čtvrtek 23. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Česká televize:
  • Vedení ČT "neví" o tom, že na reportáže Pavla Boudy z Bruselu zřejmě přispívá finančně zahraniční instituce (Tomáš Pecina, Jan Čulík)
  • Podílejí se někteří pracovníci České televize na soukromém televizním podnikání? (Tomáš Pecina, Jan Čulík)
  • Antikomunistická fóbie v Událostech České televize (JČ) Velká Británie:
  • Šéfové největších britských firem ohrožují nízkou inflaci tím, že si schválili velké zvýšení platů Přístup k informacím v ČR:
  • Informační nejasnosti (Jiří Novák) Odborníci na manipulaci s veřejným míněním:
  • Pokrok se nedá zastavit (Jiří Jírovec) Oznámení:
  • Hurontaria č. 11 je na síti

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • President Havel jmenoval sociálnědemokratickou vládu Miloše Zemana.

  • Programové prohlášení vlády, s nímž se bude ucházet o důvěru Poslanecké sněmovny, by mohlo být hotovo podle premiéra Miloše Zemana za týden, ve středu 29.července nebo o týden později. Ministři ho hned začali připravovat.

  • Václav Havel jmenoval Josefa Tošovského znovu do funkce guvernéra České národní banky.

  • Členy vlády nelze nutit proti jejich vůli k prověrkám, které jim chystá premiér Miloš Zeman, uvedl vicepremiér pro bezpečnost a zahraniční politiku Egon Lánský. "Já se tomu určitě nebráním a nemám se za co stydět, ale tvrdím, že neexistuje žádný předpis, který by to vyžadoval," řekl Lánský. ČTK. Tajný dotazník, který by měl každý člen vlády vyplnit, má předejít nebezpečí možného vydírání. Zeman již 12.července řekl, že počítá s prověrkami vládních činitelů podle zkušeností Severoatlantické aliance, které uskutečnili například Maďaři. "Já považuji téměř za samozřejmé, že to nová vláda ČSSD udělá také," řekl Zeman. Ministři se budou muset přiznat třeba ke všem vztahům s cizími státními příslušníky, k mimomanželským pletkám, příslušnosti k nejrůznějším spolkům, církvím či sektám a prozradit své majetkové poměry, řekl Bašta.

  • Jen 900 miliónů korun dosáhl schodek obchodní bilance České republiky za letošní červen, přičemž ještě v květnu to bylo 8,8 miliardy. Hlavní příčinou je pokles domácí poptávky, díky níž rostou dovozy (meziročně +16,8 %) podstatně méně než vývozy (meziročně +32,2 %) a jejich celkové objemy se tak pomalu vyrovnávají. Většina analytiků neočekává zvýšení poptávky ve zbytku roku.

  • Podle odstupujícího ministra financí Pilipa spěje vývoj státního rozpočtu ke krizi. Je nezbytné neprodleně zahájit reformy důchodového, zdravotního, sociálního a daňového systému. Schodek rozpočtu vzniká především v důsledku růstu sociálních dávek, nyní už představují téměř polovinu výdajů státního rozpočtu a v důsledku klesajících příjmů z daní.
    Zajímavý text otiskl v dnešním listě Slovo velmi dobrý dlouholetý komentátor Svobodné Evropy Milan Schulz:

    Do rachoty zvesela!

    Sotvakdy se zjistí, kolik voličů z oněch šedesáti procent, které ve volbách získaly strany "opoziční smlouvy", počítalo s tím, že volí dlouhodobou spolupráci těchto stran. Spíše lze předpokládat, že to nebyl nikdo kromě autora této akce. Záměrně říkám: autora. Druhý signatář nevládne takovou politikářskou představivostí a nevelí svým podřízeným s takovou jednoznačností jako - řekněme to rovnou - Václav Klaus. Není jistě divu, že na jeho povel scvaklo kufry vedení jeho strany, složené z lidí neznámé, až pochybné kvality. Méně jasné je podobné chování vedení sociálně-demokratického, které pouze dokázalo, že má nezkrotnou touhu vládnout za každou cenu. I za cenu klausovského obojku. Těžko očekávat, že z tohoto otrockého (otrokářského) svazku vzejde něco dobrého. Je-li něco falešně založeno, nemůže se tohoto zhoubného ložiska jen tak zbavit. A základ tohoto svazku je věru falešný.

    "Opoziční smlouvu" nazval jeden nadějný mladý komentátor "lekcí z politické fantazie". Ve skutečnosti je to křivárna. U něho je to "odpověď politickým hokynářům", u mne kálení na dané slovo. Celá historka se přece odehrála velmi jednoduše. Klaus i Zeman postavili předvolební agitaci na zásadním nepřátelství, které ovšem předváděli už léta předtím: odlišností programů, zcela rozdílnými prioritami i útoky zcela osobními. Oba na tomto základě ve volbách vyhráli. Klaus přímo triumfálně, neboť postavil na nohy padlého obra a voliči jeho vytrvalost velkoryse honorovali u představy, že tak zabrání, aby přišla k lize sociální demokracie. To se mohlo stát: někdejší koalice mohla dát dohromady parlamentní většinu. Nestalo se tak. Nestalo se tak proto, že nejpřednější není starat se o plnění slibů vůči svým voličům. Nejpřednější ze všeho je prestiž Václava Klause. Mně osobně zaskočila bezostyšnost, s jakou se vyzul z odporu vůči Zemanovi, aby uskutečnil svou pomstu na odpůrcích ještě nenáviděnějších - na Rumlovi, na Luxovi a na Havlovi. A Miloši Zemanovi se ještě vymstí vypočítavá nevšímavost k tomuto způsobu politikaření. Klaus je teprve na počátku své nové válečné stezky. Ale kde to jsme, může-li jednotlivcova ješitnost tak snadno převálcovat racionální úvahy mnoha jiných hlav?

    Odpověď je tak jednoduchá, jako ona povolební maškaráda. Česká politická scéna se ještě řádně neustavila. Stále ještě nesoutěží politické koncepce, ale osobní nenávisti a prestiže. Zásadovost - jak se to stalo Janu Rumlovi - se v takových okolnostech jeví jako slabost. Kdo není schopen změnit na obrtlíku stanoviska, je pokládán za beznadějně naivního. Politikářskou bezostyšností se ovšem podporují ty nejhorší lidské vlastnosti, které na nás dnes a denně dorážejí. Proč by se měl obchodník řídit nějakými závazky, když mu politici předvádějí, že vlastní účel světí jakýkoli prostředek? Proč by pěšák dodržoval nějaká pravidla, když to generála ani nenapadne a ještě za to sklízí veřejné pochvaly? Opoziční smlouva - už ten pokrytecký název! - je jen otisk mafiózních dohod o rozdělení činnosti v zájmu likvidace protivníků obou zainteresovaných band.

    Jedny slovenské noviny bystře rozpoznaly, že v osobní koncepci Václava Klause jde jen o pokračování dávno započaté akce: zbavovat se obtížných partnerů vahou většiny. Tak jsme se zbavili Slováků. A tak se dnes zbavujeme menších politických uskupení, která jen překážejí mocenskému nájezdu těch větších. Systém dvou velkých politických stran je samozřejmě schůdnější, než širší stranická paleta. Ale takové velké strany se ustavují politickým tříbením, obecnými zkušenostmi s plněním či neplněním toho či onoho programu, jeho úspěchem nebo debaklem. Sotva ovšem furiantskou dohodou dvou arcirivalů přes hlavy jejich voličů. Pakt Klaus-Zeman je první drsná kontrarevoluce po listopadovém sametu. Pro další směřování české demokracie může mít pozitivní význam jen v tom případě, že občané-voliči rychle rozeznají, jak se s nimi zatočilo, a při nejbližší příležitosti to dají najevo. Nejsme-li tak daleko, mávneme-li nad politikou rukou a budeme se věnovat svým intrikám, pak nám není pomoci. Pak máme, co jsme chtěli. Ale sotva s tím půjdeme do rachoty zvesela.

    Milan SCHULZ, publicista

  • Veřejnoprávní Česká televize se skrývá za informačním embargem, které kryje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Zřejmě to dělá proto, aby nevyšlo najevo, že jsou v nynější situaci, po revoltě druhořadých pracovníků ČT s výrazným politickým vlivem, jeho reformy nerealizovatelné. Rada České televize utajování projektu schvaluje. Jakub Puchalský odmítá poskytnout Britským listům rozhovor, šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list". - Je situace v České republice tak špatná, že tyto skutečnosti budou novináři ignorovat a žádný nebude vyžadovat nápravu?

    Výběr textů z posledních dní:

  • Štvanice proti Janu Kavanovi pokračuje
  • Lhal Jan Kavan v Británii před soudem? Původní rozhovor s Janem Kavanem vedl 20.7.1998 pro Britské listy Jan Čulík
  • Hašteření politiků a český tisk (Jan Čulík)
  • Pořad ČT "V pravé poledne" z 19. července 1998: slovní průjem, v němž nebylo možno zachytit se jediného konkrétního faktu (Jan Čulík)
  • Dvě sféry: jedna doména: tři z mnoha rozsáhlých nekrologů, věnovaných ve Velké Británii básníku Miroslavu Holubovi (Guardian)
  • Veřejnoprávní televize je řízena na základě neveřejného projektu, podle Rady ČT je to však v pořádku: Rozhovor s místopředsedou Rady ČT Vladislavem Kučíkem (Tomáš Pecina)
  • Jaká byla Klepetkova Jednadvacítka 15. července 1998? (Jan Čulík)
  • Význam a zhodnocení: Miroslav Holub (Jan Čulík)
  • Jaké byly Události ČT dne 14. července 1998? (Jan Čulík)
  • Jakub Puchalský píše Janu Čulíkovi: "Éra otevřenosti a korektnosti v České televizi začala, ale svůj projekt, jímž jsem vyhrál konkurs na funkci šéfa ČT, NEVYDÁM"
  • Třináct otázek Tomáše Peciny Zdeňku Šámalovi a Šámalova odpověď: "Britské listy jsou téměř goebbelsovské"
  • Základní problémy zpravodajství ČT - rozbor dopisu Pavla Boudy, zpravodaje ČT v Bruselu (Jan Čulík)
  • První stránka nové knihy: význam dohody ČSSD - ODS (Andrew Stroehlein)
  • Klaus nastražil Zemanovi skvostně zabalenou otrávenou pralinku (Tomáš Pecina)
  • Prvních sto dní Jakuba Puchalského (Jan Čulík)
  • Namátková kontrola: Jak vypadaly Události a Jednadvacítka 12. a 19. 6. 1998 (Jan Čulík)
  • Boj o Novu: tragédie nebo fraška? (Tomáš Pecina)
  • Zamyšlení pro Vojtěcha Kmenta: Ještě jednou o kolektivní vině nad memoáry právníka Viktora Knappa (Jan Čulík)
  • "Budeme mluvit, jen když budeme chtít": jak britská labouristická vláda manipuluje sdělovací prostředky
  • Posmrtný život? Tajný experiment v jedné britské nemocnici
  • Rozhovor s Petrem Štěpánkem: Proč zahajujete řízení proti televizi Nova?
  • O nesmyslných Havlových soudních procesech: Vážné boty (Andrew Stroehlein)
  • O přípravě strategie pro zapojení školství ČR do systému EU "České vzdělání a Evropa" (Sdružení pro vzdělávací politiku)
  • Havel chce jednat s komunisty: Velká změna? (Andrew Stroehlein)
  • Praha: Senzační bonboniéra. Jenže uvnitř nejsou žádné bonbóny (The Guardian)
  • Čím může být lekce z Kosova poučná pro ČR? (Jiří Jírovec)
  • Obraz českého vzdělávání v mezinárodním srovnání - významná analýza (Ondřej Hausenblas)
  • Proč je pro mladou demokracii v ČR nevýhodné opustit systém poměrného zastoupení (Andrew Stroehlein)
  • Co s dětmi, které nejsou akademicky nadané? (Jan Sokol, ministr školství)
  • Anheuser-Busch a Budvar: "Je to moje značka, chlapče!!" Češi a Američané spolu vedou pivní válku (Observer)
  • Kolaps japonského bankovního systému vážně ohrožuje celou světovou ekonomiku
  • Co skutečně pomůže naší vědě (Jaroslav Král)
  • Husákovská normalizace v České televizi pokračuje - pánové Klepetko, Šámal a spol. budou příčinou, proč vy lidé, žijící v ČR, asi zchudnete (Jan Čulík)
  • Vysoké školy do příštího tisíciletí (Jan Sokol) a další příspěvky k debatě o osudu českého vysokého školsteví v tomto čísle BL
  • Český helsinský výbor znovu protestuje proti policejní brutalitě za nedávných pražských demonstrací
  • Korupce v České televizi a bezelstný Ota Černý: "Oťas, neblbni, nebo Klaus nepřijde" (Tomáš Pecina)
  • K diskusi o českém školství: Hrozí české společnosti nadbytek vzdělaných lidí? (Tomáš Pecina)
  • Spojené státy se rozhodly rozhlasem podvracet Irák Saddáma Husajna z České republiky. Bude česká rozvědka schopna čelit případným Saddámovým odvetným teroristickým akcím?
  • Hořlavá past českých paneláků (Alex Kelin)
  • Dopis Michalu Prokopovi, členu mediální komise českého parlamentu: Proč jste dopustili vytunelování firmy CET 21, držitele licence TV Nova?
  • Dva dopisy Jana Sokola, českého ministra školství, o koncepci vysokých škol
  • Británie: Míra profesionální zdatnosti chirurgům bude muset být známá pacientům, aby se rozhodli, do které nemocnice jít. A co ČR? (Jan Čulík)
  • Umakartová jádra českých paneláků - smrtící past
  • Pořad "Živím se svým tělem" TV Nova: Kontroverzní Áčko - sex o páté (Tomáš Pecina)
  • Boeing, který kupuje české Aero a dostává k tomu od české vlády obrovské finanční záruky, likviduje nyní svou továrnu v Torontu se 2000 zaměstnanci (Jiří Jírovec)
  • Jak je v porovnání s ostatními středoevropskými zeměmi připravena ČR na vstup do EU? (Independent on Sunday)
  • Firma SDC International, která má údajně převzít Tatru, je jen prázdnou slupkou
  • Televize Nova: Peter Kršák vede proti Železnému malé soudní procesy, ale kam se poděly Kršákovy stamilióny korun?
  • Původní rozhovor pro Britské listy s ing. Vavřincem Fójcikem, předsedou parlamentního Podvýboru pro národnosti: "Romové by měli být pozitivně diskriminováni"
  • Jak z dnešních politických průšvihů? (Ondřej Hausenblas)
  • Věda, politika a komunikace - o financování české vědy (Jan Konvalinka)
  • Chabá ochrana soukromých osobních dat v dnešním světě - Databáze (Jiří Jírovec)
  • Pořad Kotel televize Nova - výhodný propagandistický nástroj pro politiky (Jan Čulík)
  • Česká televize: Jakub Puchalský: "Pakliže bude potřeba a prostor, budeme problémy pojmenovávat" (Tomáš Pecina)
  • Shrnutí: Ohrožuje Česká televize svou druhořadostí svou budoucnost? (Jan Čulík)
  • Rozhlasová debata o České televizi: Jakub Puchalský, Michal Prokop, Milan Kruml, Jan Čulík, moderátor Jan Pokorný (27.5.1998)
  • Americký Kongres kritizuje rasovou nesnášenlivost v České republice
  • Debata o financování vědy: Věda v ČR a hlupáci (Jiří Jírovec)
  • Český helsinský výbor: K protiprávnímu zacházení policistů s předvedenými účastníky pochodu Globální pouliční slavnosti 16. května 1998 a k odpovědnosti státu za týrání těchto osob
  • Je Česká televize nezávislá? (Tomáš Pecina)
  • Vítězství druhořadosti v české státní televizi (Jan Čulík)
  • Jak byly ukradeny Zemědělské noviny
  • Dokument: 27. března 1991: Petr Pithart se dopisem ministru zemědělství Kubátovi přimlouvá za ukradení Zemědělských novin
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Silnice E 55: tam jsou dnešní česko-německé vztahy (Andrew Stroehlein)
  • Havel? Jistě, ale... (Václav Žák)
  • O dvojích cenách: Hostinský z Milína (Jiří Jírovec)
  • Můžete přijít o hlasovací právo! (Andrew Stroehlein)
  • Kultura zbabělství: co dělat, aby si lidi i v dnešní době zachovali svobodu projevu. Argumentace Timothy Gartona Ashe, velmi aktuální i pro novináře v ČR
  • Ukradené Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Dvojí ceny pro domácí a pro cizince: Jděte do muzea (Andrew Stroehlein)
  • Zástupné jásání nad hokejovým vítězstvím v  Naganu (Jan Čulík)
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík
  • Bigotnost a xenofobie v ČR potvrzeny? 82 procent Čechů si nepřeje, aby Češi v zahraničí směli hlasovat v českých volbách (JČ)
  • Film Titanic překonává všechny rekordy. Proč? (Jan Čulík)
  • Je či není pořad České televize Aréna bulvární? (a předchozí části této diskuse)
  • Severní Amerika jako zaslíbená země - mluví se tu jenom o sexu (Jiří Jírovec)

    Financování zpravodajství ČT z Bruselu: Vedení ČT neví o tom, že reportáže Pavla Boudy z Bruselu financuje zahraniční instituce, jak svědčil tento reportér

    Ve svém dopise Britským listům, zveřejněném dne 13. července 1998, napsal bruselský reportér České televize Pavel Bouda, že je natáčení reportáží pro ČT a využívání televizní techniky v Bruselu pro tuto práci zcela zadarmo.

    Pokud je to pravda, byla by to vážná věc. Objektivní a profesionální novinářská práce nemůže být placena či dotována z nejasných zdrojů, aniž by byla jasně definována její nezávislost. Pokud si nechává Česká televize reportáže Pavla Boudy dotovat nějakou cizí organizací nebo cizí mocností, má povinnost zveřejnit, za jakých podmínek se to děje. Zdá se však, že vedení České televize o tom, za jakých finančních podmínek natáčí Pavel Bouda své reportáže z Bruselu, není informováno.

    Pavel Bouda napsal ve svém dopise doslova toto:

    V souvislosti s mojí reportáží ze zasedání ministrů obrany NATO 12.6. 98, (...) můžete zůstat (...) naprosto klidný a bez obav. Její výroba totiž nestála české koncesionářské poplatníky ani korunu. Stejně jako téměř všechny materiály, které jsem od svého nástupu v listopadu 1992 z Bruselu odvysílal. (...)

    Během dne musím kromě informací sehnat ještě záběry z jednání, štáb s kamerou, případně studio na rozhovory i stand up, střižnu a zajistit satelitní linky pro odeslání. (...) Možná bude úplně stačit, když se někde u Vás v Glasgow zeptáte, kolik stojí nájem těchto TV kapacit. Věřte, nevěřte: ČT je má v Bruselu zadarmo. A to jenom díky mně.

    Naproti tomu vedení České televize prostřednictvím své mluvčí Renaty Elhenické konstatuje:

    From: Renata Elhenická, oddělení pro styk s veřejností České televize
    To:Tomáš Pecina
    Date: Wed, 22 Jul 1998 14:22:01

    Vážený pane Pecino,

    posílám Vám odpověď na Vaši otázku týkající se nestandardního financování zpravodajské mise ČT v Bruselu.

    Jak jsem Vám již sdělila v telefonickém rozhovoru, vedení ČT nemá žádné informace o nestandardním financování zpravodajské mise v Bruselu.

    S pozdravem

    Renata Elhenická


    To:

    Renata Elhenická, Pavel Bouda

    From: Tomáš Pecina

    Děkuji. Věřím, že sub specie Vaší informace nyní pan Bouda uvede své stanovisko na pravou míru.

    T.P.


    Pokud nemá vedení ČT žádné informace o finančních dohodách Pavla Boudy v Bruselu, domníváme se, že by si je měla velmi rychle opatřit a seznámit s nimi veřejnost.

    Jakub Puchalský konstatoval, že v České televizi byla jeho příchodem zahájena éra otevřenosti a korektnosti. Doufáme, že to dokáže činy a zveřejní konkrétní výdaje na jednotlivé zahraniční zpravodaje České televize a zároveň bude informovat o tom, kolik stojí roční výroba pořadů Události, Jednadvacítka, V pravé poledne, Aréna a Karanténa, jaké procento zaujímají výdaje na tyto pořady v rozpočtu zpravodajství ČT a jaké procento zaujímá zpravodajství v celkovém rozpočtu České televize.

    Jan Čulík


    Podílejí se někteří pracovníci České televize na soukromém televizním podnikání?

    Date: Tue, 21 Jul 1998 22:27:50
    From: Tomas Pecina
    To: jakub.puchalsky@czech-tv.cz

    Vážený pane řediteli,

    předpokládám, že Česká televize nedovoluje svým zaměstnancům podnikání v oboru, jenž koinciduje s předmětem činnosti ČT.

    Můžete mi proto vysvětlit, proč podle obchodního rejstříku na Internetu dosud trvají aktivity vedoucích představitelů managementu ČT, pánů Gordona Lovitta a Martina Bezoušky, a to ve firmách ARTES FILM, spol. s r.o., resp. HROCH, spol. s.r.o.?

    Vzhledem k informační praxi Vašeho oddělení pro styk s veřejností se na Vás obracím přímo.

    Děkuji za Vaši odpověď, s pozdravem,

    Tomáš Pecina, Britské listy


    Vážený pane Pecino,

    posíláme Vám stanovisko Martina Bezouška a Gordona Lovitta k Vašim dotazům zaslaným generálnímu řediteli.

    Martin Bezouška:

    "Činnost Hrochu s.r.o. je od ledna 1998 úplně zmrazena. S ČT nespolupracuje.. Hroch s.r.o. bude zmrazen po celou dobu mého působení v ČT."

    Gordon Lovitt:

    "Od února letošního roku nejsem ani ředitel ani společník společnosti ARTES FILM. Bohužel tato informace ještě nebyla zveřejněna na Internetu. Dodávám, že nejsem společníkem ani akcionářem žádné jiné firmy, a že mojí jedinou prací, kterou se zabývám, je moje činnost v České televizi."

    S pozdravem
    Renata Elhenická

    Tomáš Pecina odpověděl:

    Děkuji za promptní odpověď. Obchodní zákoník sice termín "zmrazení" činnosti obchodní společnosti nezná, ale chci věřit, že činnost pana Bezoušky v Hrochu nezakládá důvod ke zneklidnění. Na okraj bych chtěl poznamenat, že takovým důvodem by byla nejen přímá spolupráce podnikatelského subjektu s Českou televizí, ale i samotné podnikání v témže nebo příbuzném oboru.

    T.P.


    Antikomunistická fóbie v Událostech České televize

    Poněkud nevěřícím zrakem jsem sledoval Události České televize ze středy 22. července, konkrétně jejich reportáž z jmenování nové vlády u prezidenta Havla. Pokaždé, když se v záběru objevil jeden z nových ministrů, reportér ČT jednou větou shrnul jeho životopis. U těch ministrů, kteří byli někdy členy KSČ, neuvedl reportér nic jiného, než: "Komunista do roku 1970 (nebo 1969)". (U Pavla Rychetského se spletl a uvedl, jako jedinou informaci o něm, že byl komunista od roku 1970. Jiří Janeček tu chybu pak v závěru Událostí opravil.)

    Snad nemusím opakovat, že považuju komunismus za zhoubnou ideologii a celý život jsem proti ní bojoval.

    Musím však protestovat proti bulvárnímu zjednodušení životopisů ministrů Zemanovy vlády jen na to, zda někdy byli či nebyli členy KSČ. U některých jistě bylo legitimní v reportáži uvést, že bývali komunisty, třeba u Grulicha, člena KSČ v letech 1954 - 1970, nebo u Grégra, v 60. letech člena poradních orgánů komunistických vlád. Nicméně z přehledu ČT vyplynulo, že tito lidé byli drtivou většinou z komunistické strany začátkem normalizace vyloučeni, tedy nemají s komunismem nic společného už téměř třicet let. Což je docela dost značná část života.

    Zdá se, že je to zřejmě účelový útok proti sociálním demokratům. Co by se asi stalo vedení České televize, kdyby při někdejším nástupu do funkcí pánů Kočárníka, Dlouhého či Tošovského, při jejich objevení se na obrazovce ryčel reportér "komunista", "komunista", "komunista", a to nikoliv do roku 1970, ale poněkud déle.

    Charakterizovat Pavla Rychetského především jako "komunistu do roku 1970" se mi zdá neférové. Proč neuvést, že podepsal Chartu 77, k čemuž bylo zapotřebí odvahy, kterou ovšem většina národa neměla. Taky bylo možno uvést, že Jaroslav Bašta byl za studentské protesty komunistickým režimem dva a půl roku v letech 1969-72 vězněn, že Egon Lánský byl v padesátých letech vyloučen ze tří vysokých škol a poslán do dolů, že Pavel Dostál pracoval v srpnu 1968 na protiokupačním rozhlasovém vysílání a musel se pak živit jako topič, skladník a jeřábník. Jan Kavan, který z Londýna informoval svět o pronásledování českých disidentů, podle České televize "komunista do roku 1969", byl členem KSČ v liberálních letech kolem roku 1968 jen pár měsíců.

    Ztraumatizovaná nenávist vůči komunistům na základě především poslední zkušenosti s komunistickou vládou v letech 1970-1989 může být na místě, i když její intenzita je po téměř deseti letech od pádu komunismu pozoruhodná. Dovoluji si skromně podotknout, že koncem šedesátých let bylo v Československu být komunistou něco docela jiného.

    Vzpomínám, jak jsem nedokázal v osmdesátých letech vysvětlit v Británii známému bohemistovi a anglistovi (nestraníkovi) a velmi slušnému člověku Igoru Hájkovi, že být komunistou bylo tou dobou v Československu nesmazatelné stigma. Igor Hájek, který emigroval těsně po roce 1968, měl pod pojmem "komunista" představu slušných, liberálně smýšlejících, poctivých lidí, kteří se snažili v šedesátých letech napravit, co z naivní hlouposti způsobili v letech padesátých. Velmi těžko ho bylo přesvědčovat, že se pojem "komunista" v husákovské éře velmi změnil a označuje teď zločinného ničivého parazita, většinou primitiva s ostrými lokty.

    Jenže většina členů Zemanovy vlády byla z KSČ vyloučena při ukončení hájkovské éry a neměla asi příliš společného s definicí komunisty ze sedmdesátých a osmdesátých let. To, že tyto lidí nyní s touto definicí podvědomě - či z nevědomosti - spojuje Česká televize, je neférové.

    Mám na katedře slavistiky na Glasgow University jednoho kolegu, který po dlouhých letech útlaku vstoupil v roce 1968 do KSČ z idealismu, doufal, že konečně se bude v zemi moci něco udělat ve věci svobody a občanské společnosti. Hned po invazi ho vyloučili a zakázali mu pracovat v oboru.

    Kdyby ho hodnotila Česká televize, jistě by jeho životopis shrnula slovy "komunista do roku 1969". A katedru slavistiky Glasgow University by pravděpodobně prezentovala jako bolševickou buňku.

    Jan Čulík


    Šéfové největších britských firem ohrožují nízkou inflaci tím, že si schválili velké zvýšení platů

    Šéfové nejvýznamnějších britských firem si loni zvýšili vlastní platy v průměru o osmnáct procent, navzdory prosbám britské labouristické vlády, aby si platy neúměrně nezvyšovali, a svou skromností dali příklad všem pracovníkům svých podniků, aby v důsledku nezměrných platových požadavků nezačala stoupat dosud nízká britská inflace. Ta v současnosti dosahuje přibližně tří procent ročně.

    Ředitelé největších britských firem si odhlasovali pro sebe zvýšení platů, které bylo šestkrát vyšší než inflace a čtyřikrát vyšší než růst britských průměrných mezd, které se loni zvýšily jen o 4,4 procenta.

    Vláda opakovaně varovala, že příliš vysoké zvyšování platů ohrozí pokusy udržet inflaci na minimální úrovni.

    Deník Guardian analyzoval příjem ředitelů jednoho sta nejvýznamnějších britských firem, podle rejstříku listu Financial Times, a zjistil, že nejlépe placení ředitelé britských firem vydělávají za týden tolik, kolik průměrný britský zaměstnanec vydělává ročně (16 100 liber).

    Průměrný plat kapitánů britského průmyslu je nyní více než 800 000 liber ročně. Pozorovatelé konstatují, že tím vzniká pro labouristickou vládu dosti trapná situace, neboť ministr financí Gordon Brown intenzívně přesvědčuje odborové svazy, aby nepožadovaly výraznější zvyšování mezd, a teď si největší ředitelé firem, jimž je labouristická vláda nakloněna, udělili daleko větší zvýšení platů, než je inflace.

    Dvanáct šéfů britských firem vydělalo loni více než jeden milión liber. Bojovný šéf satelitní televizní stanice British Sky Broadcasting si loni vyplatil osobní mzdu ve výši 6,8 miliónů liber, nyní však už z této televize odešel.

    Guardian také otiskl žebříček nejlépe a nejhůře placených zaměstnanců. Tak průměrný plat u finančnické firmy Schroders je nyní 85 579 liber ročně, průměrný plat zaměstnanců tiskové agentury Reuters je 45 562 liber ročně, naproti tomu velmi nízký průměrný plat mají zaměstnanci pivovarů Bass (9501 liber ročně).

    Vláda samozřejmě nikterak nemá právo ovlivňovat, jak velké mzdy si vyplácejí ředitelé soukromých firem. Pokud však nezřízené zvyšování ředitelských platů vede k příliš velkým mzdovým požadavkům zaměstnanců, a to pak ohrozí stabilitu ekonomiky, má vláda právo na to poukazovat.

    Myslím, že je užitečné být informován o tom, jaké procento zisků ředitelů firem jde do jejich vlastní kapsy a jaké procento zisků plyne do investic. Je užitečné veřejně se zamyslet nad tím, zda si ředitel firmy svou činností svůj vysoký plat opravdu zaslouží.

    Zamýšlí se nad takovýmito skutečnostmi někdo v České republice?


    Informační nejasnosti

    Jiří Novák

    V BL dne 21.7. byl zveřejněn nesouhlas statistiků s tím, že dnes už bývalý ministr financí zveřejnil informaci o poměru dovozu a vývozu dříve než měl. Tato zdánlivě nezajímavá informace však signalizuje závažný nedostatek našeho systému. Je to totiž zcela jasná indicie, že statistické údaje se po určitou dobu utajují. Zřejmě se však neutajují před každým. Vybraná skupina občanů, kteří si jsou rovnější tyto informace dostává asi s týdenním předstihem. To ovšem znamená, že tato skupina na základě těchto znalostí profituje na ostatních občanech. Vyplývá to ze samotné zprávy. Najednou měl i někdo jiný možnost se připravit na pohyb kurzu a výsledkem je vzestup koruny. Sám sice nejsem přesvědčen, že současné zpevnění koruny je vyvoláno vnitřními událostmi v ČR. Nicméně faktem je, že obchod s informacemi s velkou pravděpodobností existuje a přináší zisky. Pokud je umožněn dřívější přístup k těmto informacím pouze někomu, je to trestuhodné, zejména proto, že na pořízení těchto informací platí všichni občané.

    Bylo by dobře, aby v rámci akce čisté ruce někdo vysvětlil, jak to vlastně s těmi informacemi je a proč nejsou zveřejněny hned po vyhodnocení.

    Jiří Novák

    místopředseda NEZ


    Pokrok se nedá zastavit

    Jiří Jírovec

    Pokud si ještě někdo vzpomene, zhruba před třiceti lety byl Ludvík Svoboda zvolen československým presidentem. Po volbě došlo i na fotografování z něhož vzešla poměrně známá fotografie na níž je před Svatovítským chrámem spolu s Dubčekem a několika dalšími papaláši, jejichž jména jsem zapomněl. Americký týdeník Life přetiskl tuto fotografii na přelomu let 1969-70 spolu s její novou versí, kterou v té době vydala ČTK. Zase to byl Svoboda a několik papalášů, ale už bez Saši. Z něj zbyla jen špička boty, kterou kdosi zapomněl vyretušovat.

    Nužky a retušovací barva určitým způsobem symbolizovaly primitivní metody komunistické propagandy. Vystříhnout, začernit, vymazat. Bylo to polovičaté a tím pádem neúčinné. Nešlo ani tak o přepsání historie, jako o její zjednodušení - vynechat lidi a události.

    Za třicet let se ovšem mnohé změnilo, takže dnes už nikdo nemusí nepohodlné osoby pracně vystříhávat z fotografií a ohánět se retušovacím štětečkem. Pokrok se nedá zastavit. Zastaralé rekvisity nahradily počítače. Postupem času se rovněž snížila hranice citlivosti ke lži a polopravdě, což přináší moderní propagandě nevídané možnosti rozvoje.

    Lidové noviny otiskly 15.7. 1998 krátkou zprávu - těžko ji lze označit jako recenzi - o filmu Vrtěti psem (v originálu Wag a Dog) v němž Bílým domem najatý specialista na manipulaci s veřejným míněním (Robert De Niro) vyřeší s pomocí stejně cynického, nebo chcete-li profesionálního, producenta (Dustin Hoffman) problém jak na zbývající týden před volbami zamlžit sexuální skandál presidenta, který se uchází o znovuzvolení.

    Zdá se mi, že žánrové zařazení, které zmíněný článek nabízí neodpovídá skutečnosti. Spíš než komedii natočil režisér Barry Levinson film mající vyznění hororu. Divák se na mnoha místech zasměje, ale těm, kteří si uvědomí souvislosti, začne smích velmi rychle tuhnout na rtech. A nejen to, Levinsonův film nepochybně připraví mnohého diváka o iluse. Stačí k tomu plocha několika minut během níž před divákem postupně vzniká dramatický záběr dívky prchající z hořící "albánské" vesnice.

    Kromě náboje absolutního podvodu a úžasu diváka nad technickými možnostmi má tato klíčová scéna filmu ještě další rozměr, totiž ztrátu jakékoli morální odpovědnosti hlavních aktérů za výsledek jejich činnosti.

    Film byl údajně levný, ale rozhodně není laciný. Stojí za shlédnutí nejen kvůli námětu a výkonu herců, ale i proto, že říká pravdu o určitém úseku života americké společnosti. Mám-li však přijmout morální odpovědnost za důsledek tohoto doporučení, musím připojit varování. Během zhruba dvou hodin ztratíte to čemu se říká požehnaná nevědomost.

    Jiří Jírovec




    HURONTARIA BULLET-in No. 11.


    Vážení přátelé,

    právě vyšlo desáté číslo internetového časopisu HURONTARIA , naleznete jej na:

    http://www.hurontel.on.ca/~hurychj (Canada)
    nebo na: http://members.tripod.com/~Hurontaria/ (Worldwide)
    nebo na: http://netnow.micron.net/~michal/Hurontaria.htm (USA)
    nebo na: http://rhea.tci.uni-hannover.de/hurontaria/ (Evropa)


    Čtenáře Hurontarie zveme na toto vystoupení české básnířky Jiriny Fuchsové:

    PRAHA: JIŘINA FUCHSOVÁ @ FRIENDS, Malostranská beseda, Malostranské naměstí 21, 118 00 Praha 1, tel: (02) 53 90 24 , neděle 2. srpna 1998, 19:30 večer. Toto vystoupení je věnováno ve prospěch před rokem záplavami zničené VEŘEJNÉ KNIHOVNY V OTROKOVICÍCH. Vstupné: jedna dobrá česká kniha, nová nebo antikvární, přineste ji prosím s sebou...


    Z nových linků na Hurontarii uvádíme:
    České linky (v Japonsku) Díky pane Wagaki.
    Japonsko-česká associace Díky, paní Kayo Chisaka.
    Jerry Presley Náš přítel a čtenář Jerry Presley má novou adresu na svou zajímavou stránku, kde také má link k nám. Díky, Jerry, máme v tomhle čísle také zmínku o Australanech (Life: Folkfest).

    Vážení čtenáři, můžete-li nás propagovat ještě jinde, budeme vám vděčni.

    Vítáme mezi naše čtenáře:
    paní/pány Kayo Chisaka,Vojtěcha Kmenta, Wagaki Akatuka, Pika, ing. Bacuvku ze Zlína, Jana Třasáka, našeho přítele pana Vladimíra Novotného z Prahy, Jirku Kořínka z Moravy (nebo ještě Pennsylanie?), Oldu z ufby, přátele ze sloveského študáckého časopisu Škrt, sochařku a malířku a webmastryni (to vše v jednom) paní Jitku Splítkovou ze Zélosu (adresa je na naší titulní stránce Hurontarie) a pana Vlka z Prahy.

    Čtenáře, kteří nám napsali a které jsme tu dosud nejmenovali, uvedeme v příštích Bulletinech.

    V dnešním čísle doporučujeme:
    V české části: Reportáž: Bushpiloti, hrdinové severu i jihu, Úvaha: Boj o život, jak ho ještě neznáme a dokončení cyklu povídek: Karetní kvarteto.
    Z anglické části: Interview s Bruce p. Burrellem, expertem na Data recovery a povídku The Island of My Mystery.

    Co připravujeme:
    Dokončení reportáže o bushpilotech a českou verzi "ostrova se záhadou". V anglické části Interview s bytovým architektem a povídku Another Cremation of Sam McGee, se zbytkem se nechte překvapit.

    Posíláte rádi digitální pohlednice? Nyní je to možné jednu takovou poslat i z Hurontarie na 
    http://www.hurontel.on.ca/~hurychj/dopis.htm anebo z Titulní Stránky Hurontarie.


    OBSAH:

    A - ENGLISH PART
    Other Dimensions: Interview with Bruce P. Burrell
    Life: Folkfest Saskatoon
    Short Story: The Island of My Mystery
    Inclinations: The Great Animal Fair Disaster

    B - ČESKÁ ČÁST
    Úvaha: Boj o život, jak ho ještě neznáme
    Reportáž: Bushpiloti, hrdinové severu i jihu
    Povídka: Karetní kvarteto (dokončení)
    Poezie: Pomalé velké lásky umírání.

    Hezké čtení Vám přeje

    Webmaster Honza / Jan
    hurychj@hurontel.on.ca


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|