Promarněná příležitost pro snášenlivost
(Vyšlo také v deníku Slovo v sobotu 4. dubna 1998) Ve čtvrtek odmítla Poslanecká sněmovna České republiky hned v prvním čtení zákon, který by býval učinil Českou republiku jednou z nejtolerantnějších a nejdemokratičtějších zemí na naší planetě. Šlo o návrh poslanců Zuzky Rujbrové, Jany Gavlasové a Jaroslava Zvěřiny na vydání zákona o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví.
Kdyby býval tento zákon přijat, Česká republika by se od začátku příštího roku připojila k elitní skupině nejsnášenlivějších zemí na světě: Uznala by totiž právně vztah lidí téhož pohlaví a zlikvidovala by diskriminaci na základě sexuální orientace. Tato malá skupina zemí dosud zahrnuje jen Dánsko, Norsko, Švédsko, Island, Holandsko, Maďarsko a americký stát Havajské ostrovy.
Na rozdíl od situace v mnoha zemích (včetně některých částí USA) vztah mezi homosexuály je v České republice legální. Homosexuální dvojice však nemohou oficiálně registrovat své partnerství u českých úřadů, tak, jak to mohou učinit heterosexuální dvojice prostřednictvím manželství. Zákon, o němž se jednalo v českém parlamentě, by býval umožnil homosexuálům prostřednictvím trvalých, registrovaných vztahů získat tatáž práva, jako heterosexuální občané, s výjimkou práva adoptovat děti.
I když projednávaný zákon bohužel vyloučil toto jedno klíčové právo, přesto to byl tolerantní a morální dokument, který by měli občané České republiky podpořit. Člověk nemusí být homosexuál na to, aby podporoval práva pro homosexuály. Je to otázka lidských práv.
Samozřejmě některé hlasy z katolické církve (například mluvčí České biskupské konference Daniel Herman) protestovaly, že je homosexualita "abnormální" a neměla by být právě uznána. Většina lidí však je toho názoru, že do sexuálních preferencí souhlasících dospělých není nikomu, než osobám, jichž se ten vztah přímo týká. Kromě toho, rád se vsadím, že je homosexualita o hodně míň "abnormální" než celibát, který prý dodržují kněží a biskupové.Nesnášenlivost několika biskupů neměla ohrozit tento dobrý zákon.
Zásada, na níž byl založen tento návrh zákona, totiž zní, že by neměl žádný občan trpět diskriminací od svého státu jen na základě své sexuální orientace. Taková diskriminace je stejně tak pošetilá a nesnášenlivá jako diskriminace na základě rasy či pohlaví. Všichni lidé by měli uznat, že oficiální vylučován jednotlivců v důsledku jejich osobních vlastností nebo příslušností ke skupině je chybné a ohrožuje to společenskou soudržnost. Rád bych zdůraznil, že stabilní, trvalé vztahy všech druhů mezi dvojicemi jsou ve prospěch společnosti a právní systém by je měl podporovat a chránit.
Je ostudou jiných zemí (včetně Velké Británie) že takové právní uznání trvalých homosexuálních vztahů neexistuje ve světě všeobecně. Bývalo by Českou republiku velkou ctí, kdyby v této oblasti předčila tyto země a kdyby vstoupila do exkluzívní skupiny nejtolerantnějších zemí. Na takové zákony na ochranu lidských práv mohli být občané České republiky hrdi.
Tento zákon, který kupodivu společně podpořili poslanci z KSČM, ČSSD a ODS, byl odmítnut už při prvním čtení. Možné vítězství nesnášenlivosti bylo uškrceno hned při narození. Ze 161 poslanců přítomných při hlasování ho 83 odmítlo a 57 ho podpořilo. Je deprimující, že dvacet procent volených zástupců občanů se ani neobtěžovalo dostavit se do práce a hlasovat pro tento důležitý zákon. Občané by měli požadovat vysvětlení, kde ti poslanci byli, když se o tomto zákonu hlasovalo.
Tolerantní zákon o homosexuálních dvojicích zlikvidovala koalice všech republikánských poslanců a většiny přítomných poslanců za ODS, ODA a KDU-ČSL. Nesou odpovědnost za to, že vyčlenili Českou republiku ze skupiny nejtolerantnějších zemí.
