Britské listy

pátek 15. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

Komentovaný přehled aktuálních zpráv z ČR Česká politika:

Tragédie krále Havla: Prezidentovy chyby jsou symbolem širší české tísně (Sunday Times) Znovu ke kontroverznímu Havlově rozhodnutí nechat propustit útočníky proti Sládkovi:

Tvoření českého státu (Jiří Jírovec)

Amnestie v západním světě (Josef Schrabal) Česká televize:

Informovala o Havlově amnestii pro útočníky proti Sládkovi Česká televize neobjektivně? (Jindřich Ginter, odpovídá Andrew Stroehlein) Ještě jednou o bydlení:

Platil jsem v Praze za podnájem 92 procent svého platu (Jan Lipšanský)

Zkušenosti nedávného budovatele bytu (Dalibor Štys) Česká politika v televizi:

Klaus v Kotli (Petr Jánský) České soudnictví a kriminální živly z doby komunismu:

Spravedlnost vítězí (Petr Jánský) Dvě básnické sbírky (s ukázkami), které si můžete koupit:

Trosečníci křišťálové země (Jana Whitthed)

Exilová bibliofilie Drúzy (Jiřina Fuchsová) Západ a třetí svět před birminghamskou vrcholnou schůzkou:

Britští poslanci požadují oddlužení Třetího světa

Ikona pro Vaši stránku...

Zde je včerejší vydání Britských listů.

Adresa Britských listů je zde.

(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz

Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.

V archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.

Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.

Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

Co je nového v České republice

Aktualizace z pátku 13.00 SEČ:

Ministerstvo obrany vydírá Českou televizi

Konkrétní případ

Andrew Stroehlein

To, že politikové odmítají chodit do televize, případně že si předem kladou podmínky, jak mají být interviewováni pro pořad "Jednadvacítka", bylo tématem mého posledního článku, ale nemohl jsem v tom článku uvádět konkrétní jména, neboť někteří lidé tady v České televizi měli obavu, že přijdou o své kontakty. Teď se to stalo mně, takže o tom mohu napsat plně a otevřeně.

V dnešní "Jednadvacítce" (15.5) jsme chtěli hovořit o krádeži tajných dokumentů, které ve středu odcizil z vozu příslušníka Vojenského obranného zpravodajství (VOZ) neznámý pachatel. Je to zajímavé téma, a někdo by se měl v každém případě zodpovídat za tuto zjevnou nekompetentnost.

Chtěli jsme pozvat šéfa sněmovního orgánu pro kontrolu činnosti BIS Jaroslava Baštu (ČSSD) a ministra obrany Michala Lobkowicze (US).

Když jsme však zatelefonovali na české ministerstvo obrany, bylo nám řečeno, že je Lobkowicz na Moravě, ale Milan Řepka, mluvčí ministerstva obrany mi řekl, že nám nabídnou (!) ředitele VOZ Jiřího Růžka, jen pod podmínkou, že Bašta ve studiu nebude.

Jeho argumentem bylo, že nemůže souhlasit (!) s tím, že by ve studiu měl sedět voják vedle politika. Pokusil jsem se mu vysvětlit, že oba jsou veřejnými služebníky a že právě Jaroslav Bašta je v parlamentu pověřen úkolem na tyto záležitosti dohlížet. Neviděl jsem žádný důvod pro jeho námitky a kritizoval jsem ho, že vytváří dojem, že si může dovolit klást pro rozhovory pro pořad "Jednadvacítka" nějaké podmínky. Řekl jsem mu, že prostě v Jednadvacítce dnes večer zveřejníme podrobnosti tohoto telefonního rozhovoru a ukážeme prázdné křeslo, na němž měl podle pozvání sedět pan Růžek.

No, samozřejmě, Řepka se pokusil jít rovnou k mému nadřízenému a rychle zatelefonoval Ivanu Kytkovi. Ukázal jsem tento článek Ivanu Kytkovi a ten souhlasí, že takovéto pokusy uvalovat předběžné podmínky na rozhovory jsou odporné a obscénní. Tato zkušenost nás vede k tomu, že zdvojnásobíme naše úsilí ve snaze systematicky zveřejňovat informace na Internetu o tom, jak se kteří politikové vymlouvají, když se mají jít zodpovídat do studia.

Ohromující na celé věci bylo, že si Řepka myslel, že nám něco nabízí! Nemohl jsem věřit vlastním uším. Domníval jsem se, že právem my nabízíme jeho ministerstvu příležitost, aby bránilo své postoje. Konec konců, je naší novinářskou povinností prezentovat všechny stránky každého problému. Snažíme se pozvat do každého pořadu hosty, kteří si při debatě budou protiřečit, aby se mohl divák sám rozhodnout, na čí straně je pravda.

Zjevně Milan Řepka, navzdory tomu, že dříve pracoval v České televizi, nemá vůbec ponětí o tom, jakou roli hrají v demokracii sdělovací prostředky. Řekl mi, že je prý tohle na Západě "normální praxe" a že prý si mohu zatelefonovat na britské velvyslanectví, jestliže mu nevěřím. (!?)

To bohužel není mou jedinou zkušeností s Milanem Řepkou. Zavolal mi začátkem týdne, že mi "nabídne" něco jiného. Řekl, že by chtěl, aby v pořadu Jednadvacítka vystoupil náměstek amerického ministra obrany Franklin Kramer, který je právě na návštěvě v ČR. Řekl jsem mu, že to není špatný nápad a požádal jsem ho, aby mi zatelefonoval, až bude mít podrobnosti Kramerova programu v ČR. Učinil to a provizorně jsme měli Kramera zamluveného na úterý.

Samozřejmě, tato "nabídka" byla také učiněna pod určitou podmínkou - že zorganizuji setkání mezi Ivanem Kytkou, Řepkou a Kramerem. Souhlasil jsem s tím, protože se to zdálo být relativně neškodné. Samotného by mě zajímaly Kramerovy názory na určité záležitosti. Řekl jsem však Řepkovi, že si bude muset Ivanu Kytkovi zatelefonovat sám a požádat ho sám o schůzku. Za Ivana Kytku nemluvím. Kytka si to s ním dojednal soukromě a šťastně se všichni sejdeme ve středu v 11.30.

Po tomto telefonním rozhovoru jsem obdržel znepokojenou zprávu z "amerického střediska," že mám okamžitě zatelefonovat jakési paní Markusové, asistentce tiskového mluvčí amerického střediska. Zajímalo mne, o co jde, tak jsem tam zatelefonoval.

Paní Markusová mi řekla, že Milan Řepka nemá pravomoci k tomu, aby vyjednával o programu návštěvy Franklina Kramera a že Kramer nemůže v úterní Jednadvacítce vystoupit, vzhledem k tomu, že v tu dobu už má na programu něco jiného. Zeptal jsem se paní Markusové, jestli překročil Milan Řepka své pravomoce, a ona odpověděla diplomaticky, že je Řepka "a nice man" (sympatický člověk), ale že není jeho úkolem organizovat americkým vládním úředníkům program.

Vážený pane Řepko a všichni ostatní vládní mluvčí: není přípustné, abyste na rozhovory pro pořad "Jednadvacítka" předem uvalovali podmínky. Jestliže vaše ministerstvo nebo vaše organizace odmítá přijít a zodpovídat se před občany, budeme o tom diváky informovat. Nejsme přístupní žádným tajným postranním dohodám.

Andrew Stroehlein

PS.Poslední informace z 13.05: Pracovníci zpravodajství ČT se připravují na to, že v pátek večer ukáží v pořadu Jednadvacítka prázdné křeslo, na němž měl sedět Jiří Růžek, s vysvětlením, proč nepřišel. Kdosi právě zatelefonoval a informoval ČT, že ministr obrany Lobkowicz nakonec možná přece jen do studia přijde. - Jaroslav Bašta vzkázal, že do Jednadvacítky nemá dnes čas přijít. Na obsahu výše zmíněného článku to nic nemění, neboť v době, kdy A.S. jednal s Milanem Řepkou, byla účast Jaroslava Bašty v Jednadvacítce dohodnuta napevno.

Reakce Milana Řepky, mluvčího ministerstva národní obrany

Čas: pátek: 17.10

Vzhledem k tomu, ze pan Andrew Stroelhein dnes v Britskych listech zverejnil cosi - co on nazyva vydiranim Ceske televize ze strany Ministerstva obrany a ze obsah tohoto clanku je jednou velkou lzi, citim za nutne touto zcela verejnou cestou sdelit panu S., ze odmitam jeho obvineni a velmi zvazuji resení, ktere odstrani spinu, ktera byla panem S. dnes uverejnena. Zaroven bych rad vzkazal Janu Culikovi, kterého znám osobne, ze jsem clovek, ktery jako málokdo cti svobodu tisku a slova, protoze me vlastni zkusenosti jsou v teto oblasti vice nez bohate. Doufam, že si Honza vzpomene. Je mi lito, ze lide typu pana S., jejichz backround je velmi neznami mohou takto verejne kohokoli osocovat. Nechci verit, ze toto je novy styl ceske zurnalistiky - pokud by byl - je mi smutno. Slusny clovek by se omluvil - ale v tomto pripade to necekam.

Milan Repka (Email: Repka@army.CZ)

PS: Omlouvam se za vyuziti jine internetove adresy, ale muj pocitac je v nyni v oprave.

Titulek článku Andrewa Stroehleina je redakční. Jeho autorem jsem já, Jan Čulík. A.S. s ním souhlasil. Tento způsob jednání JE vydíráním, ničím jiným. Věci je nutno pojmenovávat pravými jmény.

PPS. Pátek 18.30: Telefonoval jsem do kanceláře Andrewa Stroehleina v České televizi a mluvil jsem s ním, když v 18.28 zazvonil druhý telefon. Andrew Stroehlein přerušil rozhovor se mnou a druhý telefon zvedl. Na drátě byl Milan Řepka, mluvčí ministerstva obrany. Zeptal se Andrewa Stroehleina, zda tedy bude ve večerní Jednadvacítce přítomen Jaroslav Bašta. Andrew Stroehlein odpověděl: "Už jsem o tom psal v Britských listech. Proč se ptáte?" Řepka řekl: "Proto." - Andrew Stroehlein mě důrazně požádal, abych informaci o tomto rozhovoru, jehož jsem byl přímým telefonním svědkem, nezveřejňoval, protože mu v pátek odpoledne nakázal Ivan Kytka, aby do Britských listů nepsal o tom, co se děje v České televizi. Tuto žádost nemohu respektovat, protože je zveřejnění této informace ve veřejném zájmu. To jistě ví i Ivan Kytka. Jak ví ze své dlouholeté praxe ve Velké Británii, jediným způsobem, jak se mohou sdělovací prostředky bránit před případným manipulačním nátlakem politiků, je informace o něm zveřejnit. - Vzniká-li skandál z něčeho tak nevinného, jako je rozhodnutí zveřejňovat informace o nátlaku politiků na sdělovací prostředky, je bohužel politická kultura v ČR velice nízká. Jan Čulík

S katastrofou podobnou povodni srovnávají obyvatelé loňskými záplavami postižených obcí na Přerovsku krach pojišťovny Morava. V Troubkách, kde povodňová vlna strhla přes tři sta domů, je u Moravy pojištěno na osmdesát procent postižených. Desítky rodin přes tři čtvrtě roku marně čekaly na to, kdy jim pojišťovací ústav vyplatí statisícové náhrady za zničené domy. Spousta postižených nedostala od pojišťovny zatím ani zálohu. Většina se přitom v pevném přesvědčení, že peníze jim nakonec budou vyplaceny, pustila do stavby nového obydlí.

85 procent občanů ČR schvaluje, že Václav Havel nařídil propuštění dvou občanů, kteří o víkendu fyzicky napadli v Novém Boru Miloslava Sládka, ale nelíbí se jim, že to udělal tak rychle. Jen dvacet procent lidí vyslovilo souhlas s tímto okamžitým rozhodnutím, zatímco 65 procent lidí se domnívá, že to měl Havel udělat až po vyšetření incidentu. Na předchozí policejní vyšetření násilných událostí naléhala zejména střední generace a lidé s vyšším vzděláním. Zásadní nesouhlas s propuštěním útočníků vyjádřilo 12 procent lidí a tři procenta odpověděla, že názor nemají. Hlavní důvod incidentu spatřuje 46 procent dotázaných v politice republikánů, 25 procent v urážlivém výroku Sládka na adresu manželů Havlových a šest procent ve špatném vztahu Čechů k Romům. Hlavně agresivitu Romů považuje za příčinu událostí 18 procent respondentů, zatímco pět procent si neutvořilo názor. - Zdá se, že z toho vyplývá, že lidé v ČR nemají povědomí o roli nezávislých soudů v demokracii a své politiky považují za svého druhu monarchy, kteří si mohou dělat, co chtějí. Sdělovací prostředky by měly celou tuto problematiku řádně vysvětlit. Viz v tomto čísle Britských listů článek Jiřího Jírovce i důležitou poznámku Josefa Schrabala.

Existenci "finanční kriminality" v ČR včera v parlamentě přiznal premiér a bývalý guvernér ČNB Josef Tošovský. Tato kriminalita, stejně jako vynucování práva a "legislativa, která není zdaleka dokonalá", mají, jak řekl Tošovský, svůj podíl na stavu, ve kterém "byl a je" český bankovní systém.

Parlament nezvolil vládní kandidáty pro nové prezídium Fondu národního majetku ani ve druhém kole prvních voleb. Další volba navržených kandidátů se bude moci uskutečnit až poté, co vláda předloží nové kandidátní listiny.

Audit ODS, který prokázal v jejím financování podvody, potvrdil podle vedení Unie svobody správnost rozhodnutí ODS opustit. Jan Ruml ale nepopírá, že za tyto podvody nesou odpovědnost i nynější členové Unie svobody, kteří přešli z ODS. ODS však podle jeho slov, jak nyní vidno, neochromilo žádné "spiknutí".

Většina občanů, konkrétně 82 procent, je registrována u Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Převážná část klientů je se službami této pojišťovny spokojena a je rozhodnuta ji neměnit.

Dnešní Slovo přináší tento přehled menších stran, které kandidují v nadcházejících volbách:

Alternativa 2000. Politická strana byla zaregistrována koncem března. Podle předsedy Jiřího Kordy sdružuje pouze devět členů. Kandiduje ve všech volebních krajích.

Celostátní aktiv občanů (CAO). Politické hnutí vzniklo v roce 1988 a registrováno bylo v březnu 1990. Počet členů se podle dostupných údajů blíží dvěma tisícům. Předsedou CAO je Milan Žežula.

Česká strana národně sociální (ČSNS). Tento název má strana od září loňského roku, kdy se přejmenovala z původní SD-LSNS. Ta vznikla v prosinci 1995 integrací Svobodných demokratů (SD) a Liberální strany národně sociální (LSNS). SD navazovali na existenci Občanského hnutí, které bylo jedním ze dvou subjektů, na něž se rozštěpilo Občanské fórum. Předchůdkyní LSNS byla Československá strana socialistická. ČSNS má přibližně 6000 členů. Stranu vede od prosince 1996 její první místopředseda Josef Tampír.

Demokratická unie (DEU). Politická strana zaregistrovaná v březnu 1994. Má přibližně 1500 členů. Díky Pavlu Heřmanovi, který jako nezávislý za DEU úspěšně kandidoval do Senátu, je parlamentní stranou. Předsedou strany je od června 1996 Ratibor Majzlík.

Moravská demokratická strana (MDS). Vznikla v dubnu 1997 sloučením Českomoravské unie středu (ČMUS) a národnostně orientované Moravské národní strany (MNS). Má přibližně 2500 členů. Předsedou MDS je Ivan Dřímal.

Nezávislí. Politické hnutí vzniklo sloučením politického uskupení Sdružení nezávislých kandidátů, politického hnutí Unie evropské spolupráce a sdružení Ostrožané sobě z Uherského Ostrohu. Má přibližně 2000 členů. Předsedou republikové rady hnutí je Jiří Mrázek.

Občanská koalice-Politický klub. Základem je strana Politický klub, která vznikla loni v říjnu. Má přibližně 1500 členů. Řada z nich je z bývalého Občanského fóra, k jehož odkazu se PK hlásí. Předsedou je Jozef Wagner.

Pravý blok (PB). Politická strana zaregistrovaná v březnu 1996. V době svého vzniku uváděla, že sdružuje přibližně 100 členů. Prvním předsedou byl Přemysl Vachalovský, od listopadu 1996 je jím Jan Votoček.

Sdružení důchodců ČR (SDČR). Politické hnutí vzniklo v roce 1994. Podle dostupných informací má blízko k SPR-RSČ Miroslava Sládka.

Strana zelených (SZ). Politická strana vznikla v prosinci 1989 a v únoru 1990 byla zaregistrována. Ve volbách 1990 kandidovala samostatně, o dva roky později v rámci koalice Liberálně sociální sskoalice získala parlamentní zastoupení. Má okolo 1800 členů. Předsedou je Emil Zeman.

Výběr textů z posledních dní:

Cena bydlení a jeho sociální souvislosti (Tomáš Kostelecký)

Špatní moderátoři a špatné formáty pořadů v ČT: Je to Debata nebo V pravé poledne? (Jan Čulík)

Velká Británie: Je ospravedlnitelné vyvážet zbraně do zahraničí za účelem svržení diktátora? Puč Robina Cooka v Sierra Leone

Uvnitř České televize (Andrew Stroehlein)

Havlova blesková milost pro útočníky na Sládka je karikatura demokracie (Jiří Jírovec)

Studie provozního prostředí České televize (Coopers and Lybrand, květen 1998)

Stalinova bomba: Jak Rusové v Československu drancovali uran (Zbyněk Zeman)

Pozadí jaderné bomby (Vladimír Wagner)

Pražský deník (Andrew Stroehlein)

Hrozí Brnu záplava radioaktivním kalem?

Vandalismus evropského formátu: kostel svatého Michaela Archanděla na Staroměstském náměstí je přestavován na disneyovskou multimediální show