pátek 7. srpna

O B S A H

Britské listy:

  • Nejdůležitější články z minulých dní Historie cenzury v Čechách a na Moravě (Jan Čulík):
  • Část 4.: Do roku 1945
  • Part Four: Up to 1945 Bezplatný internetový kurs:
  • Satellite Imagery and Human Rights (Vít Novotný) Redakční poznámka:
  • Mají Češi smysl pro humor? (Tomáš Pecina) Hudba:
  • Násilné posuny operních inscenací (Aleš Zeman) Média v České republice:
  • Televize není jen zpravodajská žurnalistika! (Ivo Mathé)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|



  • Násilné posuny operních inscenací?

    Aleš Zeman

    Predstavme si dramaticky jedinecny dej "Kati Kabanove" Leose Janacka uprostred povalecneho zapadniho Nemecka 50. ci 60. let, doby, pro kterou Nemci maji nazev "hodina nula" (die Stunde Null). Pro takovouto inscenaci se rozhodl svycarsky reziser Christoph Marthaler za  doprovodu scenografky Anny Viebrockove na letosnim festivalu v Salcburku (Die Welt, 28.7., Schwarzwaelder Bote).

    Prenest ruske drama do "zeme zatuchleho hospodarskeho zazraku" (miefiges Wirtschaftswunderland; Die Welt) neni malickost, neb dle libreta se opera odehrava nekdy kolem roku 1860 v mestecku Kalinov na brehu mocne ruske reky Volhy. Predlohou libreta je zname drama ruskeho klasika Ostrovskeho "Boure" (ne Gogola, jak pise Die Welt).

    Rusofil Janacek zkomponoval operu v letech 1918 az 1921. V roce 1917 se 63-lety Janacek seznamil v Luhacovicich s vdanou 25-letou Kamilou Stoesslovou, coz ovlivnilo zbytek jeho zivota. Svet ctitelu oper muze byt pani Kamile vdecen, ze inspirovala genialniho skladatele nejen ke "Kate Kabanove", ale i k dalsim jeho operam pozdniho veku. Janacek zemrel v r. 1928 a moc ucty si od svych soucasniku neuzil. Dnes se Janacek hraje po celem svete.

    Nechci vypravet pribeh opery; kontrast stareho a noveho sveta, stareho slovanskeho matriarchatu, predstavovaneho vdovou Marfou Kabanovou, noveho sveta Varvary a Vani Kudrjase, a svet dvou utistenych mladych lidi Kati a Borise. Drama tragicky skonci tim, ze hrdinka skoci do Volhy. Prolinani co nejsirsich lyrickych a co nejintenzivnejsich dramatickych motivu v Janackove hudbe cini z dila jedno z nejsilnejsich opernich del tohoto stoleti (jak pise The Earl of Harwood ve velmi erudovane "The New Kobbe's Complete Opera Book").

    Jenze jak ma neboha Kata skocit v nemeckem "Wirtschaftswunderlandu" do Volhy? Vyresi se to duvtipne. Misto ruske dediny Kalinov se dej posune do nemeckeho malomestackeho sveta opryskanych cinzakovych novostaveb s okny, za  kterymi se prochazeji zvedavi sousede nakukujici do oken. Doba 50. a 60. let je symbolizovana vulgarni kulturou nylonu a plastickych hmot. Aby dobovy kolorit byl zpestren do absurdity, doplni se Janackova hudba rock'n'rollovymi hudebnimi a tanecnimi vlozkami. Technicky problem s Volhou je vyresen tak, ze do stredu sceny se postavi fontana, aby mela protagonistka v cem se utopit.

    Obe nemecke recenze se shoduji v tom, ze jedine, co operni predstaveni v takoveto rezii zachranuje je Janackova hudba a dobre pevecke vykony umelcu (Angela Denokeova jako Kata, David Kuebler jako Boris a Dagmar Peckova jako Varvara). Chvali tez dirigenta Sylvaina Cabrelinga a Ceskou filharmonii, u ktere vsak jednomu kritikovi ponekud vadil vykon dechovych nastroju. Obe recenze takoveto pojeti Janacka kritizuji. Dle "Schwarzwaelder Bote": "Pri takovemto 'nasilnem' posunuti je naprosto ztracena vnitrni dramatika a verohodnost dila".

    Bohuzel tento trend zachazet naprosto nesetrne, libovolne a nelogicky s operami neni ojedinely. Uvedu za mnohe jine alespon dva podobne priklady. Predstaveni "Romeo et Juliette" Charlese Gounoda, ktere jsem shledl loni v prazskem Narodnim, je zpivano sice ve francouzskem originale, ale prenesene kamsi do sveta chicagskych gangsteru a balkanskych etnickych cistek (reziser Jozef Bednarik; scena Ladislav Vychodil). Hamiltonska opera v kanadskem Ontariu pred nekolika lety "vylepsila" operu "La Cenerentola" Gioacchino Rossiniho (1792-1868) tim, ze dej prenesla na jakysi luxusni zaoceansky parnik plavici se pres Atlantik v noblesnich tricatych letech 20. stoleti.

    "Kartacoval to notne proti srsti", postezoval si vystizne operni kritik "Schwarzwaelder Bote" na rezii Christopha Marthalera po shlednuti jeho "Kati Kabanove". Zbyva jen utecha, ze zatim ne vsichni operni reziseri si pocinaji podobne avantgardnim zpusobem.

    Aleš Zeman




    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|