Problém politického systému tří stran a hodnota požírače brouků
Předvolební rétorika mizí a politické strany začínají znovu pomýšlet na kompromis a spolužití. To se zdá být pozitivní, i když dlouhodobý trend je znepokojující.
Klaus a Zeman se začínají přátelit a je jasné, že mezi nimi vznikl vzájemný respekt - anebo obě strany uznaly, že se budou muset naučit spolu zdvořile vycházet. To bylo zjevné už před volbami, v takových prohlášeních, jaké učinil Klaus, totiž že ČSSD a ODS jsou jediné strany, které mají skutečnou politickou vizi. Na české politické scéně jsou dva giganti a oba si uvědomují, že ani jeden z nich hned tak nezmizí.
Zároveň probíhá proces, jímž se rodí třetí gigant. O slučování KDU-ČSL a US se už hovoří dlouhé týdny, a vedoucí představitelé obou stran o tom otevřeně hovořili. Zdá se, že ať už se tyto dvě strany rozhodnou pomoci utvoření pravé či levé koalice, jejich sloučení se zdá nevyhnutelné.
Zdá se to nevyhnutelné hlavně v důsledku opakovaně vyjadřované touhy na politické scéně - tuto touhu vyjadřuje Hrad a vyjadřuje ji Unie svobody - aby se uskutečnila volební reforma. Vzhledem k tomu, že Republikáni se nedostali do parlamentu, člověk by si myslel, že touha Hradu a úsilí Unie svobody dosáhnout změny volebního systému do určité míry zeslábnou - jenže to bychom zapomínali na tu druhou "nedemokratickou" stranu, které se kupodivu účastní demokratických voleb a jejich prostřednictvím získává křesla v demokratickém parlamentu. Obávám se, že úsilí "stabilizovat" český politický systém tím, že se zabrání malým stranám, aby se dostaly do parlamentu, bude bohužel pokračovat.
Ve většinovém systému budoucnosti, jestliže bude pokračovat nynější vývoj a jestliže budou nadále existovat nynější tlaky, budeme svědky vzniku politického systému tří stran: jen ČSSD, ODS a"Unie unií" budou mít šanci v takové hlasovacím systému při hlasování do neobyčejně důležité Dolní sněmovny. Pohlédněte na nynější volby do Senátu a uvidíte, jak nevýznamné jsou menší strany.
Ale dříve, než se všichni budou intenzívně radovat z toho, že to konečně zlikviduje KSČM jako parlamentní stranu - což by samo o sobě nebylo špatné - bylo by dobré zahájit širokou veřejnou debatu a mnoha důsledcích takového politického systému tří stran.
Stabilita?
Bude nový třetí politický gigant stabilní? Je přijatelné předpokládat, že bude schopen několikrát sehrát roli tvůrce pravicových či levicových koalicí. Zdá se ale také logické, že nakonec toho lidé budou mít dost, protože to bude vypadat, jako že tato nová velká strana nemá žádné pevné zásady. Až tato třetí strana začne být nepopulární, není vyloučeno, že bude donucena sloučit se s jednou z obou hlavních stran, anebo že zcela zmizí z politické scény. Ze tří stran by tedy nakonec zůstaly na české politické scéně jen dvě.
Na základě americké zkušenosti lze konstatovat, že systém dvou politických stran není dynamický a vede k politické stagnaci. Jedna věc je nesmírně důležitá: v takovémto politickém systému pronikají jen obtížně nové myšlenky do politiky. Bažina amerického kongresu není pro Českou republiku nejlepším příkladem - nynější starobylý americký systém se zdá být beznadějně zastaralý pro takový mladý stát, jakým je Česká republika. Mladý stát by měl plně využívat veškeré své politické dynamičnosti, a ne se jí pokoušit uškrtit.
Ale i kdyby v důsledku nového volebního systému a sjednocení obou unií existovaly tři politické strany po dosti dlouhou dobu, politická scéna by byla umrtvena. Ve většinovém systému, i když v něm existují tři strany, je obtížné zaujmout veřejnost novými myšlenkami. Má-li být země dynamická, má-li být schopna předvídat v dnešním rychle se měnícím světě, je zapotřebí, aby byly přijímány nové myšlenky daleko rychleji než kdy předtím. Problémy musejí být vyřešeny daleko rychleji, protože jinak nad vámi zvítězí váš konkurent. Uzavřou-li si dveře k novým myšlenkám - nebo vzniknou-li na cestě nových myšlenek k všeobecnému přijetí nové překážky, poškodí to připravenost malých zemí, které se snaží zvýšit svůj význam na globálním trhu.
Sice jí brouky, ale...
Navzdory tomu, že jeho hnutí nemá žádná jasná řešení dnešních problémů, Kremlička zaznamenal v minulých měsících jeden úspěch. Ukázal totiž hodnotu nynějšího českého volebního systému.
Důchodci byli v minulých letech zanedbáváni, a Důchodci za životní jistoty do určité míry vyjádřila jejich nespokojenost. Jakmile to začalo vypadat, že se DŽJ dostanou do parlamentu, začaly všechny ostatní strany věnovat daleko více pozornosti tomuto důležitému problému. Nakonec se sice DŽJ do parlamentu nedostala, ale veřejné povědomí bylo v této věci zaktivizováno. DŽJ tedy sehráli významnou roli: donutili politiky, aby se zaměřili na zanedbávaný problém, protože hrozilo, že jim budou schopni odebrat volební podporu.
Je pochybné, zda by k něčemu podobnému mohlo dojít ve většinovém systému - určitě by to nebylo možné ani v USA ani ve Velké Británii, kde nemá žádná nová strana ani tu nejmenší šanci získat křeslo v zastupitelském orgánu, vůbec už nemluvě o tom, že by se mohla podílet na výkonné moci. V těchto zemích se snaží lobbystické skupiny přimět hlavní politické strany, aby se zabývaly konkrétními politickými problémy.
Potíž s tímto přístupem přirozeně je to, že zdrojem moci lobbystických skupin jsou peníze - někdy (což je demokratičtější ) pocházejí tyto peníze z mnoha malých darů, ale často pocházejí od několika málo velkých dárců. DŽJ vyvolali pozornost České republiky nikoliv proto, že by nashromáždili válečný zlatý poklad, ale proto, že podle předvolebních průzkumů veřejného mínění získali podporu veřejnosti. A co je ještě důležitější, DŽJ ohrozili podporu druhých stran do takové míry, že tyto druhé strany musely reagovat tím, že se začaly zabývat hlavním problémem, který do politické arény přinesli DŽJ.
Velmi důležitý je faktor času. Lobbystické skupiny ve Spojených státech fungují tak, že přesvědčují kongresmany a senátory po relativně velmi dlouhé časové období. Ve srovnání s tím byl vliv Důchodců za životní jistoty na českou politickou scénu okamžitý. Reakce hlavních českých politických stran byla velmi dramatická. V jednu chvíli se zdálo, že všichni hovoří o problémech důchodců.
I když jsem rád, že se DŽJ nedostali do parlamentu, jsem přesvědčen, že jejich příklad ukazuje, že nynější český politický systém má velké výhody. Reaguje rychle a dokáže rychle upozornit na potřeby a obavy občanů. To je velmi důležité v mladé zemi, jako je Česká republika, kde jsou demokratické tradice velmi slabé. Doufám, že současný systém hlasování pro dolní komoru parlamentu bude inteligentně veřejně hájen, dříve, než se ho někdo rozhodne měnit. Nynější český volební systém má jistě své chyby, ale přináší České republice také určitá pozitiva.
