"Čulík je jak Miloš Zeman"
Lidi v ČR přirovnávají k tomu, co znají, co se vyskytuje kolem nich. Podle jednoho čtenáře, jehož dopis byl zveřejněn v tomto vydání BL, je redaktor Britských listů stejně arogantní jako Václav Klaus, posléze jsem se dověděl z Prahy, že jsem naopak spíše jako Miloš Zeman. Proč? Potřebuje-li Miloš Zeman publicitu, uměle vyvolá skandál. Čulík dělá totéž.
Týká se to Britských listů z minulé středy a čtvrtka, v nichž jsem upozornil, že Ondřej Neff zrušil od 1. ledna 1998 pravidelné tematické upoutávky na Britské listy, které do té doby vycházely v Neviditelném psu, a tím BL odřízl od dosti podstatného počtu čtenářů. Apeloval jsem na veřejnost, pokud má zájem, aby Britské listy vycházely nadále, aby rozšířila mezi lidmi, k nimž mohou BL plodně hovořit, o tomto deníku povědomost.
Proč se vracím k poznámce, že jsem jako Zeman?
Jsem přesvědčen, že má tento výrok podstatný význam. Jeho analýza umožňuje porozumění jednomu znepokojujícímu rysu české společnosti.
Proč se komusi v Praze zdá, že "vyvolávám skandál, jehož účelem má být osobní prospěch"? Znepokojující je pro tohoto pozorovatele, že vystupuju individuálně, jako jednotlivec, a nemám za sebou žádnou instituci.
V ČR vládne atmosféra nedůvěry. Osm letech po revoluci platí leninský princip, že není důležité, co kdo dělá či co kdo říká, ale proč někdo něco dělá nebo říká. Anglický výraz "benefit of the doubt" - motivy daného člověka neznám, a pokud se mi nedostane důkazů, že jsou špatné, budu předpokládat, že jsou dobré - je v ČR často dost nesrozumitelný.
S touto atmosférou nedůvěry, kdy všichni automaticky předpokládáme, že lidé kolem nás jsou velmi pravděpodobně sobečtí podvodníci, se logicky pojí nechuť vůči čemukoliv individuálnímu.
Tuto apriorní nedůvěru posiluje ještě dědictví z komunismu, z první republiky a možná i z dávné, ve Střední Evropě velmi rozšířené, depersonalizované kultury byrokratického Rakouska. Připomíná mi to výstřelky doby za komunismu, kdy byl člověk tak bezvýznamný, že si třeba ani nemohl koupit v malířském obchodě barvy, pokud se neprokázal legitimací Svazu výtvarníků. Bez potvrzení od instituce či organizace, člověče, nejsi ničím. Proto musíš nosit občanský průkaz, bez něho neexistuješ, nejsi člověk.
Už za rakouského císaře Františka I. Habsburského, v první polovině devatenáctého století, v době předbřeznové (před revolucí roku 1848) se dávala přednost byrokratickým strukturám před jednotlivcem.
František I. přednesl roku 1821 profesorům jedné školy (!!) tento projev:
"Držte se starého, neboť to je dobré a naši předkové se při tom dobře měli: proč ne my? Nyní panují nové ideje, které nemohu schvalovat a nikdy jich neschválím. Vzdalujte se jich a přidržujte se jejich opaku, neboť já nepotřebuji učence, nýbrž dobré občany. Vaším povoláním je vzdělávat mládež k tomu účelu. Kdo mně slouží, musí učit, co nařizuji. Kdo to neumí, nebo přichází ke mně s novými ideami, ten může jít, nebo já jej odstraním."
Noviny píší především o tom, co řekli politikové, kteří představují úřad.
Přitom by skutečně měl být středem společenské pozornosti jednotlivec. Objeví-li novinář nějakou křivdu, týkající se osoby, je to modelový případ, varující záležitost. Stane-li se křivda jedné osobě, neexistuje záruka, že by se tatáž křivda nemohla stát mnohokrát znovu, komukoliv jinému v daném společenství. Proto je povinností všech poskytnout křivdám a nedostatkům, týkajících se jednotlivých lidí, co největší publicitu.
28. listopadu 1997 referovaly Britské listy o případu Jana Lipšanského, bývalého, podle svědectví novinářů, jeho spolupracovníků, dosti efektivního zaměstnance České televize, kterého na podnět šéfa oddělení pro styk s veřejností ČR, dr. Jiřího Moce z televize loni v létě protiprávně vyhodili - nespravedlivě s nám zatočili.
Totéž se může - soudě podle případu pana Lipšanského - zřejmě stát v České televizi komukoliv. Je to modelový případ, který volá po dalším vyšetřování, v zájmu zlepšení všeobecné situace.
Jenže šlo o jednotlivého člověka. Všichni si nad případem umyli ruce. Rada České televize případ odmrštila, aniž by ho řádně vyšetřila. Mediální komise Českého parlamentu se věcí odmítla zabývat. Deník Slovo, kam jsem shrnutí případu poslal, text neotiskl.
Dokud nepřevládne v české veřejné aréně zájem o jednotlivce, který je základem společnosti, a nezmizí nedůvěra, že to, co je řečeno individuálně, je nelegitimní, země se nepohne z místa.
(Prosím, přečtěte si k tomu text o Robertu Andrewsovi, petičním bezdomovci v britské Dolní sněmovně (viz OBSAH zde napravo), který není s výše zveřejněným článkem bez určité souvislosti. )
Jan Čulík
"Státní pohřeb" pro nejpodivnějšího aktivistu v britském parlamentu
Život Roberta Andrewse, napsal deník Guardian v minulých dnech, byl svým způsobem eposem soustředěného úsilí. Kdyby ale býval neměl přátele, asi by na něho svět vzpomínal - pokud by na něho vůbec vzpomínal - jen jako na blázna.
Smůla v Andrewsově životě způsobila, že se stal jedním z řady osamělých, poněkud posedlých občanů, kteří obtěžují úřady snahou prosadit odstranění různých nepříliš známých a možná většinou neodstranitelných křivd.
Andrews trávil po dobu posledních pětatřiceti let každý den v britské Dolní sněmovně. Zažil osm britských premiérů, nedosáhl však ničeho. Zemřel jako jeden ze sta britských bezdomovců, kteří ukončí svůj život každoročně na londýnských ulicích. Jeho život skončil loni na Boží Hod vánoční na náměstí Piccadilly Circus. Andrewsovi bylo 77 let.
Přesto však se v lednu dostalo Andrewsovi od členů britského parlamentu nejvyšší pocty. 14. února se na jeho památku konaly zvláštní bohoslužby v jednom z nejkrásnějších kostelů ve středu Londýna, v kostele St. Martin-in-the-Fields.
Oslavné projevy na počest Roberta Andrewse trvaly o půlhodiny déle, než bylo plánováno. V kostele se totiž utvořila fronta více než padesáti osob, kteří chtěli na Andrewsovu počest promluvit. Projevy na jeho památku byly plné sympatií a často otevřených emocí.
V kostele na Andrewsovu počest promluvili bývalý předseda Dolní sněmovny Lord Weatherhill, bývalá dlouholetá konzervativní poslankyně, nyní baronka Nicholsonová, poslanci Peter Bottomley, Gwynneth Dunwoody, Michael Alison a další, celá řada nynějších i bývalých zaměstnanců britského parlamentu, pracovníci organizací, kteří rozdávají v londýnských ulicích bezdomovcům polévku, a několik bezdomovců.
Andrews bojoval v druhé světové válce u Dunkirku, po válce sloužil v britském letectvu jako odborník na elektroniku a až do doby, kdy mu bylo čtyřicet let, žil v předměstském domku s manželkou a třemi dětmi.
Pak ho v roce 1962 propustili z technického učiliště v Southallu v jižním Londýně. Prý si stěžoval, že v té škole došlo k podvodům při určitých zkouškách. To ho úplně vykolejilo.
Od té doby začal Andrews využívat svého práva, jaké má v Británii každý občan, sedět denně v ústřední hale Dolní sněmovny a podávat vládě a královně petice, žádající o zrušení nespravedlivého propuštění či o odškodné.
První britský ministerský předseda, kterého Andrews znal, ho během doby začal zdravit, kdykoliv ho v parlamentě potkal. Lord Weatherhill, předseda britského parlamentu v letech 1983 - 1992, zval Andrewse na sherry. Jedna královnina komorná poznamenala: "Vždycky se velmi těšíme, že dostaneme od pana Andrewse dopis."
Andrewsovy petice byly vskutku tak graciézní a vzorně vypracované, jaké bylo jeho vystupování. Během let se jeho zájem rozšířil a petice se týkaly britské obranné politiky, sovětské hrozby, a Blízkého východu.
"Robert mě informoval o Saddámu Husajnovi a věděl daleko více, než jsem věděla já," konstatovala baronka Nicholsonová, která se v poslední době často zasazuje o osud iráckých občanů a Kurdů, utlačovaných Saddámem Husajnem.
Mimo parlament byl pro Roberta Andrewse život složitější. Jeho soustředěnost a neústupnost vedly k tomu, že se mu rozpadla rodina. Po dobu více než 30 let přespával Robert Andrews u domovních vchodů na londýnské ulici Strand. Odmítl přijmout postel v ubytovně pro bezdomovce, protože se obával, že by to ohrozilo jeho žádost o odškodnění za nespravedlivé propuštění.
Poslanec Tony Benn o Andrewsovi řekl: "On byl vlastně dost zmatený a dezorientovaný. Jenže to není u lidí, kteří vystupují v parlamentě, zase tak neobvyklé."
Otevreny dopis presidentu Vaclavu Havlovi: Dejte Cechum v Americe obcanstvi!
Vazeny pane presidente!
Se zajmem jsme si precetli Vas novorocni projev. Stejne jako Vy jsme presvedceni, ze demokracie je jediny fungujici spolecensky system a ze by po letech nejhruznejsich experimentu mel byt dusledne uplatnovan v Ceske republice. Skoro deset let se Vasi spolubojovnici proti komunismu v zahranici bezvysledne snazi o navraceni ceskeho obcanstvi, ktere jim bylo odebrano minulym rezimem. Tato diskriminace je zcela ojedinela mezi byvalymi komunistickymi rezimy a netyka se jen male a bezvyznamne skupiny Vasich spoluobcanu.
Ceska republika se nemuze vyvijet uspesne v duchu demokratickych principu, kdyz nevrati veskera lidska a ustavni prava vsem ceskym rodakum.
Vazeny pane presidente, umoznete bezodkladne realizaci dvojiho obcanstvi pro 30.000 Cechu zijicich ve Spojenych statech. Ukazte nasim spoluobcanum, byrokratum ve vlasti a svetove verejnosti, ze politika neni jenom veci "tech nahore" a obycejni lide na ni nemaji zadny vliv! Dokazte v praxi naplneni Vasich slov "jak politika plni svuj nejvlastnejsi ukol!"
Dne 13.ledna 1998, v Chicagu, Los Angeles, New Yorku a Washingtonu D.C.,
American Czech and Slovak Assoc.
Czech Society for the Preservation of Human Rights
Czech and Slovak Service Center
Signatari Vyzvy 97 presidentu V. Havlovi
Czech Institute of Los Angeles
International Movement for Free Czechoslovakia
Ceske a Slovenske sdruzeni v Kanade
Dalsi informace Vam muze poskytnout:
Aja Bufka,
9903 Santa Monica Blvd.,
#189, Beverly Hills,
CA 90212,
tel/fax (310) 391-1074
Přijďte v pátek do Curychu na shromáždění Čechů pro znovuzískání českého občanství!
Dne 23. ledna t.r. se bude konat v Curychu shromazdeni ceskych emigrantu za ucasti pi. Moserove, mistopredsedkyne ceskeho senatu a predsedkyne Komise pro "krajany" "v zahranici" spolu s poslancem Milanem Spackem, na nemz bude hovoreno o NAVRACENI CESKEHO OBCANSTVI ceskym emigrantum. Za emigranty budou pritomni Dr. Belcredi, cesky velvyslanec ve Svycarsku, Dr. Z. Bidlo, predseda Svazu cs. spolku ve Svycarsku, zastupci Svetoveho sdruzeni politickych veznu a rada zainteresovanych "krajanu".
O tomto SHROMAZDENI jsme se dozvedeli NAHODOU a OKLIKOU teprve dnes, 17. ledna 1998.
ASOCIACI neni znamo, byly-li pozvany take organizace Cechu v zahranici pusobici v USA.
Protoze na pisemne oznameni vsem clenum Asociace, pridruzenym organizacim Cechu v zahranici a dalsim jednotlivcum jichz se DVOJI OBCANSTVI, RESTITUCE A VOLEBNI PRAVO tykaji JIZ NENI CAS, prosime vsechny, kdo dostanou toto oznameni a mohou se zucastnit, aby tak UCINILI. Misto konani shromazdeni ani hodina nam znamy NEJSOU.
2) DOPIS NASIM "KRAJANUM" STALE SENATNI KOMISE PRO "KRAJANY" byl uverejnen v plnem zneni v Americkych listech (New York) v prosinci m.r., a dale v HLASU NARODA (Chicago), 10. ledna 1998.
3) Vcera, dne 16. ledna 1998! DOSLO NA ADRESU ASOCIACE z Prahy sest vytisku brozurky Ministerstva zahranici nazvane INFORMACE PRO "KRAJANY" A "PRATELE CESKE REPUBLIKY". Jeji cislo je I/97 (slovy: tisic devetset devadesat SEDM.) Z ni se dozvidame o tom, ze :
"Pocinaje dnem 17. cervna 1997 pusobi pri Senatu Parlamentu Ceske republiky dvanacticlenna Stala komise Senatu pro "krajany zijici v zahranici, jejimz ukolem JE ZAJISTOVANI SPOLUPRACE MEZI CESKOU REPUBLIKOU A CECHY V ZAHRANICI..." atd atd atd.......
Jsem radi, ze tato zprava v dobach, kdy se nase Zeme dokaze domluvit s kompjutrem na Marsu za dvanact minut, dorazila z Prahy do Los Angeles JIZ Z A JEDEN R O K.....
4) Znovu musime ZDURAZNIT, ze dosavadni zpusob prazskych oficialnich mist, uradu a instituci informovat vzdy jen NEKOHO, O NECEM, CATECNE, NEBO VUBEC N E , rozhodne neprispeje ke kyzene SPOLUPRACI mezi "VLASTI" a "KRAJANY", potazmo pak uz mezi rodnou vlasti a Cechy v zahranici.
Dekuji touto cestou vsem, kdo si vyseuvedene informace NENECHAJI JEN PRO SEBE CI SVE PRATELE, ale rozdeli se o ne se vsemi dalsimi CECHY V ZAHRANICI. D E K U J E M E !
Jirina Fuchsova
17.ledna 1998
Neplacena, dobrovolna koordinatorka MEZINARODNI ASOCIACE CECHU PRO DVOJI OBCANSTVI, RESTITUCE A VOLEBNI PRAVO