Relativita
Vcera jsem videl zajimavy film - Two for the Road (Dva na cestach). Pribeh jednoho manzelstvi ilustrovany v nekolika casovych rovinach, od prvnich usmevu a polibku az po neveru a uvahy o rozvodu.
Film v Americe neuspel, protoze mu chybi optimismus a stastny konec. Ac znacne pesimisticky, vyjadruje tento film pravdepodobne velkou zivotni pravdu. Vetsina lidi touzi po spolecnem zivote s nekym, kdo by je mel rad, koho by oni mohli mit radi, s kym by jim bylo dobre. Kdyz takoveho cloveka zdanlive najdou, dochazi postupne ke zmene vztahu az, v extremnich pripadech, k jeho pravemu opaku, od lasky k nenavisti.
Je to nevyhnutelne? Do jiste miry asi ano. Prvni problem je v tom, ze v dobe vzajemneho poznavani dva lide prozivaji spolecne prevazne prijemne veci, od spolecnych navstev spolecenskych podniku po spolecne dovolene.
Ale toto je asi pouze jen jeden z nekolika faktoru, ktere na manzelstvi a v manzelstvi (a do jiste miry v jakekoli situaci, ve ktere dva nebo i vice lidi ziji spolecne) pusobi. Castecne nebo i znacne omezovani je vetsinou bezvyznamne a prijatelne kratkodobe, ale mnohem obtizneji prijatelne dlouhodobe. Spolecny zivot dvou nebo nekolika lidi nutne znamena urcita omezeni pro nejmene jednoho z nich.
V sexualne motivovanych vztazich mezi muzem a zenou, mezi dvema zenami nebo dvema muzi hraje s pribyvajicim vekem jak partneru tak vztahu a nevyhnutelnou mensi pritazlivosti toho, co je temer kdykoli k disposici, sex nutne negativni roli. To, co z pocatku bylo dominantou vzajemne atraktivnosti a silnym spojovacim poutem se nutne behem let meni v pouhou rutinu, ktera je az parodii puvodni atraktivity. Atraktivita a pritazlivost vsak trva nebo se vyviji ve vztahu k neznamemu, dosud nepoznanemu nebo poznavanemu a poznanemu za mnohem priznivnejsich okolnosti, vcetne omezene dostupnosti, cinici temer cokoli vzacnejsim. Vztahy, ktere pri vzajemnem poznavani neprekroci hranice mezi pritazlivosti a castecnou ci uplnou lhostejnosti ci dokonce nenavisti, zustavaji "hezke" a tim pritazlive. Jak prislovi ze "Manzelstvi muze byt stastne jedine, kdyz manzel ma milenku a manzelka milence" a "Navraty jsou nejkrasnejsi" tak realita v mnoha pripadech tuto teorii neprimo potvrzuji.
Ac je to tezke a az cynicke si to priznat, manzelstvi se vyvijelo behem staleti predevsim jako ekonomicka instituce, zajistujici materialni potreby rodicky a potomku a tim kontinuitu rodu a spolecnosti.
Tim vznika nutne nerovnovaha v citove oblasti, kterou velmi dobre vyrovnavaji vztahy milenecke. Ruzna nabozenstvi a optimisticke filosofie nam tvrdi, ze i tyto vztahy mohou pokracovat a vzkvetat v manzelstvi. Do urcite miry urcite ano. Jsou manzelstvi, ve kterych materialni stranky, vcetne sexu, ustupuji do pozadi a vzajemne porozumeni a prozivani predevsim emocionalnich zazitku, tvorici harmonicky vztah, poskytujici obema partnerum predevsim poteseni, jsou dominantni. Takova manzelstvi jsou stastna. Problem je vsak v tom, ze jde o velmi vzacne vyjimky a pravy opak je typicky pro vetsinu ostatnich vztahu. Nejde vsak o vyhranene skupiny, ale o skalu vztahu od tech nejstastnejsich az po ty nejnestastnejsi. Takze lze rici, ze temer v kazdem vztahu, at uz manzelskem ci mimomanzelskem, jsou obsazeny vsechny prvky, od tech nejvice zadoucich az po ty nejmene zadouci a jejich pomer urcuje, ktere vztahy vydrzi a ktere ne, ktere budou spise stastne a ktere spise nestastne.
Povrchove hodnoceni, zalozene na stereotypech, i na tech, vzniklych na zaklade prevazujici praxe, jako napr. muz, vracejici se pozde vecer at uz odkudkoli (z prace, hospody ci z milencina loze) a manzelka, cekajici na neho bud se slzami v ocich a vycitkami, nebo s pripravenym valeckem na nudle, ilustruji pouze jeden z aspektu reality a hodnoceni, zalozena pouze na tomto jednom aspektu, ktera jsou tak typicka pro tchyne, kamarady a kamaradky a dalsi nezucastnene, ale casto rady poskytujici divaky, jsou nejen nepresna, ale casto i jednim z nejvice negativnich faktoru v manzelstvi.
Vetsina lidi ma strach z neznameho, i selma, ktera prozila mnoho let v zajeti, se radeji dobrovolne vraci do klece nez aby se vydala do neznama dzungle. Temer kazdy vztah, nekdy i ten nejhorsi, ma v sobe urcite procento prevazne pozitivnich prvku a tyto prvky, i kdyz vzacne, poskytuji poteseni a urcitou zaruku. Novy vztah by techto prvku mohl mit mnohem mene a zivot bez nich by byl definitvne mnohem horsi. Zvlaste v tech nejhorsich situacich a podminkach je clovek schopen se intensivne radovat z prozitku, ktere by na nej za normalnich okolnosti nezapusobily. Pro nekolik dnu hladovejiciho je krajicek chleba tim nejvetsim darem, pro zizniveho je to sklenicka obycejne vody a pro vezne, nucene k otrocke praci v podzemi od usvitu do setmeni to muze byt i jen petiminutovy pobyt na dennim svetle, zvlaste sviti-li slunicko a dozorci momentalne nekrici. Kdyz se tyto "svetle chvilky" pravidelne opakuji, mohou byt i pro vezne mnohem pritazlivejsi, protoze pravdepodobnejsi, nez vidina svobody ziskane utekem, prinasejicim rizika mnohem horsich situaci. Zivot a jeho hodnoceni je velice relativni zalezitost a jedno z nejmoudrejsich vysvetleni relativity poskytl sam jeji objevitel, Albert Einstein: "Kdyz je muz s hezkou zenou hodinu, zda se to byt jenom minuta. Kdyby vsak mel sedet minutu na rozpalene plotne, byla by tato minuta delsi nez kterakoli hodina. To je relativita." (When a man sits with a pretty girl for an hour, it seems like a minute. But let him sit on a hot stove for a minute, and it's longer than any hour. That's relativity.).
Takze ac by racionalni analyza representativnich vzorku dvojic v ruznych spolecnostech a spolecenskych vrstvach pravdepodobne dokazala, ze negativni prvky prevazuji, zivot dokazuje pravy opak. I kdyz rozvodove statistiky jsou v nekterych zemich tak vysoke, ze zdanlive podporuji teorii, ze ve vetsine manzelstvi prevazuji negativni prvky a vetsina lidi zijicich v manzelstvi neni stastna, nepotvrzuji tyto statistiky, ze lide, kteri v manzelstvi neziji, stastni jsou. A neprimo, tim, ze velke procento rozvedenych znovu vstupuje do manzelstvi, nebo o tom alespon vazne uvazuje a jen nedostatek prilezitosti jim v tom brani, i rozvodove statistiky potvrzuji, ze vetsina lidi dava prednost manzelstvi, nebo alespon neoficilnimu vztahu pred samotou.
Pro vetsinu lidi je manzelstvi vice, ci mene tim krajickem chleba pro hladovejiciho, sklenickou vody pro zizniciho a peti minutami na slunicku pro vezne travici vetsinu casu od tmy do tmy pod zemi. Takze manzelstvi, i kdyz dava malo, je faktor positivni a negativni faktory jsou kolem nas, at uz je to nedostatek svobody nebo moznosti uplatneni a odpovidajicich vydelku (v dobe komunisticke nadvlady napr. vetsina naroda byla presvedcena, ze v "kapitalistickych" zemich se lide maji lepe, ale jen nepatrny zlomek se rozhodl vymenit situaci, kterou kritizovali, za situaci, kterou obdivovali - strach z neznameho a jistota krajicku chleba, sklenice vody a peti minut na slunicku byla silnejsi, nez nejistota mnohem vice atraktivnejsich pozitku), nebo strach z toho, byt sam nebo s jeste horsim partnerem. Klec, poskytujici alespon minimalni jistoty, je pro vetsinu lidi pritazlivejsi nez svobodna volba, neposkytujici zadne jistoty.
A i kdyz se vetsina nedostava do klece dobrovolne, protoze vidina okamziteho pozitku privadi do pasti a kleci nejen mysi a divou zver sedajici na vejicku, ale i lidi, vidici pri vstupu do manzelstvi pouze jeho vyhody, dobrovolne v ni zije po zjisteni, ze jde o zivot v kleci. I to, ze klec chrani pred nebezpecim zvenku je u mnohych nezanedbatelny faktor, at uz jako duvod nebo vymluva.
A na zaver jen to, ze hrdinove zmineho filmu se po zjisteni, ze jejich manzelstvi neni nejen zdaleka takove, jak si ho predstavovali, ale ze je spise spatne nez dobre, se rozhoduji v nem pokracovat, predevsim proto, ze neveri, ze jina manzelstvi jsou lepsi, z jejich hlediska spise naopak, ac jejich manzelstvi neni idealni, zda se jim byt mnohem lepsi nez manzelstvi jejich pratel a lidi v jejich okoli a tez lepsi nez samota, zvlaste samota lidi pokrocilejsiho veku.
Myslim, ze tento film vyjadril velkou zivotni moudrost.
