Pokračujeme v dokumentaci historie krádeží čelných českých deníků: Zemědělské noviny
(Následující svědectví a dokumentaci zprostředkoval Britským listům svědek, který byl přímo u "privatizace" Zemědělských novin v roce 1991. Nepřeje si být jmenován, ale jeho jméno a adresa jsou známy.
Ve předvčerejším vydání Britských listů hájil privatizaci deníku Rudé právo Pavel Dostál, poslanec za ČSSD. O privatizaci deníků Rudé právo a Mladá fronta psal v dvouměsíčníku Listy Jiří Vančura, článek jsme zveřejnili i v Britských listech. O ukradení těchto deníků se hovořilo v pořadu Netopýr České televize v září 1997. )
Mezi stranickými a mládežnickými novinami, které měly skončit v majetku demokratického státu, avšak byly ukradeny jejich redaktory, jsou nejen Mladá fronta (Dnes) a (Rudé) Právo, ale také Zemědělské (Zemské, ZN) noviny.
Před vytunelováním velkých deníků se nenašla obrana, ale jen proto, že se nikdo nepostavil proti. Naopak, krádeže deníků umožnily pomoc a souhlas nejvyšších politických představitelů České republiky, Syndikátu novinářů, Poštovní novinové služby (PNS) a dalších.
Když se dnes začínají odkrývat velké privatizační skandály nedávné minulosti, o tunelování novin se mlčí - novináři by totiž museli také obvinit a pošpinit sami sebe.
Jak to bylo se Zemědělskými novinami
Případ Zemědělské noviny začal počátkem roku 1991. Státní podnik, který vydával noviny ZN, se vyčlenil z bývalého vydavatelství Rudé právo a přešel pod působnost ministerstva zemědělství.
Tehdejší redakce ZN, kterou vedl šéfredaktor Petr Schoenfeld (mimochodem, jeho strýc je Pavel Tigrid) se stále více dostávala do konfliktu s ministrem zemědělství Bohumilem Kubátem. Zatímco levicové ZN stály na straně zemědělských velkopodniků se starým socialistickým managementem, ministr zemědělství Kubát usiloval o vrácení zemědělského majetku včetně půdy původním vlastníkům. Podporoval vznik soukromého zemědělství.
V konfliktu mezi pravicovým ministrem Kubátem a levicovým osazenstvem Zemědělských novin podpořila levicovou redakci ZN celá řada spíše socialisticky orientovaných politků jako byl Petr Pithart, Marián Čalfa, Pavel Rychetský, Miloš Zeman.
Redakce ZN se rozhodla převzít dosud státní zemědělský deník do vlastní správy. Redaktoři vytvořil tzv. První zemskou akciovou společnost zaměstnanců ZN a chtěli, aby deník převzala do vlastní režie.
Když se ministr Kubát dozvěděl, že redakce se chce dosud státního deníku zmocnit, začal ihned jednat. Jmenoval ředitelem státního podniku ZN Ratibora Majzlíka. Ten musel ihned anulovat sdělení obchodního ředitele ZN Bráty, že od 1. dubna 1991 nebude už deník ZN vydávan státním podnikem ZN, ale že deník přejde do správy a do vlastnictví soukromé První zemské akciové společnosti zaměstnanců. První zemská akciová prostě oznámila PNS, že od 1. dubna 1991 bude dosud státní deník ZN vydávat ona, nikoliv stát, a basta.
Ratibor Majzlík jednal s představiteli První zemské akciové společnosti a bylo mu jasné, že státní podnik ZN všichni zaměstanci opustí k 31.3.1991. Byly připraveny i jejich výpovědi.
Aby stát mohl vydávat Zemědělské noviny i po 31.3.1991, našel Ratibor Majzlík nového šéfredaktora a společně narychlo začali dávat dohromady novou redakci.
Mezitím vznikla v Zemědělských novinách - které ovládali lidé z První zemské akciové společnosti - i v jiných sdělovacích prostředcích mediální kampaň, v níž se útočilo na ministra zemědělství Kubáta. Byl kritizován, že se prý staví proti svobodě tisku a chce sám vydávat noviny, které mají být hlásnou troubou státu.
Nikdo však nikomu nebránil vydávat žádné nové noviny. Ministr Kubát se stavěl proti zneužití ochranné známky Zemědělské noviny, proti převzetí čtenářského kmenu tohoto deníku a inzerentů.
Nová, soukromá, redakční akciová společnost však skutečně převedla veškeré dosavadní smluvní vztahy s distributorem - PNS - na sebe, ukradla i inzerenty a čtenáře ze státního podniku. Nechala státu jen prázdnou slupku, s počítači, s kancelářským a novinovým papírem. Politikové, jako byl Petr Pithart, nechtěli pochopit, že státní Zemědělské noviny byly nově zřízenou soukromou akciovou společností bezostyšně vytunelovány.
Rychle utvořená nová redakce státem legálně vlastněných Zemědělských novin pracovala na prvním, dubnovém čísle vlastního periodika, aby PNS mohla čtenářům nabídnout v dubnu 1991 také deník Zemědělské noviny, vlastněný, jako dosud, státem. Během přípravy tohoto 1. vydání náhle oznámil 31.3. 1991 redakci státního deníku ZN ředitel tiskárny Česká typografie Jan Urban, že zastavil výrobu státních ZN po zásahu předsedy Syndikátu novinářů Rudolfa Zemana. Nově vzniklá redakce státních Zemědělských novin - ve správě Ratibora Majzlíka a pod vedením šéfredaktora Pavla Kačera - byla v novinářských i v politických kruzích velmi nepopulární. Novináři jí zazlívali, že žurnalistům kteří si státní ZN ukradením "zesoukromnili", jaksi "nepřejí, aby si přišli na svý".
1. dubna 1991 tedy vyšly už jen ukradené, Českomoravské Zemědělské noviny, které připravila k vydání První zemská akciová společnost. Předplatitelé pak automaticky dostávali už tyto ukradené noviny, přestože si předplatili noviny státní.
Za ukradenou značku, kmenové čtenářstvo a distribuci ZN nikdo státu nikdy nic nezaplatil.
Osud "Kubátových", státních Zemědělských novin byl pak následující. Po řadě jednání se podařilo obnovit vydávání Zemědělských novin ve státním podniku nejprve jako týdeník, později se z tohoto státního periodika stal deník. Noviny však neměly šanci obstát, protože byly de facto novým titulem. Reklamní kampaň, kterou financovaly, paradoxně přinesla další čtenáře ukradeným Zemědělským novinám. Lidé si totiž většinou oba tituly pletli. Soudní žaloby na tuneláře neměly úspěch.
Že nešlo při ukradení státních Zemědělských novin o svobodu tisku, ale především o peníze, o tom svědčí skutečnost, že ukradené Zemědělské noviny byly brzo poté prodány německému nakladatelství Verlag Bohemia z Koblenze.
Každý zaměstnanec Zemědělských novin si v březnu 1991 mohl za tisíc korun za akcii koupi až 60 akcií První zemské akciové společnosti. Když byly noviny později prodány Němcům, vyplácelo se 675 marek za jednu akcii. Nebyl to špatný obchod: ukradené noviny přinesly vlastníkům z redakce dvanáctkrát vyšší zisk, než kolik za koupi zcizeného majiteku redakční kolektiv původně zaplatil.
Konflikt mezi Pithartem a Kubátem (nejen o Zemědělské noviny) vedl k několikanásobným neúspěšným snahám premiéra Pitharta odvolat ministra Kubáta z vlády. Lobování Petra Pitharta pro První zemskou akciovou společnost nelze popřít - viz jeho dopis z 27. března 1991 ministru Kubátovi.
