Ad náklady na pořad Aréna (aj.) v BL dne 27. srpna 1998
Nechápu, co vedlo pana generálního ředitele Puchalského k tak zamlženému,
nepravdivému a diletujícímu vyjádření. Doufám, že motivem nebyla nenávist a
opovržení ke všemu - do jeho příchodu - fungujícímu.
Průměrné náklady na každý pořad České televize vycházejí z celoročních objemů
uvedených (s korunovou přesností) ve finančním vyjádření Výrobního úkolu České
televize. Odděleny jsou náklady externí (honoráře, cestovné, nájmy, služby apod.,
zkrátka všechny služby a výkony původem vně ČT) a náklady interní (vlastní technické
zařízení ČT, služby poskytnuté vlastními útvary ČT, platy zaměstnanců apod.).
Konkrétně na jeden pořad Aréna pro rok 1998 připadalo průměrně 19.480 Kč na
náklady externí (logicky málo - jde jen o honoráře externistů, např. kameramanů,
cestovné apod.) a 40.689 Kč na náklady interní (studio, vlastní personál, technické
zařízení, scénický provoz, např. stavba dekorace apod.). Je v pravomoci producenta
(v tomto případě Jana Šterna) náklady mezi jednotlivými pořady přerozdělit (jedna
Aréna nemusí stát totéž co druhá, např. do jedné musejí přijet mimopražští účastnící,
jimž je nutno zaplatit cestovné, a v jiné mohou být jen ministři či poslanci, jimž se na
cestovném nemusí zaplatit ani koruna).
Na každý konkrétní pořad se sestavuje rozpočet vyžadující podpis vedoucího produkce,
režiséra a samozřejmě producenta. Každému pořadu je hned na počátku přiděleno
identifikační číslo (IDEC), pod kterým je veden v informačním systému výpočetní
techniky od začátku (tzv. dohody o výrobě) až do konce (odvysílání a vyúčtování).
Všechny na pořadu vzniklé náklady (externí i interní, čili i každá hodina záznamové
techniky) jsou podle skutečnosti s korunovou přesností zaneseny - a zúčtovány - k tíži
konkrétního pořadu na jeho konkrétní identifikační číslo. Po skončení výroby tudíž mají
všichni povolaní přístup ke skutečným částkám - nákladům. Případným překročením se
musí producent zabývat (nahradit z jiného pořadu své skupiny).
Pro porovnání s teoretickou cenou stejného pořadu na trhu, t.j. případnou zakázkovou
výrobu, je zpracováno ocenění každého disponibilního vlastního výkonu, služby apod.
(České televize) a existují přesné kalkulační vzorce pro stanovení porovnatelné ceny
(zjednodušeně: jakoby sama Česká televize pořad pro někoho vyráběla na zakázku) s
trhem. Tak může dojít ke komparaci ceny nabízené dodavatelem se skutečnou cenou
pořadu v tzv. vlastní výrobě.
Celou problematiku vykládám záměrně lapidárně a pokouším se nezabíhat do detailů.
Avšak systém počítal s každým detailem.
Obdobná metoda stanovení kalkulace nákladů i zjištění (a vyúčtování) skutečnosti platí
i pro další pořady (Karanténa, Debata). Malé odlišnosti vycházejí z atypického
postavení výrobce, t.j. Redakce zpravodajství. Celoroční náklady (kalkulované i
skutečné) jsou známy.
Na vlastní zpravodajské pořady (Události, "21" aj.) jsou výrobním úkolem též určeny
průměrné externí i interní náklady v celoročním objemu. Rozpočtové kalkulace se
přirozeně na každý zpravodajský pořad nesestavují, ale skutečné náklady se mohou (a
musejí) sledovat průběžně a velmi detailně.
Náklady spojené s každým postem zahraničního zpravodaje České televize jsou taktéž
přesně plánované a zjistitelné. Každý stálý zahraniční korespondent má vlastní číslo
tzv. střediska, na které nabíhají náklady spojené s jeho činností (nájmy bytu, cestovné,
příp. kamera v místě apod.) plus plat v korunovém přepočtu. Proto jsou vcelku bez
problémů zjistitelné přímé náklady spojené s misí každého zahraničního korespondenta
České televize. Existence celoročního plánu je samozřejmostí.
Myšlenka odbourání tzv. interních nákladů je iluzorní tak dlouho, pokud Česká televize
bude vlastnit výrobní kapacity (ba dokonce mít vlastní zaměstnance). Ostatně podobně
je tomu, spíš však mnohem vrstevnatěji a méně transparentně, ve většině srovnatelných
i nesrovnatelných institucích (veřejnoprávních i soukromých) v zemích s dlouhodobější
tržní zkušeností.
Důsledná likvidace vlastních kapacit je cosi velmi podobné tunelování. Bude-li totiž
televize nadále chtít vyrábět a vysílat, všechny služby a výkony by si v případě absence
vlastních musela najímat. Za mnohem více peněz než vynakládá v případě provozu
vlastních. Zadávat (známým i vlastním) firmám je sen leckterých současných manažerů,
mimo Českou televizi již často uskutečněný. Opačný trend lze zaznamenat např. u
mazané ČNTS/TV NOVA budující obrovské mediální království včetně rozsáhlé (vlastní)
výrobní základny.
Na závěr si dovoluji předložit některé údaje, které byly současným vedením ČT před
publikací v BL zatajeny. Např. roční plánované náklady na pořad Aréna činí v externích
nákladech 1.012.969 Kč, v interních 2.115.828 Kč (při 52 vydáních lze zkontrolovat
shora uvedené průměrné výdaje na jeden pořad; v době vzniku této kalkulace nebylo
známo, že budou speciální "předvolební vydání"). Pořad Karanténa měl plánovány roční
náklady (při 13 plánovaných vydáních) 45.552 Kč externích, 181.961 Kč interních a tak
by bylo možno pokračovat. Všechny tyto údaje (a asi milion dalších) byly součástí
předávacího protokolu (v tomto případě přílohy č.IX), který pan Puchalský
spolupodepsal.
Jistě není třeba dodávat, že každý finanční rok končil hodnocením vynaložených
nákladů a kontrolou jejich detailního zúčtování, které muselo obstat před úředním
auditem.
Titulek před Puchalského dopisem v BL "ČT nemá zatím informace, kolik stojí výroba
jednotlivých zpravodajských a publicistických pořadů" je tudíž skrznakskrz nepravdivý.*)
(*) Titulek zformuloval podle obsahu dopisu Jakuba Puchalského redaktor BL. JČ)
