K aktuální české politické scéně: Skandál kolem ČSSD ukazuje na její nestabilitu
Co se týče skandálu kolem ČSSD, tak se opravdu nejspíš jedná o předvolební provokaci, i když je fakt, že vrcholní představitelé ČSSD s podnikatelskými kruhy (nebo snad podvodnickými?) koketovali. To je ale v politice přirozené, neboť strana za sebou potřebuje mít nejen voliče, ale i peníze. A ty mají jedině podnikatelé. (O čem pak ta demokracie vlastně je?) Jak ale mohla vůbec provokace - "socdemgate" - vzniknout?
Sociální demokracie je uvnitř velice nestabilní a v jádru samotné strany probíhá boj o moc a převahu - a to nejen na nejvyšší úrovni. Buzková se sice může tvářit, že se drží kormidlo strany jednotně, ale úplná pravda to nebude. Gross i Buzková jsou velice ambiciózní a podle průzkumů i oblíbenější mezi lidmi než Zeman. Důvod pro jeho odsunutí by tu byl. Nakonec se už po jeho odvolání uvnitř strany ozývají hlasy.
Tento skandál našel živnou půdu v tak přirozené člověčí vlastnosti - v touze po moci a v boji o koryta. A ten v ČSSD probíhá.
Stačí sledovat chování ČSSD ve zdravotnictví. Stínový ministr Ivan David říká, že se do zdravotnictví nemohou přidávat peníze navíc, protože jich je dost a musí se jen lépe, průhledně hospodařit. (Pozor, já ho nehájím a myslím, že kdyby usedl do křesla ministra, tak se mu pořádně zapotí zadnice, protože častokrát, například na tiskovkách postupoval naivně. Například komentoval něco, co pouze slyšel v rádiu a neověřil si to. Pak z toho byla zbytečná hloupost a novináři měli z něho legraci).Takže David říká, že je hloupost zvyšovat pojištění a zavádět spoluúčast.
Jenomože do toho vstoupil jeho stranický kolega (a jinak vnitrostranický rival) Špidala. Ten naznačil, že by se zdravotní pojištění zvýšit asi mělo. A do toho prohodil Zmen, že pouze dočasně. Jak se ukázalo, myslel tím někdy do roku 2000 a více, tedy do doby, kdy soc. dem plánuje stabilizaci resortu.
Prostě jeden stranický kolega brojí proti druhému, každý hraje na svoji strunu, nekomunikují spolu. Lidé v soc. dem cítí vůni blížící se moci, a tak není divu, že se začínají prát mezi sebou.
Sociální demokracii rostou preference, i kdyby nehnula prstem. Konkurenti se prostě odvařili a se zdá, že není mnoho variant na výběr u volebních uren. A tak se ČSSD ocitá na scéně, v palbě "reflektorů". Mnohým pijavicím, které dosud ČR beztrestně vycucávají, také začíná být nevolno z hrozící, skutečné demokracie. Už se mluví "o čistých rukách" o tom, že média, především ta veřejnoprávní, musí jít více do hloubky a více do střetů. Ze soc. dem jde mnohým strach a tak čekají na příležitost, jak jí pusit žilou.
ČSSD by si proto honem mněla udělat pořádek v tom, jak platí daně, v tom, jak vypadá její účetnictví, i v tom, kdo v ní má funkce, jak je odborně fundovaný. Podraz či neschopnost jediného funkcionáře, diskredituje stranu.
Vždyť už soc. dem. měla problémy s daněmi, dobrou reklamu ji neudělal ani opilý senátor Kavan, jenž autem zbořil pár aut před Parlamentem a odmítl se podrobit dechové zkoušce.
Pokud nenajde soc. dem vnitřní stabilitu a nepůjde do voleb čistá další skandál už nezvládne.
Je třeba totiž připomenout, že například o Buzkové kolují uvnitř strany řeči, že dodnes není schopná doložit, kam se poděly peníze z jakési nadace, že její rodina má velice blízko k velkým průmyslovým podnikům apod. To vše může narůst do velkých skandálů, i když to mohou být provokace.
Je totiž úplně samozřejmé, že podnikatelé a finančníci koketují s politickou stranu, která se nejspíše brzy stane vládní - je jasné, že politici se mohou velice rychle ocitnout v závěsu průmyslníků nebo vyděračů.
ČSSD by velice důsledně měla studovat historii ODS - ta se úplně rozklížila, protože "soudruzi" přestali soudružsky držet při sobě.
ODS pro smích nebo pláč?
- Vlastní ODS je dneska legrační. Kritizuje úplně všechno. Klaus třeba řekl, že jsou deregulace nesociální a že ministr Kühnl podlehá lobistickým tlakům energetických monopolů. Dále prohlásil, že předsedu Fondu národního majetku by neodvolal (jako soc.dem.), ale rovnou zrušil FNM jako celek, protože už jako premiér byl s ním nespokojen. V pátek zase ODS kritizovala výběrová řízení na nemocnice.
Prostě Vašku, ty náš modrý ptáčku, já tě nepoznávám, jak jsi kritický a najednou správně opoziční. O nespokojenosti nad FNM za tvého kralování jsi moc hlasitě nemluvil, deregulace jsi přeci chtěl ty sám a výběrová řízení připravil tvůj hasič požárů Stráský - přeci podle všech regulí, jak říkal. Budeš dobrá opoziční síla Vašku, vždyť který opoziční politik má takové zkušenosti z vládnutí. Ty prostě víš, jak na to, jenom pozor, aby se z tebe nestal příliš velký levičák!
Recept na oblíbenost
Premiér Tošovský je nejoblíbenější politik země. Malá exkurze, jak toho na čas dosáhnout: Moc se neobjevovat na veřejnosti a neprojevovat se. Občas se pouze s kamennou tváří mihnout před kamerami, a říkat toho co nejméně. Image pracovitého a poctivého premiéra je na světě.
Není divu, že Tošovský je podle bleskových průzkumů oblíbený. Vždyť už jako guvernér ČNB čelil statečně Klausovi, řekne si občan. K tomu je dobrá připomínka Jana Čulíka: a kdo uděloval licence nedůvěryhodným bankám, jejichž krach nás stojí 200 miliard Kč?
Na tiskové konference vlády zásadně premiér Tošovský nechodí, na to má mluvčího Mlynáře, jenž mlží až hanba. Klaus se mnohdy do věcí zamotal, protože i přes svou aroganci šel před novináře. Tošovský nikoliv, ten se nezamotá, protože pilně pracuje jako myška ve své jamce.
Pozor, taková popularita nemá věčného trvání.
Mlynář zapomíná na slib
A zásadní připomínka k Mlynářovi. Sliboval, že zpřístupní informace veřejného charakteru. Děje se tak v návrhu zákona nedostatečně. Slib je plněn částečně. Rozpočtové a příspěvkové organizace (jako třeba školy a nemocnice) budou moci nadále utajovat informace o svém hospodaření. Veřejná kontrola stále klouže do ztracena!! Přitom zde už zmizely právě v důsledku chabé kontroly miliardy korun!
