"Naše ceny padají rychleji než prezidentské kalhoty!"
tvrdila minuly tyden reklama na pocitace v deniku Los Angeles Times,
jehoz kazdodenni vytisk presahuje 1 milion.
Presidentsky skandal, jehoz ucastnici byla stazistka v Bilem dome
Monica Lewinska se stal v USA horkym korenim multimedialni propagace.
Vezmete si k tomu ctyrstrankovou reklamu navrhare Tommy Hilfigera, prave
k dostani na novinovych stancich v poslednim cisle casopisu Vanity Fair
a uvidite o cem je rec. Na prvni dvojstrance vystupuje statny muz z
helikoptery, ktera pristala na zahrade Bileho domu. Nasledujici dve
stranky ukazuji atraktivni mladou zenu, ktera sedi na stole, za kterym
uraduje president.
V obou pripadech ukazuje reklama, jak rychle umi napodobit titulky,
ktere dokazi upoutat pozornost. Znamena to, ze zadavatele a reklamni
agentury prekrocili hranici dobreho vkusu? A je to vubec jejich problem?
Je pravda, ze zdejsi znalosti beletrie Capka jsou mizive a houba
Vaclavka ani pejsek Dasenka by nikomu nic nerekly. Avsak predstava, ze
by Hillary a Bill chteli zalovat uvedene reklamni spolecnosti za urazku
hlavy statu, je ve zdejsi demokracii naprosto nerealna. Urazena
jesitnost, uz vubec do domaci politiky nepatri.
A jak se na to divaji americti volici a zakaznici, kterych se to tyka
nejvice. S usmevem, nekdy i s mirnym prudernim rozhorcenim, ale predvsim
se bavi. Ve zdejsi demokracii nastesti posvatnou uctu k politikum,
vstipovanou komunistickym rezimem, na vlastni kuzi doposud nezazili.