pondělí 13. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Česká povolební politika:
  • První stránka nové knihy (Andrew Stroehlein)
  • Page One of a New Book (Andrew Stroehlein)
  • Tři týdny po volbách - výjimečný stav (Petr Jánský) Česká televize:
  • Třináct otázek Tomáše Peciny a "goebbelsovské Britské listy" v pojetí Zdeňka Šámala, šéfredaktora zpravodajství České televize
  • Hluboké omyly Jana Čulíka (Pavel Bouda, zpravodaj ČT v Bruselu)
  • Základní problémy zpravodajství ČT: Novinářská praxe Pavla Boudy (Jan Čulík)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Bylo znovu zprovozněno Fórum Britských listů.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.
  • Před volbami se konala na internetu debata na téma Informace a informační technologie ve společnosti. Záznam je zde.

    Co je nového v České republice

  • Václav Havel nepokládá smlouvu mezi ČSSD a ODS za protiústavní, ale prý může obsahovat úmysl vystupovat proti duchu ústavy. Přesto Havel věří, že k tomu nedojde. Řekl to v neděli v televizi Prima. Pokud by došel k názoru, že "opoziční dohoda", porušuje ústavu, bude Havel "takové kroky veřejně kritizovat, politicky se proti nim postaví, při jednáních na taková nebezpečí bude upozorňovat". Má možnost na svou funkci rezignovat, ale teď ještě neodstoupí. Havel mluvil i o tom, zda je "opoziční smlouva" "spojenectvím proti Havlovi": "V poslední době pozoruji, že se velmi často mluví o Hradu jako o jakémsi záhadném tělese, bytosti, mající povahu snad nějaké politické strany či politické síly, vyznačující se velikou emocionalitou." Řekl, že neustále slyší či čte, "že Hrad má někoho rád, nebo nemá rád, Hrad je šokován, Hrad se hroutí, Hrad se raduje, navrhuje, vnucuje, atd.". Havel odmítl, že by existovala nějaká politická síla jménem Hrad. Připustil, že pozoruje "jakousi nervozitu, či jakýsi zvláštní stupeň podráždění" jak u ODS, ČSSD i dalších stran vůči své osobě. "Jako bych byl jakási nevyzpytatelná bytost, která možná něco provede, jsem spojován s hrozbou nestandardních postupů, jsme podezírán z lásky k úřednickým odbornickým vládám, jimž chci nahradit vlády opírající se o výsledky voleb," uvedl Havel. Uvedl, i když s poznámkou, že "to má z druhé ruky a tudíž za to nemůže stoprocentně ručit," že "v útrobách ODS dokonce zazněl nápad, zda by Senát neměl tohoto podivně nevyzpytatelného, nebezpečného prezidenta pro jistotu sesadit tím, že ho obviní z vlastizrady a předá Ústavnímu soudu. Nápad byl zamítnut," uzavřel s úsměvem prezident.

  • Václav Klaus považuje za "nedůstojné", aby se vyjadřoval ke slovům prezidenta Václava Havla o tom, že se v ODS údajně objevila úvaha o sesazení prezidenta z funkce. "To se opravdu musím jenom pousmát, jinou odpověď na to nemám," řekl Klaus.

  • Představitelé ČSSD a KDU-ČSL Miloš Zeman a Josef Lux se v Sedmičce TV Nova neshodli na potřebě změn v Ústavě. Zeman považuje změnu Ústavy za nutnou a  možnost zavedení většinového volební systému připouští, Lux chce, aby se konala parlamentní diskuse všech politických stran a ke změně volebního systému se kladně nestaví.

  • Podle názoru Jana Kavana si Václav Havel nemyslí, že by Kavan za komunistů pracoval pro Stb. Senátor Jan Kavan, s nímž Česká strana sociálně demokratická počítá pro funkcí ministra zahraničí, nic neví o výhradách prezidenta Václava Havla vůči své osobě, o nichž pronikly informace do sdělovacích prostředků. "Já vím, že pan prezident zcela jistě nemyslí, že bych byl kdy spolupracoval s StB," řekl Kavan. Poukázal na to, že ho soud v této věci očistil. Jeho odpůrci však tvrdí, že je rozsudek nepřesvědčil, protože soud údajně rozhodl na základě nedostatečných důkazů. Proti tomu však Kavan namítá, že soud měl k dispozici svazek, který o něm StB vedla, a ministerstvo vnitra mohlo při soudním líčení předkládat důkazy. V právním státě takováto kauza končí rozhodnutím soudu, zdůraznil. S představiteli Evropské unie v různých členských zemích Kavan jedná již velmi dlouho. S mnohými z nich se osobně zná, a zdůrazňuje, že tedy není pravda,že by byl nedůvěryhodnou osobou pro evropské politiky, jak uvádějí jeho odpůrci. - Britské listy se podrobně zabývaly kauzou Jana Kavana ve vydání z 30. května 1997. Pochopitelně není možno vyloučit nic, třeba ani to, že Kavan zavraždil vlastní matku. To se nemůže vyloučit o nikom z nás. Jenže v civilizované společnosti se o tom bez důkazů nespekuluje. V civilizované společnosti skutečně platí rozhodnutí soudu a presumpce neviny. Pokud někdo ví, že Kavan pracoval pro nějakou tajnou službu, nechť o tom uvědomí soud a nešíří zákulisní drby. Pro zájemce upozorňuji také na americký časopis New Yorker, z 19. října 1992, který případu Jana Kavana věnuje rozsáhlý prostor skoro třetiny celého tohoto magazínu. (Mohlo by to vyjít samostatně jako malá knížka.) Je to velmi dobře napsaná, mnohostranná reportáž, založená na svědectví množství lidí v Čech, z Británie i z Ameriky, z níž vychází Jan Kavan možná jako kontroverzní osoba, s níž však po jejím návratu do Čech v prvních letech po pádu komunismu bylo naloženo velice sprostě.

  • "Povolební situace v České republice je dobrá." Tento názor vyjádřil o víkendu pražský politolog a komentátor Václav Žák: Cituju jeho slova po paměti na základě telefonního rozhovoru: "Na dohodě ČSSD-ODS není nic protiústavního. Je to velmi dobré, protože ČSSD i ODS se budou držet vzájemně na uzdě, a o každém rozhodnutí se bude velmi podrobně diskutovat. Jistěže, že je dohoda výhodnější pro ODS než ČSSD a za krátkou dobu se ČSSD ve vládě - ve prospěch ODS zdiskredituje. Proč ČSSD přijímala tohoto trojského koně? Ze dvou důvodů: zaprvé vyhrála volby a bylo by pro ni nesmírně demoralizující, kdyby neutvořila vládu. A zadruhé: v Československu ani v České republice se dosud nikdy nestalo, aby vládní moc přešla z rukou vládní koalice do rukou opozice. Tuto zkušenost čeští občané nemají vůbec zažitou a potřebují ji na vlastní kůži zažít, aby se přesvědčili, že když po určitou dobu vládnout opoziční strana, že se nic zlého nestane, že se tím demokracie nezhroutí. A jak je možné, že lidé hlasují opakovaně pro Václava Klause a jeho ODS, která způsobila mínusový růst české ekonomiky? Občané ČR demokraticky rozhodli, že přes všechny ekonomické neúspěchy znovu chtějí Klause, a pokud to povede k  výraznému zhroucení českého hospodářství, je to jen jejich problém. Je to jejich přímá odpovědnost, kterou na sebou rozhodnutím ve volbách vzali. Mají-li se učit dospělí lidé, je to vždycky neobyčejně drahé. Podívejte se na Německo: tam to stálo třináct miliónů životů, než se Němci vyléčili z nacistické ideologie a rozpínavého velikášství."

  • Pět až deset procent lidí starších 65 let trpí v ČR demencí. V ČR žije nejméně 100 000 takto postižených starých lidí a jejich počet se bude podle odborníků zvyšovat, konstatuje místopředsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti Iva Holmerová. ČR věnuje těmto starým a nemocným lidem malou pozornost. Demencemi a z nich nejčastěji Alzheimerovou chorobou v ČR onemocnělo více než 76 tisíc lidí. Alzehimerovou chorobou, při níž se člověk postupně vrací do stavu nemluvněte, je v ČR postižen každý šestnáctý člověk starší 75 let a každý třetí starší 85 let. Pouze u necelého zlomku z nich byla tato nemoc odpovídajícím způsobem diagnostikována. Proto byla nyní založena Česká alzheimerovská společnost. Ta sídlí v Gerontologickém centru v Praze 8 - Kobylisích, Šimůnkova 1600. Telefon na její informační linku je 02/883676 nebo 02/83880346.

  • Chcete dělat postgraduální vědeckou práci na ekologické téma z České republiky na univerzitě v Londýně? - 'Transition and Environmental Policy under Post-Communism' Part Time MPhil/PhD Bursary, Co-funded by the The Earth Resources Research Fund and the Centre for Extra-Mural Studies, Birkbeck College, University of London. A part-time MPhil/PhD bursary is available for the project 'The impact of European integration on environmental management and policy in the Czech Republic'. It is offered for two years from October 1998, and is renewable for a further three, dependent on satisfactory progress. - The project will describe and analyse changes in environmental policy and management under post-communist transition in the Czech Republic, particularly in relation to approaching European Union member status. It will involve up to three periods of fieldwork in the Czech Republic supported by Charles University and Olomouc University. The bursary will cover registration and tuition fees, materials and consumables, and fieldwork travel and subsistence.- Candidates should have a broad social science background preferably with experience in one of the following areas: politics, area/ international studies, human geography, environmental policy and/or management. Some knowledge of the region and/or its languages is desirable but not essential. - The project will be co-supervised by Dr Andrew Tickle of the Centre for Extra-Mural Studies and Dr Andrew Church of the Department of Geography, Birkbeck College. - For further details please contact Dr Andrew Tickle, Centre for Extra- Mural Studies, Birkbeck College, 26 Russell Square, London WC1B 5DQ; telephone 0171 631 6646; e-mail: a.tickle@cems.bbk.ac.uk - Provisional closing date for applications: 24 July 1998

    Výzva pro letošní uchazeče o vysokoškolské studium: Zažili jste snad, že nebyly přijímací zkoušky na vysokou školu prováděny poctivě a regulérně?

    Šíří se (nepodložené) zprávy, že se prý na některých vysokých školách letos konaly přijímací zkoušky neregulérně (opakovaně se v této souvislosti hovoří o právnické fakultě UK). Obracíme se tedy na letošní uchazeče o vysokoškolské studium s výzvou: měli jste snad pocit, že se zkoušky konaly někde neregulérně? A pokud ano, vyšla vám vstříc fakulta, kde jste přijímací zkoušku dělali, a poskytla vám zadání testů i vaše výsledky, aby mohl váš výkon zhodnotit nezávislý odborník? Napište nám, pokud této vaší žádosti na fakultách nebylo vyhověno. Chtějí se tím zabývat i jiné sdělovací prostředky, pokud se ozvou lidé, kteří své zkušební skripty k nezávislému posouzení nedostali. Mladí lidé by se neměli bát ozvat.


    Chcete dělat v létě dva měsíce zajímavou práci v třeboňském ústavu mikrobiologie?

    Ladislav Nedbal

    Vazeny pane Culiku,

    jak jsem se Vam uz asi drive chlubil, vedu projekt evropskeho spolecenstvi Copernicus, ktery je zameren na vyvoj pristrojove techniky vyuzivane k monitorovani znecisteni more. Dari se nam do te miry, ze nektere atraktivni moznosti pro nedostatek hlav a rukou uz ani nestacime sledovat. Nyni mame moznost prispet nasi technikou k  vyznamne expedici do jiznich oceanu zacatkem pristiho roku. Nutne bych ale potreboval alespon docasne posilit nas tym chytrymi a  zrucnymi lidmi - nejlepe VS studenty se zajmem o pristrojovou techniku s durazem na optiku a elektroniku. Byl bych Vam velmi vdecny, kdybyste toto me volani mohl zverejnit v Britskych listech. Nabizim zajimavou prazdninovou praci (2 mesice) v mladem tymu, v  peknem prostredi Trebonska. Muzeme poskytnout ubytovani a mzdu, ktera (na pomery obvykle v Ceske akademii ved) neni uplnym vysmechem a  zalezi na odvedene praci. Moznost pokracovani spoluprace diplomovymi pracemi, doktorandskym studiem a, predpokladam, i civilni sluzbou.

    Ladislav Nedbal

    NRC Photosynthesis & Global Climate Change

    Institute of Microbiology

    Opatovický mlýn

    37981 Třeboň

    Czech Republic


    Výběr textů z posledních dní:

  • Klaus nastražil Zemanovi skvostně zabalenou otrávenou pralinku (Tomáš Pecina)
  • Prvních sto dní Jakuba Puchalského (Jan Čulík)
  • Namátková kontrola: Jak vypadaly Události a Jednadvacítka 12. a 19. 6. 1998 (Jan Čulík)
  • Boj o Novu: tragédie nebo fraška? (Tomáš Pecina)
  • Zamyšlení pro Vojtěcha Kmenta: Ještě jednou o kolektivní vině nad memoáry právníka Viktora Knappa (Jan Čulík)
  • "Budeme mluvit, jen když budeme chtít": jak britská labouristická vláda manipuluje sdělovací prostředky
  • Posmrtný život? Tajný experiment v jedné britské nemocnici
  • Rozhovor s Petrem Štěpánkem: Proč zahajujete řízení proti televizi Nova?
  • O nesmyslných Havlových soudních procesech: Vážné boty (Andrew Stroehlein)
  • O přípravě strategie pro zapojení školství ČR do systému EU "České vzdělání a Evropa" (Sdružení pro vzdělávací politiku)
  • Havel chce jednat s komunisty: Velká změna? (Andrew Stroehlein)
  • Praha: Senzační bonboniéra. Jenže uvnitř nejsou žádné bonbóny (The Guardian)
  • Čím může být lekce z Kosova poučná pro ČR? (Jiří Jírovec)
  • Obraz českého vzdělávání v mezinárodním srovnání - významná analýza (Ondřej Hausenblas)
  • Proč je pro mladou demokracii v ČR nevýhodné opustit systém poměrného zastoupení (Andrew Stroehlein)
  • Havárie francouzského autobusu: Je lepší problémy odstraňovat, anebo usoudit, že se nedá dělat nic? (Vratislav Kuška)
  • Co s dětmi, které nejsou akademicky nadané? (Jan Sokol, ministr školství)
  • České volby: Nepouštějte k moci Václava Klause! (Financial Times)
  • Anheuser-Busch a Budvar: "Je to moje značka, chlapče!!" Češi a Američané spolu vedou pivní válku (Observer)
  • Kolaps japonského bankovního systému vážně ohrožuje celou světovou ekonomiku
  • Co skutečně pomůže naší vědě (Jaroslav Král)
  • Husákovská normalizace v České televizi pokračuje - pánové Klepetko, Šámal a spol. budou příčinou, proč vy lidé, žijící v ČR, asi zchudnete (Jan Čulík)
  • Vysoké školy do příštího tisíciletí (Jan Sokol) a další příspěvky k debatě o osudu českého vysokého školsteví v tomto čísle BL
  • Český helsinský výbor znovu protestuje proti policejní brutalitě za nedávných pražských demonstrací
  • Korupce v České televizi a bezelstný Ota Černý: "Oťas, neblbni, nebo Klaus nepřijde" (Tomáš Pecina)
  • K diskusi o českém školství: Hrozí české společnosti nadbytek vzdělaných lidí? (Tomáš Pecina)
  • Spojené státy se rozhodly rozhlasem podvracet Irák Saddáma Husajna z České republiky. Bude česká rozvědka schopna čelit případným Saddámovým odvetným teroristickým akcím?
  • Hořlavá past českých paneláků (Alex Kelin)
  • Dopis Michalu Prokopovi, členu mediální komise českého parlamentu: Proč jste dopustili vytunelování firmy CET 21, držitele licence TV Nova?
  • Dva dopisy Jana Sokola, českého ministra školství, o koncepci vysokých škol
  • Británie: Míra profesionální zdatnosti chirurgům bude muset být známá pacientům, aby se rozhodli, do které nemocnice jít. A co ČR? (Jan Čulík)
  • Umakartová jádra českých paneláků - smrtící past
  • Pořad "Živím se svým tělem" TV Nova: Kontroverzní Áčko - sex o páté (Tomáš Pecina)
  • Boeing, který kupuje české Aero a dostává k tomu od české vlády obrovské finanční záruky, likviduje nyní svou továrnu v Torontu se 2000 zaměstnanci (Jiří Jírovec)
  • Jak je v porovnání s ostatními středoevropskými zeměmi připravena ČR na vstup do EU? (Independent on Sunday)
  • Firma SDC International, která má údajně převzít Tatru, je jen prázdnou slupkou
  • Televize Nova: Peter Kršák vede proti Železnému malé soudní procesy, ale kam se poděly Kršákovy stamilióny korun?
  • Původní rozhovor pro Britské listy s ing. Vavřincem Fójcikem, předsedou parlamentního Podvýboru pro národnosti: "Romové by měli být pozitivně diskriminováni"
  • Svět a spravedlnost: Bude ustaven mezinárodní trestní soudní dvůr?
  • Jak z dnešních politických průšvihů? (Ondřej Hausenblas)
  • Věda, politika a komunikace - o financování české vědy (Jan Konvalinka)
  • Chabá ochrana soukromých osobních dat v dnešním světě - Databáze (Jiří Jírovec)
  • Pořad Kotel televize Nova - výhodný propagandistický nástroj pro politiky (Jan Čulík)
  • Česká televize: Jakub Puchalský: "Pakliže bude potřeba a prostor, budeme problémy pojmenovávat" (Tomáš Pecina)
  • Shrnutí: Ohrožuje Česká televize svou druhořadostí svou budoucnost? (Jan Čulík)
  • Rozhlasová debata o České televizi: Jakub Puchalský, Michal Prokop, Milan Kruml, Jan Čulík, moderátor Jan Pokorný (27.5.1998)
  • Americký Kongres kritizuje rasovou nesnášenlivost v České republice
  • Debata o financování vědy: Věda v ČR a hlupáci (Jiří Jírovec)
  • Český helsinský výbor: K protiprávnímu zacházení policistů s předvedenými účastníky pochodu Globální pouliční slavnosti 16. května 1998 a k odpovědnosti státu za týrání těchto osob
  • Je Česká televize nezávislá? (Tomáš Pecina)
  • Vítězství druhořadosti v české státní televizi (Jan Čulík)
  • Jak byly ukradeny Zemědělské noviny
  • Dokument: 27. března 1991: Petr Pithart se dopisem ministru zemědělství Kubátovi přimlouvá za ukradení Zemědělských novin
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Silnice E 55: tam jsou dnešní česko-německé vztahy (Andrew Stroehlein)
  • Havel? Jistě, ale... (Václav Žák)
  • O dvojích cenách: Hostinský z Milína (Jiří Jírovec)
  • Můžete přijít o hlasovací právo! (Andrew Stroehlein)
  • Kultura zbabělství: co dělat, aby si lidi i v dnešní době zachovali svobodu projevu. Argumentace Timothy Gartona Ashe, velmi aktuální i pro novináře v ČR
  • Ukradené Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Dvojí ceny pro domácí a pro cizince: Jděte do muzea (Andrew Stroehlein)
  • Zástupné jásání nad hokejovým vítězstvím v  Naganu (Jan Čulík)
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík
  • Bigotnost a xenofobie v ČR potvrzeny? 82 procent Čechů si nepřeje, aby Češi v zahraničí směli hlasovat v českých volbách (JČ)
  • Film Titanic překonává všechny rekordy. Proč? (Jan Čulík)
  • Je či není pořad České televize Aréna bulvární? (a předchozí části této diskuse)
  • Severní Amerika jako zaslíbena země - mluví se tu jenom o sexu (Jiří Jírovec)

    První stránka nové knihy

    Andrew Stroehlein

    Podepsáním dohody mezi dvěma největšími stranami po nedávných volbách, totiž mezi ČSSD a ODS, vznikla v krátké politické historii České republiky nová kapitola.

    Oba dva giganti na politické scéně celkem ovládají více než dvě třetiny křesel v parlamentě, a tak budou moci lehce změnit českou ústavu a zavést většinový volební systém. Nelze předpokládat, že by v ČR vznikly velké veřejné protesty s cílem změnit ústavu. Konec konců, nikdo neprotestoval ani, když bylo likvidováno samotné Československo. Ve srovnání s tím je ústavní změna jen málo významá věc.

    Potenciální protesty možná přijdou z Hradu, ale Havlovo postavení je nepevné v tom smyslu, že jeho kancelář už dlouho podporuje přechod k většinovému volebnímu systému. Bylo by pro něho obtížné náhle v této věci změnit názor.

    Budou-li provedeny další ústavní změny, Havlovo oficiální postavení by mohlo být zredukováno až k naprosté bezvýznamnosti. Zeman i Klaus mají s Havlem k vyřízení dostatečné množství starých účtů, a tak je zredukování Havlova politického vlivu pravděpodobné. Kromě toho, Klaus a Zeman se nebudou chtít dělit o moc s žádným prezidentem, ať je to Havel nebo kdokoliv jiný.

    Navzdory tomu je všechno, co obě strany dělají, naprosto ústavní a přijatelné v rámci "demokracie" v širším smyslu. Úzkoprsé protesty menších stran, hlavně v důsledku jejichž tvrdohlavosti vznikla dohoda mezi Zemanem a Klausem, nejsou už ničím jiným než pouhou hypotetickou otázkou, "co by bývalo mohlo být, kdyby" pro příští historiky.

    Politický systém dvou stran je dvakrát tak lepší než systém jedné strany

    Takže po čtyřiceti letech systému jedné strany a po několika letech systému více stran dostanou občané České republiky systém dvou stran. Konec konců, Česká republika převzala od Spojených států skoro všechny jejich špatné nápady, tak proč nepřevzít i tento?

    Vážněji řečeno, přechod k systému většinového zastoupení není nejmoudřejším činem pro mladou Českou republiku. Většinový systém zredukuje českou politiku v banální bipolární svět (možná tripolární, pokud se Ruml a Lux dokáží shodnout na tom, aby se jejich strany spojily - pokud se Ruml dokáže s někým vůbec shodnout o čemkoliv). V takovém uzavřeném systému nepronikají lehce na povrch nové myšlenky. Možná půjde o onu žádoucí "stabilitu", ale lidé tento pojem poslední dobou v ČR používají až příliš často. Jen si vzpomeňte, že osmnáct let Husákova režimu, to byla také stabilita. Složitou společnost, procházející rychlými změnami bude bipolární systém dusit.

    Nebudu taky opakovat důvody, proč tomu tak je, a odkazuji čtenáře na článek, který jsem publikoval v Britských listech 30. června 1998.

    Hodně se píše o tom, jak odlišné jsou volební programy ČSSD a ODS a všichni jsou šokováni, jak je možné, že se tyto dvě strany mohou vůbec o něčem shodnout. Není to ale ve skutečnosti příliš překvapující, protože tyto dvě strany sdílejí jeden velmi důležitý společný zájem: jsou to obě velké strany, které budou mít velký prospěch ze zavedení systému dvou stran. Přesto však je součástí této dohody velmi podstatný rozpor, který povede k jejímu brzkému rozkladu.

    ODS by se zjevně chtěla dostat zpět k moci co nejdříve. Má-li se jí to podařit, musí nejprve způsobit pád ČSSD. ODS však nezamýšlí zdiskreditovat ČSSD hned teď. Chce počkat až na zavedení většinového volebního systému, v jehož důsledku získá ODS volební hlasy Rumlovy Unie svobody a některé volební hlasy Luxových křesťanských demokratů.

    Proto má nyní základní konflikt mezi ODS a ČSSD málo společného s politickými programy a daleko více má společného s časem. ODS si bude přát ústavní změnu co nejdříve, zatímco ČSSD se bude snažit ji co nejvíce oddálit, aby mohla co nejdéle zůstat u moci.

    "Opoziční smlouva" se tímto konfliktem zabývá. Ústavní změny musejí být zavedeny do 12 měsíců (bod č. 7). Tento bod, zjevně požadavek ODS, znamená, že je velmi pravděpodobné, že Česká republika bude mít do roka většinový volební systém. Lze si také lehce představit, že brzo poté se budou konat nové volby.

    Ústavní změny, včetně omezení prezidentových pravomocí, budou vypracovány s přihlédnutím k tomuto scénáři. Změny budou vytvořeny tak, aby přesně vyhovovaly požadavkům obou stran v nadcházejícím období, které je vlastně obdobím předvolebním.Na první pohled je tento krátkozraký pragmatismus znepokojující, ale při hlubším, optimistickém pohledu nalezneme určité důvody pro naději.

    Je pravda, že politické strany budou chtít vytvořit takový volební systém, v němž by vítěz získal největší moc. Jenže během jednání o vzniku tohoto systému si obě strany uvědomí, že nemají zaručeno, že příští všeobecné volby vyhrají. Proto se budou snažit o to, včlenit do nového politického systému určité vyrovnávací struktury, které dají opozici určitý prostor vyjadřovat své názory a možná i určité množství moci. Takovéto uvědomění a jednání v jeho důsledcích je normálním rysem každého vypracovávání ústavy, jehož se účastní více politických subjektů.

    Závěr

    Takže bude nový politický systém nevhodným zjednodušením českého politického světa, ale asi nebude úplnou katastrogou. Je nutno připomenout, že nový systém dvou stran bude ve srovnání s nynějším poněkud nudný.

    Političtí komentátoři se už nebudou moci vyžívat ve vypočítávání možných koalicí. Nikdo nebude muset sledovat aliance množství různých stran. Složitost debaty několika politických stran, každá s odlišným programem, zmizí v nenávratnu. Budou jen dvě alternativy, A nebo B.

    Tento nedostatek výběru nebude ve prospěch řadového občana. Nikdo však v současnosti jeho zájmy nebere v úvahu. Přibližně za rok od nynějška se politikové ve volbách krátce zeptají občana na jeho názor, a otázka bude jednoduchá: Klaus nebo Zeman.

    Andrew Stroehlein


    Page One of a New Book

    Andrew Stroehlein

    With the signing of the agreement between the two largest parties after the recent elections, the Social Democrats (ČSSD) and the Civic Democratic Party (ODS) have opened a new chapter in the short political history of the Czech Republic.

    Controlling more than two thirds of the seats in Parliament, the two giants on the political field will easily be able to change the Czech constitution to usher in the first-past-the-post electoral system. One cannot imagine a large public protest to stop a change in the constitution here. After all, no such protest was made even when the old country was wiped off the map. A constitutional change by comparison is minor.

    A potential protest may come from the Castle, but Havel's position is undercut by the fact that his office has long supported a switch to a first-past-the-post system. It would be difficult for him to suddenly change his opinion on the matter.

    With other changes to the constitution, Havel's official position could be reduced to insignificance. Zeman and Klaus have enough old scores to settle with Havel to make this possibility seem likely. Besides, Klaus and Zeman will not want to share their power with any president, Havel or anyone else.

    Still, everything the two parties are doing is completely constitutional and acceptable within the framework of "democracy" in the wider sense, so the petty protests of the smaller parties, whose intransigence is largely to blame for the agreement between Zeman and Klaus, will only become a "what if" for historians to muse about in the future.

    A Two-Party System is Twice as Good as a One-Party System

    So, after forty years of a one-party system and a few years with a multi-party system, the people of the Czech Republic will have a two-party system. Well, the Czech Republic has taken just about every other bad idea from America, so why not this one as well?

    Seriously, however, this is not the best move for a young country like the Czech Republic. A first-past-the-post system will constrict politics to a banal bipolar world (maybe tripolar if Ruml and Lux can agree to unite - that is if Ruml can agree with anyone on anything). In such a closed system, new ideas cannot easily come to the surface. It may bring the long sought for "stability", but that term has been grossly overused here lately. Recall that18 years of Husak was also stable. For a complex society undergoing rapid change, A bipolar system will be stultifying.

    Rather than repeat myself and explain the reasons why this is so, I would ask the reader to look at my article in BL on 30th June.

    Fundamental Contradiction

    Much has been written about the differences between the electoral programmes of CSSD and ODS, and there is general shock that these parties can agree on anything. It isn't too amazing really, because these parties actually have something very important in common: they are both large parties set to benefit from the establishment of a two-party system. Still, there is a fundamental contradiction in this agreement which will lead to its early demise.

    ODS would obviously like to get back into government as soon as possible, and for this they have to bring about the fall of CSSD. They will not, however, do this right away, because they want to wait for the installation of the new electoral system, which will bring them votes from Ruml's Freedom Union (US) and some votes from Lux's Christian Democrats (KDU-ČSL).

    Thus the essential conflict between ODS and CSSD today has less to do with programmes and more to do with time. ODS wants the constitutional change as soon as possible, while CSSD will do everything it can to put it off so as to stay in power longer.

    The "opposition agreement" actually addresses this conflict. The constitutional changes must be introduced within 12 months (point seven). This point, clearly a demand of ODS, means that the Czech Republic is very likely to have a first-past-the-post electoral system within a year, and one can thus easily imagine new Parliamentary elections being called soon after.

    The constitutional changes, including limitations on the President's powers, will be made with this in mind. The changes will be tailor-made to fit the two parties in what is essentially a pre-election period. This myopic pragmatism is quite worrying on the face of it, but examining it more deeply, and perhaps optimistically, we find that there is some cause for hope.

    It is true that the parties want to create a "winner-take-all" electoral system, but somewhere during the negotiations over what that new system will actually look like, both parties will realise that winning the up-coming election is not guaranteed. They will thus seek to install checks and balances in the new political system that allow the opposition to have some voice and perhaps even some power. This type of realisation and the actions it gives rise to are normal phenomena in any multi-sided process of constitution writing.

    Conclusion

    So, the new two-party system will be an inappropriate contraction of the Czech political world, but it may not be a complete disaster. One footnote to the whole endeavour is that the new system, with only two choices, will be a bit? well, boring.

    Political commentators will no longer take joy in calculating possible coalitions. No one will have to track alliances among a multitude of parties. The complexities of debate between half a dozen parties with half a dozen different programmes will be gone. It will all boil down to "A or B".

    This lack of choice will be no service to the citizen, but no one is thinking about him at the moment. His opinion will be asked briefly in about a year from now, and then the question will be simple: Klaus or Zeman.

    Andrew Stroehlein


    Tři týdny po volbách - výjimečný stav

    Petr Jánský

    Že v politice je možné i nemožné, dokázala ČSSD smlouvou s ODS. Eufemisticky se spojení nejsilnější levicové s nejsilnější pravicovou stranou říká "nestandartní řešení". Lux se okamžitě ozval, že smlouva odporuje Ústavě, patrně článku 5, který hovoří o volné soutěži politických stran a článku 26 - poslanci nesmí být vázáni žádnými příkazy. Já se obávám, že s tak podivným postupem tvůrci Ústavy vůbec nepočítali, a proto do ní nevčlenili odstavec, že opoziční strana nesmí s vládnoucí stranou uzavřít pakt o neodvolatelnosti vlády.

    President má pochybnosti a zadal vypracování odborných posudků. Jistě se najde dost expertů, kteří řeknou ano, a stejný počet jiných expertů, kteří řeknou ne. Čas ovšem tlačí (na delší období se Benešová zamračila a řekla, že si pan president jistě uvědomí svou pozici a ODS nebude muset zasahovat!). Doufám, že president neudělá nevratný krok, totiž jmenuje premiéra a vládu, aniž by měl v charakteru smlouvy jasno. Silný president by Zemana s takovou smlouvou pozdržel. Slušný president by podal demisi, aby u této novodobé dělby moci nemusel asistovat. Slabý president bez prodlení jmenuje Zemana a možná i Kavana (další díra v Ústavě - nemáme vyřešenu situaci, kdy president nejmenuje navrženého ministra), aniž by požádal BIS o prověření ministrů, aniž by měl v ruce alespoň takové osvědčení o bezúhonnosti, jaké vyžaduje EU a NATO.

    Je nespočet důkazů o koaličním charakteru smlouvy. Třeba článek VIII. Obě strany se v něm zavazují, že spolu budou konzultovat důležité otázky, majíce na zřeteli stabilitu, prosperitu a postavení ČR ve světě. Vezměme akci Čisté ruce, vezměme kauzu Knižní velkoobchod. ČSSD bude chtít pana Macka pohnat před soud. Dojde ke konzultacím a ODS řekne: Ne. Otevření této privatizační aféry by neposílilo stabilitu země, dělalo by nám ostudu po světě a zhoršilo by prosperitu (pana Macka).

    Samostatnou kapitolu tvoří voliči. Dle průzkumu agentury STEM se smlouvou souhlasí 50% voličů jak ČSSD, tak ODS (u lidí s VŠ vzděláním dokonce o něco více). Patrně jim nedošlo, o jakou zradu se jedná. Podvedeni jsou jak voliči ODS (kteří mobilisovali proti Zemanovi a kterým Klaus zaručoval, že se Zemanem NIKDY), tak voliči ČSSD (kteří volili Zemana proto, že nechtěli Klause). Volič je však dnem voleb postaven mimo hru. Jak správně říká Bolek Polívka: Dej mi svůj hlas a mlč!

    Jaký bude další vývoj? Smlouva umožňuje slabou, leč efektivní vládu a silný, leč rozhádaný Parlament. Je li jednobarevná menšinová vláda označována za politický majstrštyk, chci věřit, že ho Zeman alespoň po určitou dobu dosáhne. Nasvědčuje tomu jeho korektní jednání při koaličních jednáních a nahrává tomu personální animozita pravicových stran. Prvním prubířským kamenem bude programové prohlášení vlády. Dosud totiž o něm nic nevíme. Zato víme bezpečně, že programy ČSSD a ODS jsou neslučitelné. Méně problémů předpokládám u schvalování rozpočtu. Zbídačená země nemá totiž mnoho na výběr. Peněz málo a natažených rukou mnoho. Rovněž kriteria pro vstup do EU jsou dána a nepřipouští mnoho odchylek.

    Určitou oboustrannou pojistkou je roční termín, ve kterém mají být zpracovány návrhy na změnu Ústavy, konkrétně volebního systému a pravomocí presidenta. V případě, že by se smlouva neosvědčila (což praxe záhy ukáže), mohou mít obě strany pokušení nový volební systém vyzkoušet. Že bude znamenat konec menších stran, je již dnes jasné. Ale to přece pan Ruml chtěl.

    Petr Jánský


    Třináct otázek a jedna odpověď

    Rozhovor se šéfredaktorem zpravodajství ČT Zdeňkem Šámalem

    Tomáš Pecina

    Otázky Tomáše Peciny:

    Vážený pane šéfredaktore,

    Britské listy, jejichž jsem přispěvatelem, se soustavně zabývají monitoringem českých médií a snaží se z odstupu hodnotit vývoj, jimž česká mediální scéna prochází. V poslední době se Britské listy věnovaly ve zvýšené míře událostem v České televizi. Dovolte mi proto položit Vám několik otázek:

    1. Nastoupil jste v květnu na místo šéfredaktora zpravodajství po Ivanu Kytkovi. Jeho odstoupení bylo zdůvodněno tím, že Kytka selhal především v kapacitě manažera. Předpokládám tedy, že vedení ČT neopakovalo stejnou chybu a zvolilo na toto místo člověka s rozsáhlými manažerskými zkušenostmi. Můžete uvést, jaké je Vaše stručné C.V. a především ve kterých pozicích jste působil jako manažer a jaké projekty jste v minulosti úspěšně řídil?

    2. Největší příležitostí, jak se profilovat ve funkci, bylo pro Vás volební zpravodajství. Většina analytiků se shodla, že volební vysílání ČT se svou kvalitou zdaleka nevyrovnalo vysílání TV Nova. Jak si vysvětlujete, že komerční televize, disponující oproti ČT s omezenějšími prostředky jak celkově, tak zvláště na zpravodajství, dokázala připravit kvalitnější volební servis než veřejnoprávní ČT? Vyvodilo z toho vedení České televize nějaké závěry, a bude mít tato událost i personální důsledky ve vedení redakce zpravodajství?

    3. Jak hodnotíte předvolební prodloužené Jedenadvacítky? Jakou měly podle Vás tyto debaty nad volebními programy informační hodnotu?

    4. Pozice moderátora Jedenadvacítky je prestižní. Jak ukazuje příklad Barbory Tachecí a Jany Bobošíkové, redaktorovi trvá řadu měsíců, popř. i několik let, než získá potřebnou rutinu a dokáže na obrazovce odvádět perfektní výkon. Proč byl po volbách systém dvou moderátorů, střídajících se po týdnu, změněn, a nyní se v tomto pořadu střídají čtyři moderátoři? Můj osobní dojem je, že dva z těchto moderátorů (pan Klepetko a pan Vondráček) nejsou na moderování "21" profesionálně připraveni. Sdílíte tento názor a jaké kroky hodláte v tomto směru podniknout?

    5. Domníváte se, že působí profesionálně, když si redaktoři na obrazovce tykají a oslovují se křestními jmény?

    6. Objevují se názory, že Česká televize představuje jakousi ilustrovanou verzi ČTK, že se nedostatečně věnuje investigativnímu žurnalismu. Můžete odhadnout, kolik procent zpráv pochází ze servisu ČTK, kolik je přebíráno z jiných médií a kolik je získáváno vlastním úsilím Vašich redaktorů? Považujete podíl vlastních zpráv za dostatečný?

    7. Jak jste spokojen s diváckým úspěchem (sledovaností) pořadu V pravé poledne? Proč se ČT stále drží formátu debaty s několika účastníky, když relativní úspěch konkureční Sedmičky naznačuje, že by podobný formát mohl být pro diváky daleko přitažlivější, aniž by utrpěla serióznost diskuse? Dokážete se Vy sám orientovat ve změti názorů, které v těchto pořadech v nahodilém pořadí zaznívají?

    8. Jak jste spokojen s mluveným projevem pana Dittricha? Uvažujete o výměně moderátora tohoto pořadu?

    9. Proč se Česká televize po odchodu Ivana Kytky začala vyhýbat kontroverzním tématům? Uvedu příklad: v den, kdy bylo zastaveno vyšetřování obviněných účastníků Global Street Party, aniž by se prokázalo jako důvodné jediné obvinění, pořad "21" věnoval velký prostor přípravě jablonecké mincovny na ražbu euromincí, což bude téma aktuální kolem roku 2005-8. Proč nebyl do pořadu místo toho pozván ministr Svoboda nebo některý představitel policie, aby vysvětlil důvody a důsledky tohoto zjevného selhání?

    10. Proč moderátoři, s výjimkou paní Bobošíkové, netrvají na tom, aby interviewovaní politici odpovídali jasně a k věci? Zvláš» přístup pana Klepetka k politikům lze charakterizovat anglickým "soft and cuddly."

    11. V Jedenadvacítce vysílané 26.5. odmítl Václav Klaus usednout k jednomu stolu s redaktorem Práva Robertem Denglerem, a když pracovníci Jedenadvacítky neakceptovali jeho dramaturgické požadavky, odešel pan Klaus ze studia. Od té doby Váš tým nikoho z politiků tímto způsobem s "nepříjemným" oponentem nekonfrontoval. Proč?

    12. V pamětech Oty Černého se uvádí, že v minulosti si vysoce postavení vládní představitelé určovali nejen téma debatních pořadů, ale dokonce i sestavu diskutujících. Jaká opatření jste učinil, aby se tento druh koruptivního jednání nemohl opakovat?

    13. Pořad Aréna není sice vytvářen ve Vaší redakci, ale protože se jedná o jeden z klíčových pořadů České televize, významným způsobem formující veřejné mínění, zajímá mě Váš názor na to, že jeho součástí je telefonické hlasování diváků. Domníváte se, že je tento druh pořadu přijatelný a nehrozí manipulace veřejným míněním?

    Otázky i Vaše odpovědi budou uveřejněny v nejbližším čísle Britských listů.

    Děkuji za Váš čas i úsilí,

    s pozdravem,

    Tomáš Pecina, Britské listy


    Odpověď Zdeňka Šámala:

    Vážený pane Pecino,

    velmi mne mrzí, že energie, kterou jste jménem Britských listů investoval do formulování otázek, vyzní naprázdno. Vaše otázky mne bohužel opět přesvědčily, že Britské listy nehodlají nic měnit na svém předpojatém, obvykle nepříliš fundovaném a často hrubě urážlivém a bezdůvodně nenávistném přístupu vůči zpravodajství ČT. Vím, že Vy nejste hlavním strůjcem tohoto mnohdy až geobbelsovského profilu Britských listů. Bohužel se ale nedokážu vnitřně přimět k tomu, abych dokázal s provozovateli takového způsobu žurnalistiky komunikovat, když je předem jasné, že cokoliv bude stejně využito pouze k tomu, aby do zapadalo do předem učiněných závěrů vydavatele. Jinými slovy - Britské listy se měly začít ptát dříve, než proti zpravodajství ČT vyrukovaly s polopravdami, zkreslenými a lživými informacemi a bezdůvodnými urážkami.

    Považujte tímto jakýkoli další pokus o navázání komunikace se mnou za bezpředmětný.

    Zdeněk Šámal

    šéfredaktor zpravodajství ČT



    Praha, 10.7.1998

    Tomáš Pecina
    http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html


    Hluboké omyly Jana Čulíka

    (otevřený dopis v zájmu sebeobrany)

    Pavel Bouda

    zpravodaj České televize v Bruselu

    Vazeny pane,

    v poslednim vydani sveho elektronickeho platku jste nasel dost odvahy me napadnout. Zatimco ja nemel nejmensi moznost to nejak ovlivnit. Doufam, ze ji budete mit nyni dostatek i ke zverejneni me reakce v plnem rozsahu v nasledujicim cisle (viz pripojeny dokument).

    P.B.


    Vážený pane,

    jsem rád, že existují lidé, kterým leží na srdci zpravodajství ČT. I když se nemohu ubránit dojmu, že po naprostém selhání I. Kytky leží zvláště Vám spíš v žaludku. Ale k věci ...

    V reakci na  BL (10.7.98) musím říci, že v jednom bychom se spolu nejspíš shodli. Zpravodajství rozhodně není levná záležitost. A investované peníze by se vždy měly zhodnotit co nejlépe. V daném případě, tj. v souvislosti s mojí reportáží ze zasedání ministrů obrany NATO 12.6. 98, však můžete zůstat v tomto ohledu naprosto klidný a bez obav. Její výroba totiž nestála české koncesionářské poplatníky ani korunu. Stejně jako téměř všechny materiály, které jsem od svého nástupu v listopadu 1992 z Bruselu odvysílal. Jistě uznáte, že tomu nemůže konkurovat žádná z agentur, které v rozporu s tím, co naznačujete, nejsou vůbec levné.

    Každý, kdo televizní práci skutečně rozumí, by to určitě považoval za neuvěřitelný zázrak. O to větší, že po celou tu dobu nemám k dispozici vlastního kameramana, ani techniku. V praxi to znamená, že si během dne musím kromě informací sehnat ještě záběry z jednání, štáb s kamerou, případně studio na rozhovory i stand up, střižnu a zajistit satelitní linky pro odeslání. Přál bych Vám si alespoň na jeden den zkusit, co práce se vejde do těchto necelých dvou řádek. Ale možná bude úplně stačit, když se někde u Vás v Glasgow zeptáte, kolik stojí nájem těchto TV kapacit. Věřte, nevěřte: ČT je má v Bruselu zadarmo. A to jenom díky mně.

    V žádném případě si nechci stěžovat. A zároveň bych rozhodně velmi nerad vyvolával dojem, že povolání zpravodaje ČT je pro mne nesnesitelné. Pravý opak je pravdou. Ale pro srovnání chci uvést příklad BBC, kterou se Vy tak často zaklínáte. Ve svém bruselském týmu má jenom pro NATO celkem 3 novináře specialisty. A navíc jim při podobných událostech ještě posílá posily z Londýna. A to vůbec nemluvím o technickém personálu a vybavení. Takže s určitou mírou nadsázky (i když zase ne tak příliš velkou) lze říci, že na každý můj krok má BBC v Bruselu alespoň jednoho člověka.

    Podstata problému se pochopitelně skrývá v penězích. A při pohledu na rozpočet obou televizních společností musí být každému zřejmé, že srovnávat ČT s BBC prostě nelze. Respektive BBC pro nás zůstane v mnoha směrech pouhým snem možná navždy. I přesto, že se mi na rozdíl od ní podařilo v inkriminovaný den ještě udělat v zapůjčeném studiu rozhovor s generálním tajemníkem NATO a na závěrečné tiskové konferenci položit klíčovou otázku ruskému ministrovi obrany. Samotné jednání přitom skončilo prakticky v  18 hodin. A ČT, jak víte,vysílá zprávy v 19:15. Mezitím jsem tedy ještě musel natočit, přeložit, napsat text, ustříhat celý materiál a konečně také poslat svoji reportáž do Prahy. To vše doslova na koleně. Znovu samozřejmě platí: kdybych nechtěl, tak to nedělám. Možností mám dost. A současně Vás mohu ubezpečit, že ani největší stres nepovažuji osobně za omluvu pro sníženou kvalitu v jakémkoli ohledu. Pochopitelně nemohu vyloučit, že by stejnou událost zpracoval někdo i v Praze. Ale novinářskou ambicí vždy bylo, je a bude “být přímo u toho". A je jenom dobře, že ČT tuto zásadu v tomto konkrétním případě ctila. Jinak by totiž Solanu a Sergejeva neměla nejen exkluzívně, ale vůbec. A něco aktuálního z agentur nejdříve tak ve vysílání “21". Nebo možná také až druhý den, což je pro zpravodajství v současnosti tak zásadní zpoždění, že je zcela nepřijatelné. V konkurenčním prostředí to platí dvojnásob. A zpravodaj je na místě právě od toho, aby se to nestalo. Či chcete-li, právě proto mě ČT v Bruselu platí.

    Podle Vás je to chyba. Alespoň jsem na základě Vaší kritiky získal dojem, že nesplňuji Vaše představy o nezbytném standardu. Respektive se Vám nezdám dostatečně kompetentní pro svou práci. Nezlobte se, ale nemohu si to nechat líbit. Ve svém oboru nejsem žádný nováček. Zahraniční politice se jako TV novinář věnuji profesionálně už 14 let. Po absolvování studia na VŠ jsem byl postupně redaktorem, komentátorem, moderátorem, vedoucím redakce (s cca 25 lidmi pod sebou), jako zvláštní zpravodaj jsem projel všechny kontinenty a nyní pracuji na vysoce zodpovědném, náročném a prestižním postu v Bruselu. Aktivně ovládám 3 světové jazyky. A jsem přesvědčen, že pro svou současnou profesi mám plně dostačující kvalifikaci. Ostatně nejsem sám, jak o tom svědčí fakt, že mě do Bruselu poslal založit zpravodajský post na základě schválení Kolegia ještě ČST její tehdejší generální ředitel Jiří Kantůrek. A na místě mě následně ponechalo i vedení ČT, v jehož čele stál Ivo Mathé. Nevidím nejmenší důvod, proč by mě nevyměnili, pokud by měli někoho lepšího. Sám jsem přitom připraven kdykoliv a s kýmkoliv své zkušenosti a znalosti konfrontovat. Konkurence se nebojím. Jsem na ni zvyklý. Např. i díky trvalé spolupráci s Českým rozhlasem, který využívá mé práce prakticky denně. A podotýkám, že má na výběr. Protože v Bruselu nejsem z českých novinářů sám.

    Co se týká práce zpravodaje, měřítka hodnocení mohou být různá. Osobně však za rozhodující považuji to, jestli se dostanu do vysílání. Pokud ano, je to nejvyšší ocenění. Objektivnější kritérium kvality budeme těžko hledat. Protože o tom nerozhoduje žádný jednotlivec, ale vysílací směna složená z více lidí. Odráží to tedy názor celého profesionálního týmu.

    Pochopitelně ne vždy to musí být skutečná záruka. Jen namátkou uvedu příklad reportáže našeho staronového londýnského zpravodaje, kterou jsem při svém posledním pobytu v Praze měl možnost shlédnout během víkendu kolem 26.června. Byla ze Severního Irska. A mj. v ní dvě české au pair snad z Belfastu vykládaly, jaká tam pořád vládne všude pohoda. A o nějakém dlouhodobém konfliktu, že vůbec nemůže být ani řeč. To jsou prostě jen samé výmysly a nesmysly ...

    Zcela zodpovědně Vám mohu za sebe říci, že něco podobného bych do zpravodajství veřejnoprávní televize nikdy nepustil. Mít tu pravomoc... Neuteklo ani 14 dnů. A co se v Severním Irsku děje teď, jistě nepotřebuje žádný komentář. Pro českého diváka to však musí být jen jakýsi místní folklór, protože tam přece žádný problém neexistuje. Odpovědnost za tento falešný postoj přitom nese jediná reportáž, která naprosto zpochybnila všechny předcházející i následné informace o situaci v  dané části světa. Tímto úkrokem však nechci odvádět pozornost od vlastní práce. Navíc ze své zkušenosti velmi dobře vím, že ne vždy zpravodaj zodpovídá za to, co skutečně odvysílá. Na vzdálenost 1000 km a více prostě nemůže ovlivnit všechno, co se případně děje s odeslaným materiálem, pokud nejde živě.

    Ale vraťme se k měřítkům jeho práce, tentokrát z druhé strany. V rámci zjednodušení lze říci, že každý zpravodaj vlastně přichází na trh. Takže musí mít co nabídnout. Tedy informace ... O jejich kvalitě, která zahrnuje aktuálnost, rozhodují především zdroje, respektive jeho styky. Já na obrazovku ČT přivádím představitele a aktéry nejvyšší minimálně evropské politiky. To se nechlubím. Ale považuji to za svůj hlavní úkol, který se prostě snažím plnit. A ještě nikdo z mých nadřízených mi neřekl, že to je špatně. Není divu. V době, kdy se ČR snaží začlenit do euroatlantických struktur, těžko v Bruselu hledat jinou prioritu. Navíc právě lidé jako např. generální tajemník NATO nám mohou nejlépe pomoci vybřednout z toho našeho zabahněného rybníčku (abych alespoň přibližně parafrázoval Vaše slova). Takže nemohu přijmout Vaši kritiku, že s ním neustále natáčím zbytečné rozhovory. S ohledem na to, co se mnohdy v Praze děje, si naopak myslím, že je takových materiálů málo. A přiznám se, že o to víc je pro mne osobně nepochopitelný fakt, že mi poskytne rozhovor prezident exekutivy EU či šéf Severoatlantické aliance a ČT z toho neodvysílá ani jediné "okno". Naposledy se to stalo v souvislosti s červnovými volbami do českého parlamentu. Považuji to za vrchol ignorance. Ne vůči mně, ale vůči naší zemi a jejím obyvatelům. Zvláště když na druhé straně poskytneme prostor panu Neubauerovi (sudetští Němci). Ale co se dá dělat. Snad budu úspěšnější zase někdy příště... Mimochodem moje cena pro ČT už dnes spočívá i v tom, že zmíněné VIP jsou ochotné se mnou před kamerou hovořit, prakticky kdykoliv je o to požádám. Kdo to nezkusil, neví, co to znamená.

    Nemíním Vás tímto způsobem poučovat ani přesvědčovat. A přijímám skutečnost, že Vám pan Solana asi neimponuje. Ale chci Vás ujistit, že pro mne představuje obohacení každá příležitost se s ním setkat. Ze žurnalistického hlediska je to navíc pochopitelně velmi cenný skalp. V Bruselu jeden z nejcennějších. Za tu dobu, co tu pracuji, se mi podařilo ho ukořistit už od M. Woernera a W. Claese. Kolik českých novinářů se v tomto směru může srovnat se zpravodajem ČT? Ušetřím Vám čas ztracený hledáním: Nikdo. A to mám dokonce jeden světový primát. Získal jsem totiž od Solany interview i v portugalské Sintře po zasedání ministrů zahraničí NATO loni v červnu. V té době přitom platil od poloviny dubna až do červencového summitu Aliance v Madridu totální informační black out. Kvůli chystanému výběru kandidátů do 1.vlny rozšíření NATO. V ČR tehdy právě propukla první fáze politické krize, která v závěru roku nakonec smetla Klausovu vládu. A mně se za daných podmínek podařilo přesvědčit Solanu, aby se k situaci v ČR(!) vyjádřil na kameru.

    Hned druhý den to už byla samozřejmě minulost. A nikdy jsem o tom s nikým nehovořil. Nemám tu potřebu. Stejně jako nemám potřebu se ukazovat s tím, kdo mi dává rozhovor. A tím už se dostávám přímo k Vaší kritice mojí reportáže z 12.června. Vytýkáte mi několik věcí . Po formální i obsahové stránce:

    1. Není vidět, že jde o původní rozhovor, ačkoliv to autor zdůrazňuje

    Mýlíte se. Nic takového jsem nezdůrazňoval. Ale pouze konstatoval. Což je naprosto běžná praxe všech TV společností, které mám možnost denně sledovat. A je jich rovných 32, včetně obou kanálů BBC. Exkluzivita prodává značku. A o tu jde všem v první řadě. Mě nevyjímaje. Zároveň musím říci, že i způsob zpracování materiálu, tj. že se v reportáži na záběru objevuje pouze respondent, zcela odpovídá současnému trendu a naprosto běžnému TV standardu po celém světě. A pokud bych snad měl touhu podlehnout zdání vlastní důležitosti, zaslepený odleskem významu svého protějšku, musel bych možná svůj prostřih draze zaplatit. Časem ve střižně, který většinou prostě nemám.

    Jestli snad ve Vás tento styl budí hlodání pochybností, zda ten anoncovaný rozhovor skutečně mám, mohu Vás opět jenom uklidnit. Jak už jsem uvedl, nejsem z českých novinářů v Bruselu sám. Navíc tu existuje poměrně silné diplomatické zastoupení ČR. A můžete si být jistý, že jakýkoliv podvrh by mi neprošel ani jedinkrát.

    Samozřejmě existuje i jiný způsob zpracování, tj. čistý rozhovor, systém: otázka-odpověď. Také tuto alternativu v podobných případech Praze vždy nabízím. Rozhodnutí ovšem záleží jenom na centru. Zpravodaj není žádná neřízená střela. Ale prodloužená ruka, kterou ovládá vzdálený mozek (jinak to ani nelze). A ten si klasické interview v převážné míře nepřeje. Což se vztahuje i na tento konkrétní materiál. Tím je pro mne směrodatné.

    2. Parafrázování výroků nepřímými větami

    Opět se mýlíte. Mám před sebou text reportáže. A v něm Solanu cituji. Což je rozdíl. Ano, umím si představit ztvárnění, které by vyznělo lépe. Ale k tomu bych v prvé řadě potřeboval 2 hlasy. Průvodním znakem (i výsadou) mojí práce ovšem je, že v rozhodujících okamžicích zůstávám na všechno sám. A bohužel, břichomluvec nejsem. Také bych rád třeba nechal zaznít zpočátku i na konci alespoň 2-3 slova v originále. Ale to by po technické stránce vyžadovalo následný mix. Tedy znovu především čas, ale také další speciální zařízení. A to prostě v terénu skutečně nebývá k dispozici. I v tomto případě se samozřejmě všechno odvíjí od financí. ČT je nemá. Takže jejímu zpravodaji nezbývá, než se spokojit s tím, že originální zvuk zůstane pouze v podkresu.

    3. Špatný výběr, nudné téma i zpracování

    Troufám si do třetice tvrdit, že se mýlíte i v tomto ohledu. Otázka Kosova se dnes bezprostředně týká bezmála 2 miliónů lidí, tedy albánského etnika. V centru světové pozornosti stojí i proto, že se tam víceméně přímo rozhoduje mj. také o budoucnosti bezpečnostního systému v Evropě. Vzhledem k postavení Bruselu v jeho architektuře jsem plně přesvědčen, že zařazení materiálu do zpravodajství ČT zcela odpovídalo významu události. Soudím např. i podle toho, kolik novinářů ji stejně jako já ten den přímo v  sídle NATO pokrývalo (cca 1500). Sice musím přiznat, že v tuto chvíli přesně nevím, jakým způsobem ČT můj materiál odvysílala. To znamená, jestli ho někde krátila či upravovala. Pokud se však dostal na obrazovku v podobě, jak jsem ho připravil, nemohu s Vámi souhlasit ani v tom, že byl nezajímavý a nenápaditý. Letecká příprava Spojenců na eventuální bombardování pozemních cílů v provincii Kosovo, víceméně ultimátum Miloševičovi ze strany NATO, souvislost manévrů s cestou jugoslávského prezidenta do Moskvy (mimochodem s ní přišel i světový tisk, který jsem četl, ale až o dva dny později), rozpor v postojích NATO-Rusko v klíčovém problému potřebného rámce z hlediska mezinárodního práva pro případnou vojenskou intervenci atd. To vše okořeněné výše uvedenou exkluzivitou dvou z hlavních aktérů celého dění, kteří stáli názorově proti sobě ( Sergejev a Solana, který mimochodem poskytl pouze 3 rozhovory: ČT, CNN a Makedonské TV)... O to vše se ten den hrálo. A mně to na rozdíl od Vás nezáživné či nezajímavé nepřijde. Nejspíš právě proto jsem já v Bruselu a Vy v Glasgow. Já novinář a Vy? Kdo jste vlastně Vy, že si osobujete právo označovat moje rozhovory se Solanou za nezajímavé? Jak to víte? Nikdy jste u žádného nebyl. Ne, neočekávám od Vás omluvu. A dokonce bych Vás sám rád požádal o prominutí. Za dvě věci:

    1. Můj dopis je hodně osobní. Respektive se v něm na můj vkus příliš zabývám sám sebou. Ale nedal jste mi jinou šanci. Svůj útok jste proti mně vedl naprosto nevybíravým způsobem. A já musím bránit své jméno. Stejně jako firmu, pro kterou pracuji. Profesně totiž nic důležitějšího neexistuje. To vím stejně dobře jako i to, že v případě selhání je možný pouze odchod.

    2. Současně si jsem vědom také toho, že v tom, co Vám píšu, až příliš často zacházím do těch nejmenších podrobností. Opět jsem však neviděl jinou možnost. Z Vašich hodnocení, která jsem měl možnost číst, totiž vyplývá tak hluboká neznalost profesního zázemí televizní práce, že jsem to jednoduše považoval za zcela nezbytné. Vaše závěry týkající se ČT nejsou jen naprosto povrchní. Jsou úplně mimo. Protože postrádají dostatek vstupních informací a v návaznosti jim chybí i nezbytná analýza. O co víc jsou tak vzdálené logice, o to blíž nezbytně mají ke sprostému osočování a hysterii. To platí nejen ve vztahu vůči mně, ale i všech ostatních ve zpravodajství ČT, které už jste stačil v posledních týdnech mnohdy bezdůvodně napadnout. Rád bych se jich tímto zastal, když už to neudělal někdo jiný povolanější. Snad mě k tomu alespoň trochu opravňuje skutečnost, že jsem z nich nejspíš služebně nejstarší.

    Také vidím chyby. Na nich i na sobě. A někdy (často i 7x do týdne) jsou pro mě tak nepochopitelné, že je nemohu strávit. Ale zároveň vidím i obrovský posun, který zpravodajství ČT zaznamenalo od svého vzniku. A to je pro mě příslib věcí budoucích, kvůli kterému u něho nejspíš také ještě zůstávám.

    Vám to asi nic neříká. Ani nemůže. Jste a nejspíš vždy zůstanete naprostý outsider. K celé problematice přistupujete pouze jako divák, ještě nepřímý. Na svůj názor máte pochopitelně právo. A pro mě představuje důvod k zamyšlení nad vlastní prací. Ale nic víc. A rozhodně s Vámi nehodlám dále polemizovat. Potenciálně mám totiž 10 miliónů diváků. Reálně tak 2 milióny, ale i to je dost. Takže si nemohu dovolit vést s každým dialog. Ani nechci. Byla by to ze všeho nejvíc ztráta času. A to, jak prý říkával Michelangelo, je ta největší ztráta v životě.

    Pavel Bouda

    P.S.

    Našel jste dost odvahy mě nevybíravým způsobem napadnout na stránkách svého elektronického plátku. Aniž bych měl možnost do toho nějak zasáhnout. Doufám, že Vám nebude chybět ani při zveřejnění mého dopisu v plném rozsahu. A dovolte ještě jednu poznámku, kterou jsem si nechal až úplně na konec, abych se vyhnul případnému osočení z hnidopišství. Rád bych uvedl na pravou míru, že generální tajemník Severoatlantické aliance se jmenuje Javiér Solana. A ne Xaviér, jak opakovaně uvádíte ve svém článku.

    Základní problémy zpravodajství ČT: Novinářská praxe Pavla Boudy

    Jan Čulík

    Boudovy reportáže pro ČT financuje za neznámých podmínek neznámá instituce?

    Pavel Bouda v reakci na zmínku o prefabrikované reportáži, kterou připravil 12. 6. pro pořad ČT Události, ("Hluboké omyly Jana Čulíka", viz dnešní Britské listy) bezelstně přiznává, že "výroba reportáže nestála české koncesionářské poplatníky ani korunu: stejně jako téměř všechny materiály, které jsem od svého nástupu v listopadu 1992 z Bruselu odvysílal".

    Pane Boudo, uveďte prosím, jaký je váš plat zpravodaje ČT v Bruselu. Potvrďte, zda dostáváte průměrný český plat anebo plat na západní úrovni. Pokud dostáváte západní plat, je tento plat přirozeně součástí ceny reportáží, které pro ČT v Bruselu vyrábíte. Není tedy zřejmě pravda, že výroba těchto reportáží "nestála české koncesionářské poplatníky ani korunu." Ale to je jen malá nepřesnost.

    Bouda v dopise pokračuje:

    "Každý, kdo televizní práci skutečně rozumí, by to určitě považoval za neuvěřitelný zázrak. O to větší, že po celou tu dobu nemám k dispozici vlastního kameramana, ani techniku. V praxi to znamená, že si během dne musím kromě informací sehnat ještě záběry z jednání, štáb s kamerou, případně studio na rozhovory i stand up, střižnu a zajistit satelitní linky pro odeslání. Přál bych Vám si alespoň na jeden den zkusit, co práce se vejde do těchto necelých dvou řádek. Ale možná bude úplně stačit, když se někde u Vás v Glasgow zeptáte, kolik stojí nájem těchto TV kapacit. Věřte, nevěřte: ČT je má v Bruselu zadarmo. A to jenom díky mně."

    To je tedy skutečně na pováženou. Pokud by bylo pravda, že veřejnoprávní Česká televize vyrábí skoro všechny reportáže z Bruselu a z NATO zadarmo "jenom díky Pavlu Boudovi", byl by to jasný příklad collusion, tajného srozumění za nekalým cílem.

    Veřejnoprávní televizní stanice musí být nezávislá, nesmí si nechat platit za výrobu svých reportáží někým jiným. Že by českým daňovým poplatníkům nevadilo, kdo financuje reportáže v jejich veřejnoprávní televizi, a že o tom nemají žádné informace, jen když to nemusejí platit oni sami? Otevírá se tím prostor pro nepřípustné ovlivňování objektivity a vyváženosti reportáží.

    Pokud vím, Evropská unie provozuje některé programy, v jejichž rámci finančně pomáhá televizním reportážím ze svého ústředí pro chudší evropské země.

    Jestliže Česká televize při financování svých reportáží z Bruselu skutečně využívá financí Evropské unie, takovéto financování by mělo být prováděno veřejně a čeští televizní diváci by měli být informováni, že to, co se dovědí z Bruselu prostřednictvím Pavla Boudy o Evropské unii, je financováno Evropskou unií, je-li tomu tak.

    Pavel Bouda by měl svých "potenciálních deset miliónů diváků" v ČR jasně informovat, za jakých podmínek přijímá Česká televize tyto peníze, a jakým právním způsobem je přitom zajištěna objektivnost, kritičnost a nezávislost jeho bruselských reportáží.

    Reportáže, které z peněz EU Bouda pro ČT případně připravuje, by měly mít titulek: Financováno Evropskou unií.

    Telefonoval jsem do BBC (která, protože má daleko více peněz, zůstane "pro nás v mnoha směrech pouhým snem možná navždy", jak píše Pavel Bouda. V mnoha ohledech však nejde ani tak o peníze, ale o myšlenkový přístup.)

    Zeptal jsem se na tiskovém oddělení televize BBC, zda její reportáže z Evropské unie financuje také Brusel. Byli tou otázkou poněkud poděšeni. Konstatovali, že BBC má v Bruselu permanentní kancelář a ta je normálně financována z rozpočtu zpravodajství BBC. Jinak by přece byla ohrožena nezávislost BBC.


    Boudova reportáž z 12. června byla neosobní a povrchně konvenční.

    Nenapsal jsem ve svém rozboru Událostí z 12. června, že by Česká televize neměla referovat o vážném problému Kosova.

    Měla by o něm referovat, ale nikoliv neosobně, prefabrikovaně, automaticky. Vždycky by měla ČT hledat nový, neotřelý úhel pohledu a měla by se snažit informace komunikovat tak, aby byly lidem ozvláštěny přístupným, zajímavým a srozumitelným způsobem. ČT by se měla vždycky ptát, co znamená daná událost pro lidi v ČR a pokud možno jim ji přibližovat v českém kontextu, pokud možno na příkladu osudů jednotlivých lidí, anebo prostřednictvím osobního podání reportéra.

    Text Boudovy reportáže z 12. června měl toto znění:

    Vzdušné síly Severoatlantické aliance ve Středomoří jsou v pohotovosti. Na spojenecké základně Aviano u Neapole se piloti urychleně chystají do Albánie a letadlové lodě se přesouvají do oblasti Jadranu. Zatím jen kvůli manévrům. Začít mají doslova během několika dnů a podle velení NATO zbývají spíš dva než deset. Takže není vyloučeno, že Aliance bude nacvičovat bombardování pozemních cílů přímo na Balkáně právě v době, kdy začne prezident Miloševič jednat v Moskvě.

    Aliance nijak neskrývá, že chystanou demonstraci své síly považuje za poslední varování adresované Bělehradu. V rozhovoru pro ČT šéf NATO Javier Solana prohlásil naprosto otevřeně: Nemluvíme do větru. Jsme připraveni v případě potřeby poskytnout diplomatickému úsilí o vyřešení krize kolem Kosova nezbytnou váhu.

    Spojencům přitom rozhodně nejde o nezávislost albánské provincie. Hlavním cílem je okamžitě zastavit násilí. V tomto směru se Aliance plně shoduje i s Ruskem. V Bruselu to dnes potvrdila i společná schůzka ministrů obrany. Případnou intervenci ovšem Moskva podmiňuje mandátem Rady bezpečnosti. Ale generál Sergejev nedal na přímý dotaz ČT ani v nejmenším najevo, jak hodlá Rusko hlasovat.

    Bez ohledu na to však podle Javiera Solany řešení existuje a Spojenci už na něm pracují. Zásah Aliance, jak uvedl její šéf, bude mít pevný právní základ. V Kosovu či kdekoliv jinde, stejně jako v Bosně. Američané naznačují, že východiskem by mohla být Charta OSN a další možnosti se hledají v rámci OBSE.

    Stále však platí především jedno. Prst na spoušti má ve skutečnosti Bělehrad. Pouze na něm záleží, jestli se celá vojenská mašinérie rozběhne opravdu naplno anebo zastaví.

    Byl bych velmi rád, kdyby Pavel Bouda vysvětlil, co je na jeho reportáži originálního, kvůli čemu musel být v Bruselu: tedy: co se nedalo sestavit v Praze z tiskových agenturních zpráv a z archivních videozáběrů. Záběry letadel a letadlových lodí NATO ve Středozemním moři, které Boudova slova doprovázely, přece Bouda sám v Bruselu nenatočil.

    Bouda se pyšní "původními rozhovory pro ČT" s Javierem Solanou a ruským generálem Sergejevem, ale jak je zjevné z výše uvedeného textu jeho reportáže, originální informační hodnotu, nemají rozhovory se Solanou ani Sergejevem v této reportáži žádnou. Přitom v reportáži nezaznělo ani jediné slovo od Solany, ani od Sergejeva. Viděli jsme dvakrát jen několik vteřin Solany hovořícího před hvězdicí NATO, prostříhaného do záběrů různých startujících letadel a jiného vojenského zařízení, a jednou pokyvujícího generála Sergejeva. Tyto záběry zcela překrýval Boudův komentář. Nazývat to exkluzívním rozhovorem pro ČT je absurdní.


    Reportáž neobsahovala dvojí protikladný pohled, což je u profesionálního zpravodajství nezbytnou podmínkou.

    Nejzávažnější a nejkontroverznější otázkou, o níž se v souvislosti s připravovaným možným útokem NATO na Kosovo bylo, nebude-li případný zásah NATO v Kosovu protiprávní, protože přece poruší teritoriální celistvost a suverenitu Jugoslávie. Hovořilo se o tom na tiskové konferenci londýnského summitu zemí G8 a Madeleine Albrightová měla určité potíže, jak na tuto otázku novinářům odpovědět.

    To je otázka, kterou měl Pavel Bouda položit Javieru Solanovi jako první, a nechat v plném znění odehrát na obrazovce jeho vlastními slovy jeho odpověď, třeba s českými podtitulky. Autenticita výpovědi je v takových případech velmi důležitá. Tato otázka v Boudově reportáži z 12.6. chyběla. Přesto si jí jistě byl - alespoň podvědomě - vědom. Jeho reportáž totiž obsahuje na  nevyřčenou otázkou apologetickou odpověď. Bouda v reportáži uvedl:

    Bez ohledu na to však podle Javiera Solany řešení existuje a Spojenci už na něm pracují. Zásah Aliance, jak uvedl její šéf, bude mít pevný právní základ. V Kosovu či kdekoliv jinde, stejně jako v Bosně. Američané naznačují, že východiskem by mohla být Charta OSN a další možnosti se hledají v rámci OBSE.

    Není ovšem možné kritické otázky zamlčovat a pak prezentovat jen odpovědi, které se takové otázky snaží neutralizovat.


    Existují jen jediná správná řešení?

    Zastáváte, vážený pane Boudo, skutečně názor, že světové problémy mají jen jednu správnou politickou interpretaci a jen jediné správné řešení? Trochu se tomu zdá napovídat vaše kritika reportáže Ivana Kytky ze Severního Irska, z 26. června, v níž dvě české au pair hovořily o tom, že v Severním Irsku vládne pohoda. Tím prý reportáž zaujala "falešný postoj". Kdy to už českým novinářům dojde, že neexistuje jediný "správný" postoj a všechny ostatní jsou "falešné" - že je legitimní informovat postupně o nejrůznějších názorech a interpretacích?

    Pavel Bouda píše:

    "Něco podobného (jako tuto Kytkovu reportáž) bych do zpravodajství veřejnoprávní televize nikdy nepustil. Mít tu pravomoc..."

    Situace v Severním Irsku je taková, že tam skutečně nevládne "celoplošné" násilí. Provincii donedávna trápila pouliční válka v podstatě dvou relativně malých gangsterských gangů. Násilí je i v nejhorší situaci omezeno v podstatě jen na několik vykřičených ulic.

    Obraz o Severním Irsku, jako o provincii, která je "celoplošně" stravována násilím, vytvářejí do určité míry mezinárodní televizní stanice, které se soustřeďují dosti černobíle na vybuchování bomb. Přijedete-li jako televizní reportér do Severního Irska, zjistíte, že jsou na vás tamější obyčejní lidé v ulicích naštvaní a možná oprávněně namítají, že televizní reportéři množství násilí v Severním Irsku zveličují a někdy vyvolávají. Dokonce se vyskytly případy, kdy se násilí v Severním Irsku objevilo před televizními kamerami, jakmile se teroristé dověděli, že v příslušné čtvrti na ulicích filmuje CNN nebo jiná stanice a začali se kamerám předvádět.

    Právě v této situaci je od profesionálního novináře myslím záslužné, že si dá tu práci, nalezne české svědkyně, které v Belfastu žijí už delší dobu a nechá je promluvit o jejich vlastních, autentických zkušenostech, které se stereotypnímu černobílému vidění krátkých televizních reportáží vymykají. Je to v každém případě záslužnější, než postavit se do ulice v Severním Irsku a předstírat, že je tam nebezpečno.

    Když natáčel Pavel Bouda rozhovor se Solanou pro výše zmíněnou reportáž z 12.6., nepokusil se ji ozvláštnit českým úhlem pohledu. Škoda, že se Bouda Solany nezeptal, bude-li pro případný zásah NATO v Kosovu zapotřebí účasti českých vojsk, anebo co bude tento zásah znamenat ze zahraničně politického hlediska pro Českou republiku, právě vstupující do NATO.


    Není ani tak důležité, koho interviewuji, ale na co se ptám.

    Když vysvětluje Pavel Bouda s hrdostí, jací světoví potentáti mu dávají rozhovory obávám se, že je to k ničemu, nedává-li jim kritické otázky a neptá-li se na zajímavé, kontroverzní věci. Možná, že je pro Pavla Boudu obohacením osobně se setkat s Javierem Solanou, měřítkem záležitosti by však mělo být, jestli jsou tímto osobním setkáním obohaceni i diváci ČT.

    Úkolem veřejnoprávní televize není, že budeme v Bruselu zadarmo natáčet Solanu a budeme si pochvalovat, kolik to světových osobností jsme dostali na naši obrazovku. Slavná jména si pak budeme odškrtávat na schůzích v ČT a tam si budeme vzájemně - jak je to zvykem - gratulovat, jací jsme to borci. Mnozí reportéři České televize ovšem mají pocit, že se sami vychvalovat musejí - tak, jak se novinář sám na poradě v ČT vychvaluje, tak se vytváří jeho pozice. Proto se na interních poradách novináři ČT často chválí. Je to součástí nynějšího českého etosu, podle něhož je v celkovém chaosu nejúspěšnější ten, kdo se sám prosazuje nejhlučněji a nejagresívněji.

    (Pavel Bouda to nakonec sám píše: "Já musím bránit své jméno. Stejně jako firmu, pro kterou pracuji. Profesně totiž nic důležitějšího neexistuje." - Skutečně? Co takhle třeba etika? Nebo hrdost na profesionalitu své práce, která spočívá v neustálém zpochybňování a zlepšování toho, co dělám? Ne? - Jsem li nacvičen, že musím za každou cenu bránit svou pozici, to je přece známka slabosti, nikoliv síly.)

    V rámci férovosti musím dodat, že má Pavel Bouda pověst velmi dobrého odborníka na problematiku Evropské unie, má v tomto ohledu bystrý novinářský úsudek a rozumí otázkám vztahu Bruselu a České republiky snad více než kdo jiný.

    Potíž ovšem je, že ve vysílání České televize se to - ke škodě České republiky - skoro vůbec neprojevuje.


    Pochybná definice veřejnoprávnosti

    V minulých dnech se zeptala jedna reportérka na festivalu v Karlových Varech Jakuba Puchalského, čím to je, že je veřejnoprávní Český rozhlas daleko úspěšnější a ve zpravodajství daleko profesionálnější než Česká televize. Puchalský odpověděl něco v tom smyslu, že je to zřejmě jiné pojetí veřejnoprávnosti.

    Toto je problém, od něhož vycházejí mnohé nynější potíže České televize.

    Celá řada důležitých pojmů, běžně užívaných v mnoha zemích světa, bývá v ČR definována "nově", svévolně, bez profesionálního přihlédnutí k mezinárodním zkušenostem a k normální, dávno přijímané definice.

    Totéž se děje v České televizi s pojmem veřejnoprávní. Celá definice veřejnoprávnosti v České televizi je pochybně založena.

    Existuje dobrá, kvalitní profesionální novinářská práce - na tom, zda je komerční nebo "veřejnoprávní", vůbec nezáleží. To, že v ČR vytvořila televize Nova rovnítko mezi "komerční" novinařinou a pokleslostí, je jiná, politováníhodná věc. Ve všech zemích světa tomu ale tak není.

    Znovu opakuji: to, kolik slavných osobností a politiků jsme sebrali, není příliš důležité. Zásadní je informační hodnota vyrobené reportáže, co přináší nového.

    Reportéři ČT se však zdá se málokdy sami sebe ptají, zda je jejich reportáž srozumitelná, sdělná, jaký přináší nový a podnětný úhel na věc. Je nutno nad každým tématem zauvažovat a sám sebe se zeptat proč ho jdu točit, jaký to má smysl. Nestačí mechanicky z Událostí ČT vytvářet jakýsi obrazový věstník ČTK.

    Posláním ČT tedy musí být nikoliv jen dostat na obrazovku známá jména, ale mít co říci, přinášet nové myšlenky.


    Útoky z ČT na Jana Čulíka a na Britské listy

    Z některých míst České televize přicházejí nepřiměřené, zbytečně emocionální reakce na rozbory, které zveřejňujeme v Britských listech o jejím zpravodajském a publicistickém vysílání.

    Užitečnější by bylo, kdyby v sobě nalezli pracovníci České televize dostatek velkomyslnosti a racionality, a dokázali se nad zde zveřejňovanými připomínkami věcně zamyslet.

    Zdá se mi totiž, že většina toho, co Britské listy píší, se příliš neodlišuje od původního projektu Jakuba Puchalského, s nímž letos na jaře vyhrál konkurs na místo generálního ředitele ČT.

    Vzpomínám, že v únoru letošního roku, když jsem strávil s Puchalským v Londýně s Ivanem Kytkou a Romanem Prorokem celý den debatou o budoucnosti České televize, Puchalský se zmiňoval o o třech nedostatcích Událostí ČT:

  • natočené rozhovory bývají nedokonale parafrázovány redaktory následným komentářem.

  • obraz a čtený komentář spolu často vůbec nesouvisejí. To vážně ztěžuje schopnost diváků vnímat, co se jim z obrazovky komunikuje.

  • že zpravodajství ČT postrádá prvek analytičnosti .

    Jsem přesvědčen, že tyto poznámky jsou přímou součástí Puchalského projektu. Požádal jsem v sobotu Jakuba Puchalského i Radu České televize, aby dala celý text Puchalského projektu Britským listům k dispozici. Bylo by velmi užitečné srovnat, do jaké míry odpovídá nynější stav zpravodajství ČT Puchalského projektu.

    Je pozoruhodné, že po více než pěti měsících se generálnímu řediteli ČT nepodařilo prosadit nápravu těchto tří konkrétních, skutečností, a když o nich opakovaně píše v Britských listech Jan Čulík, odezvou přicházejí z ČT rozhořčené protesty.

    Co to znamená?


    Strategie Rady České televize selhala?

    Všichni vědí, že je zpravodajství České televize nedokonalé, mají ale zjevně strach z Bohumila Klepetka či poslance Pavla Dostála, kteří to nevědí.

    Rada České televize byla právem nespokojena s druhořadou kvalitou zpravodajství ČT, a tak se na základě relativně rozumného kritického materiálu Jakuba Puchalského rozhodla jmenovat Puchalského do funkce nového generálního ředitele ČT.

    Za 100 dní se zjevně ukázalo, že obranné mechanismy v České televizi jsou tak silné, že reformní program nelze realizovat. Vystoupila Rada ČT a přiznala toto fiasko?

    Nikoliv. Rada mlčí a  u místopředsedkyně Rady ČT Kinclové vyvolávají (jak referovala ČTK) "změny v ČT" "dobrý pocit".

    Jan Čulík


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|