Zeman si vybral nepřítele a sjednotil proti sobě pravici
To, co se konvenčně považuje za pravé křídlo politického spektra, je v České republice trpce rozhádáno, a tak by měli čeští sociální demokraté oslavovat. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že mají sociální demokraté daleko větší podporu než jakákoliv jiná strana a většina České republiky už rezignovaně přijímá možnost, že bude po červnových volbách utvořena vláda, kterou povede ČSSD. Posledních čtrnáct dní však ukázalo, že čeští sociální demokraté nevědí, co si mají počít s tak velkým náskokem preferencí, a také si nevědí rady, co dělat, když nemají jasně definovaného oponenta.
Nejprve nám byly naservírovány absurdní konspirační teorie Stanislava Grosse, který se velmi nepřesvědčivě pokusil varovat svět, že prý bylo rozštěpení ODS a vznik a vzestup Unie svobody jen "velké divadlo". Myslím, že nikdo tomuto nesmyslu neuvěřil.
A teď tvrdí šéf strany Zeman, že nový skandál, týkající se financování ČSSD, není nic jiného než chytré spiknutí, které zorganizovala Unie svobody. Koncem minulého týdne Zeman konstatoval, že prý vedoucí představitel Unie svobody Jan Ruml musel mít přístup k materiálům, kompromitujícím ČSSD, protože byl na ministerstvu vnitra po dlouhá léta šéfem špiónů a agentů. Zeman také zdůraznil, že je nynější skandál v zájmu Unie svobody.
Tak to takhle tedy asi bude? Věc byla prokázána?
Vůbec ne. Nikdo nezveřejnil žádnou dokumentaci, z níž by vyplynulo, že v pozadí nynějšího skandálu je Jan Ruml. Zeman jen spekuluje. Neposkytl žádné pevné důkazy. Čtenář si zajisté vzpomene, že toto není poprvé, co Zeman podezřívá ministerstvo vnitra Jana Rumla z činnosti zaměřené proti sociální demokracii. Neexistují však žádné důkazy, a tak je to jen další divoká konspirační teorie.
Avšak i když Zeman už nepřesvědčí českého voliče, že se celý svět spiknul proti ČSSD, jak se to dařilo Grossovi, tato nejnovější obvinění poslouží účelu, který Zeman neměl v úmyslu, když obvinění pronesl. Jeho výroky totiž zvětší vliv sil, zaměřených proti Zemanově straně, a povedou k určitému sjednocení české pravice.
Obyčejně, vede-li určitá strana před volbami v průzkumech veřejného mínění, je strategií strany způsobit, aby političtí oponenti vypadali rozhádaní a zmatení. Když neustále zdůrazňujete, že máte mnoho oponentů, posíláte tím voliče, kteří chtějí hlasovat proti vám, do mnoha různých směrů. Zeman ale právě udělal opačnou věc.
Tím, že obvinil Unii svobody, že se prý proti ČSSD spikla, Zeman jasně a veřejně identifikoval svého hlavního nepřítele. Byl to velmi pošetilý politický tah, protože dal voličům najevo: právě proti tomuto nepříteli bojujeme, tohoto nepřítele se opravdu bojíme. Z tohoto tahu se voliči dovědí, že nejvážnějším Zemanovým soupeřem je Jan Ruml. To soustředí voličské hlasy, které jsou proti ČSSD, do jedné strany, Unie svobody.
Pravice byla rozdělena na tři nebo čtyři trpce rozhádané strany. ČSSD mohla nonšalantně vplynout do voleb a lehce vyhrát. Nyní, vedle skandálu, který sám ČSSD uškodí, udělal Zeman pro sjednocení pravice daleko více, než kolik se podařilo samotné pravici, která se o to snaží už dlouhé měsíce.
Možná toto ukazuje, že sociálně demokratická strana trpí všeobecnou politickou nekompetentností, která bude i nadále ochromovat úspěch této strany. Myslím si ale také, že je to charakteristický rys strany, která je v opozici už příliš dlouho. Je-li nějaká strana léta v opozici, konspirační teorie se zdají reálné. Když je strana dlouhá léta v opozici, vyvolává to v ní zmatek, stane-li se najednou první. Bez jasně definovaného nepřítele nevědí předáci ČSSD pořádně, co mají dělat, a tak pomáhají ho vytvořit.
Občané České republiky by měli doufat, že Československá sociálně demokracie začne být alespoň trochu víc světa znalá, jestliže vyhraje nadcházející všeobecné volby.
