Zasílá Anna Šabatová, tel. 2422 8865
Český helsinský výbor
Jelení 5, 119 01 Praha-Hradčany
helsincz@helsincz.anet.cz
K protiprávnímu zacházení policistů s předvedenými účastníky pochodu Globální pouliční slavnosti 16. května 1998 a k odpovědnosti státu za týrání těchto osob
Český helsinský výbor se seznámil se zprávou ministra vnitra Cyrila Svobody, kterou 21. května 1998 přednesl v Poslanecké sněmovně, a rovněž se zprávou Dokumentačního střediska pro lidská práva a spolku na podporu nezávislé justice v ČR Šalamoun z 21.května. Seznámil se také s osmi písemnými výpověďmi a šesti trestními oznámeními účastníků pochodu, z nichž bylo 11 zadrženo či zajištěno (z celkového počtu 64 předvedených) a někteří z nich patří mezi 25 obviněných z trestných činů výtržnictví, útoku na veřejného činitele a poškozování cizí věci. Členové ČHV sami vyslechli několik účastníků pochodu. ČHV nemá žádné informace od osmi osob, které jsou jako obviněné z uvedených trestných činů ve vazbě.
ČHV nechce kritizovat kvalitu policejní služby během pochodu, včetně včasnosti zásahu proti narušitelům veřejného pořádku. Je však spolu s mnohými kritiky policejního postupu přesvědčen, že spoluprací s většinou pokojně pochodujících občanů a včasným a profesionálním zásahem proti výtržníkům mohla policie předejít svému zesměšnění a rozbíjení výloh, tak i své vlastní brutalitě v závěru pochodu. Nelze se také spokojit s tím, že za házení dlažebních kostek na policisty, rozbíjení výloh pěti provozoven, a tří jídelen McDonald°s a KFC, obchodu Černá můra, jehož provozovatelé jsou podle demonstrujících ve spojení s fašistickým hnutím, a řeznictví, jehož výloha byla jako jediná částečně vykradena, jsou, pokud je veřejnosti známo, v přestupkovém či trestním řízení stíhány jiné osoby, než pachatelé těchto trestných činů a přestupků. Vinu za tento neprávní stav padá na řídící orgány Policie ČR, které podcenily informace o pochodu a v jeho průběhu reagovaly nedostatečně, pozdě a nakonec i brutálně.
Ministr Svoboda v Poslanecké sněmovně uvedl, že dva dny před Globální pouliční slavností získalo protiextremistické oddělení Správy Police ČR hl.města Prahy "poznatek", že slavnost má po 17. hodině v sobotu pokračovat pochodem Prahou. Pochod byl ostatně po Praze plakátován.
Zásah ve Vodičkově ulici na Novém městě pražském okolo 21 hodin překročil míru nezbytnou k dosažení účelu, pokud jím mělo byt ukončení násilností. Překročil tuto míru už proto, že v době zásahu již zhruba deset minut k žádným násilnostem nedocházelo a osoby, které rozbily výlohy, z prostoru již odešly. Nejen přítomní účastníci pochodu, ale i náhodní chodci utrpěli ranami obušků bezdůvodnou újmu. Osoby, které zadržovala u budovy školy, dále policie týrala kopáním.
ČHV se důrazně ohrazuje proti názoru, vyjádřenému policejní mluvčí a pak veřejně i několika politickými činiteli, že zásah byl v pořádku, protože zasahující policista nemůže rozpoznat narušitele veřejného pořádku od náhodného svědka. Trváme na platném znění zákona o Policii ČR, podle něhož smí policista použít donucovacích prostředků pouze vůči osobě, která po předchozí výzvě s výstrahou, že nezanechá-li protiprávního jednání, bude proti ní použito donucovacích prostředků, pokračuje v ohrožování bezpečnosti osob a majetku nebo dále ohrožuje veřejný pořádek. Od výzvy s výstrahou smí policista upustit jen tehdy, je-li ohrožen jeho život či zdraví anebo život či zdraví jiné osoby. Podle našich informací nedala policie ve Vodičkově ulici žádnou výzvu, prostor kolem křižovatky Vodičkovy a Školské uzavřela, nedala přítomným šanci odejít a v prostoru, kde z původních 2500 pochodujících zbylo už sto až sto padesát lidí, začala všechny mladé lidi bít obušky a honit je.
Za velmi hrubé porušení lidských práv, zaručených zákony, ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami, považuje ČHV týrání 64 zadržených resp.zajištěných (předvedených) osob, z nichž bylo 22 mladistvých a 13 žen a dívek. ČHV má dokumentováno jejich bití obušky, kopání do přirození i do ledvin, prohánění "uličkou", nucení ke "hře" padání mrtvoly, nepouštění na záchod, umisťování v záměrně přeplněných celách (vedle byly prázdné) a systematické ponižování, jehož se měli podle všech dostupných svědectví dopustit policisté zejména ve služebních prostorách v Praze v Bartolomějské ulici a v policejní nemocnici Na Míčánkách. Týrání osob, které o něm vypověděly, trvalo do ranních hodin v neděli, kdy byli předvedení po výslechu propuštěni. Vyslýchající policistka jim protiprávně odmítala vydat kopii záznamu o výslechu.
Týrající policisté se netajili tím, že se týráním přímo mstí za předchozí neúspěšný zákrok a za rozmlácení výloh, byť jinými lidmi; tím, že "trestají" mladé lidi určitého (předpokládaného) zaměření. Zadrženým (zajištěným) nadávali do levičáckých sviní a fešáckých špín. Ptali se jich žereš maso? a ty, kteří se k vegetariánství doznali, dále bili. Zvláště surově týrali předvedeného Tomáše Rohlíka, kterého posměšně nazývali tiskovym mluvčím a jehož bití zdůvodňovali tím, že proti policii týž den vystoupil v televizi Nova. Jejich postup byl promyšlen, zadržovaným přikazovali směr pohledu, při eskortě jim zakazovali dívat se na policisty, mnozí nebyli označeni osobními čísly. Tím vším se snažili zmenšit možnosti pozdější identifikace.
Za protiprávní, brutální policejní zákrok i za dlouhodobé tyrání v policejních prostorách je plně odpovědný ministr vnitra Cyril Svoboda a policejní prezident Oldřich Tomášek. Lze jen konstatovat, že událost se stala a její podrobnosti byly odhaleny tehdy, kdy Poslanecká sněmovna prakticky skončila svoji činnost před mimořádnými sněmovními volbami, které se budou konat za měsíc.
Za situaci, kdy žádná veřejná kontrola, například parlamentní (orgánů Poslanecké sněmovny) nemá podle současné právní úpravy právo vstupu do míst, kde před vzetím do vazby jsou zadržovány podezřelé či obviněné osoby, je odpovědna vláda, která Poslanecké sněmovně od zrušení všeobecného dozoru prokuratury od roku 1993 žádnou právní úpravu veřejné kontroly činnosti policie obecně a policejního zadržování podezřelých či zajišťování osob zvláště nenavrhla.
Neexistencí veřejné (parlamentní) kontroly nad místy, kde jsou zadržováni lidé, je ČHV znepokojen o to více, že Parlament nyní přijímá novelizaci Listiny základních práv a svobod a následně i trestního řádu, jíž se prodlužuje dosavadní 24hodinová lhůta, potřebná k předání zadrženého soudci, na 48 hodin, takže od zadržení podezřelého až do jeho vzetí do vazby soudcem může uplynout místo dosavadních 48 hodin až 72 hodin bez jakékoli veřejné kontroly zacházení s ním.
ČHV je přesvědčen, že jen veřejný dialog o porušování lidských práv státními orgány může v demokratické společnosti vést k jejich větší a účinnější ochraně. Proto klade ministru vnitra Cyrilu Svobodovi jedenáct otázek a vyzývá ho, aby na ně veřejně odpověděl.
1. Jak jsou školeni a přezkušováni ze svých znalostí příslušníci Policie ČR, pokud jde o práva, zaručená každému Evropskou úmluvou o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Mezinárodní úmluvou proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a na ně navazujícími ustanoveními evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod a zákona o Policii ČR? Kdy a jak byli z této tematiky školeni a přezkušováni policisté, kteří zasahovali proti účastníkům pochodu dne 16.května, případně se účastnili úkonů po předvedení některých z nich? Můžete veřejnosti předložit dokumentaci z takového školení a přezkušování?
2. Jak často jsou příslušníci Policie ČR obecně a příslušníci, kteří se účastnili zásahu a úkonů s předvedenými 16. května, školeni a přezkušováni ze svých povinností, které vyplývají z ustanovení §§ 6, 7, 9, 10, 38, 40, 42 zákona o Policii? Můžete veřejnosti předložit dokumentaci z těchto školení?
3. Jaké důsledky vyvodily příslušné orgány z toho, že policisté porušili ustanovení § 6 odst.2 zákona o Policii ČR tím, že osoby, vůči nimž zasahovali, nepoučili ani dodatečně o jejich právech?
4. Ve zprávě z 21. května, kterou jste přednesl v Poslanecké sněmovně, tvrdíte, že při zákroku ve Vodičkově ulici vydala policie odpovídající výzvu s výstrahou o použití donucovacích prostředků a výzvu k opuštění vymezeného prostoru nezúčastněnými osobami. Podle našich zjištění to není pravda. Protože výzva a výstraha jsou předepsány zákonem o Policii ČR (§ 9), ktery navíc uvádí, že donucovacích prostředků (zde z nich byly použity hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany, obušky a služební pes) mohou policisté (§38 odst.2) použít jen proti osobám, které ohrožují bezpečnost osob a majetku či veřejný pořádek, řekněte veřejně, který policista, kdy a jakým způsobem výzvu a výstrahu ve Vodičkově ulici a už předtím při použití obušků na magistrále vydal. Uveďte, jak byli zatím potrestáni alespoň ti policisté, o jejichž porušení ustanovení podle § 38 odst.2 není pochyb, neboť - až už po výzvě nebo bez ní - zakročovali obušky proti lidem, kteří prokazatelně bezpečnost osob, majetek či veřejný pořádek neohrožovali, a dokonce jim způsobili újmu na zdraví. Vyjádřete se také k výroku policejní mluvčí, že "policista nemůže vědět, že je někdo jenom svědek".
5. Vysvětlete, jak Vaše inspekce či policejní kontrolní orgány vyřešily případ "střetu účastníka pochodu Ondřeje Sluky" s policejním autem, které podle mnoha svědectví na něj 60kilometrovou rychlostí najelo, zranilo ho a jehož posádka ujela a neposkytla mu pomoc. (Zraněného účastníka doprovodili do nemocnice jeho přátelé.) Je Vám známo, že jediné převrácené vozidlo za celou dobu pochodu byl právě tento vůz, a to krátce po incidentu, vyvolaném policisty?
6. Informujte veřejnost o částečných výsledcích šetření Vaší inspekce a policejních kontrolních orgánů o jednání policistů dne 16. května. Žádáme Vás i o další, průběžné informování o těchto výsledcích, včetně trestního a kázeňského postihu a personálních změn ve funkcích.
7. Proč nebyli zasahující policisté a většina policistů, která přišla do styku se zadrženými, označeni identifikačním číslem (porušení ustanovení § 10 odst.2 zákona o Policii ČR)? Kdo jejich užívání kontroluje, jak často a s jakým výsledkem? Proč vyslýchající policistka nevydávala vyslýchanym kopii zápisu o vypovědi, jak požadovali?
8. Je v ČR pravidlem, že střežením, předváděním k lékaři, eskortou, předváděním k výslechu, režimem v místech zadržení /zajištění/ jsou pověřeni titíž policisté, případně také titíž policisté, kteří předtím proti zadrženému/zajištěnému zasahovali? Jak tomu bylo v tomto případě? Hodláte dosavadní praxi změnit, a pokud ano, jak a kdy?
9. Jak jsou kontrolována místa, kde jsou zajištěny či zadrženy osoby podle zákona o Policii ČR a podle trestního řádu? Jak je kontrolováno zacházení s nimi? Jaká je právní úprava takové kontroly orgány ministerstva vnitra či Policie ČR, jaká je praxe a jak taková kontrola probíhala tentokrát?
10. Informujte veřejnost - bez označení osob jmény - o výsledcích zjišťování množství alkoholu v krvi u většiny předvedených osob. Podle našich informací byla tato zkoužka u všech (či téměř všech) negativní. Proč jste neuvedl tuto podrobnost ve své zprávě v Poslanecké sněmovně?
11. Jste ochoten uznat, že vaše tvrzení o tom, že veřejná shromáždění a pochody podléhají v této zemi povolení, byla nepravdivá, a jako právník a ministr vnitra veřejnosti vysvětlit, proč stát nesmí povolovat výkon ústavních svobod, zvláště pokud mají podle Listiny přirozeněprávní povahu? Přitom byste měl vysvětlit, v jakych případech lze zákonem a způsobem, který zákon stanoví, výkon práva na svobodu shromažďovací omezit, resp. shromáždění či pochod zakázat. Jste ochoten napravit své opakované chybné tvrzení, jimiž jste mátl veřejnost, i tím, že správný pohled na právo na svobodu shromažďovací sdělíte i policistům a dalším pracovníkům státních orgánů?
ČHV se obrací na ministra vnitra Cyrila Svobodu, aby se ještě pokusil o nápravu prostřednictvím své inspekce. Ta je oprávněna šetřit jednání policistů, kteří se dopustili trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele, případně maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti, dále trestných činů násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci a hanobení národa rasy a přesvědčení (v obou případech: pro jejich politické přesvědčení), případně trestných činů vydírání nebo útisku a trestného činu ublížení na zdraví. ČHV se obrací na ministra vnitra, aby veškeré jednání zasahujících a jinak odpovědných policistů dal prošetřit kontrolními orgány.
ČHV se obrací na nejvyššího státního zástupce Víta Veselého, aby považoval toto vyjádření za oznámení o trestných činech a věc s příslušným pokynem postoupil prostřednictvím vrchního a městského státního zástupce v Praze příslušnému obvodnímu státnímu zástupci v Praze. Státnímu zastupitelství jsme ochotni poskytnout potřebné záznamy o výpovědích poškozených.
ČHV se obrací na vládu ČR, aby:
1. navrhla Poslanecké sněmovně zákonnou úpravu veřejné kontroly podmínek zadržování osob podezřelých z trestných činů a zajištěných (předvedených) podle zákona o Policii ČR a s návrhem seznámila veřejnost;
2. po prošetření policejního zásahu ze dne 16. května a zejména zacházení policistů s předvedenými vyvodila z šetření závěry včetně personálních a případně odvolala z funkce policejního prezidenta;
3. sama zrušila či navrhla Poslanecké sněmovně zrušení výhrad, které učinila ČSSR v roce 1988 při přijetí Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Podle těchto výhrad neuznávalo Československo a dnes ČR působnost Výboru proti mučení (CAT) v řízení o informacích (stížnostech občanů) o systematickém porušování úmluvy a působnost Mezinárodního soudního dvora v arbitrážních řízeních při sporech mezi státy, týkajících se výkladu či provádění této úmluvy; platnost těchto výhrad považuje ČHV za vadu demokratického pořádku lidskych práv dnešní ČR.
ČHV postupuje toto vyjádření Výboru proti mučení (CAT).
ČHV zasílá toto vyjádření i Výboru pro lidská práva, protože se domnívá, že policejní orgány porušily svým jednáním zejména článek 7, ale i čl. 9, 10 a 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jehož je ČR (sukcesí po Československu) smluvní stranou od roku 1976.
ČHV zasílá toto vyjádření Evropskému výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT). ČHV žádá CPT o mimořádnou návštěvu ČR podle článku 7 odst.1 Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, jíž je ČR členským státem a která v ČR vstoupila v platnost 1.lednem 1996. ČHV se obrací na CPT, aby trval na svých doporučeních adresovaných vládě ČR v bodech 15, 16 a 17 své zprávy o návštěvě ČR ze 27.6.1997. ČHV nabízí CPT, že mu ve smyslu článku 8, odstavce 4 Evropské úmluvy poskytne další informace.
ČHV poskytne potřebnou právní pomoc osobám, které se cítí uvedeným jednáním Policie ČR zkráceny na svých právech chráněných články 3, 5/1c, 11, 13 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud jim vnitrostátní orgány včetně Ústavního soudu tuto ochranu neposkytnou, v jejich stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva pro porušení těchto článků.
ČHV se obrací na Senát Parlamentu ČR, aby pečlivě zvážil rizika spojená se změnou Listiny základních práv a svobod, jíž se prodlužuje zadržování osob podezřelých z trestného činu, aniž je upravena jakákoliv veřejná kontrola podmínek tohoto zadržování. ČHV nabízí Senátu legislativní řešení problému pomocí zákonné diferenciace doby, během níž se rozhoduje o vzetí do vazby obviněného, jak to navrhl člen ČHV docent Právnické fakulty Univerzity Karlovy JUDr. Vladimír Mikule, aniž se prodlouží ústavní lhůta předvedení podezřelého před soudce. Na takové novelizaci trestního řádu včetně úpravy veřejné kontroly je ČHV ochoten legislativně spolupracovat.
ČHV se obrací na českou a mezinárodní veřejnost s výzvou, aby byla bdělá vůči jakémukoli porušování lidskych práv, včetně práv osob s menšinovými postoji či přesvědčením, a zvláště pak práv osob - což nemusí být a pravděpodobně ani není případ lidí ztýraných policií 16. května - které samy porušily zákon či jiný právní předpis. Lidská práva jsou zaručena ve společnosti jen tehdy, jsou-li zajištěna podle ústavy, zákonů a mezinárodních úmluv i těm, kteří sami zákon přestoupili, a proto jsou po právu stíháni, případně i vězněni.
V Praze 24.května 1998
Libuše Šilhánová, místopředsedkyně ČHV, v.r.
Anna Šabatová, místopředsedkyně ČHV, v.r.
