Kdo umrtvil kampaň
Mrtvolná předvolební kampaň Jindřicha Gintera je studií chování sdělovacích prostředků. Stalo se dobrým zvykem vědět přesně, co se mělo udělat. Nejlépe to obvykle vědí ti, kteří to udělat měli, ale neudělali. Václav Klaus zcela zatratil náš daňový systém. Zapomněl však říci, kdo byl za tento systém odpovědný a proč nereagoval na připomínky, které NEZ k tomuto systému uplatňovalo. Podobně dnes upozorňuje ministr vnitra na chyby ministerstva spravedlnosti, zapomíná však sdělit, že řadu roků byl náměstkem ministra. Do stejné situace se dostal Jindřich Ginter. Právě on by měl vysvětlit, kolikrát jeho list, nebo on sám se pokusil o diskusi nad věcným problémem. Jediné noviny, které podobné diskuse zorganizovaly, byly Hospodářské noviny. Odborným problémům se soustavně věnuje deník Slovo. Tím ale výčet sdělovacích prostředků končí, pokud nepočítáme diskuse v televizi, kterých se zúčastňují zásadně ti, kteří o problému vědí nejméně. Výjimkou jsou předvolební diskuse na ČT 2, ale nikdo neví, zda budou pokračovat, nebo zda se jednalo pouze o dohru projektu Ivana Kytky.
Přímo šokujícím zjištěním bylo, když volební programy všech politických subjektů byly označeny za téměř totožné. Pravděpodobně jsem jediný, kdo programy skutečně prostudoval a mohu zcela odpovědně říci, že programy se zcela diametrálně liší. Fakt je, že ve většině případů se jedná o slepenec, který vznikl tak, že jednotlivé odborné programy od různých autorů někdo slepil dohromady. Jediný kompaktní program, který znám je program NEZ, ve kterém váže daňový systém na odborné části, veřejná správa je v souladu s daňovým systémem i odbornými částmi programu a pokud se někde říká, že jsou nutné peníze, současně se na jiném místě programu říká kde se vezmou. Je pravděpodobné, že i jiný subjekt má komplexně vypracovaný program, ale mezi těmi, které jsem získal není.
K názoru Jindřicha Gintera, že kritický žurnalismus by občané považovali za neslušný, je nutné připomenout, že kritického žurnalismu je nadbytek, chybí však serióznost a hlavně koncovka. Kauza zazní a odezní. Proto by mnohem vhodnější byla žurnalistika konfrontační, která by umožnila obhajovat odchylné názory na řešení odborných problémů. Takovou žurnalistiku je možné dělat slušně a seriózně.
Hlavním omylem Jindřicha Gintera je, dojem, že Václav Klaus selhal v posledních třech letech. To je hluboké nedorozumění. Václav Klaus selhával opakovaně. Jedním z prvních selhání byly dvě různé ceny benzinu v kombinaci s jakýmsi přídělovým systémem krátce po revoluci. Motoristé předkládali u benzinové pumpy velký technický průkaz a prvních dvacet litrů v měsíci dostali za 12,50, další litry za 18,- Kč.
Dalším selháním byla snaha o likvidaci železnice na základě čekání u železničního přejezdu, kterým projížděl vlak s jediným cestujícím. Každý železničář, který volil ODS, to udělal s plným vědomím, že volí likvidaci železnice.
NEZ v dostatečném předstihu navrhovalo řešení v oblasti zdravotnictví, školství, v bytové politice, v energetice, v dopravě a dalších. Vstup NEZ do parlamentní politiky není snahou o získání funkcí, ale snahou o prosazení rozumu, když selhaly všechny pokusy o dialog. Politik, který dnes říká, že musíme diskutovat, musíme pozvat realistické subjekty ke kulatému stolu, musí současně odpovědět, proč to nedělal. Když dnes někdo tvrdí, že normální je nelhat, měl by současně říci, proč to nedělá.
Všechny současné diskuse jsou v duchu kdo s kým se nebude bavit. Neproběhla žádná diskuse o tom, co dělat v dopravě, jak zlepšit zdravotnictví, jak zlepšit a zlevnit veřejnou správu, jak si počínat v energetice a jak opravdu chránit životní prostředí. Dokladem o tom, že politiky zajímají hlavně funkce je naprosto neodborné obsazování funkcí ve státní správě, které se promítá do všech sfér od ministrů po přednosty okresních úřadů. Výsledkem jsou nesmyslná řešení problémů a finanční ztráty s dopadem na celé hospodářství.
Praha 6.6.1998
místopředseda NEZ
