Vysoký činitel České televize byl po volbách v roce 1996 rok vyslýchán policií, v souvislosti se žalobami na údajně nedokonalé předvolební vysílání ČT. Bude se to letos opakovat? Je nezávislost veřejnoprávní České televize a jiných sdělovacích prostředků v ČR řádně statutárně zajištěna?
V pátek jsem v komentovaném přehledu nejdůležitějších událostí dne "Co je nového v České republice" kritizoval jako "první výrazné selhání nového šéfa České televize Jakuba Puchalského jeho rozhodnutí prakticky zahodit 14 hodin vysílacího času, které musí podle zákona Česká televize poskytnout českým politickým stranám. V minulých týdnech se v ČR hovořilo o tom, že ač byl příslušný zákon vypracován pro zdarmé vysílání předvolebních reklam politických stran, ukázalo se, že vysílání těchto reklam (nechce se mi použít v češtině neústrojného výrazu "spotů") je velmi neúčinné a začalo se uvažovat o jiném řešení.
Nejúčinnější a pro demokracii v České republice bezpochyby nejzdravější by bývalo bylo, kdyby se dokázala Česká televize dohodnout s politickými stranami, aby si u ní strany - za vlastní peníze - objednaly v rámci předvolebního politického vysílání nezávislé ostře kritické rozhovory se svými představiteli. Právě v takových rozhovorech mohou politikové nejvýrazněji vyniknout, uspějí-li před reportérem v palbě ostrých otázek. Dalo se doufat - byly náznaky, že k této dohodě možná už alespoň pro část oněch 14 vysílacích hodin dojde - že si české politické strany uvědomí, že jedině v takovýchto ostrých předvolebních rozhovorech může být posílena u voličů jejich důvěryhodnost. Každý ví, že na politickou propagandu se v televizi nikdo dívat nebude.
Je zjevné, že že zákon, stanovující, za jakých podmínek musí český veřejnoprávní rozhlas a televize poskytnout politickým stranám oněch dvakrát 14 hodin vysílacího času, je nedokonalý.
Jenže nedokonalé zákony lze upravovat k lepšímu. Argument, že zákon je zákon, a měnit se nedá, je nesmyslný. Dalo se doufat, že se Česká televize v dohodě s politickými stranami stane katalyzátorem případně změny nedokonalého zákona a že skutečně bude možné alespoň část výše zmíněného vysílacího času využít užitečně kritickou analýzou jednotlivých politických stran a čas nezahodit.
K tomu však nedošlo. Pravděpodobný pokus politických stran získat zadarmo - zřejmě na náklady České televize - vlastní debatní prostor ve studiích ČT nový ředitel ČT Jakub Puchalský rázně odmítl. Vrátil se k původní myšlence vysílání politických reklam, čímž si nad hloupostmi, které zřejmě připraví pro zákonem daný vysílací čas, umyl jak Pilát ruce a dal najevo, že se Česká televize ani nepokusí udělat něco smysluplného s těmito 14 hodinami. Jako by poslancům vlastně hodil zpět na hlavu nedomyšlený zákon. Televize si připraví sama vlastní, prý dobré, předvolební vysílání, ale na 14 zákonem určených hodin ani nesáhne.
Uvedl jsem závěrem k této poznámce:
Bylo by to ovšem riskantní a byl by oheň na střeše, kdyby se to nepovedlo, tak se raději nepokusíme o nic, že? - Puchalský se asi bude hájit, že zákon byl vypracován jen pro vysílání reklam politických stran ve veřejnoprávní ČT v předvolebním období. To je sice pravda, jenže politické strany byly skoro ochotné přistoupit na vysílání ostrých debat a při troše dobré vůle mohl snad parlament zákon pozměnit? Byla ztracena vynikající příležitost pro alespoň pokus o dobrou předvolební kampaň v televizi. To, že si Puchalský zvolil bezpečné, nenapadnutelné, a nudné řešení, příliš mnoho dobrého asi pro jeho reformy v České televizi nevěstí. Že by ČT měla nezvládnutelnou hybnost a každý, kdo do ni přijde, podlehne tam vládnoucí atmosféře prostřednosti a opatrnosti? Třeba Jakub Puchalský vysvětlí, co ho vedlo k tomuto deprimujícímu rozhodnutí. Doufejme, že nebude psáno dřevěnou novořečí, jako výše zmíněné zdůvodnění, které je v daném kontextu alibistické a nesmyslné. Od nového ředitele ČT by bylo záhodno vyžadovat v zájmu ozdravění veřejné scény odvahu. Nebo proč je ve své funkci?
Vysloužil jsem si dosti ostře kritickou reakci od Ivana Kytky, nového šéfa zpravodajství ČT, který mi vyčetl, že o záležitosti nic nevím, vnitřní struktuře České televize nerozumím a poznámku jsem napsal stejně tak povrchně jako například deník Právo. Prý jsem smísil dvě věci, řádně jsem neodlišil, že si Česká televize myje ruce jen nad oněmi 14 hodinami, které musí podle zákona poskytnout politickým stranám, a nezdůraznil jsem, že ČT chystá samostatné, vlastní, profesionální předvolební vysílání. Ivan Kytka mj. napsal:
Právě jsem si četl Britské listy a tvůj poněkud hysterický útok na Jakuba Puchalského. Myslím, že ses dopustil velké chyby a měl bys nejdříve lépe prostudovat volební zákon, pak Puchalského prohlášení a pak začít psát.
Obávám se, že se dopouštíš stejných chyb jako čeští novináři, kteří velmi povrchně zhodnotí fakt oznámený politikem na tiskové konferenci a pak bez znalosti věci a jednostranně sdělují svým čtenářům své závěry a často jen dojmy.
Především jde o to, že Puchalského vyjádření se týkalo pouze 14 hodin povinného vysílání dle volebního zákona. Strany chtěly nahradit placené spoty kulatými stoly ve studiích, patrně na náklady České televize. Puchalský jim sdělil, že vedení ČT chce dodržet zákon a pokud jde o 14 hodin placeného volebního vysílání, bude postupovat stejně jako v letech 1992 a 1996. (...)
Zatímco těchto 14 hodin je v komeptenci Jakuba Puchalského, zpravodajství z předvolební kampaně je v mé kompetenci a já pochopitelně mám již teď poměrně detailní a podrobný plán, jak zajistit co nejkvalitnější servis veřejnosti.
Kriticky se k mé poznámce v pátečních Britských listech vyjádřil v podobném duchu i Nikolaj Savický, dramaturg Ředitelství programu ČT, v příspěvku, který vychází v tomto vydání BL na jiném místě.
No, nedomnívám se, že jsem o věci tak stoprocentně neinformován a psal jsem o ni tak stroprocentně povrchně, jak uvádějí výše zmínění pracovníci České televize. Viz také příspěvek, v němž jsem o celé záležitosti psal v BL dne 9. března 1998, (posléze také v deníku Slovo.)
Ale je v této souvislosti důležitější jiná, závažná věc: je skutečně v ČR novinářská nezávislost českých sdělovacích prostředků statutárně zajištěna ?
V jednom ze svých pondělních e-mailů uvedl Nikolaj Savický tuto informaci:
Zadna dohoda s politickymi stranami nemuze Ceskou televizi chranit pred trestnim stihanim. Pri volbach 1996 jsem byl zplnomocnencem generalniho reditele CT pro volebni kampan a bezmala rok jsem pak chodil na policii "podavat vysvetleni" ke trem nebo ctyrem trestnim oznamenim na mne ucinenym. Nebyt toho, ze zvolena cesta byla tehdy nenapadnutelna, soudim se dodnes. Podrobna dokumentace je u mne kdykoliv k dispozici, az zas budete v Praze. Zakon muze byt spatny, ale dodrzovat se musi; v ceskem pravnim radu existuje mimochodem take trestny cin mareni pripravy a prubehu voleb (jehoz skutkovou podstatu lze naplnit nesplnenim ustanoveni zakona o volbach), za nejz je trestni sazba od sesti mesicu do tri let nepodminene...
(...)
Osobne se rozhodne nebojim toho, ze si rozezlim nejakou politickou stranu. Kdyz jsem minule prebiral zplnomocneni, vedel jsem dobre, do ceho jdu. Karty byly rozdany jako v novinach za I. republiky: k soudu take chodil odpovedny redaktor, aby sefredaktor mohl v klidu pracovat; ocekaval jsem, ze k vyslechum budu chodit a byl jsem na to pripraven. Na druhou stranu jsem byl pevne odhodlan (a podarilo se mi to) neudelat takovou chybu, aby mne za ni mohli odsoudit. Prave protokolarne dokonale zajistenou kampani jsem pak umoznoval zpravodajstvi v klidu pracovat.
Vážné otázky:
Je skutečně zdravé pro rozvoj demokracie, když se veřejnoprávní televize musí obávat razantněji hodnotit přístup jednotlivých politických stran k všeobecným volbám, jejich přísliby, činěné voličům, atd. aby náhodou nějaký jejich pracovník nebyl odsouzen na šest měsíců až tři léta nepodmíněně?
Není toto zcela zásadním problémem české demokracie? Neměla na nedokonalost a trapnost těchto krkolomných ustanovení upozorňovat ve vysílání opakovaně sama Česká televize? Jak je možné, že byl její vedoucí pracovník bezmála rok nucen chodit na výslechy k policii a ve zpravodajství ČT se o tom neobjevila jediná informace? Jak to, že Česká televize k této závažné věci nezahájila veřejnou diskusi? Nikolaj Savický ve svých dopisech dále napsal:
S tou kampani mate pravdu: na nedokonalost zakona 247/1995 Sb. jsme meli upozornovat dusledneji - a to nejen kvuli 14 hodinam v rozhlase a televizi, doslova vyhozenym oknem. Ale situace kolem zmeny na postu generalniho reditele neprospiva zadnemu podniku (pokud ten odstupujici nebyl velmi spatny, a to rozhodne nebyl) a tak se mnoho veci ponekud opozdilo - ted, kdyz se o novele volebniho zakona uz neda uvazovat, je to trochu pozde a tedy zbytecne. Doufam ale, ze hned po volbach se do toho pustime - dokud ta nesmyslnost bude jeste v zive pameti lidi.
Pokud jsou mé (nepřímé) informace z České televize přesné, mezi zpravodajci tam prý vzniká dojem, že prý mají všechny nynější české politické strany pocit, že je vůči nim ČT nyní nepřátelská a příliš kritická. Vládne prý obava, že ať už vyhraje všeobecné volby jakákoliv strana, po volbách se České televizi za "nevstřícnost" v předvolební kampani pomstí.
Není toto také významnou záležitostí, o níž by se mělo veřejně diskutovat? Jedinou obranou před případným nátlakem politických stran je hrozbu tohoto nátlaku zveřejnit a neustále na ni upozorňovat.
České televizi se dosud nepodařilo prosadit, tak, jak je to běžnou praxí ve Velké Británii, aby parlament automaticky každoročně schvaloval zvyšování koncesionářského poplatku podle inflace. V Británii takto schvaluje zvyšování koncesionářského poplatku pro veřejnoprávní televizi (za rozhlas se neplatí) ministerstvo kultury. Psal jsem o tom nedávno v listu Slovo, kde jsem argumentoval, že pokud nebude česká veřejnost ochotna řádně financovat veřejnoprávní televizi, snad by bylo lepší ji zrušit - nemá cenu předstírat, že máme něco, co nejsme ochotni řádně zaplatit, aby to dokázalo dobře fungovat. Nikolaj Savický k tomu napsal:
Pro objektivitu ovsem musim podotknout, ze dnes je Ceska televize v mnohem vyhodnejsim postaveni. Ve stabilni politicke situaci s predem jasnym vitezem voleb, jak tomu bylo minule a predminule, a predevsim zcela zavisla na rychlem jednani nove zvoleneho Parlamentu (TV poplatek zustal stejny od dubna 1991 do cervence 1997 a bylo uz nezbytne nutne dosahnout jeho zvyseni) se mohla branit proti snaham o ovlivnovani pouze pasivne, extremne opatrnym pristupem ke vsem politickym stranam bez rozdilu. Dnes, kdy neni v tak nevyhodnem postaveni (a to je do velke miry prave zasluha pana Mathe), muze postupovat mnohem nekompromisneji, aktivneji a s vetsim durazem na vsestrannou sluzbu obcanum. Historie je, jak znamo, devka: pan Puchalsky nyni sklizi (a doufam, ze zdarne sklidi) plody usili pana Mathe.
Mimochodem, chybi tu jedna zaruka nezavislosti, ktera je napr. BBC dana od roku 1992: indexace TV poplatku v zavislosti na inflaci. V uplynulych letech Ceska televize nesmirne zhubla (jinak by nevydrzela sest let s nominalne stejnymi prijmy pri prumerne 10% inflaci rocne), ale dale uz takto radikalne hubnout nemuze bez ohrozeni svych vitalnich funkci. To znamena, ze nejpozdeji v roce 1999 bude zase stat reditel Ceske televize v Parlamentu jako prosebnik. Zatim se to zda daleko, ale kdyby se pristi rok mely konat dalsi volby (a kdo to muze vyloucit?), budeme zase tam, kde jsme byli. Ne jednorazove zvyseni poplatku, ale teprve zakon o automaticke (i kdyz ne uplne) kompenzaci inflace bude zakladnim kamenem nezavislosti Ceske televize a proto bychom o nej meli usilovat.
Všechny tyto otázky jsou nesmírně důležité. Doufejme tedy, že se bezodkladně jejich analýza objeví ve vysílání České televize. Shrnuji, o co jde:
Bylo nutné zahodit 2x14 hodin vysílacího předvolebního času, zákonem určeného ve veřejnoprávním rozhlasu a televizi pro politické strany, anebo bylo možno včas jednat o příslušných zákonných změnách? Proč se to nestalo? Je skutečně nosnou výmluvou výměna ředitele ČT? Co situace v rozhlase?
Jakým způsobem je statutárně zaručena novinářská objektivita a nezávislost České televize, Českého rozhlasu a dalších českých sdělovacích prostředků? Jaké účinné struktury existují, aby byla hájena a zajišťována nezávislost veřejnoprávních sdělovacích prostředků, které jsou tak potřebné pro řádné fungování demokracie. Kam se může obrátit novinář či vedoucí vysílání, pokud se octne pod nepřípustným politickým tlakem?
Jakým způsobem bude zajištěno, aby byla Česká televize efektivně financována z koncesionářských poplatků a aby ji poslanci, jimž se případně znelíbí, netrestali snižováním jejích příjmů, tak jak to drasticky dělali v letech 1992 - 1997?
Jan Čulík
