Václav Žák hodnotí Jedenadvacítky povrchně
Je "zlý" moderátor dostatečnou zárukou úspěchu?
K článku V.Ž. bych chtěl předeslat, že "21" s Vladimírem Mlynářem jsem neviděl, tudíž tato diskuse hrozí nabýt poněkud holzmannovských rysů...
Přesto bych chtěl poznamenat, že hodnotit kvalitu pořadu jen podle toho, jak agresivně se chová moderátor, je zavádějící a svědčí to o velmi povrchním vnímání probíhajícího dialogu moderátor-politik.
Asi se shodneme, že volební programy stran nejsou zajímavou četbou. Z toho logicky vyplývá, že zajímavý nemůže být ani jakýkoli derivát, který z nich vytvoříme. Politika má totiž řadu dalších rozměrů, při voličově orientaci neméně důležitých:
- Stran, které měly v minulém období vládní odpovědnost, je třeba se ptát, proč nesplnily své minulé volební programy a z čeho může volič usuzovat, že splní ty současné.
- Strana se sklonem ke konspirativnímu vidění světa by měla vysvětlit, jak dokáže neparanoidním způsobem vést kupř. ministerstvo vnitra.
- Stran porušujících zásady vnitrostranické demokracie a praktikujících např. podvody v účtování poslaneckých náhrad nebo lživě uvádějících své volební preference se moderátor, zastupující v diskusi voliče, musí ptát, co z těchto malých podvodů vzejde v případě volebního vítězství této strany.
- Pertinentní dotazy lze najít i pro stranu, která neuvede "z důvodů bezpečnosti," koho chce nominovat do vlády; atd.
To všechno jsou relevantní témata předvolební diskuse a je, myslím, jasné, že třicetiminutové simultánní interview se čtyřmi až pěti politiky není pro zvládnutí tak obsáhlé tematiky vhodné. Souhlasím, že Jana Bobošíková je v současné době nejkvalitnější moderátorkou České televize, ale zadání, které před ni bylo postaveno, bylo nesplnitelné.
Britské listy psaly už mnohokrát, to, co musí být každému zjevné - že politické debatní pořady s čtyřmi nebo pěti debatéry kromě moderátora jsou nanic, že v televizi funguje nejefektivněji rozhovor "moderátor - jeden politik", popřípadě "moderátor - dva politikové z opačné strany politického spektra". Divím se, že si Česká televize prostě v této věci NEDÁ ŘÍCT a tvrdošíjně se stále snaží vymačkat něco dobrého z formátu, který je špatný - to vidí každý. (Kdosi z ČT nám však vysvětlil, že ten, kdo se rozhodne Českou televizi kritizovat VEŘEJNĚ, se se zlou potáže. Moderátorské "hvězdy" se urazí a budou kritiku ignorovat a svou práci budou infantilně dělat dál SCHVÁLNĚ ŠPATNĚ, PODLE SVÉHO, kritikům navzdory aby jim ukázali, že je nemusejí poslouchat, tak! - Při té příležitosti vzpomínám, jak byl Ivan Kytka před několika měsíci v Londýně překvapen, když zjistil, že i ty největší britské moderátorské hvězdy, se statisícovými platy - v librách - čekají skromně, až je produkce podle svého uvážení vybere pro určitý úkol nebo pořad.) - Nicméně je myslím první podmínkou úspěšného televizního rozhovoru, že se moderátor či moderátorka natolik nebojí, že je schopen nebo schopna určovat směr rozhovoru - zároveň ovšem musí umět ostatní debatéry poslouchat a nepřerušovat je necitlivě, jak to dělá například moderátor Dittrich v pořadu "V pravé poledne". - Ve výše zmiňovaném pořadu s Mlynářem si pokud vím Mlynář stěžoval na špatný stav ministerstva vnitra, Bobošíková se ho zeptala, kdo jiný měl odpovědnost za ministerstvo vnitra než Jan Ruml, šéf Mlynářovy Unie svobody. JČ
