Objevili američtí vědci nesmrtelnost?

Letos v lednu zveřejnili američtí vědci pozoruhodný vědecký objev. V novinách se začaly objevovat titulky jako "Vědci objevili tajemství nesmrtelnosti". Redakci ctihodného amerického vědeckého časopisu zahrnovat dotazy burzovní makléři a investoři. Objev je majetkem vědců texaské firmy Geron a University of Texas. V jeho důsledku radikálně stoupla hodnota akcií firmy Geron na americké burze. Dokázali by opravdu Američané potenciálně prodloužit délku lidského života?

16. ledna 1998 potvrdil v článku v časopise Science vědecký tým z University of Texas a z firmy Geron to, co vědci už více než deset let více méně předpokládali.

Některé buňky v lidském těle (tzv. "zárodečné buňky", které se účastní rozmnožování, a také rakovinné buňky) jsou "nesmrtelné": mají schopnost dělit se donekonečna. Jiné mají jen omezenou existenci: po určitém počtu dělení odumřou. Co určuje, jak dlouho budou tyto buňky žít?

Každá z těchto buněk má vlastní vnitřní hodiny, časovač, který kontroluje, kolik dělení buněk už proběhlo. Lidská kyselina dezoxiribonukleová (DNA) obsahuje asi 100 000 genů - ty určují fyzické a psychické vlastnosti lidského jedince. Tyto informace jsou organizovány v takzvaných chromozomech. Každou dvojici chromozomů ukončují molekulární struktury, zvané "telomery". Telomery bývají přirovnávány k zpevněným násadcům na koncích tkaniček od bot, zabraňujících, aby se tkaničky roztřepily.

Telomery fungují jako hodiny lidského života. V důsledku dělení buněk se zkracují. Když telomery úplně zmizí, buňka se už nedokáže dělit a odumře.

Ale, jak jsme uvedli, některé buňky jsou schopny žít navždy: zárodečné buňky a rakovinné buňky. Takže se biologové začali ptát: co mají společného tyto dva druhy buněk, že se dokáží dělit donekonečna?

Zjistilo se, že v nich existuje enzym, zvaný telomeráza. Způsobuje však tento enzym nesmrtelnost buněk?

Američtí vědci na univerzitě v Texasu věděli, že enzym telomeráza obnovuje telomery v mladých buňkách, avšak že ve starých buňkách tento enzym chybí. Tak umístili geny, produkující telomerázu do starých lidských buněk, pěstovaných ve zkumavkách. Ukázalo se, že buňky pokračovaly v dělení ještě dlouho poté, co by normálně měly dávno odumřít. A pod mikroskopem prý vypadaly tyto buňky biochemicky "mladé".

Pozorovatelé se domnívají, že nový objev bude mít největší význam pro boj proti rakovině. V rakovinových buňkách je totiž enzym telomeráza neustále aktivní. Právě proto se rakovinové buňky vymykají procesu stárnutí a nezvládnutelně se rozmnožují. Pokud by se vědcům podařilo zastavit působení telomerázy v rakovinných buňkách, mělo by tím být možné zarazit růst rakovinových nádorů.

Nového objevu by tedy zřejmě mohlo být využito dvěma způsoby. Zastavte působení telomerázy v rakovinových buňkách a zamezíte šíření rakoviny. Včleňte enzym telomerázu do buněk, jejichž telomery se zkracují a které jsou smrtelné, a prodloužíte jejich schopnost dělit se donekonečna.

Někteří vědci ale namítají, že prodloužená schopnost buněk rozmnožovat se včleněním genů, produkujících telomerázu, nutně neznamená, že buňky omládly. Například v buňkách lidského mozku se telomery nezkracují, přesto mozek stárne, namítají tito odborníci.

A dále - není jasné, zda by se včleněním genů produkujících telomerázu do stárnoucích buněk, v nichž se dosud nevyskytovala, nebylo lidské tělo vystaveno zvýšené hrozbě rakoviny.

Kromě toho, k  radikálnímu prodloužení života asi těžko dojde, protože lidé kstáru trpí celou řadou nejrůznějších chorob. K prodlužování života nyní dochází především v důsledku úspěšných zásahů proti těmto chrobám, dále v důsledku změn v životním stylu a ve výživě. Lékaři usilovně bojují proti kardiovaskulárním chorobám, proti rakovinám, proti osteoporóze, artritidě, Alzheimerově chorobě a proti dalším neurodegenerativním nemocem.

Lidský věk se začal výrazněji prodlužovat v devatenáctém století, kdy byly ve městech vybudovány stoky a vodovody s čistou pitnou vodou a do domácností byly zavedeny zásady hygieny. Před dvěma sty lety zahájil Jenner očkovací revoluci, která se nyní šíří i do nejchudších zemí světa. Světová zdravotnická organizace si přeje, aby byly do konce století očkovány proti šesti nejzákeřnějším dětským nemocemi všechny děti světa.

Před padesáti lety byla objevena antibiotika. To znamenalo, že lékaři byli najednou schopni vyléčit septicémii, zápal plic, tuberkulózu a další dříve smrtelné nemoce. Lidé začali nově chápat význam vitamínů, a tak se vydala nauka o výživě novými směry. Došlo k pochopení vztahů mezi alkoholem, kouřením, přejídáním se a výskytem nemocí.

Zároveň se začala bouřlivě rozvíjet genetika. Existují stovky dědičných nemocí, avšak velké nynější mezinárodní úsilí zmapovat všech 100 000 genů, které vytvářejí člověka, vedlo k  velmi významnému zjištění: geny, které dědíme od rodičů, jejich součinnost s vlivem prostředí, určují, kdy a na co zemřeme. Tyto informace budou ovšem asi vždycky jen přibližné.

Britští odborníci na výzkum rakoviny sdělili nedávno britské vládě, že vzniká nová generace léků proti rakovině a že do roku 2020 bude možno skoro každý rakovinový nádor buď zvládnout anebo úplně vyléčit specializovanou léčbou, "šitou" na jeho míru.

Ukázalo se, že na délku života má velký vliv to, co jíme: olivový olej, brokolice, čerstvé ovoce a zelenina a červené víno je pro nás dobré, mastná a smažená jídla vedou naopak k smrti. Nedávno bylo zjištěno, že krmí-li se krysy nízkokalorickou výživou, takže mají pořád hlad, délka jejich života se prodlouží téměř o třetinu. Platí to nejen pro krysy, ale i pro červy, mušky a ryby.

Jiní vědci našli v některých potravinách látky, prodlužující dlouhověkost. Tak látka, která se vyskytuje na povrchu hroznů a v zelenině, jako je brokolice, obsahuje chemikálie, působící proti srdečním chorobám a proti rakovině. Proto prý si zachovávají lidé, kteří s mírou pijí červené víno, dobré zdraví. Největší tajemství se ovšem skrývá v samotném zakódování kyseliny dezoxiribonukleové (DNA). Vědci usuzují, že nejnovější zjištění texaských výzkumníků jsou správná.