské verzi?" ptal se mě britský student. Rád by totiž dokázal svým slovenským známým, že články v takovýchto časopisech o střední Evropě bývají objektivní. Že třeba i BBC je objektivní (v to nevěří ani pan Ivo Mathé, jde-li o BBC World Service, zahraniční vysílání BBC). Středoevropanům se tato neochvějná důvěra v některé západní instituce, kterou projevují třeba Britové (a nejsou nutně vůči své zemi nekritičtí) musí vzhledem k svým životním zkušenostem zdát naivní. Ale na čem je třeba založena důvěra veřejnosti třeba v týdeník Economist, nebo v deník Wall Street Journal, nebo v BBC? (Jistě občas se i tady vyskytnou - široce publikované - nedostatky.) Je založena, myslím, na  dlouholetém konsensu nositelů nejrůznějších lidí ve společnosti, že jde podle zkušenosti - o instituce s trvalou dobrou pověstí.

    Studentovi se nepodařilo přesvědčit své slovenské známé, že by na Západě mohly existovat některé sdělovací prostředky, které mají autoritu a jsou známy svou objektivností a neúplatností.

    "Pozoruhodné je, kolik mladých lidí je nyní na Slovensku proti vstupu své země do Evropské unie," řekl student. "Říkali mi, že kdyby bylo Slovensko přijato do EU, bude se muset na deset let podřídit bojkotu EU slovenských výrobků. Brusel by prý také nutil Slovensko, aby regularizovalo své vztahy s maďarskou menšinou. To se Slovákům nelíbí. Slováci se chovají vůči Maďarům a Romům velmi rasisticky, nechtějí však, aby na to kdokoliv poukazoval.

    Protizápadní postoje mnohých mladých Slováků jsou pozoruhodné. Kdykoliv vyšlo najevo, že jsem Brit, začali mi na Slovensku vyčítat kritické postoje Británie vůči Slovákům," zdůraznil.

    Bezpochyby za zmatek v myslích lidí mohou sdělovací prostředky, usoudil jsem.

    Martin Bursik a zahranicni experti hosty Plzenskych svatku rovnodennosti 1998

    Plzenske svatky rovnodennosti 1998 jsou v plnem proudu. Jednak pokracuji vystavy "Priroda Plzenska" na pesi zone U Branky a "Plzen - zmizela, ohrozena, zachranena (1945-98)" v Galerii DOMINIK. Dale je zajimavy zazitek pripraven pro navstevniky dnesniho podvecerniho "Bubnovani pod hvezdami", ktere je nachystano v Borskem parku. Sraz zajemcu je ve 20 hodin na konecne tramvaje c. 4.

    Beseda s exministrem Martinem Bursikem

    Ve ctvrtek (17.9.) bude hostem svatku rovnodennosti exministr zivotniho prostredi RNDr. Martin Bursik. Nejprve se zucastni ziveho poradu Ceskeho rozhlasu Plzen "Diskuse", behem nejz bude pripraven odpovidat i na telefonicke dotazy posluchacu. Diskuse zacina v 16 hodin. Nasledne (od 17 hodin) probehne beseda s Martinem Bursikem ve Smetanove sini Statni vedecke knihovny. I zde dostanou navstevnici moznost klast nasemu hostovi sve otazky.

    Zahranicni experti na pravo na informace v Plzni

    V patek (18.9.) prijedou do Plzne na pozvani Plzenske ekologicke nadace (PEN) dva zajimavi zahranicni hoste. Pan Leif John Fosse reprezentuje WWF Norsko (World Wide Fund for Nature), pro nejz koordinuje projekt "Pravo vedet" zamereny na podporu prava obcanu na informace o zivotnim prostredi v Ceske republice. Pan Peter Hurst, pracovnik ILO (International Labour Organisation), je poradcem WWF Norsko a je expertem v oblasti integrovanych registru znecisteni prostredi.

    PEN v ramci programu "Pravo vedet" vede projekt zamereny na zavedeni "Integrovaneho registru znecisteni prostredi" (PRTR) v Ceske republice. V ramci tohoto projektu se PEN mimo jine ucastni na prace mezirezortni subkomise pro PRTR, zrizene namestkem ministra zivotniho prostredi. Dale PEN napr. pripravila specialni internetovou stranu (http://www.ecn.cz/prtr) na niz je mozne nalezt zakladni informace o tom co je to PRTR ci prehled o registrech fungujicich nebo pripravovanych v zahranici. Na teto strane je take dostupna analyza stavu priprav PRTR v CR zpravovana Plzenskou ekologickou nadaci.

    Program zahranicnich hostu v Plzni zahrnuje diskusi o prubeznych vysledcich celeho programu "Pravo vedet" i projektu PEN, navstivi obe vystavy poradane v ramci svatku rovnodennosti a prohlednou si vybrane plzenske pametihodnosti.

    Beneficni koncert skupiny Pro Babalou Aye

    Patecni (17.9.) program svatku zakonci beneficni koncert v Plzni doposud neprilis zname, nicmene velmi zajimave jazz-rockove vokalne-instrumentalni skupiny "Pro Babalou Aye". Koncert se uskutecni ve studiu 1 Ceskeho rozhlasu Plzen a jeho zacatek je v 19 hodin. Vytezek koncertu je venovan a konto Plzenske ekologicke nadace.

    Za Plzenskou ekologickou nadaci Miroslav Suta

    P.S. V pripade zajmu o interview se zahranicnimi hosty telefonujte ci faxujte na c. 019 - 74 55 905.

    1) WWF je společně s Greenpeace a Přáteli Země největší celosvětovou ekologickou organizací

    2) ILO - Mezinárodní organizace práce

    3) PRTR je zkratka anglického názvu Pollutant Release and Transfer Register - Registr úniků a přenosů znečišťující látek

    Paní Fuchsová, úmluvu ČSR - USA o jediném občanství podepsal i T.G.Masaryk!

    Jaroslav Štemberk

    Vážená paní Fuchsová,

    Nepřipadá Vám poněkud schizofrenní, že v tomtéž článku vyzdvihujete význam T. G. Masaryka a zároveň kritizujete současnou vládu za to, že nechce povolit bipolitismus českých exulantů v USA, aniž byste zhodnotila podíl T.G.M. na tomto stavu?

    Vždyť podpis presidenta Masaryka nechybí na mezinárodní úmluvě, která až do r. 1997, kdy skončila její platnost, vylučovala možnost dvojího občanství mezi ČR a USA. Pro případ, že tento dokument nemáte k dispozici, cituji jeho plné znění, jak bylo uveřejněno ve Sbírce zákonů republiky Československé:

    č. 169/1929 Sb.
    ÚMLUVA
    o naturalisaci mezi Československem a Spojenými Státy

    JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ

    Jménem republiky Československé a  Spojených Států Severoamerických byla sjednána tato úmluva:

    Úmluva o naturalisaci mezi Československem a Spojenými Státy

    Republika Československá a  Spojené Státy Severoamerické, přejíce si docíliti dohody o  statutu bývalých příslušníků svých zemí, kteří nabyli anebo mohou nabýti státní příslušnosti jedné z obou zemí vhodnými naturalisačními procesy na jejich územích, rozhodly se uzavříti o této věci úmluvu a jmenovali za tím účelem svými plnomocníky:

    President Československé republiky:
    pana Kamila Kroftu,

    mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, a

    President Spojených Států Severoamerických:
    pana Lewise Einsteina,
    mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Spojených Států Severoamerických v Československu,
    kteří, vyměnivše si své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě, dohodli se o těchto článcích:

    Čl.I

    O příslušnících Spojených Států, kteří byli anebo budou naturalisováni na území československém bude se míti ve Spojených Státech za  to, že ztratili svou dřívější příslušnost a stali se příslušníky Československa.

    Navzájem o  příslušnících Československa, kteří byli anebo budou naturalisováni na  území Spojených Států, bude se míti v Československu za to, že ztratili svou dřívější příslušnost a stali se příslušníky Spojených států.

    Předcházející ustanovení tohoto článku nebudou platiti pro příslušníka jedné z obou zemí, který dosáhne naturalisace v druhé zemi v době, kdy jeho země vede válku.

    Slovem "příslušník" ve smyslu, v jakém je ho použito v této úmluvě, označuje se osoba, která jest příslušníkem Spojených Států nebo Československa podle zákonů tam platných.

    Slovo "naturalisovaný" vztahuje se k  naturalisaci osoby starší jedenadvaceti let, která jí byla udělena k její vlastní žádosti za  jejího trvalého pobytu v  zemi naturalisační, a k  naturalisaci osoby mladší jedenadvaceti let nabyté naturalisací jednoho z rodičů v  předpokladu, že tato osoba nabyla trvalého bydliště v zemi naturalisační.

    Čl.II

    Příslušníci jednoho z  obou smluvních států, naturalisovaní podle ustanovení článku I., nebudou při návratu svém na  území země, jejímiž byli dříve příslušníky, stíháni ani trestáni pro expatriaci nebo proto, že před svou naturalisací neuposlechli povolání k vojenské službě, které jim bylo doručeno do pěti let, která předcházejí jejich naturalisaci.

    Čl.III

    Obnoví-li příslušník jedné z  obou zemí, na  kterého se vztahuje článek I., své bydliště ve své původní zemi bez úmyslu vrátiti se do země, kde byl naturalisován, bude se o něm míti za to, že ztratil příslušnost nabytou naturalisací.

    Úmysl nevrátiti se možno předpokládati, když osoba naturalisovaná v jedné zemi bydlila po více než dva roky v druhé zemi.

    Čl.IV

    Tato Úmluva, sepsaná československy a  anglicky, jejíž obě znění jsou stejně autentická, bude ratifikována Vysokými Smluvními Stranami podle jejich příslušných ústav a  nabude působnosti bezprostředně po výměně ratifikací, která bude provedena co nejdříve ve Washingtonu.

    Tato Úmluva zůstane v platnosti deset let. Neprojeví-li žádná z Vysokých Smluvních Stran úmyslu vypověděti ji alespoň rok před uplynutím výše uvedeného období, zůstane úmluva v  platnosti a pozbude jí až za rok po tom, kdy ji vypoví jedna nebo druhá z Vysokých Smluvních Stran.

    Tomu na svědomí zmocněnci podepsali tuto Úmluvu a opatřili ji svými pečeťmi.

    Dáno dvojmo v Praze, dne 16. července 1928.

    L.S. Dr. K. Krofta

    L.S. Lewis Einstein

    Prozkoumavše tuto Úmluvu schvalujeme a potvrzujeme ji.

    Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky Československé přetisknouti dali.

    V  Topolčiankách, dne 14. září léta tisícího devítistého dvacátého devátého.

    President republiky Československé:

    T. G. Masaryk v.r.

    L.S. Ministr zahraničních věcí:

    Dr. Edvard Beneš v.r.

    Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny dne 14. listopadu 1929, kterýmžto dnem Úmluva nabyla podle čl. IV mezinárodní působnosti.

    Dr. Beneš v.r.

    Tím, že ke dni 20.8.1997 platnost této úmluvy skončila, je otevřena cesta k tomu, aby exulanti žijící v USA mohli nabýt občanství ČR bez ztráty občanství USA. Záleží již pouze na vůli českých zákonodárců, aby jim novelou zákona č. 40/1993 Sb. toto umožnili.

    Osobně mám za to, že z hlediska pozitivního práva nelze přijmout výklad, že byste byla zbavena československého občanství proti své vůli (tomu by bylo tak jedině v případě, že byste byla násilím donucena nebo přivedena lstí k přijetí občanství USA), neboť platí zásada "ignorantia iuris nemo exculpatur", tedy ten, kdo relevantní právní úkon svobodně učinil, nemůže se omlouvat tím, že neznal jeho právní následky (ledaže by jednající protistrana této neznalosti záměrně zneužila a k učinění takového úkonu ho lstí přiměla).

    Jiná je pochopitelně rovina morální. Ztěží můžeme spravedlivě vytýkat exulantům, kteří našli útočiště v USA, že si neponechali občanství totalitního státu, který je nejen nechránil, nýbrž naopak pronásledoval, ale přijali americké občanství, aby byli pod ochranou demokratické země. Jestliže stojí o získání občanství své původní vlasti, ke které stále cítí silné pouto, avšak po odpadnutí důvodů politických jim v návratu brání osobní situace, měl by jim Parlament ČR dvojí občanství umožnit.

    Jsem přesvědčen, že to není neřešitelný legislativní problém, stejně jako umožnění voleb v zahraničí, je skutečně jen třeba, aby se našla k tomu vůle na straně zákonodárců.

    Z Prahy Vás s přáním všeho dobrého, zejména pevného zdraví a tvůrčích sil, srdečně zdraví

    Jaroslav Štemberk

    Odpověď Jiřiny Fuchsové

    Vazeny a mily pane Jaroslave,
    ovsem, ze tu smlouvu mam, cesky i anglicky...
    Dovoluji si Vas upozorniti na JEDNU ZAVAZNOU VEC:

    A sice, smlouva 1928 byla uzavrena MEZI DVEMA S V O B O D N Y M I  a  D E M O K R A T I C K Y M I ZEMEMI, ve kterych nikdo nebyl, jako za komunismu nasich casu, pronasledovan pro sve presvedceni, MOHL VOLNE CESTOVAT kdykoli a kamkoli, MOHL SE VOLNE (s cestovnim pasem!) vystehovat..
    NEBYLO duvodu k tomu, aby kdokoli mel DVOJI OBCANSTVI....
    TOTO OVSEM ZA KOMUNISMU MOZNE NEBYLO.. NA HRANICICH STALY VEZE, VOJACKOVE S OSTRE NABITYMI ZBRANEMI, CVICENI VLCACI NEBYLI DALEKO...

    Je pochopitelne, ze muze-li kdo ze sve vlasti kdykoli VOLNE cestovat ci se dokonce vystehovat, neni duvodu, libi-li se mu kdekoli jinde, aby mel dvoji obcanstvi....
    Dnes mladi Cesi dvoji obcanstvi take neprotrebuji, svoboda pohybu je jim, doufejme, zajistena....
    Ale uprchlikum z totality nezbyvalo, nez v cizi zemi, za dost tezkych podminek, druhe obcanstvi ziskat...
    Ostatne jak Madari, tak Polaci, zachovavaji svym obcanum jejich polske i madarske obcanstvi dedicne, nezda se, ze by to obema tem zemim bylo na skodu, ba prave naopak....
    Jsem vdecna Vaclavu Havlovi, ze se do te USA pres veskere potize odvazil.... Ovsem kdyby byl s sebou privezl, krome nekolika radu Bileho Lva i ceske obcanstvi pro vsechny ceske Americany BEZ ROZDILU, byl by si byl ziskal, v historii, stejne vavriny, jake zustaly po Tomasi G. Masarykovi... Ten kdysi nikomu ve svobodnem cestovani po celem svete, pokud mi moji dedove a otec vypraveli pravdu, nikdy nebranil, ba naopak....
    Uprimne ocenuji Vas dopis, mozna nekdy nashledanou. Srdecne Vase Jirina Fuchsova
    ceska basnirka bez obcanstvi ceskeho (ktera sve ceske chce nazpet, ale nevi, proc by se mela vzdavat sveho americkeho, kdyz ani pan Lansky (ceske a svedske) ani pan Kavan (ceske a britske), ani pan Medek (ceske a rakouske) se svych druhych obcanstvi vzdavat nemuseji.....
    V Los Angeles, 16. zari l.P. 1998

    Kuvajt a Irák: nepřesnosti pana Nohejla

    František Nosterský

    Mily pane Nohejle,

    Vas clanek obsahuje radu skutecnosti s kterymi nemohu souhlasit. Tak tedy:

    1. V naftovem Hodonine je asi tolik nafty, ze by ani tu americkou akci nepokryla.

    2. Nevim, kde Vas potapec cerpal informace o rope kradene Kuwaitem. Stravil jsem 8 mesicu na ropnych polich v Iraku (Basrah), tesne pred valkou a nejaky tyden v Kuwaitu. Je smesne, ze by Kuweit ze sveho maleho (ale krasneho) uzemi ziskaval nezanedbatelnou cast tezby z Iraku. Ropne obzory se zde nachazeji v pomerne malych hloubkach (stovky metru) a pripadny uhybovy vrt by za pouziti bezne techniky dosahoval nejvyse tak 1 km od paty veze. Odborne oko by pritom zachytilo, ze se vrta turbinou uhyb na dalku.

    Rovnez ropa se pod zemi nenachazi v jeskynich, ktere by se tezbou promenily v dutinu, nybrz v poreznich horninach, v Kuwaitu je to pisek ci piskovec. Ale v "naftovem" Hodonine i zula. Pouze vzacne, pri nekontrolovane erupci z melkych vrtu vylita z obzoru k obloze i ten pevny material a vez zmizi pod zemi. 3. Za sveho pobytu v Iraku jsem se spratelil s nekolika domacimi inzenyry, kteri se po case odvazili vypravet mi o metodach Saddama Husaina. To co postihlo jejich pratele pri naznaku podezreni se mi zde nechce popisovat. Zde doslovne The Big Brother is watching you.

    4. Nevim opravdu, ci hlas je pak hlasem svobody nebo hlasem pro nas stravitelne civilizace. Ted dodavam velmi neidealisticky: Za takovym hlasem musi stat take letadlove lode a F sestnactky. Nebyt takoveho hlasu napr. nekdy v r. 45 ci 46, slupl by Stalin Zapadni Evropu jako zakusek po obede. To by se pak mudrovalo o panske liskovce!

    Ne pane Nohejle, ta noc pod Jiznim krizem Vam nebyla dobrym ponaucenim.

    S uprimnym pozdravem

    František Nosterský

    K tomu poznámka jedné čtenářky: Souhlasim, jak jste napsal, pane Culiku, ze Irak a Iran jsou totalitni diktatury. Jenze Kuvajt a Saudska Arabie take nejsou zrovna oasami svobody, ale to Zapadu nevadi.

    Kam s jírovštinou?

    B. Bohdal

    Here we go again, rikaval valecny stvac a prumerny herec, jinak velice popularni a uspesny president Reagan. Opustivse civilizovane Cesko, naleznuvse dolarovy prijem v civilizovane Kanade (ackov ten kanadsky dolik oslabil, ale o tom pozdeji), pan Jirovec nas zasobuje typickym (stredo) evropskym "intelektualismem", jakkoliv si on mysli, ze ho jeho pohledy na vec neprozrazuji. V pohodlnem, jednoduchem i dumyslnem protiamerikanismu, ktery ma pochopitelne po Gorbym zlate zne ho snad jen prekonava soudruh Uhl a zde na BL pan Nohejl se svoji geologickou teorii Kuvajtu odcerpavajici pres podzemi naftu Sadamovi.

    Pan Jirovec, jist si svym prijmem v C$, nepochybne veri, ze zde prispiva k analyze a poznavani sveta nas, kteri "unikatni" cestou poznani neprosli. Podivejme se ale v rychlosti na jeho prispevek "Co s presidentem Clintonem", ktery je diagnozou svetonazoru autora. Protoze se kusovita ("soundbite") forma osvedcuje v dobe zaneprazdnenosti posluchacstva, dovolim si ji take uzit, abychom se skrze vec hbite dostali.

    1) Autor si stezuje ze media mu "jiz dlouho posilaji kabelem (otazku Clinton) az pod nos", takze se neda tomuto tematu "nejak vyhnout". Moje reakce: takze to funguje, jak ma a jak ti, co prodavaji reklamni cas klientum slibuji. Jake alternativni (neutopisticke) reseni by autor navrhoval, nebot je - i ve svych nasledujicich vetach patrne znechucen zaplavou reklam. V jake Utopii by se jeho predstavy ujaly? Nebo kde vidi zdravy a perspektivni trend v tomto smeru?

    2) "Zpravodajstvi bylo technicky dokonale ...Jan Culik by z toho mel jiste radost".

    Typicka posice kritika amerikanismu ci zapadni sofistikace. Nebojte se, CT a jine televizni stanice po celem svete ZNOVU okukuji jak i tento zpravodajsky styl "tvorive zapravovat", "citlive upravit" pro svoji praci. Ne, nebudou kopirovat, jen se snazet drzet krok a "prijimat dobre aspekty" veci.

    3) "Tak do mne porad huceli, ze jsem nakonec nazhavil Internet". Znovu, system funguje tak jak ma a jak to klientum (co v TV inzeruji) slibuji. Nebo se autor svetobeznik musi za svoji lidskou slabost hrabalovsky/ menzelovsky omlouvat? Zhresil jsem, pohlehl svodu "bezostysne" reklamy? Proc ta agonie?

    4) A na webove strance se Starrovou zpravou ("vtipne" nazyvanou hvezdnou zpravou, got it?) "vot technika bolsaja!". Je to populisticky vykrik proti technologii obecne anebo to ma co delat ze to je americka (puvodne militaristicko-zbrojarska) technologie, cely tento internet, ktery i clovickum jako pan autor umoznuje seberealizaci? Ale autor "objektivne a vyvazene", jak jinak, uznava, ze zprava je "tematicky usporadana tak, aby clovek nebloudil". Kdyby v tom nebylo zase trosku trpkeho sarkasmu, nemelo by to ten tvorivy protiamericky riz, zda se.

    5) "Tragicke pokrytectvi spolecnosti, ktera potencialni i skutecne prezidenty nuti..." Pratele s protiamerickymi sklony kdekoliv na svete, vcetne Kanady a ceskych intelektualu si nemusi pridelavat starosti. Maji jich sami dost v tom, aby dohnali a predehnali. Mohl by nam pan autor objasnit a dolozit, proc je to "tragicke" a "pokrytecke" a hlavne kde to delaji netragicky a nepokrytecky? Papua New Guinea? Zeme bolsevicke otevrenosti? Socialisticke staty sexualne zdrave Skandinavie? Jirovcuv pracovni navrh Utopie?

    6) "Tragicke je pokrytectvi, s nimiz media podavaji divakum chaby odvar pornografie, predstirajice hnus nad tim, ze to "musi delat"" Viz. vyse, jaka tragedie se na shnilou, pokryteckou, imperialistickou risi vali timto smerem? Pokud mne pamet nemate, byl to Justicni vybor Kongresu, ktery o publikaci Starrovy zpravy rozhodl, ne media. Domnivam se se analyza autora o pokrytectvi a kulturnich neduzich spolecnosti by byla presvedcivejsi i uzitecnejsi kdyby se zajimala o politicky ci mocensky charakter toho zverejneni zpravy a celeho vysetrovani.

    7) "Ptat se musime na neco jineho - totiz zda se inkvizicni metody stanou soucasti legalniho systemu USA". To uz zni jako od predstavitele Leve alternativy, soudruha Petra Uhla, ktery (podle sveho interview v Pravu, 12.9.98 a komentare na jeho osobu v MFDnes tehoz dne) nejen "stale nachazi mnoho inspirace v marxismu, ac ve svetovou revoluci jiz neveri", ktery vidi "rovnitko mezi bojem za lidska prava a bojem proti globalizaci ... a zglajchsaltovani, coz znamena hlavne amerikanizaci". Uhl, ktery "je neuprosne proti rozsirovani NATO a jakekoliv americke pritomnosti v Evrope".

    Obavy o stav prava, spravedlnosti, moralky, hodnot v USA jsou zase predcasne. Ne, nebude sexualni mccarthyism, jak nasi francouzsti pratele vtipne varuji. Dejme si jen zalezet na tom, aby cesky pravni rad a hodnotovy system, na kterem tento stoji byl takovy, aby ho (i proporcne k velikosti CR : USA) jini vazne studovali a tu a tam neco okukovali. Aby byl tou skutecnou zakladnou demokracie, stability, a ... prosperity.

    8) "...trochu necking a petting s nejakou jedenadvacitkou".

    Pan autor asi nema zenu ci dceru, sestru ve veku 21 let, kde by si voleny nejvyssi sef takto zneuzival jeji naivity. USA dosud take zrejme neadoptovaly "tvorivy" standard Woody Allena, ktery se tvorive vyjadril ke sve (adoptovane) dceri. Na Larry King Live vcera povidali, ze jako 50lety muz, v Oval Office, mel rici: Drahe dite, to je hezke, ze mne milujes, ale neni to dobre ani pro Tebe, ani pro mne. Nemohu si nic zacit. Myslim si, ze to neni ani nerealne, ani nezdrave ci prudyrske zit ve spolecnosti, praci, vladnim urade, kde starsi pracovnik (sef) si takto pocina. Nebo jsem nasaknut primitivnim amerikanismem?

    Rad bych pozadal autora, aby se zamyslel nad tim, co zbude z jeho teoriie tak jak se projevuje v subtilnich i mene subtilnich projevech a ktera je, dovolte mi rici uhlovsky, zalozena na vire, ze amerikanismus je treba jako dabla a satana potirat vsude, nebot se vtira vsude, aniz bychom to my, masy i ti osvicenejsi mezi nami byli schopni rozpoznat, efektivne tomu celit a ... budovat vibrantni, zivota schopnou alternativu.

    Je pochopitelne pokuseni komentovat nepravosti silnych a uspesnych. I president Havel se pres mluvciho Spacka nechal slyset, ze  je pripraven se ke kauze Monika vyjadrit. Rikal jsem si, probuh ne, odolejte, pane presidente, odolejte. Co kybychom se zabyvali skutecne vaznejsimi problemy doma a pockali si s pozorovanim, az Cechy budou tim pupkem Evropy a svet se bude chodit do Prahy ucit. Jinak by pan president - i ti, co jim jde o lepsi zitrky - mohl zminit o tom, co chce vazne udelat aby obcane USA, obeti komunismu a nacismu, se docklali alespon zakladni, vstricne, nepokrytecke spravedlnosti v zemi presidenta-humanisty a 10 milionu "skoroevropanu".

    Jinak je mi lito, ze páni z Wall Streetu zrejme zahnali svet na pokraj deflace, coz i chudak na cenach surovinach stale jeste citlivy kanadsky dolar zrejme pocituje.

    B. Bohdal

    		•

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|