Vstoupí středoevropské země do EU jen jako druhořadí členové?
Blíží se zahájení rozhovorů o vstupu zemí ze středovýchodní Evropy do Evropské unie. Je deprimující, že se někteří politikové EU snaží nyní rozmělnit definici členství Evropské unie pro nově příchozí státy. Vláda České republiky by si toho měla velmi energicky povšimnout.
25. února 1998 konstatoval německý velvyslanec u Evropské unie Dietrich von Kyaw, že je prý "nemyslitelné", aby měli polští občané okamžitě po vstupu Polska do Evropské unie přístup na západoevropské trhy práce. Zakázat jim to by však bylo v přímém rozporu se zákonem o jednotné Evropě (Single European Act) z roku 1987, který zavazuje členské země Evropské unie, aby přijaly volný pohyb zboží, služeb, kapitálu i pracovních sil.
Výrok Dietricha von Kyawa je dosud snad nejjasnějším signálem, že Brusel zamýšlí udržet Evropu rozdělenou na prvořadé a druhořadé členské země. Není obtížné předpovědět, že v takové Evropské unii by byla Česká republika druhořadým a nikoliv plnoprávným členem: jinými slovy, byla by až na konci fronty.
Reakce z Varšavy na toto von Kyawovo prohlášení byla rychlá a pevná. Polské ministerstvo práce oznámilo hned druhý den, že Polsko "bude požadovat zásadu volného pohybu pracovních sil" okamžitě, jakmile vstoupí do Evropské unie, a že tento postoj bude Polsko zastávat na rozhovorech o vstupu do EU, které budou zahájeny koncem března. Von Kyawovy výroky Polsko stoprocentně odmítlo.
Německo trpí dvanáctiprocentní nezaměstnaností,a tak zjevně hovořil německý velvyslanec u EU především k domácímu německému publiku. Avšak z výroků, které přicházejí poslední dobou z Bruselu, je jasné, že druhořadé členství pro středoevropské země je stále více pravděpodobné.
Nedávné představy o budoucnosti Evropské unie zahrnují výroky jako "variabilní geometrie", "mnohovrstevnatá Evropa" a "Evropa různě rychlých jízdních pruhů". Všecko to ukazuje na jednu prostou věc: různý druh členství Evropské unie. Různé eufemismy pro tuto skutečnost by neměly zamlžit tuto zcela základní otázku.
Vláda České republiky by měla jednat v těsném spojenectví s vládami Polska, Maďarska a ostatním potenciálních členů EU. Všichni dohromady by měli energicky hájit zásadu stejného a rovného členství pro všechny země. Musejí trvat na to, že plné členství EU je jediným praktickým cílem. Konec konců, přece by vůbec nemělo cenu vstoupit do nějakého klubu, pokud by z toho pro vstupující zemi plynuly jen povinnosti a nikoliv práva. Země, usilující o vstup do Evropské unie, by toto měly dát koordinovaně a společně Bruselu velmi jasně najevo.
Nejzávažnějším úkolem pro české ministerstvo zahraničních věcí není pouze dostat ČR do Evropské unie, ale zajistit, že bude mít Česká republika skutečně právo vstoupit do skutečné Evropské unie a ne jen do jakéhosi čekacího předpokoje s druhořadým členským statutem.
