čtvrtek 2. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR České postoje:
  • Skandální jednání v Akademii věd? Politika Pražského hradu:
  • Velká změna? (Andrew Stroehlein)
  • The Great Shift? (Andrew Stroehlein) Česká politika:
  • Proč republikáni propadli (Marek Houša)
  • Falešné obrázky Václava Klause (Adam Drda, Lidové noviny, 30. června 1998)
  • O nevědomosti a manipulaci (Jiří Jírovec)
  • Nic není dokonalé (Vratislav Kuška) Zahraniční politika a ČR:
  • Lekce z Kosova (Matthias Roeser) Češi v zahraničí a občanství:
  • Informace ze Senátu: Priorita: občanství ve vlastní zemi
  • Z činnosti Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí Botanická zahrada u Lysé nad Labem:
  • Pozvánka do Čech (Petr Jánský)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Velká změna?

    Andrew Stroehlein

    Nejdramatičtější zprávou na české politické scéně je v současnosti skutečnost, že Havel učinil určité kroky, jejichž cílem je rozbít osm let trvající izolaci komunistické strany. Pokud to není jen předstíraný manévr, jehož cílem je přimět Rumla, aby se choval vůči ČSSD vstřícněji, je to bezpochyby nejdůležitější událost v české politice od založení České republiky.

    Havel hovořil o možnosti "pracovní schůzky" na Hradě s komunisty, a Havlova hlavního poradce Jiřího Peheho citovaly v pondělí Lidové noviny v tom smyslu, že je prý prezident "flexibilní politik, který si dokáže sednout za jednací stůl i s komunisty, pokud to přispěje ke konstruktivnímu řešení."

    To je bezpochyby velmi podstatná změna v myšlení Hradu. Ještě začátkem dubna napsal Jiří Pehe v polemice se mnou v Britských listech:

    "Pokud jde o diskusi prezidenta s temito stranami [tj. republikány a komunisty, pozn JČ], neni uplne jasne, co by se od nich mohl dozvedet. Ony totiz o skutecnych naladach lidi, kteri je voli, prilis mnoho nevedi. Jsou pouze ze zasady proti vsemu, co reprezentuje soucasny establishment.

    Diskuse s lidmi, kteri tyto strany voli, je vec jina. Prezident se ji nevyhyba a pri svych cestach ci ruznych prijetich na Hrade diskutuje i s takovymi lidmi. A my (tedy jeho poradci) to delame tez. "

    Změnu Havlova názoru v této věci je velmi záhodno přivítat.

    Ať už bude pro některé bývalé antikomunisty těžké to spolknout, je neobyčejně důležité, aby lidé na toto Havlovo rozhodnutí nepohlíželi ideologickými brýlemi. Moderní česká politika nemá naprosto nic společného s oním údajným klausovským bojem "pravice proti levici", ať už to dnes znamená cokoliv. Nechystá se návrat do roku 1948. Komunisté mají 11 procent, nikoliv kolem 40 procent, jako v roce 1946, kdy ještě existoval Stalinův Sovětský svaz. To že Havel nyní s váháním konečně změnil na celou věc názor, nebylo pro něho ideologickým rozhodnutím. Bylo to velmi důležitým rozhodnutím na české cestě k demokracii.

    Demokracie znamená respektování názorů druhých. Demokracie znamená si uvědomit, že se společnost skládá z lidí, kteří mají nejrůznější názory a zájmy. Demokracie také znamená, že musíme respektovat výsledky všeobecných voleb. Komunisté jistě mají mnohé chyby, nicméně však od roku 1990 plně respektují výsledky demokratických voleb. Nemusíte věřit ani jedinému slovu z jejich populistického politického programu a můžete zastávat názor, tak jako já, že komunisté příliš a nevhodným způsobem využívají obav lidí, avšak být demokratem znamená podporovat jejich právo plně vyjádřit svůj názor a spravedlivě se účastnit politického života v České republice.

    Mělo by být perfektně jasné všem, proč je Havel připraven učinit tento krok. Konečně uznává vůli voličů, z nichž hlasovalo 11 procent pro KSČM. V žádném případě nevyjadřuje souhlas s komunisty. Je to úplně stejné, jako když Havel nevyjadřuje souhlas s programem ODS, když se setkává s Klausem. Havel jen prostě uznává výsledky voleb. Jeho rozhodnutí setkat se s komunisty je stoprocentně správné a demokratické.

    Samozřejmě, situace je pro prezidentskou kancelář nyní daleko jednodušší, vzhledem k tomu, že se do parlamentu ve volbách nedostali republikáni.

    Zahrnout do národa jednu skupinu renegátů je totiž daleko jednodušší než to učinit s dvěma skupinami. Přesto však toto Havlovo rozhodnutí zaslouží podporu, bez ohledu na  to, jak tvrdé předsudky a bolestné zážitky je nutno překonat na osobní úrovni.

    Doufejme, že lidé si uvědomí, že je toto významný krok směrem k demokracii a nezačnou na něj útočit infantilní ideologickou rétorikou.

    Andrew Stroehlein


    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|