Britské listy

V pondělním vydání Britských listů jsem informoval o lékařském článku, který vyšel v britském čtrnáctideníku Private Eye. Zabýval se úmrtností mužů nad šedesát let na aneurysma aorty, prasknutím výdutě hlavní cévy, jíž proudí ze srdce do těla krev, u mužů starších 60 let. Článek poukazoval na to, že aneurysmatem (výdutí) aorty trpí v Británii tři procenta mužů nad padesát let. Každý třetí muž z tohoto počtu na aneurysma aorty zemře. Jakmile jednou aorta praskne, její léčení je velmi obtížné. Ve většině případů rychle následuje smrt.

Prasknutí aorty lze ale předcházet ultrazvukovým snímkováním. Jakmile je aneurysma aorty objeveno, je možno ho odoperovat. V takovém případě k úmrtí nedochází a muži, kteří se podrobí takovéto operaci, žijí do normálního průměrného věku, většinou po dobu dalších dvaceti let.

Časopis Private Eye citoval nejmenovaného britského lékařského odborníka, že v Británii pravděpodobně umírá na aneurysmus aorty ročně cca 60 000 osob.

Česká republika má přibližně šestkrát méně obyvatel, takže by na aneurismus aorty mělo v ČR umírat ročně cca 10 000 mužů. Nebo že by čeští muži měli lepší odolnost, lepší životosprávu a měli delší průměrnou délku života než britští muži?

A nyní záhada

Tomáš Pecina se obrátil na Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR v Praze na Karlově náměstí s dotazem, kolik lidí v ČR ročně umírá na aneurysma aorty. Dne 1. září 1998 dostal tyto informace:

V roce 1997 zemřelo podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky na aneurysma aortae v ČR pouhých 210 mužů a 80 žen.

Ve věkové skupině pod 44 let to bylo 8 mužů a 1 žena, ve skupině lidí ve věku od 45 do 64 let do bylo 67 mužů a 8 žen a ve věkové skupině nad 65 let to bylo 135 mužů a 80 žen

Čím to je, že jsou tyto statistiky naprosto nesrovnatelné s pětsetkrát horšími britskými statistikami?

Nevím.

S obdobným problémem jsem se setkal už v roce 1995, kdy jsem natočil pro pořad Na vlastní oči televize Nova reportáž o nebezpečí asbestu.

Asbest způsobuje nevyléčitelnou a velmi bolestivou rakovinu plic, zvanou mesothelioma. Právě proto je jeho výroba i využívání v západní Evropě a nyní i v ČR zcela zakázána. (Z budov se v ČR asbest ovšem nyní odstraňuje jen na žádost západních firem, které odmítají najmout si kanceláře ve stavbách, prorostlých asbestem.)

Mesothelioma má velmi dlouhou expozici, dvacet až třicet let, a proto na ně také umírají především starší lidé.

V Británii a v západní Evropě je užívání asbestu nyní už mnoho let zakázáno. Přesto však počet úmrtí na mesothelioma ještě nedosáhl vrcholu. Bude kulminovat v nadcházejících letech, kdy na tento druh rakoviny v Británii zemře ročně cca 3000 osob.

V ČR by tomu statisticky mělo odpovídat úmrtí přibližně 500 osob.

Ať mi nikdo neříká, že se v ČR užívalo asbestu méně, než v Británii. Skoro všude jsou eternitové střechy. Kolem továren na eternit býval donedávna asbest v Čechách vyvážen na silnice. Vzhledem k tomu, že eternit byl rakousko-uherský, nebo snad dokonce český vynález, se asbestu v Čechách užívalo donedávna neobyčejně často, stejně jako např. v Británii.

V Británii se používal hlavně jako protihořlavý materiál na lodích, ale také ve stavbách. Záhada je tato:

Podle zdravotnických statistik téhož Ústavu zdravotnických informací a statistiky na Palackého náměstí č. 4 umírá v posledních letech na mesothelioma způsobené asbestem ročně cca 7 lidí. Číslo je neobyčejně nízké.

Britští odborníci mi vysvětlili: Ano, tak to bylo v Británii v šedesátých letech také. I my jsme mívali neobyčejně nízké statistiky úmrtnosti na mesothelioma. On se tento druh rakoviny velmi špatně diagnostikuje. Lékaři ho prostě většinou zařadili mezi "nějaký druh rakoviny".

U kolika umírajících penzistů v dnešní ČR se vážně zkoumá příčina smrti?

Zdá se - nemám ovšem důkazy, které by to potvrdily - že podobné jsou i obrovské rozdíly ve statistikách na úmrtnost českých mužů na aneurysma aorty.

Mimochodem, ukázalo se, že o mnoho nižší než britské jsou zřejmě i české statistiky výskytu astmatu u dětí. Byl jsem svědkem jednoho případu Češky, která přicestovala na delší dobu do Británie a místní obvodní lékař jí začal okamžitě léčit na astma, které v ČR bylo neléčené ("To víte, máte bronchitidu," říkala této dívce vždycky v Praze paní doktorka.)

Bylo by to velmi vděčné téma pro investigativního domácího českého novináře.

Je pravda, že statistiky úmrtí na některé choroby i výskytu některých chorob jsou v ČR tradičně nižší než jinde ve světě? Copak je toho asi příčinou?

Je možné, že jsou statistiky nedokonalé a že pozornosti veřejnosti uniká skrytý zdravotnický problém, který - bez vědomí lékařské veřejnosti - zkracuje životy mnoha lidí?

Jsou-li české zdravotnické statistiky nedokonalé, je to na pováženou v éře, která velmi často používá údaje získané ze zdravotnických statistik k velmi zásadním zdravotnickým rozhodnutím.

Bylo by asi velmi záslužné prokázat, že tomu tak není.

Jan Čulík