Nový vědecký výzkum: nesobecké a slušné chování přináší společenský úspěch!

Sedmatřicetiletý Michael O'Leary je generálním ředitelem britské letecké společnosti Ryanair. Dalo by se čekat, že to je člověk s ostrými lokty, dostal-li se v aeroliniích v relativně mladém věku až nahoru. Kupodivu je to však s ním přesně obráceně: O'Leary považuje za tajemství svého úspěchu to, že se k lidem chová nesobecky a slušně.

"Uvědomuju si, že firma, kde zaměstnanci v rámci možností sami určují, jakým způsobem mají pracovat, a kde mají pocit, že jsou považováni za cennou součást celé organizace, taková firma má větší šanci podnikatelsky uspět," konstatuje O'Leary. "Naopak podnik, který řídí své zaměstnance diktátorsky, se vystavuje riziku, že zbankrotuje."

Na první pohled vám může O'Leary připadat jako výstředník. Jenže podle výsledků nové studie o tom, jakým způsobem funguje prosazování vlastních zájmů v složité moderní společnosti, má O'Leary zcela pravdu.

Ukazuje se totiž, že být slušný a poctivý a dělat pro druhé dobro a nečekat za to oplátkou žádnou výhodu pro sebe přináší člověku prospěch.

Pomocí počítačového modelu zkoumali Martin Nowak, zoolog z oxfordské univerzity, a Karl Sigmund, matematik z vídeňské univerzity, jakým způsobem si vyvinuly jednotlivé biologické druhy mezi sebou spolupráci. Výsledky jejich studie, které vyšly tento měsíc v časopise Nature, ukazují, že jednotlivci, kteří se chovají vůči svému okolí slušně, se vyvíjejí úspěšněji než ti jedinci, kteří žijí striktně podle zásad ostrých loktů.

Nowak a Sigmund došli k závěru, že klíčovým faktorem v tom, zda bude jedinec úspěšný nebo zda selže, je spolupráce s jinými jedinci.

"Jsme přesvědčeni, že vznik nepřímé reciprocity (tj. ochoty pomáhat druhým přesto, že oni vám možná nepomohou) byl rozhodným krokem při vývoji lidských společností," napsali Nowak a Sigmund.

Jejich zjištění se shodují i s jinými teoriemu, podle nichž je spontánní altruismus, který nečeká na odměnu, úspěšnou strategií pro přežití.

"Tato práce nám ukazuje nový způsob, jak mohou sobecké geny dosáhnout rozmnožení tím, že budou spolupracovat," konstatoval Richard Dawkins, profesor veřejného porozumění vědě na oxfordské univerzitě a autor knihy The Selfish Gene, Sobecký gen.

Nowak a Sigmund vytvořili složitý počítačový model, který zkoumal, jak se rozvíjejí skupiny jedinců v souvislosti s tím, jak altruisticky se dokážou chovat a jak intenzívně dokážou spolupracovat. Systém vycházel z premisy, že ti jedinci, kteří pomáhají druhým, si tím ve své sociální skupině vybudují dobrou pověst a je jim to nakonec prospěšné.

Naproti tomu ti, kdo ignorovali druhé jedince, si vytvořili špatnou pověst, což znamenalo, že jim nikdo nepomůže, dostanou-li se do obtížné situace.

Jak se ukázalo, během delšího časového období byli nejúspěšnější ti jedinci, kteří uměli dobře spolupracovat a dokázali pomáhat druhým, aniž by očekávali, že za to budou nějak odměněni. Bezohlední jedinci, kteří se starali jen sami o sebe, sice z toho měli v krátkodobé perspektivě prospěch, ale nakonec to s nimi dopadlo špatně.

"Čím je zvíře inteligentnější, tím více mu záleží na jeho pověsti a tím více potřebuje spolupracovat," uvádí autor Matt Riley, jehož kniha The Origins of Virtue, Původ ctností, zkoumá, zda se dá existence altruismu vysvětlit evolucí.

Vědecký výzkum objevil v poslední době neobyčejně nesobecké geny. Například tropický drozd je zvlášť dobromyslný a optimistický pták.

Jednotlivý tropičtí drozdové se překonávají ve snaze druhým drozdům pomoci. Vzhledem k tomu, že drozdové nechápou pojmy morálky, zjevně jednají proto, že z nesobeckého chování mají výhody.

Podobně se chovají i některé druhy netopýrů. Starší netopýři pomáhají mladším, nezkušenějším netopýrům. Když nenaleznou mladí netopýři dost potravy, starší netopýři jim předávají potravu, která jim zbude.

Vzhledem k tomu, že v přírodě existují takovéto zvyky, vědci už nejsou přesvědčeni, že hlavním motorem pro přežití je v přírodě vítězství silnějšího jedince. Vědci, studující teorie evoluce, většinou vycházeli od předpokladu, že zvířata, včetně lidí, zajišťovala přežití budoucích generací, a proto pomáhají rodiče dětem.

Tato teorie byla posléze rozšířena - prý se pomáhá i příbuzným, protože i příbuzní s námi sdílejí určité geny. Nyní se uznává, že součástí akcí pro přežití je altruistické chování - ale altruista musí být viděn, že dělá dobré skutky. Ti jedinci, kteří mají pověst, že jsou slušní a hodní, ale vnitřně jsou tvrdí, se pravděpodobně stávají ve společnosti skutečnými vítězi.

Právě proto nyní usilují mnohé velké firmy o to, zdůrazňovat sympatické rysy své existence. Dávají zaměstnancům najevo, že se o ně stoprocentně zajímají.

Britský potravinový supermarket Asda například zavedl mezi všemi zaměstnanci naprosto neformální styky. Všichni, včetně těch nejnižších a nejméně kvalifikovaných pracovníků, si nyní navzájem říkají "kolegové".

Konec konců, tento přístup výmluvně exemplifikoval v roce 1990 americký film Forrest Gump. Jeho hrdina prochází životem jen tak, že všem přeje jen to nejlepší - dostane se mu proto velkých úspěchů.

"Pokud máte pověst jako poctivý a spravedlivý člověk, tak vám to v podnikatelské sféře zcela jistě pomůže," konstatuje Adrian Furnham profesor podnikatelské psychologie na univerzitě v Londýně. "Podnikatelská agresivita už není tak přijatelná, jako byla v osmdesátých letech." Někteří podnikatelé však dodnes tvrdí, že má-li člověk uspět, musí být agresívní, musí mít obrovskou disciplínu a pevně kontrolovat své podřízené.