Chřipka, antibiotika a výdobytky pracujících
To je zhruba to, o čem psal Andrew Stroehlein v Britských listech (24. 4. 1998). Skoro všechno v jeho článku je pravda, ale jaksi letmá. Pokusím se tedy jeho česko-americkou zkušenost doplnit o kanadské reálie a pár doplňujících poznámek. Domnívám se totiž, že přes odlišnosti českého a kanadského zdravotnictví existují i styčné body - návštěva lékaře není luxusem, ale právem.
Kanaďan může jít k lékaři kdykoli, aniž by u sebe musel mít peněženku nebo šekovou knížku. Stejně jako Čech, jde i on k doktorovi proto, aby zjistil, co a jak, dostal léky a vyléčil se. Jejich cesty se však mohou lišit v okamžiku, kdy si nesou svoje medicíny z lékárny domů.
Na tomto místě je nutné udělat malou odbočku a vysvětlit, že i v Kanadě existují výdobytky pracujících (benefits) - někde mizerné, jinde velmi dobré (autoprůmysl, vláda) a hlavně všude trochu jiné.
Nejužitečnější bude podívat se na benefits z hlediska zaměstnavatele: náklady na zaměstnance = jeho plat (obecněji platová stupnice) + hodnota jeho benefits. Do benefits patří dovolená, různá připojištění, pensijní plány, zajištění v nemoci, náklady na zubní péči, podmínky propuštění a spojené náhrady, mateřská dovolená atd.
Za zmínku ještě stojí to, že místa na částečný pracovní úvazek mají benefits příslušně zredukované nebo žádné a rovněž to, že rovnice vysvětluje, proč podniky často dávají přednost placení přesčasů před přijímáním nových zaměstnanců.
Benefits mají přibližně vyčíslitelnou hodnotu, u naší společnosti asi 10000, takže zaměstnanec s platem 50000 vlastně stojí 60000 ročně. Platové stupnice i benefits jsou předmětem kolektivní smlouvy. Při jejím vyjednávání nemusí jít vždy jen o peníze. Pro stárnoucí osazenstvo podniku může mít větší váhu třeba zubní péče než zvýšení platů.
Moje benefits mě v nemoci zajišťují následovně. Každý rok dostanu šest dní speciální dovolené (sick leave), během níž dostávám plný plat. Nevyčerpané dny se automaticky převádějí na další rok. V případě jejich vyčerpání mám nárok na náhradu, kterou platí ve výši 75% platu smluvní pojišťovna. Nemocenská se platí po dobu 26 týdnů. Nastoupím-li po dlouhodobé nemoci do práce alespoň na deset dní, mám nárok na dalších 26 týdnů.
Ukončením zaměstnání nastřádaná sick leave (nemocenská) buď propadá (jako v našem podniku) nebo je proplácen, podobně jako nevybraná řádná dovolená (třeba policajtům v Deep River, učitelům v Ontariu a podobně). První varianta vede k obecně k tomu, že se sick leave stává sledovaným parametrem. Je na něj sice nárok, ale vše jde z kapsy zaměstnavatele. Podle pravidel našeho podniku mi musí sick leave delší než tři dny potvrdit lékař. Jednotlivé dny si sice mohu vybírat bez potvrzení (maximum 5 za rok), ale páteční či pondělní ochoření nevypadá dobře. Nemocný Kanaďan se tedy vydá k lékaři a po jeho verdiktu zváží, jestli si může dovolit zůstat nějaký ten den doma a na co to narazí. Vzít si, podle návodů AS, neplacenou dovolenou se tady považuje za projev naprostého zoufalství. Mám ovšem dojem, že hodně lidí tady nemoci přechází - tedy spíš přejíždí v autě.
Předepisování léků, ať již nadměrné (často antibiotika) nebo nedostatečné není skutečně jen otázkou vědy, ale, jak praví Andrew Stroehlein, i otázkou kultury. Jenže ta kultura je poněkud složitější, než jen nátlak pacienta na doktora, aby mu dal ty zelené prášky, co pomohly sousedce a obava lékaře, že by o něj mohl přijít.
I kanadský lékař klidně antiobiotika předepíše, přestože ví, že nejsou na viry. Nepochybně při tom bere v úvahu, že řada pacientů trpí chorobami dýchacích cest a tak by chřipkou oslabený organizmus mohla napadnout nějaká bakterie. Antibiotika jsou z jeho pohledu určitou prevenci a obranou proti případnému napadnutí, že něco zanedbal.
Významným faktorem přispívajícim k "přelékování" je pravděpodobně i hojná reklamní činnost farmaceutických společností. Nevím, jak v ČR, ale tady je televizní divák neustále bombardován informacemi o tom, co všechno do sebe může nacpat, aby mu neteklo z nosu a jiných tělesných otvorů a byl tudíž fit pro život.
Jedním z triků inserce je sdělení, že jde o lék, který býval na předpis a teď si ho může koupit každý v lékárně sám a to navíc v extra silné versi. Tím, alespoň podle mého názoru, vzniká iluse, že lékař může předepsat něco, co se ještě na volný trh nedostalo (a navíc "zadarmo").
Problémem je i to, že lékaři mívají spojeni s farmaceutickými společnostmi a tak mohou předepisovat neúčinné léky nebo zbytečně vysoké dávky jen proto, aby se jim odvděčili za různé pozornosti.
Do této kulturní bitvy se pak, z opačné strany, ale rovněž kvůli penězům, zapojuje vláda (pokud zdravotní péči financuje). Náklady na léky jsou enormní (paradoxně z velké míry kvůli ústupkům, které vlády farmaceutickým společnostem dělají) a tak se hledají cesty, jak je snížit. Nejschůdnější je vyřadit (případně nezařadit) určitý lék na seznam těch, které jsou hrazeny - například některé drahé léky, které používají pacienti AIDS. Do této kategorie mohou patřit i osvětové akce typu "máte-li chřipku, nechoďte k lékaři a kupte si (za své) aspirin".
Sám na podobné akce nereaguji od té doby, kdy původní diagnóza lékaře byla, že dcera má chřipku (proč nám sem s tím chodíte, toho je teď plno) a teprve na naše přesvědčování, že to nemusí být chřipka, byla diagnoza změněna na možný zápal slepého střeva a za několik hodin pozorování a následné operaci na prasklé slepé střevo.
Uvedl jsem pár příkladů, abych naznačil složitost celého problému. Snad je z nich zřejmé, že není možné jen tak říct - v Americe funguje pět dní volna (pro nemoc) a tak je v Česku zavedeme taky a bude to.
P.S. Asi před třemi týdny jsem slyšel v radiu (CBC) rozhovor s lékařem, který napsal knihu o prevenci rakoviny prsu. Jeho vysvětlení, proč je slovo prevence v souvislosti s tímto takměř epidemickým onemocněním tabu, je další dobrou ukázkou komplexnosti a protichůdnosti vztahů ovlivňujících zdravotní péči. Tvrdil totiž, že prevence spočívá především v eliminaci hormonů používaných v živočišné výrobě. Proti tomu však pracuje pracuje silná lobby producentů masa. Prevenci nepodporují ani výrobci diagnostických zařízení a farmaceutický průmysl vyrábějící léky pro zmírnění následků této nemoci.
