Pokrok se nedá zastavit
Pokud si ještě někdo vzpomene, zhruba před třiceti lety byl Ludvík Svoboda zvolen československým presidentem. Po volbě došlo i na fotografování z něhož vzešla poměrně známá fotografie na níž je před Svatovítským chrámem spolu s Dubčekem a několika dalšími papaláši, jejichž jména jsem zapomněl. Americký týdeník Life přetiskl tuto fotografii na přelomu let 1969-70 spolu s její novou versí, kterou v té době vydala ČTK. Zase to byl Svoboda a několik papalášů, ale už bez Saši. Z něj zbyla jen špička boty, kterou kdosi zapomněl vyretušovat.
Nužky a retušovací barva určitým způsobem symbolizovaly primitivní metody komunistické propagandy. Vystříhnout, začernit, vymazat. Bylo to polovičaté a tím pádem neúčinné. Nešlo ani tak o přepsání historie, jako o její zjednodušení - vynechat lidi a události.
Za třicet let se ovšem mnohé změnilo, takže dnes už nikdo nemusí nepohodlné osoby pracně vystříhávat z fotografií a ohánět se retušovacím štětečkem. Pokrok se nedá zastavit. Zastaralé rekvisity nahradily počítače. Postupem času se rovněž snížila hranice citlivosti ke lži a polopravdě, což přináší moderní propagandě nevídané možnosti rozvoje.
Lidové noviny otiskly 15.7. 1998 krátkou zprávu - těžko ji lze označit jako recenzi - o filmu Vrtěti psem (v originálu Wag a Dog) v němž Bílým domem najatý specialista na manipulaci s veřejným míněním (Robert De Niro) vyřeší s pomocí stejně cynického, nebo chcete-li profesionálního, producenta (Dustin Hoffman) problém jak na zbývající týden před volbami zamlžit sexuální skandál presidenta, který se uchází o znovuzvolení.
Zdá se mi, že žánrové zařazení, které zmíněný článek nabízí neodpovídá skutečnosti. Spíš než komedii natočil režisér Barry Levinson film mající vyznění hororu. Divák se na mnoha místech zasměje, ale těm, kteří si uvědomí souvislosti, začne smích velmi rychle tuhnout na rtech. A nejen to, Levinsonův film nepochybně připraví mnohého diváka o iluse. Stačí k tomu plocha několika minut během níž před divákem postupně vzniká dramatický záběr dívky prchající z hořící "albánské" vesnice.
Kromě náboje absolutního podvodu a úžasu diváka nad technickými možnostmi má tato klíčová scéna filmu ještě další rozměr, totiž ztrátu jakékoli morální odpovědnosti hlavních aktérů za výsledek jejich činnosti.
Film byl údajně levný, ale rozhodně není laciný. Stojí za shlédnutí nejen kvůli námětu a výkonu herců, ale i proto, že říká pravdu o určitém úseku života americké společnosti. Mám-li však přijmout morální odpovědnost za důsledek tohoto doporučení, musím připojit varování. Během zhruba dvou hodin ztratíte to čemu se říká požehnaná nevědomost.
