pondělí 13. července O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv z ČR Česká povolební politika: První stránka nové knihy (Andrew Stroehlein) Page One of a New Book (Andrew Stroehlein) Tři týdny po volbách - výjimečný stav (Petr Jánský) Česká televize: Třináct otázek Tomáše Peciny a "goebbelsovské Britské listy" v pojetí Zdeňka Šámala, šéfredaktora zpravodajství České televize Hluboké omyly Jana Čulíka (Pavel Bouda, zpravodaj ČT v Bruselu) Základní problémy zpravodajství ČT: Novinářská praxe Pavla Boudy (Jan Čulík) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Pavel Bouda

zpravodaj České televize v Bruselu

P.B.

Vážený pane,

jsem rád, že existují lidé, kterým leží na srdci zpravodajství ČT. I když se nemohu ubránit dojmu, že po naprostém selhání I. Kytky leží zvláště Vám spíš v žaludku. Ale k věci ...

V reakci na  BL (10.7.98) musím říci, že v jednom bychom se spolu nejspíš shodli. Zpravodajství rozhodně není levná záležitost. A investované peníze by se vždy měly zhodnotit co nejlépe. V daném případě, tj. v souvislosti s mojí reportáží ze zasedání ministrů obrany NATO 12.6. 98, však můžete zůstat v tomto ohledu naprosto klidný a bez obav. Její výroba totiž nestála české koncesionářské poplatníky ani korunu. Stejně jako téměř všechny materiály, které jsem od svého nástupu v listopadu 1992 z Bruselu odvysílal. Jistě uznáte, že tomu nemůže konkurovat žádná z agentur, které v rozporu s tím, co naznačujete, nejsou vůbec levné.

Každý, kdo televizní práci skutečně rozumí, by to určitě považoval za neuvěřitelný zázrak. O to větší, že po celou tu dobu nemám k dispozici vlastního kameramana, ani techniku. V praxi to znamená, že si během dne musím kromě informací sehnat ještě záběry z jednání, štáb s kamerou, případně studio na rozhovory i stand up, střižnu a zajistit satelitní linky pro odeslání. Přál bych Vám si alespoň na jeden den zkusit, co práce se vejde do těchto necelých dvou řádek. Ale možná bude úplně stačit, když se někde u Vás v Glasgow zeptáte, kolik stojí nájem těchto TV kapacit. Věřte, nevěřte: ČT je má v Bruselu zadarmo. A to jenom díky mně.

V žádném případě si nechci stěžovat. A zároveň bych rozhodně velmi nerad vyvolával dojem, že povolání zpravodaje ČT je pro mne nesnesitelné. Pravý opak je pravdou. Ale pro srovnání chci uvést příklad BBC, kterou se Vy tak často zaklínáte. Ve svém bruselském týmu má jenom pro NATO celkem 3 novináře specialisty. A navíc jim při podobných událostech ještě posílá posily z Londýna. A to vůbec nemluvím o technickém personálu a vybavení. Takže s určitou mírou nadsázky (i když zase ne tak příliš velkou) lze říci, že na každý můj krok má BBC v Bruselu alespoň jednoho člověka.

Podstata problému se pochopitelně skrývá v penězích. A při pohledu na rozpočet obou televizních společností musí být každému zřejmé, že srovnávat ČT s BBC prostě nelze. Respektive BBC pro nás zůstane v mnoha směrech pouhým snem možná navždy. I přesto, že se mi na rozdíl od ní podařilo v inkriminovaný den ještě udělat v zapůjčeném studiu rozhovor s generálním tajemníkem NATO a na závěrečné tiskové konferenci položit klíčovou otázku ruskému ministrovi obrany. Samotné jednání přitom skončilo prakticky v  18 hodin. A ČT, jak víte,vysílá zprávy v 19:15. Mezitím jsem tedy ještě musel natočit, přeložit, napsat text, ustříhat celý materiál a konečně také poslat svoji reportáž do Prahy. To vše doslova na koleně. Znovu samozřejmě platí: kdybych nechtěl, tak to nedělám. Možností mám dost. A současně Vás mohu ubezpečit, že ani největší stres nepovažuji osobně za omluvu pro sníženou kvalitu v jakémkoli ohledu. Pochopitelně nemohu vyloučit, že by stejnou událost zpracoval někdo i v Praze. Ale novinářskou ambicí vždy bylo, je a bude “být přímo u toho". A je jenom dobře, že ČT tuto zásadu v tomto konkrétním případě ctila. Jinak by totiž Solanu a Sergejeva neměla nejen exkluzívně, ale vůbec. A něco aktuálního z agentur nejdříve tak ve vysílání “21". Nebo možná také až druhý den, což je pro zpravodajství v současnosti tak zásadní zpoždění, že je zcela nepřijatelné. V konkurenčním prostředí to platí dvojnásob. A zpravodaj je na místě právě od toho, aby se to nestalo. Či chcete-li, právě proto mě ČT v Bruselu platí.

Podle Vás je to chyba. Alespoň jsem na základě Vaší kritiky získal dojem, že nesplňuji Vaše představy o nezbytném standardu. Respektive se Vám nezdám dostatečně kompetentní pro svou práci. Nezlobte se, ale nemohu si to nechat líbit. Ve svém oboru nejsem žádný nováček. Zahraniční politice se jako TV novinář věnuji profesionálně už 14 let. Po absolvování studia na VŠ jsem byl postupně redaktorem, komentátorem, moderátorem, vedoucím redakce (s cca 25 lidmi pod sebou), jako zvláštní zpravodaj jsem projel všechny kontinenty a nyní pracuji na vysoce zodpovědném, náročném a prestižním postu v Bruselu. Aktivně ovládám 3 světové jazyky. A jsem přesvědčen, že pro svou současnou profesi mám plně dostačující kvalifikaci. Ostatně nejsem sám, jak o tom svědčí fakt, že mě do Bruselu poslal založit zpravodajský post na základě schválení Kolegia ještě ČST její tehdejší generální ředitel Jiří Kantůrek. A na místě mě následně ponechalo i vedení ČT, v jehož čele stál Ivo Mathé. Nevidím nejmenší důvod, proč by mě nevyměnili, pokud by měli někoho lepšího. Sám jsem přitom připraven kdykoliv a s kýmkoliv své zkušenosti a znalosti konfrontovat. Konkurence se nebojím. Jsem na ni zvyklý. Např. i díky trvalé spolupráci s Českým rozhlasem, který využívá mé práce prakticky denně. A podotýkám, že má na výběr. Protože v Bruselu nejsem z českých novinářů sám.

Co se týká práce zpravodaje, měřítka hodnocení mohou být různá. Osobně však za rozhodující považuji to, jestli se dostanu do vysílání. Pokud ano, je to nejvyšší ocenění. Objektivnější kritérium kvality budeme těžko hledat. Protože o tom nerozhoduje žádný jednotlivec, ale vysílací směna složená z více lidí. Odráží to tedy názor celého profesionálního týmu.

Pochopitelně ne vždy to musí být skutečná záruka. Jen namátkou uvedu příklad reportáže našeho staronového londýnského zpravodaje, kterou jsem při svém posledním pobytu v Praze měl možnost shlédnout během víkendu kolem 26.června. Byla ze Severního Irska. A mj. v ní dvě české au pair snad z Belfastu vykládaly, jaká tam pořád vládne všude pohoda. A o nějakém dlouhodobém konfliktu, že vůbec nemůže být ani řeč. To jsou prostě jen samé výmysly a nesmysly ...

Zcela zodpovědně Vám mohu za sebe říci, že něco podobného bych do zpravodajství veřejnoprávní televize nikdy nepustil. Mít tu pravomoc... Neuteklo ani 14 dnů. A co se v Severním Irsku děje teď, jistě nepotřebuje žádný komentář. Pro českého diváka to však musí být jen jakýsi místní folklór, protože tam přece žádný problém neexistuje. Odpovědnost za tento falešný postoj přitom nese jediná reportáž, která naprosto zpochybnila všechny předcházející i následné informace o situaci v  dané části světa. Tímto úkrokem však nechci odvádět pozornost od vlastní práce. Navíc ze své zkušenosti velmi dobře vím, že ne vždy zpravodaj zodpovídá za to, co skutečně odvysílá. Na vzdálenost 1000 km a více prostě nemůže ovlivnit všechno, co se případně děje s odeslaným materiálem, pokud nejde živě.

Ale vraťme se k měřítkům jeho práce, tentokrát z druhé strany. V rámci zjednodušení lze říci, že každý zpravodaj vlastně přichází na trh. Takže musí mít co nabídnout. Tedy informace ... O jejich kvalitě, která zahrnuje aktuálnost, rozhodují především zdroje, respektive jeho styky. Já na obrazovku ČT přivádím představitele a aktéry nejvyšší minimálně evropské politiky. To se nechlubím. Ale považuji to za svůj hlavní úkol, který se prostě snažím plnit. A ještě nikdo z mých nadřízených mi neřekl, že to je špatně. Není divu. V době, kdy se ČR snaží začlenit do euroatlantických struktur, těžko v Bruselu hledat jinou prioritu. Navíc právě lidé jako např. generální tajemník NATO nám mohou nejlépe pomoci vybřednout z toho našeho zabahněného rybníčku (abych alespoň přibližně parafrázoval Vaše slova). Takže nemohu přijmout Vaši kritiku, že s ním neustále natáčím zbytečné rozhovory. S ohledem na to, co se mnohdy v Praze děje, si naopak myslím, že je takových materiálů málo. A přiznám se, že o to víc je pro mne osobně nepochopitelný fakt, že mi poskytne rozhovor prezident exekutivy EU či šéf Severoatlantické aliance a ČT z toho neodvysílá ani jediné "okno". Naposledy se to stalo v souvislosti s červnovými volbami do českého parlamentu. Považuji to za vrchol ignorance. Ne vůči mně, ale vůči naší zemi a jejím obyvatelům. Zvláště když na druhé straně poskytneme prostor panu Neubauerovi (sudetští Němci). Ale co se dá dělat. Snad budu úspěšnější zase někdy příště... Mimochodem moje cena pro ČT už dnes spočívá i v tom, že zmíněné VIP jsou ochotné se mnou před kamerou hovořit, prakticky kdykoliv je o to požádám. Kdo to nezkusil, neví, co to znamená.

Nemíním Vás tímto způsobem poučovat ani přesvědčovat. A přijímám skutečnost, že Vám pan Solana asi neimponuje. Ale chci Vás ujistit, že pro mne představuje obohacení každá příležitost se s ním setkat. Ze žurnalistického hlediska je to navíc pochopitelně velmi cenný skalp. V Bruselu jeden z nejcennějších. Za tu dobu, co tu pracuji, se mi podařilo ho ukořistit už od M. Woernera a W. Claese. Kolik českých novinářů se v tomto směru může srovnat se zpravodajem ČT? Ušetřím Vám čas ztracený hledáním: Nikdo. A to mám dokonce jeden světový primát. Získal jsem totiž od Solany interview i v portugalské Sintře po zasedání ministrů zahraničí NATO loni v červnu. V té době přitom platil od poloviny dubna až do červencového summitu Aliance v Madridu totální informační black out. Kvůli chystanému výběru kandidátů do 1.vlny rozšíření NATO. V ČR tehdy právě propukla první fáze politické krize, která v závěru roku nakonec smetla Klausovu vládu. A mně se za daných podmínek podařilo přesvědčit Solanu, aby se k situaci v ČR(!) vyjádřil na kameru.

Hned druhý den to už byla samozřejmě minulost. A nikdy jsem o tom s nikým nehovořil. Nemám tu potřebu. Stejně jako nemám potřebu se ukazovat s tím, kdo mi dává rozhovor. A tím už se dostávám přímo k Vaší kritice mojí reportáže z 12.června. Vytýkáte mi několik věcí . Po formální i obsahové stránce:

1. Není vidět, že jde o původní rozhovor, ačkoliv to autor zdůrazňuje

Jestli snad ve Vás tento styl budí hlodání pochybností, zda ten anoncovaný rozhovor skutečně mám, mohu Vás opět jenom uklidnit. Jak už jsem uvedl, nejsem z českých novinářů v Bruselu sám. Navíc tu existuje poměrně silné diplomatické zastoupení ČR. A můžete si být jistý, že jakýkoliv podvrh by mi neprošel ani jedinkrát.

Samozřejmě existuje i jiný způsob zpracování, tj. čistý rozhovor, systém: otázka-odpověď. Také tuto alternativu v podobných případech Praze vždy nabízím. Rozhodnutí ovšem záleží jenom na centru. Zpravodaj není žádná neřízená střela. Ale prodloužená ruka, kterou ovládá vzdálený mozek (jinak to ani nelze). A ten si klasické interview v převážné míře nepřeje. Což se vztahuje i na tento konkrétní materiál. Tím je pro mne směrodatné.

2. Parafrázování výroků nepřímými větami

Opět se mýlíte. Mám před sebou text reportáže. A v něm Solanu cituji. Což je rozdíl. Ano, umím si představit ztvárnění, které by vyznělo lépe. Ale k tomu bych v prvé řadě potřeboval 2 hlasy. Průvodním znakem (i výsadou) mojí práce ovšem je, že v rozhodujících okamžicích zůstávám na všechno sám. A bohužel, břichomluvec nejsem. Také bych rád třeba nechal zaznít zpočátku i na konci alespoň 2-3 slova v originále. Ale to by po technické stránce vyžadovalo následný mix. Tedy znovu především čas, ale také další speciální zařízení. A to prostě v terénu skutečně nebývá k dispozici. I v tomto případě se samozřejmě všechno odvíjí od financí. ČT je nemá. Takže jejímu zpravodaji nezbývá, než se spokojit s tím, že originální zvuk zůstane pouze v podkresu.

3. Špatný výběr, nudné téma i zpracování

Troufám si do třetice tvrdit, že se mýlíte i v tomto ohledu. Otázka Kosova se dnes bezprostředně týká bezmála 2 miliónů lidí, tedy albánského etnika. V centru světové pozornosti stojí i proto, že se tam víceméně přímo rozhoduje mj. také o budoucnosti bezpečnostního systému v Evropě. Vzhledem k postavení Bruselu v jeho architektuře jsem plně přesvědčen, že zařazení materiálu do zpravodajství ČT zcela odpovídalo významu události. Soudím např. i podle toho, kolik novinářů ji stejně jako já ten den přímo v  sídle NATO pokrývalo (cca 1500). Sice musím přiznat, že v tuto chvíli přesně nevím, jakým způsobem ČT můj materiál odvysílala. To znamená, jestli ho někde krátila či upravovala. Pokud se však dostal na obrazovku v podobě, jak jsem ho připravil, nemohu s Vámi souhlasit ani v tom, že byl nezajímavý a nenápaditý. Letecká příprava Spojenců na eventuální bombardování pozemních cílů v provincii Kosovo, víceméně ultimátum Miloševičovi ze strany NATO, souvislost manévrů s cestou jugoslávského prezidenta do Moskvy (mimochodem s ní přišel i světový tisk, který jsem četl, ale až o dva dny později), rozpor v postojích NATO-Rusko v klíčovém problému potřebného rámce z hlediska mezinárodního práva pro případnou vojenskou intervenci atd. To vše okořeněné výše uvedenou exkluzivitou dvou z hlavních aktérů celého dění, kteří stáli názorově proti sobě ( Sergejev a Solana, který mimochodem poskytl pouze 3 rozhovory: ČT, CNN a Makedonské TV)... O to vše se ten den hrálo. A mně to na rozdíl od Vás nezáživné či nezajímavé nepřijde. Nejspíš právě proto jsem já v Bruselu a Vy v Glasgow. Já novinář a Vy? Kdo jste vlastně Vy, že si osobujete právo označovat moje rozhovory se Solanou za nezajímavé? Jak to víte? Nikdy jste u žádného nebyl. Ne, neočekávám od Vás omluvu. A dokonce bych Vás sám rád požádal o prominutí. Za dvě věci:

1. Můj dopis je hodně osobní. Respektive se v něm na můj vkus příliš zabývám sám sebou. Ale nedal jste mi jinou šanci. Svůj útok jste proti mně vedl naprosto nevybíravým způsobem. A já musím bránit své jméno. Stejně jako firmu, pro kterou pracuji. Profesně totiž nic důležitějšího neexistuje. To vím stejně dobře jako i to, že v případě selhání je možný pouze odchod.

2. Současně si jsem vědom také toho, že v tom, co Vám píšu, až příliš často zacházím do těch nejmenších podrobností. Opět jsem však neviděl jinou možnost. Z Vašich hodnocení, která jsem měl možnost číst, totiž vyplývá tak hluboká neznalost profesního zázemí televizní práce, že jsem to jednoduše považoval za zcela nezbytné. Vaše závěry týkající se ČT nejsou jen naprosto povrchní. Jsou úplně mimo. Protože postrádají dostatek vstupních informací a v návaznosti jim chybí i nezbytná analýza. O co víc jsou tak vzdálené logice, o to blíž nezbytně mají ke sprostému osočování a hysterii. To platí nejen ve vztahu vůči mně, ale i všech ostatních ve zpravodajství ČT, které už jste stačil v posledních týdnech mnohdy bezdůvodně napadnout. Rád bych se jich tímto zastal, když už to neudělal někdo jiný povolanější. Snad mě k tomu alespoň trochu opravňuje skutečnost, že jsem z nich nejspíš služebně nejstarší.

Také vidím chyby. Na nich i na sobě. A někdy (často i 7x do týdne) jsou pro mě tak nepochopitelné, že je nemohu strávit. Ale zároveň vidím i obrovský posun, který zpravodajství ČT zaznamenalo od svého vzniku. A to je pro mě příslib věcí budoucích, kvůli kterému u něho nejspíš také ještě zůstávám.

Vám to asi nic neříká. Ani nemůže. Jste a nejspíš vždy zůstanete naprostý outsider. K celé problematice přistupujete pouze jako divák, ještě nepřímý. Na svůj názor máte pochopitelně právo. A pro mě představuje důvod k zamyšlení nad vlastní prací. Ale nic víc. A rozhodně s Vámi nehodlám dále polemizovat. Potenciálně mám totiž 10 miliónů diváků. Reálně tak 2 milióny, ale i to je dost. Takže si nemohu dovolit vést s každým dialog. Ani nechci. Byla by to ze všeho nejvíc ztráta času. A to, jak prý říkával Michelangelo, je ta největší ztráta v životě.

Pavel Bouda

P.S.

Našel jste dost odvahy mě nevybíravým způsobem napadnout na stránkách svého elektronického plátku. Aniž bych měl možnost do toho nějak zasáhnout. Doufám, že Vám nebude chybět ani při zveřejnění mého dopisu v plném rozsahu. A dovolte ještě jednu poznámku, kterou jsem si nechal až úplně na konec, abych se vyhnul případnému osočení z hnidopišství. Rád bych uvedl na pravou míru, že generální tajemník Severoatlantické aliance se jmenuje Javiér Solana. A ne Xaviér, jak opakovaně uvádíte ve svém článku.