Kytka do kultury - kultura do kytek?
Pane Culiku,
Po dlouhe snaze nenechat se opet vyprovokovat jsem podlehl jedne casti vaseho rozhovoru s Ivanem Kytkou, tam, kde hovoril o kulture ve zpravodajskych poradech CT.
Dovolte mi tedy kratkou, vymluvnou historku:
Tyden po tom, co Ivan Kytka prevzal oteze zpravodajstvi v CT, prijel z Kalifornie do Evropy muj bratr Jan Pinkava, letosni drzitel Oscara za kratky animovany film Geri's Game, na filmovy festival ve Stuttgartu. S ohledem na obrovsky zajem, ktery jeho uspech vzbudil v ceskych mediich (zmineno telegraficky dokonce i v BL) jsem jej premluvil, aby prodlouzil cestu o dva dny a navstivit i CR, mj proto, ze CT jej zvala do "21", a jednala o prava uvest vitezny film s firmou Pixar.
(Okrajove: Diky usili Renaty Jarosove byl film zdarne odvysilan o velikonocich a dostal se do 'top 10' sledovanosti.)
Po priletu a navsteve ministra kultury en-route jsme zavitali na Kavci Hory, abychom upresnili predem sjednane vystoupeni v "21" s Otakarem Svobodou. Tam jsem byl informovan, ze z prichodem Ivana Kytky nastaly jiste zmeny v koncepci zpravodajstvi, a ze by se jednalo o Studio 6. S Ivanem Kytkou jsem mluvil osobne telefonicky, abych si toto stanovisko overil.
Vskutku. Minimalne rozpacitou situaci jsme resili odchodem, spankem, rozmyslenim, a dohodou navstivit Studio 6 cestou na letiste treti den rano, abychom neposkodili kvuli jednomu zajmy CT jako celku.
(Jednou z variant byla samozrejme navsteva studia konkurence.)
Po rozhovoru s panem Kytkou bych jej mohl povazovat za novinare, ktery nevidi "scoop" i kdyz mu dobrovolne pada do klina. Po precteni jeho minulych prispevku v BL spise soudim, ze zboznuje BBC a plete si jeji vnucenou roli ve vesmes nekulturni Britanii s idealem.
(Zil jsem tam 23 let. Srovnejme clanek Rogera Scrutona v The Times 6.7. "Are we a land fit for heroes?" ).
Treba je skutecne pravda, ze do ceskeho zpravodajstvi patri jen tezce vydobyte zakulisni informace o zavaznych tematech. Podle meho soudu je vsak lidsky zivot trochu pestrejsi, a role zpravodajstvi v postkomunisticke zemi neni jen stekat a varovat coby "watchdog", jak ji pojimate v BL. Obcas je treba i povzbudit a posilit narodni sebevedomi. (O tom uz byla nase minula rozepre, ohledne nejakych tech hokejistu. Od tehdy vas dvoji metr opomenul 'zastupne jasani' nad fotbalovym vitezstvim Francie.)
Abych vam usetril obvykly ustepacny komentar k prispevkum:
Pan Pinkava mluvil s panem Kytkou jen jednou, a navic na tema, ktere se tykalo jeho rodiny. Je tedy jasne, ze ma zcela neobjektivni a zaujaty pocit, nikoliv nazor nebo usudek - (viz BL passim).
Václav Pinkava
Poznámka na okraj
Snad se pan Pinkava nebude zlobit, když vyjádřím názor, že kulturní informace o tom, že animovaný film Jana Pinkavy získal v Americe Oskara, skutečně do Jednadvacítky nepatřila. Nedovedu si představit, že by například britský publicistický pořad Newsnight pozval do studia britského držitele Oskara za animované filmy Nicka Parkese. Takovéto náměty prostě do politicko-ekonomických zpravodajských pořadů nepatří. Nick Parkes či Jan Pinkava by se mohli stát námětem, kdyby byli součástí důležitého hlubinného ekonomicko-politického trendu. To se však nestalo.
Článek Rogera Scrutona v Timesech, zveřejněný v Timesech 6. července, jsem tehdy před cestou do Prahy neměl čas přeložit. Kromě toho, byl to článek poněkud neinformovaný. Scruton v něm hovořil o tom, jak vysoce kulturní zemí je ve srovnání s primitivní Británii Česká republika. Zmiňoval se o průzkumu názorů čtenářů deníku Lidové noviny, kteří jmenovali jako nejvýznamnější české osobnosti lidi jako Tomáše Masaryka a kritizoval, že v Británii by pro mnoho lidí byl nejvýznamnější osobností leda tak nějaký fotbalista. To je pravda, jenže Scruton srovnával nesrovnatelné. Názory čtenářů relativně "intelektuálského" deníku LN (to, že jsou to většinou špatné noviny, neznamená, že je stále věrně nečtou čeští intelektuálové) s obecným britským kulturním povědomím. Názory čtenářů deníku LN měl Scruton srovnávat s případným obdobním průzkumem veřejného mínění mezi intelektuálským čtenářstvem deníku Independent nebo The Times. Nebylo férové srovnávat názory čtenářů Lidových novin s démotickými názory obyčejných občanů - to měl spíše srovnávat názory čtenářů deníku Blesk. JČ
