Nenechte Kytku zvadnout
Chci tím říct - neházejte Ivana Kytku do stejného pytle s jeho šéfem Jakubem Puchalským.
Britské listy uveřejnily v poslední době několik článků, které se kriticky vyjadřují k činnosti zbrusu nového šéfa televizního zpravodajství i jeho o něco zavedenějšího ředitele. Nemohu se vyjadřovat k detailům jednotlivých pořadů, protože se za oceán, možná k mému dobru, nedostanou. Nicméně si troufám připojit několik poznámek založených na divácké zkušenosti z Kanady.
Protože píšu pro české čtenáře, dodávám pro úplnost, že oba výše jmenované pány znám jen ze stránek BL.
Ivan Kytka má v pracovní náplni zlepšit zpravodajství ČT. Mírou kvality je nepochybně BBC, jakýsi Mercedes nebo BMW sdělovacích prostředků, takže jde o věc samu o sobě nesnadnou. Snažit se hodnotit jeho výkon po několika týdnech hraničí s naivitou pokud ne přímo se stupiditou. Základní problém, který IK musí vyřešit, je najít a dovychovat novináře, kteří budou schopni kvalitní práci odvádět. Dobré zpravodajství vyžaduje kromě prostředků silné osobnosti. Ani v zavedené kanadské CBC jich není mnoho, ale jsou a dají se poslouchat a mají kredibilitu.
V oblasti kanadského politického zpravodajství je známou postavou Jason Moskowitz. Titulem, tuším, hlavní politický komentátor CBC. Pro zajímavost je nutné dodat, že má svůj pořad i v radiu, což na jedné straně svědčí o tom, že dobrých žurnalistů není na rozhazování a také, že není důvod, proč by tato dvě media nemohla spolupracovat.
Z rozhovorů, které Jason dělá, je okamžitě zřejmé, že má přehled a že si politiky nepřipustí moc k tělu (přestože politikové oslovují novináře křestními jmény) a že politikové k němu přistupují s respektem. Člověku je hned jasné, na čí straně je moc slova i to, že Jason nestojí před mikrofonem, aby slovo použil k likvidaci politika (tím by se sám stal politikem).
Ačkoli dobrých komentátorů není moc, domnívám se, že ti, které poslouchám tady, se jimi nestali jen kvůli svým schopnostem, ale hlavně kvůli tomu, že systém nechal jejich schopnosti rozvinout. Když převzal komik Jay Leno denně vysílaný pořad The Late Night Show, trvalo mu možná rok, než se zabydlel a začalo se hodnotit, zda to byl dobrou volbou či nikoli.
Dopřejme tedy Ivanu Kytkovi čas k tomu, aby se poohlédl po vhodných novinářích a jim pak čas a ochranu k tomu, aby se mohli rozvinout.
Rozhodnutí Jakuba Puchalského nevysílat předvolební diskuse s politiky (v zákonem určených 14 hodinách pro politické strany, JČ) spadá do zcela jiné kategorie.
V této souvislosti bych chtěl doplnit názor Jana Krause, že před volbami jsou politikové "velmi ochotni k televiznímu ukazování" (viz BL, 27.4. 1998). To je jen částečná pravda. Jsou ochotni ukazovat se (a diskutovat) pouze v případě, že se jim (a jejich poradcům) zdá, že výsledek bude positivní.
Za současné situace v ČR lze očekávat, že se by se jakýkoli duel mezi pravicí a levicí změnil v pohromu pro pravici. Ta byla od roku 1992 nepřetržitě u moci a nemůže se tedy zbavit odpovědnosti za ekonomickou a politickou situaci. Pravice nemá nic, čím by se mohla objektivně chlubit. Ekonomika, školství, zdravotnictví, věda, kultura, bytová situace, vytunelované podniky a banky - jedna pohroma za druhou. Jediný argument, který může použít je postavte hráz levici, hlavně Zemanovi.
Puchalský tomuto názoru možná podlehl, a tak debaty nebudou. Televise bude nestranná, tak to má být. To, že to jedné straně velmi pomůže je už jiná otázka.
