1. Zhodnocení současné situace
Poslední výzkumy veřejného mínění ukazují, že se podařilo dosáhnout toho, před čím Demokratická unie varovala - český volič byl přesvědčen, že skandály jsou normální součástí fungování politických stran v České republice. Vše se vrací do starých kolejí. Došlo tedy ke zrelativizování velmi vážných skutečností o financování politických stran. Podařilo se nakonec z celé záležitosti udělat bouři ve sklenici vody, kterou nepřežila pouze ODA, a to navíc nikoliv proto, že by se od ní odvrátili voliči v důsledku finančních afér, nýbrž proto, že se rozložila zevnitř.
Momentální odliv pravicových voličů od ODS a ODA zachytila ODS II - Unie svobody, která za tímto účelem dostala obrovský mediální prostor. Za zvláštní pozornost stojí fakt, že Unie svobody přijala de facto program DEU, spolupráci s DEU však odmítla. To může být důkazem, že přijetí programu založeného na morálce a právu je od US pouhou deklarací.
Demokratická unie - politická strana bez finančních skandálů - zůstala nadále mediálně blokovaná, neboť hrozil příliv voličů právě této straně. Klíčovým médiím (zejména televizím) se prozatím podařilo udržet obecnou povědomost o DEU na úrovni tohoto konstatování: "DEU se mi líbí, volil bych ji, ale když ona se tam nedostane."
Posledním důkazem nevyváženého přístupu politických stran do médií je naše týdenní marná snaha o to, aby na teletextu veřejnoprávní České televize byli zveřejněni nejen lídři politických stran, zastoupených v Poslanecké sněmovně, ale též volební lídři Demokratické unie (a samozřejmě i ostatních kandidujících stran). Vedoucí teletextu ČT nakonec připustil, že by tam měly být všechny strany a přislíbil nápravu. Ovšem už sám fakt, že i o takovou samozřejmost musíme v naší zemi bojovat, cosi napovídá.
2. Co je to parlamentní politická strana?
Již delší dobu bojujeme s některými českými médii o to, zda jsme či nejsme parlamentní strana. Ukazuje se, že řada z nich ještě nezaznamenala existenci Senátu a za Parlament považují pouze dolní komoru - tedy Poslaneckou sněmovnu. V příloze přikládáme oficiální informační materiál Parlamentu ČR na síti Internet, kde je Demokratická unie jasně uvedena jako strana parlamentní.
V kontextu Ústavy České republiky se ovšem celá tato diskuse jeví jako zbytečná. Ústava nezná pojmy parlamentní a neparlamentní politická strana, používá pouze pojem politická strana jako taková. Snaha strany dělit na parlamentní a neparlamentní a na základě tohoto dělení pak ty parlamentní náležitě zvýhodňovat, je v přímém rozporu s čl. 5 Ústavy ČR. Jde totiž jednoznačně o snahu vyloučit tzv. neparlamentní strany ze svobodné soutěže politických stran a politickou scénu jednou provždy uzavřít pouze na strany, které se již jednou do sněmovny dostaly. Prostřednictvím klíčových médii jsou voliči přesvědčováni. že zde není jiná nabídka, než ta, která je už v Poslanecké sněmovně.
Rovněž systém státního financování politických stran je v hrubém rozporu s ústavně zaručenou svobodnou soutěží politických stran. Poslanci jsou až nadbytečně hmotně zajištěni jako fyzické osoby. Už tento fakt (kterému se nelze do jisté míry vyhnout) zvýhodňuje strany zastoupené ve sněmovně, neboť jejich poslanci jsou zpravidla i stranickými funkcionáři a mohou se svým stranickým funkcím tedy nerušeně věnovat za státní peníze. Proč ovšem tyto strany dostávají ještě další obrovské finance od státu? O jak svobodnou soutěž se pak jedná, když některé strany mají od státu miliony na volební kampaň a jiné jsou odkázány pouze na dary a příspěvky (a to včetně 1.6 mil Kč na kauci)? A k tomu všemu o nich média odmítají náležitě informovat s poukazem na to, že jsou neparlamentní!
3. Stanovisko ke snaze levice o zastavení privatizace
Demokratická unie vyjadřuje vážné znepokojení nad skutečností, že levice může v současné Poslanecké sněmovně prosadit téměř cokoliv, protože někteří poslanci ODS a US se věnují více svým stranickým záležitostem než přítomnosti ve sněmovně. Mělo by to být pro voliče jasným signálem o tom, jak se u nich liší volební sliby a praxe.
4. Stanovisko k záležitosti "úplných ale nepravdivých" finančních zpráv politických stran
Vzhledem k tomu, že nález Ústavního soudu, který vyvolal novelu zákona o politických stranách, neměl nic společného s výročními finančními zprávami, nebylo třeba příslušné ustanovení zákona o těchto zprávách vůbec novelizovat. To, že se tak stalo, je přinejmenším podezřelé a lze pak jen těžko věřit, že slovo "pravdivé" vypadlo omylem.
Celá záležitost je varující, neboť se ukazuje, že úzká skupina autorů předlohy zákona může poslancům nepozorovaně podstrčit nenápadnou změnu zákona mající však nedozírné důsledky.
5. Stanovisko k přistoupení ČR k NATO
Demokratická unie přijala s velkým uspokojením, že Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila přistoupení České republiky k NATO.
Považujeme to za jeden z nejvýznamnějších kroků českých zákonodárců od roku 1989. V členství České republiky v NATO a EU spatřujeme záruku toho, že návrat před rok 1989 již nebude nikdy možný a že bude vytvořen dostatečně silný vnější tlak na to, aby legislativa České republiky byla konečně přizpůsobena standardům civilizované Evropy. Právě v tom spatřujeme větší význam, než je samotný fakt případné vojenské obrany.
Vývoj po roce 1989 totiž ukázal, že v naší zemi není dostatečná vnitřní vůle k příslušným legislativním změnám. Příkladem může být přístup naší země k emigrantům. Jde o záležitost, se kterou se již dokázalo vypořádat Polsko i Maďarsko. Pouze Česká republika se ke svým spoluobčanům v zahraničí stále staví zády.
Skutečnost, že proti vstupu do NATO vystupují komunisté, nás utvrzuje v přesvědčení, že jde o krok správným směrem. Nezbývá, než se zeptat, proč titíž komunisté stejně vehementně nevystupovali proti Varšavské smlouvě a proti okupaci naší země v roce 1968.
Demokratická unie závěrem veřejně děkuje všem našim spoluobčanům v členských zemích NATO, kteří působili a působí na své volené zástupce, aby se v hlasování o přijetí ČR do NATO vyslovili kladně. Například český čtrnáctideník v New Yorku "Americké listy" vydal brožuru, ve které vysvětluje význam vstupu České republiky do NATO a žádá české spoluobčany v USA, aby se obraceli v tomto smyslu na své senátory. O těchto aktivitách našich spoluobčanů se v naší zemi bohužel příliš nemluví ani nepíše.
6. Názor DEU na předvolební prezentaci politických stran ve veřejnoprávních médiích
Na zítřejší schůzce u předsedy Stálé komise PSP pro sdělovací prostředky ing. Kasala bude DEU i nadále prosazovat předvolební prezentaci ve formě diskusí včetně diskuse redaktorů s předsedou strany ve formě "Karantény" či pořadu "Dva na jednoho" v rozhlase.
Možné námitky a stanovisko DEU k nim:
a) Finanční náročnost diskusí oproti odvysílání předaných spotů
Domníváme se, že koncesionář tyto náklady unese, zvláště když musí nést náklady např. obnovené premiéry socialistického seriálu "Rozpaky Svatopluka Kuřátka".
b) Neuhlídání rovnoměrného rozdělení časů moderátorem pořadu
Jsme toho názoru, že v situaci, kdy je celý rok prokazatelně přístup jednotlivých politických stran do sdělovacích prostředků naprosto nevyvážený by bylo směšné se dohadovat, zde někdo měl o minutu déle než ten druhý (v průběhu roku mají vyvolení o hodiny déle než ti druzí - Debata, Aréna, Karanténa). Proto rádi přijmeme riziko, že čas nebude přesný na vteřiny, cenou za to bude pro voliče mnohem přitažlivější forma prezentace, než jsou spoty.
Navíc volební zákon je formulován tak, že přesné dodržování časů není přímo soudně vymahatelné. Případný soudní spor by jistě trval déle než celé volební období a jeho výsledkem by stejně nemohlo být nic jiného, než konstatování, že byl porušen zákon. Opět zde totiž chybí jakékoliv jasně definované sankce, jak je to bohužel u naší legislativy zvykem.
Bude jistě zajímavé na zítřejší schůzce sledovat, kdo bude mít zájem na alespoň trochu přitažlivé prezentaci a kdo bude naopak usilovat o nudné přehrávání spotů, které voličovi nic neřeknou a tudíž nezasáhnou do současného rozložení "sil".
