úterý 20. ledna

O B S A H

Věda:

  • Objevili Američané lidskou nesmrtelnost? CO JE NOVÉHO V ČR:
  • STRUČNÝ PŘEHLED AKTUÁLNÍCH ZPRÁV Z ČESKÉ REPUBLIKY Česká politika:
  • Rektální horolezci nyní nadávají Klausovi, situace se však nezměnila (Ladislav Nedbal) Česká politika a občanská společnost:
  • "Čulík je jak Miloš Zeman" - výrok, který leccos osvětluje (JČ) Velká Británie a občanská aktivita:
  • Robert Andrews: "Státní pohřeb" pro nejpodivnějšího aktivistu v britském parlamentu Češi v Americe:
  • Otevřený dopis několika organizací Václavu Havlovi: vraťte Čechúm v Americe české občanství!
  • Dopis českého Senátu "krajanům" (Robert Smolík)
  • Přijďte v pátek do Curychu na shromáždění Čechů pro znovuzískání českého občanství! (Jiřina Fuchsová)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy - příspěvek do diskuse

    Vratislav Kuska

    Jen neomylný člověk si může dovolit číst jen ty publikace, s jejichž obsahem zcela souhlasí.


    Komentář kritika Britských listů:

    "Je nemožné, aby se někdo tolik lišil od našich názorů a měl přitom pravdu."

    (Obávám se, že to ten člověk myslí vážně.) V.K.


    Upozornění:

  • K předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • Zajímavou stránku Lži politiků má Viktor Vereš.

    Objevili američtí vědci nesmrtelnost?

    Letos v lednu zveřejnili američtí vědci pozoruhodný vědecký objev. V novinách se začaly objevovat titulky jako "Vědci objevili tajemství nesmrtelnosti". Redakci ctihodného amerického vědeckého časopisu zahrnovat dotazy burzovní makléři a investoři. Objev je majetkem vědců texaské firmy Geron a University of Texas. V jeho důsledku radikálně stoupla hodnota akcií firmy Geron na americké burze. Dokázali by opravdu Američané potenciálně prodloužit délku lidského života?

    16. ledna 1998 potvrdil v článku v časopise Science vědecký tým z University of Texas a z firmy Geron to, co vědci už více než deset let více méně předpokládali.

    Některé buňky v lidském těle (tzv. "zárodečné buňky", které se účastní rozmnožování, a také rakovinné buňky) jsou "nesmrtelné": mají schopnost dělit se donekonečna. Jiné mají jen omezenou existenci: po určitém počtu dělení odumřou. Co určuje, jak dlouho budou tyto buňky žít?

    Každá z těchto buněk má vlastní vnitřní hodiny, časovač, který kontroluje, kolik dělení buněk už proběhlo. Lidská kyselina dezoxiribonukleová (DNA) obsahuje asi 100 000 genů - ty určují fyzické a psychické vlastnosti lidského jedince. Tyto informace jsou organizovány v takzvaných chromozomech. Každou dvojici chromozomů ukončují molekulární struktury, zvané "telomery". Telomery bývají přirovnávány k zpevněným násadcům na koncích tkaniček od bot, zabraňujících, aby se tkaničky roztřepily.

    Telomery fungují jako hodiny lidského života. V důsledku dělení buněk se zkracují. Když telomery úplně zmizí, buňka se už nedokáže dělit a odumře.

    Ale, jak jsme uvedli, některé buňky jsou schopny žít navždy: zárodečné buňky a rakovinné buňky. Takže se biologové začali ptát: co mají společného tyto dva druhy buněk, že se dokáží dělit donekonečna?

    Zjistilo se, že v nich existuje enzym, zvaný telomeráza. Způsobuje však tento enzym nesmrtelnost buněk?

    Američtí vědci na univerzitě v Texasu věděli, že enzym telomeráza obnovuje telomery v mladých buňkách, avšak že ve starých buňkách tento enzym chybí. Tak umístili geny, produkující telomerázu do starých lidských buněk, pěstovaných ve zkumavkách. Ukázalo se, že buňky pokračovaly v dělení ještě dlouho poté, co by normálně měly dávno odumřít. A pod mikroskopem prý vypadaly tyto buňky biochemicky "mladé".

    Pozorovatelé se domnívají, že nový objev bude mít největší význam pro boj proti rakovině. V rakovinových buňkách je totiž enzym telomeráza neustále aktivní. Právě proto se rakovinové buňky vymykají procesu stárnutí a nezvládnutelně se rozmnožují. Pokud by se vědcům podařilo zastavit působení telomerázy v rakovinných buňkách, mělo by tím být možné zarazit růst rakovinových nádorů.

    Nového objevu by tedy zřejmě mohlo být využito dvěma způsoby. Zastavte působení telomerázy v rakovinových buňkách a zamezíte šíření rakoviny. Včleňte enzym telomerázu do buněk, jejichž telomery se zkracují a které jsou smrtelné, a prodloužíte jejich schopnost dělit se donekonečna.

    Někteří vědci ale namítají, že prodloužená schopnost buněk rozmnožovat se včleněním genů, produkujících telomerázu, nutně neznamená, že buňky omládly. Například v buňkách lidského mozku se telomery nezkracují, přesto mozek stárne, namítají tito odborníci.

    A dále - není jasné, zda by se včleněním genů produkujících telomerázu do stárnoucích buněk, v nichž se dosud nevyskytovala, nebylo lidské tělo vystaveno zvýšené hrozbě rakoviny.

    Kromě toho, k  radikálnímu prodloužení života asi těžko dojde, protože lidé kstáru trpí celou řadou nejrůznějších chorob. K prodlužování života nyní dochází především v důsledku úspěšných zásahů proti těmto chrobám, dále v důsledku změn v životním stylu a ve výživě. Lékaři usilovně bojují proti kardiovaskulárním chorobám, proti rakovinám, proti osteoporóze, artritidě, Alzheimerově chorobě a proti dalším neurodegenerativním nemocem.

    Lidský věk se začal výrazněji prodlužovat v devatenáctém století, kdy byly ve městech vybudovány stoky a vodovody s čistou pitnou vodou a do domácností byly zavedeny zásady hygieny. Před dvěma sty lety zahájil Jenner očkovací revoluci, která se nyní šíří i do nejchudších zemí světa. Světová zdravotnická organizace si přeje, aby byly do konce století očkovány proti šesti nejzákeřnějším dětským nemocemi všechny děti světa.

    Před padesáti lety byla objevena antibiotika. To znamenalo, že lékaři byli najednou schopni vyléčit septicémii, zápal plic, tuberkulózu a další dříve smrtelné nemoce. Lidé začali nově chápat význam vitamínů, a tak se vydala nauka o výživě novými směry. Došlo k pochopení vztahů mezi alkoholem, kouřením, přejídáním se a výskytem nemocí.

    Zároveň se začala bouřlivě rozvíjet genetika. Existují stovky dědičných nemocí, avšak velké nynější mezinárodní úsilí zmapovat všech 100 000 genů, které vytvářejí člověka, vedlo k  velmi významnému zjištění: geny, které dědíme od rodičů, jejich součinnost s vlivem prostředí, určují, kdy a na co zemřeme. Tyto informace budou ovšem asi vždycky jen přibližné.

    Britští odborníci na výzkum rakoviny sdělili nedávno britské vládě, že vzniká nová generace léků proti rakovině a že do roku 2020 bude možno skoro každý rakovinový nádor buď zvládnout anebo úplně vyléčit specializovanou léčbou, "šitou" na jeho míru.

    Ukázalo se, že na délku života má velký vliv to, co jíme: olivový olej, brokolice, čerstvé ovoce a zelenina a červené víno je pro nás dobré, mastná a smažená jídla vedou naopak k smrti. Nedávno bylo zjištěno, že krmí-li se krysy nízkokalorickou výživou, takže mají pořád hlad, délka jejich života se prodlouží téměř o třetinu. Platí to nejen pro krysy, ale i pro červy, mušky a ryby.

    Jiní vědci našli v některých potravinách látky, prodlužující dlouhověkost. Tak látka, která se vyskytuje na povrchu hroznů a v zelenině, jako je brokolice, obsahuje chemikálie, působící proti srdečním chorobám a proti rakovině. Proto prý si zachovávají lidé, kteří s mírou pijí červené víno, dobré zdraví. Největší tajemství se ovšem skrývá v samotném zakódování kyseliny dezoxiribonukleové (DNA). Vědci usuzují, že nejnovější zjištění texaských výzkumníků jsou správná.

    Co je nového v České republice

  • Premiér Tošovský po další nepolodné schůzce šesti parlamentních stran pohrozil předčasnou demisí.Čeští politikové se z krizí pozdního podzimu minulého roku nepoučili. Dále se handrkují o podružnostech. Není jasné, jak má ČR dospět k předčasným volbám. Tošovský požaduje, aby jeho provizorní vláda dostala důvěru za týden. Přestože ji parlament dosud neschválil, a vláda je tedy bez mandátu, Tošovského vláda už pozoruhodně nařizuje různá vládní opatření.

  • V úterý se bude konat volba nového českého prezidenta. Zřejmě zvítězí Václav Havel z tří kandidátů. (Václav Havel, Stanislav Fischer, Václav Sládek.) Sládek je ve vězení a na volbu prezidenta ho nepropustí.

  • Bohdan Dvořák obvinil hlavní kancelář ODS z nespolehlivosti, a hodlá o tom informovat policii. Zpochybnil svůj podpis pod dopisem z 12. ledna, v němž se uvádělo, že v kanceláři ODS už nejsou jiné dokumenty, než ty, které byly předávané policii. Dvořák nyní konstatuje, že si nemůže být jist pravdomluvností pracovníků hlavní kanceláře ODS. Mimo jiné prý na páteční výkonné radě ODS podle Dvořáka někteří její členové přiznali, že v posledních době viděli darovací listiny dvou fiktivních dárců, které stvrzovaly dar ODS ve výši dvakrát 3,75 miliónu korun.Není známo, zda ty listiny ještě existují, stejně ovšem prý nejsou řádným průkazním materiálem.

  • Čeští kritkové označili Vláčilovu Markétu Lazarovou z roku 1967 za nejlepší kdy natočený český film. Na dalších místech skončily Kadárův a Klosův Obchod na korze a Jasného Všichni dobří rodáci. Svěrákův Kolja se dostal na dvaatřicáté místo.

  • Páteční soud s Miroslavem Sládkem ve vazební věznici Pankrác bude neveřejný! Přítomni budou smět být pouze novináři, případně poslanci. Republikánští demonstranti nebudou k soudu vpuštěni. Před věznicí bude demonstrovat také Iniciativa proti rasismu (IPRA). Sládek je souzen pro výroky, které učinil 21. ledna 1997 na shromáždění před Lichtenštejnským palácem, kde Václav Klaus a Helmut Kohl podepisovali Česko-německou deklaraci. "Můžeme litovat jen toho, že jsme Němců ve válce zabili málo," řekl tehdy Sládek. Hrozí mu nyní až dvouleté vězení.


    Zajímavý výrok:

    "Tragédií české občanské pravice je, že nejprve vytvořila a později neustále prohlubovala propast mezi svými ideologickými postuláty a realitou. Všechny hlavní české politické strany se utápějí v bezbřehém ideologizování všech možných témat, ale ve skutečnosti jim jde především o moc."

    Jiří Pehe 20. ledna 1997 v deníku Slovo


    Rektální horolezci nyní nadávají Klausovi, situace se však nezměnila

    Pozdrav ze St. Louis

    Ladislav Nedbal

    Mily pane Culiku,

    Nemam Vam temer co napsat, protoze nerozumim moc ani dnesnim ceskym novinam ani projevum na ruznych internetových Forech. Temer vsichni drivejsi rektalni horolezci ted nadavaji Klausovi a jeho spolecnikum. Nekdo tam dokonce psal, jak ho VSICHNI zklamali atd. Je to stejne emocionalni jako hloupe.

    Pritom Klausovi rozhodne nelze vycitat nekonzistentnost politickych cilu. Od pocatku se netajil s tim, ze zastupuje prevazne zajmy bankovniho sektoru: "penize jsou az na prvnim miste", "rozhoduje rychlost privatizace", "nelze rozeznat ciste a spinave penize" ...

    On JE konzistentni a nemeni se. Zmenili se volici. Bohuzel ta tzv. intelektualni elita mezi novinari i internetovymi spisovateli porad mele o osobnich putkach politiku, o levici a pravici, o zachrane pravicoveho volice a podobnych nesmyslech. Jen zridka se vyskytne zminka o programu a o tom, ci zajmy ti lide zastupuji.

    Me rozhodovani je velmi jednoduche a staci mi precist si noviny jednou za mesic, abych zjistil, ze se nic nemeni. Zadna z pravicovych stran se nehlasi k vede jako k priorite. Prechodna vlada pana Tosovskeho je omezena nejen svym mandatem, ale i tim, ze v jejim cele je dalsi exponent bankovniho sektoru. K vede zaujala stanovisko uz tim, ze ji zaradila do agendy ministerstva skolstvi a za ministra skolstvi vybrala pana, ktery ma problemy i se spisovnou formou sveho rodneho jazyka (jinak ho neznam a snad je to hodny clovek).

    At se mi pan Zeman libi nebo ne, socialni demokracie je jedina alespon trochu prijatelna strana, ktera ma dlouhodoby vyhled zahrnujici vedu jako nastroj, ktery ma prispet k technologickemu rozvoji zeme.

    Takze shrnuto: Muj zajem o ceskou politiku je temer nulovy a proto ji nejsem ani znechucen. Odborne projekty se nam dari. I Vam preji v novem roce hodne uspechu a dobre zdravi.

    Lada Nedbal, t.c. Washington University, St.Louis


    "Čulík je jak Miloš Zeman"

    Lidi v ČR přirovnávají k tomu, co znají, co se vyskytuje kolem nich. Podle jednoho čtenáře, jehož dopis byl zveřejněn v tomto vydání BL, je redaktor Britských listů stejně arogantní jako Václav Klaus, posléze jsem se dověděl z Prahy, že jsem naopak spíše jako Miloš Zeman. Proč? Potřebuje-li Miloš Zeman publicitu, uměle vyvolá skandál. Čulík dělá totéž.

    Týká se to Britských listů z minulé středy čtvrtka, v nichž jsem upozornil, že Ondřej Neff zrušil od 1. ledna 1998 pravidelné tematické upoutávky na Britské listy, které do té doby vycházely v Neviditelném psu, a tím BL odřízl od dosti podstatného počtu čtenářů. Apeloval jsem na veřejnost, pokud má zájem, aby Britské listy vycházely nadále, aby rozšířila mezi lidmi, k nimž mohou BL plodně hovořit, o tomto deníku povědomost.

    Proč se vracím k poznámce, že jsem jako Zeman?

    Jsem přesvědčen, že má tento výrok podstatný význam. Jeho analýza umožňuje porozumění jednomu znepokojujícímu rysu české společnosti.

    Proč se komusi v Praze zdá, že "vyvolávám skandál, jehož účelem má být osobní prospěch"? Znepokojující je pro tohoto pozorovatele, že vystupuju individuálně, jako jednotlivec, a nemám za sebou žádnou instituci.

    V ČR vládne atmosféra nedůvěry. Osm letech po revoluci platí leninský princip, že není důležité, co kdo dělá či co kdo říká, ale proč někdo něco dělá nebo říká. Anglický výraz "benefit of the doubt" - motivy daného člověka neznám, a pokud se mi nedostane důkazů, že jsou špatné, budu předpokládat, že jsou dobré - je v ČR často dost nesrozumitelný.

    S touto atmosférou nedůvěry, kdy všichni automaticky předpokládáme, že lidé kolem nás jsou velmi pravděpodobně sobečtí podvodníci, se logicky pojí nechuť vůči čemukoliv individuálnímu.

    Tuto apriorní nedůvěru posiluje ještě dědictví z komunismu, z první republiky a možná i z dávné, ve Střední Evropě velmi rozšířené, depersonalizované kultury byrokratického Rakouska. Připomíná mi to výstřelky doby za komunismu, kdy byl člověk tak bezvýznamný, že si třeba ani nemohl koupit v malířském obchodě barvy, pokud se neprokázal legitimací Svazu výtvarníků. Bez potvrzení od instituce či organizace, člověče, nejsi ničím. Proto musíš nosit občanský průkaz, bez něho neexistuješ, nejsi člověk.

    Už za  rakouského císaře Františka I. Habsburského, v první polovině devatenáctého století, v době předbřeznové (před revolucí roku 1848) se dávala přednost byrokratickým strukturám před jednotlivcem.

    František I. přednesl roku 1821 profesorům jedné školy (!!) tento projev:

    "Držte se starého, neboť to je dobré a naši předkové se při tom dobře měli: proč ne my? Nyní panují nové ideje, které nemohu schvalovat a nikdy jich neschválím. Vzdalujte se jich a přidržujte se jejich opaku, neboť já nepotřebuji učence, nýbrž dobré občany. Vaším povoláním je vzdělávat mládež k tomu účelu. Kdo mně slouží, musí učit, co nařizuji. Kdo to neumí, nebo přichází ke mně s novými ideami, ten může jít, nebo já jej odstraním."

    Noviny píší především o tom, co řekli politikové, kteří představují úřad.

    Přitom by skutečně měl být středem společenské pozornosti jednotlivec. Objeví-li novinář nějakou křivdu, týkající se osoby, je to modelový případ, varující záležitost. Stane-li se křivda jedné osobě, neexistuje záruka, že by se tatáž křivda nemohla stát mnohokrát znovu, komukoliv jinému v daném společenství. Proto je povinností všech poskytnout křivdám a nedostatkům, týkajících se jednotlivých lidí, co největší publicitu.

    28. listopadu 1997 referovaly Britské listy o případu Jana Lipšanského, bývalého, podle svědectví novinářů, jeho spolupracovníků, dosti efektivního zaměstnance České televize, kterého na podnět šéfa oddělení pro styk s veřejností ČR, dr. Jiřího Moce z televize loni v létě protiprávně vyhodili - nespravedlivě s nám zatočili.

    Totéž se může - soudě podle případu pana Lipšanského - zřejmě stát v České televizi komukoliv. Je to modelový případ, který volá po dalším vyšetřování, v zájmu zlepšení všeobecné situace.

    Jenže šlo o  jednotlivého člověka. Všichni si nad případem umyli ruce. Rada České televize případ odmrštila, aniž by ho řádně vyšetřila. Mediální komise Českého parlamentu se věcí odmítla zabývat. Deník Slovo, kam jsem shrnutí případu poslal, text neotiskl.

    Dokud nepřevládne v české veřejné aréně zájem o jednotlivce, který je základem společnosti, a nezmizí nedůvěra, že to, co je řečeno individuálně, je nelegitimní, země se nepohne z místa.

    (Prosím, přečtěte si k tomu text o Robertu Andrewsovi, petičním bezdomovci v britské Dolní sněmovně (viz OBSAH zde napravo), který není s výše zveřejněným článkem bez určité souvislosti. )

    Jan Čulík


    "Státní pohřeb" pro nejpodivnějšího aktivistu v britském parlamentu

    Život Roberta Andrewse, napsal deník Guardian v minulých dnech, byl svým způsobem eposem soustředěného úsilí. Kdyby ale býval neměl přátele, asi by na něho svět vzpomínal - pokud by na něho vůbec vzpomínal - jen jako na blázna.

    Smůla v Andrewsově životě způsobila, že se stal jedním z řady osamělých, poněkud posedlých občanů, kteří obtěžují úřady snahou prosadit odstranění různých nepříliš známých a možná většinou neodstranitelných křivd.

    Andrews trávil po dobu posledních pětatřiceti let každý den v britské Dolní sněmovně. Zažil osm britských premiérů, nedosáhl však ničeho. Zemřel jako jeden ze sta britských bezdomovců, kteří ukončí svůj život každoročně na londýnských ulicích. Jeho život skončil loni na Boží Hod vánoční na náměstí Piccadilly Circus. Andrewsovi bylo 77 let.

    Přesto však se v lednu dostalo Andrewsovi od členů britského parlamentu nejvyšší pocty. 14. února se na jeho památku konaly zvláštní bohoslužby v jednom z nejkrásnějších kostelů ve středu Londýna, v kostele St. Martin-in-the-Fields.

    Oslavné projevy na počest Roberta Andrewse trvaly o půlhodiny déle, než bylo plánováno. V kostele se totiž utvořila fronta více než padesáti osob, kteří chtěli na Andrewsovu počest promluvit. Projevy na jeho památku byly plné sympatií a často otevřených emocí.

    V kostele na Andrewsovu počest promluvili bývalý předseda Dolní sněmovny Lord Weatherhill, bývalá dlouholetá konzervativní poslankyně, nyní baronka Nicholsonová, poslanci Peter Bottomley, Gwynneth Dunwoody, Michael Alison a další, celá řada nynějších i bývalých zaměstnanců britského parlamentu, pracovníci organizací, kteří rozdávají v londýnských ulicích bezdomovcům polévku, a několik bezdomovců.

    Andrews bojoval v druhé světové válce u Dunkirku, po válce sloužil v britském letectvu jako odborník na elektroniku a až do doby, kdy mu bylo čtyřicet let, žil v předměstském domku s manželkou a třemi dětmi.

    Pak ho v roce 1962 propustili z technického učiliště v Southallu v jižním Londýně. Prý si stěžoval, že v té škole došlo k podvodům při určitých zkouškách. To ho úplně vykolejilo.

    Od té doby začal Andrews využívat svého práva, jaké má v Británii každý občan, sedět denně v ústřední hale Dolní sněmovny a podávat vládě a královně petice, žádající o zrušení nespravedlivého propuštění či o odškodné.

    První britský ministerský předseda, kterého Andrews znal, ho během doby začal zdravit, kdykoliv ho v parlamentě potkal. Lord Weatherhill, předseda britského parlamentu v letech 1983 - 1992, zval Andrewse na sherry. Jedna královnina komorná poznamenala: "Vždycky se velmi těšíme, že dostaneme od pana Andrewse dopis."

    Andrewsovy petice byly vskutku tak graciézní a vzorně vypracované, jaké bylo jeho vystupování. Během let se jeho zájem rozšířil a petice se týkaly britské obranné politiky, sovětské hrozby, a Blízkého východu.

    "Robert mě informoval o Saddámu Husajnovi a věděl daleko více, než jsem věděla já," konstatovala baronka Nicholsonová, která se v poslední době často zasazuje o osud iráckých občanů a Kurdů, utlačovaných Saddámem Husajnem.

    Mimo parlament byl pro Roberta Andrewse život složitější. Jeho soustředěnost a neústupnost vedly k tomu, že se mu rozpadla rodina. Po dobu více než 30 let přespával Robert Andrews u domovních vchodů na londýnské ulici Strand. Odmítl přijmout postel v ubytovně pro bezdomovce, protože se obával, že by to ohrozilo jeho žádost o odškodnění za nespravedlivé propuštění.

    Poslanec Tony Benn o Andrewsovi řekl: "On byl vlastně dost zmatený a dezorientovaný. Jenže to není u lidí, kteří vystupují v parlamentě, zase tak neobvyklé."


    Otevreny dopis presidentu Vaclavu Havlovi: Dejte Cechum v Americe obcanstvi!

    Vazeny pane presidente!

    Se zajmem jsme si precetli Vas novorocni projev. Stejne jako Vy jsme presvedceni, ze demokracie je jediny fungujici spolecensky system a ze by po letech nejhruznejsich experimentu mel byt dusledne uplatnovan v Ceske republice. Skoro deset let se Vasi spolubojovnici proti komunismu v zahranici bezvysledne snazi o navraceni ceskeho obcanstvi, ktere jim bylo odebrano minulym rezimem. Tato diskriminace je zcela ojedinela mezi byvalymi komunistickymi rezimy a netyka se jen male a bezvyznamne skupiny Vasich spoluobcanu.

    Ceska republika se nemuze vyvijet uspesne v duchu demokratickych principu, kdyz nevrati veskera lidska a ustavni prava vsem ceskym rodakum.

    Vazeny pane presidente, umoznete bezodkladne realizaci dvojiho obcanstvi pro 30.000 Cechu zijicich ve Spojenych statech. Ukazte nasim spoluobcanum, byrokratum ve vlasti a svetove verejnosti, ze politika neni jenom veci "tech nahore" a obycejni lide na ni nemaji zadny vliv! Dokazte v praxi naplneni Vasich slov "jak politika plni svuj nejvlastnejsi ukol!"

    Dne 13.ledna 1998, v Chicagu, Los Angeles, New Yorku a Washingtonu D.C.,

    American Czech and Slovak Assoc.

    Czech Society for the Preservation of Human Rights

    Czech and Slovak Service Center

    Signatari Vyzvy 97 presidentu V. Havlovi

    Czech Institute of Los Angeles

    International Movement for Free Czechoslovakia

    Ceske a Slovenske sdruzeni v Kanade

    Dalsi informace Vam muze poskytnout:

    Aja Bufka,

    9903 Santa Monica Blvd.,

    #189, Beverly Hills,

    CA 90212,

    tel/fax (310) 391-1074


    Dopis Senátu "krajanům"

    Robert Smolík

    Vazeny pane Culiku,

    pro Vasi informaci: Dopis ceskeho Senatu "krajanum", o kterem Jirina Fuchsova pise ve svem dopise ceske konzulce. ("Nebylo by mozne podobne oficialni informace mit kdykoli k dispozici pro vsechny Cechy v USA - - bez rozdilu! -- na Vasem zastupitelskem urade?"), je k dispozici na  Internetu jiz od doby, kdy byl otisten v Americkych listech:

    http://www.senat.cz/dopis.htm

    Je ovsem pravda, ze v ceskych sdelovacich prostredcich se pokud vim vubec neobjevil a tak se zda, ze Senat se za nej stydi ci co. Mozna by po jeho zverejneni obliba Senatu mezi xenofobni ceskou verejnosti jeste vice klesla, coz si senatori jiste nepreji. Osobne se domnivam, ze jde pouze o snahu potlacit negativni ceskou lobby v USA pred jednanim o  vstupu CR do NATO v americkem Senatu. Dokud neuvidim konkretni navrh zakona umoznujici dvoji obcanstvi, nicemu v zadnych dopisech neverim.

    S pozdravem,

    R. Smolik


    Přijďte v pátek do Curychu na shromáždění Čechů pro znovuzískání českého občanství!

    Jiřina Fuchsová

    Dne 23. ledna t.r. se bude konat v Curychu shromazdeni ceskych emigrantu za ucasti pi. Moserove, mistopredsedkyne ceskeho senatu a predsedkyne Komise pro "krajany" "v zahranici" spolu s poslancem Milanem Spackem, na nemz bude hovoreno o NAVRACENI CESKEHO OBCANSTVI ceskym emigrantum. Za emigranty budou pritomni Dr. Belcredi, cesky velvyslanec ve Svycarsku, Dr. Z. Bidlo, predseda Svazu cs. spolku ve Svycarsku, zastupci Svetoveho sdruzeni politickych veznu a rada zainteresovanych "krajanu".

    O tomto SHROMAZDENI jsme se dozvedeli NAHODOU a OKLIKOU teprve dnes, 17. ledna 1998.

    ASOCIACI neni znamo, byly-li pozvany take organizace Cechu v zahranici pusobici v USA.

    Protoze na pisemne oznameni vsem clenum Asociace, pridruzenym organizacim Cechu v zahranici a dalsim jednotlivcum jichz se DVOJI OBCANSTVI, RESTITUCE A VOLEBNI PRAVO tykaji JIZ NENI CAS, prosime vsechny, kdo dostanou toto oznameni a mohou se zucastnit, aby tak UCINILI. Misto konani shromazdeni ani hodina nam znamy NEJSOU.

    2) DOPIS NASIM "KRAJANUM" STALE SENATNI KOMISE PRO "KRAJANY" byl uverejnen v plnem zneni v Americkych listech (New York) v prosinci m.r., a dale v HLASU NARODA (Chicago), 10. ledna 1998.

    3) Vcera, dne 16. ledna 1998! DOSLO NA ADRESU ASOCIACE z Prahy sest vytisku brozurky Ministerstva zahranici nazvane INFORMACE PRO "KRAJANY" A  "PRATELE CESKE REPUBLIKY". Jeji cislo je I/97 (slovy: tisic devetset devadesat SEDM.) Z ni se dozvidame o tom, ze :

    "Pocinaje dnem 17. cervna 1997 pusobi pri Senatu Parlamentu Ceske republiky dvanacticlenna Stala komise Senatu pro "krajany zijici v zahranici, jejimz ukolem JE ZAJISTOVANI SPOLUPRACE MEZI CESKOU REPUBLIKOU A CECHY V ZAHRANICI..." atd atd atd.......

    Jsem radi, ze tato zprava v dobach, kdy se nase Zeme dokaze domluvit s kompjutrem na Marsu za dvanact minut, dorazila z Prahy do Los Angeles JIZ Z A JEDEN R O K.....

    4) Znovu musime ZDURAZNIT, ze dosavadni zpusob prazskych oficialnich mist, uradu a instituci informovat vzdy jen NEKOHO, O  NECEM, CATECNE, NEBO VUBEC N E , rozhodne neprispeje ke kyzene SPOLUPRACI mezi "VLASTI" a  "KRAJANY", potazmo pak uz mezi rodnou vlasti a Cechy v zahranici.


    Dekuji touto cestou vsem, kdo si vyseuvedene informace NENECHAJI JEN PRO SEBE CI SVE PRATELE, ale rozdeli se o ne se vsemi dalsimi CECHY V ZAHRANICI. D E K U J E M E !

    Jirina Fuchsova

    17.ledna 1998

    Neplacena, dobrovolna koordinatorka MEZINARODNI ASOCIACE CECHU PRO DVOJI OBCANSTVI, RESTITUCE A VOLEBNI PRAVO


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|