Čechoameričané nepatří pouze do učebnic dějepisu

Zemské noviny, 23. března 1998, str. 6

Pavel Jegl

Usporadane vztahy s krajany jsou zahranicni politice zeme obvykle ku prospechu. K takovemu poznani dospela rovnez vyznamna cast ceske politicke reprezentace. Bohuzel se znacnym zpozdenim.

Cesti politici vesmes prozreli az loni na podzim, v dobe, kdy se na opacne strane severniho Atlantiku - ve washingtonskem Kapitolu - zacali senatori zabyvat rozsirenim NATO. Teprve tehdy si uvedomili, jak uzitecnou sluzbu pro svou puvodni vlast mohou vykonat Cechoamericane, a zacali brat jejich stesky vazne.

V Americe, kde patri k politickemu bontonu, ze senatori nenechaji zadny dopis ze sveho volebniho obvodu spadnout pod stul, muze krajanska lobby pri politickem rozhodovani sehrat dulezitou ulohu. Je proto neprozretelne nazory a pozadavky krajanu opomijet.

Polistopadove vlady a parlamenty, do nichz Cechoamericane vkladali znacne nadeje, o ne neprojevovaly temer zadny zajem. Nezmohly se ani na vstricne gesto, ktere by jim umoznilo zucastnit se politickeho deni v jejich rodne zemi.

Dvoji obcanstvi a volebni pravo zustava krajanum za velkou louzi dodnes zapovezeno. Bohuzel Cechoamericanum by se jim dostalo znameni, ze se k nim jejich stara vlast neobratila zady.

Jednalo by se nejen o zadouci moralni pocin, ale take o krok prospesny ceskemu statu. A nejen, pokud jde o podporu zacleneni zeme do Severoatlanticke aliance.

Byt dvoji obcanstvi nekdy muze vyvolat spory o zachazeni s jednotlivci, zpravidla plati, ze lide, kteri je maji, pomahaji rozsirovat zahranicni obchod, investice i dalsi zahranicni vymenu a prispivaji k dobremu ovzdusi v mezinarodnich vztazich.

Cesi, opoustejici vlast a hledajici utociste ve svobodnem svete, k historii ceskeho statu neodmyslitelne patri.

Je na miste dat jim prilezitost, aby se mohli podilet take na jeho budoucnosti. Jejich misto neni jen v ucebnicich dejepisu.

Pavel Jegl