Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
Pár poznámek k předsilvestrovské Tošovského vládě
V úterý večer oznámil Josef Tošovský, že splnil úkol vytvořit novou vládu.
Máloco lze dodat k tomuto tématu, jímž jsme se zde již mnohokrát podrobně zabývali.
Je možno opakovat snad jen těchto několik málo skutečností:
Proč se nikdo neptá, jakou nese Josef Tošovský odpovědnost jako bývalý guvernér ČNB za krachy více než deseti českých bank, jimž byly nezodpovědně vydány licence?
I nadále je znepokojující, že nová česká vláda nemá čerstvý demokratický mandát z nových voleb. V Británii mohou být členy vládního týmu jen osoby, které byly jmenovitě občany ve volbách zvoleny do parlamentu, jsou poslanci a mají tedy k výkonu vládní moci od lidi přímý, individuální mandát. Jistě, namítnete, britský politický systém je jiný, je založený na většinovém hlasování. Vazba mezi pověřením, které v demokracii vládě poskytují občané a nynějšími čerstvými členy nové české vlády je však přesto nyní až nepříjemně volná.
Na jedné straně je dobře, že jsou ve vládě někteří nestraníci: rozbíjí to nezdravou hegemonii až frakcionářských českých politických stran nad vládní mocí. Na druhé straně: dá se argumentovat, že členové nové vlády, delegovaní politickými stranami, mají alespoň jakýs takýs, i když už nyní velmi mlhavý a vzdálený, občanský mandát, z voleb v roce 1996. Kým však byli zvoleni nestraničtí členové nové vlády? Já vím, že podle ústavy si může designovaný premiér za ministry zvolit koho chce. Ale s jakou demokratickou autoritou budou moci tito ministři činit třeba nepopulární rozhodnutí?
Kontinuita mezi Tošovského novou vládou a dosavadní vládní koalicí je dost silná. Ivan Pilip zůstává ministrem financí, Karel Kuehnl se udržel na Dlouhého postu ministra obchodu a průmyslu, atd. Přitom do vlády schválil vstup kandidátů ODS (sice proti Klausově vůli) o poslanecký klub ODS, strany, která je zašpiněná lhaním na nejvyšších místech a nevyjasněnými finančními skandály (Šrejber, Švýcarsko).
To, že se o těchto skandálech najednou přestalo mluvit, poskytuje podporu obvinění, že zveřejnění skandálů bylo zcela účelové, že šlo o frakcionářský boj uvnitř ODS, jejíž určitá část se chtěla zbavit Václava Klause. Pilip chtěl být ministrem financí bez Klause. Manévr se mu podařil, řeknou cynikové. Avšak tak se politika nedá dělat. ODS se musí od skandálů rázně očistit a získat nový mandát. To neudělala.
Za zpackanou privatizaci a hospodářský útlum je odpovědná nejen ODS, ale celá vládní koalice. Opakuji, k dalším politickým rozhodnutím potřebuje vláda čerstvý mandát.
Nestačí, ukáže-li se, že tato nová vláda "funguje". Etický moment a moment demokratické odpovědnosti je nesmírně důležitý. Nebude možno mnout si rukama a říkat, hleďme, jak nám ta nová vláda dobře pracuje, ta vydrží až do roku 2000. Musí být vyřešet etický a demokratický aspekt, jinak budou občané propadat stále hlubší deziluzi.
Řekněme, že by se stal zázrak a nová vláda by začala fantasticky fungovat, hospodářství by se začalo vzorně rozvíjet, všechno by šlo jako na drátku. Myslíte, že by občané vládě odpustili skvrnu podvádění a lhaní z minulého období? Britský debakl Konzervativní strany varuje. Třeba je situace v Británii jiná a Čechům podvádění nevadí. Britové však zlikvidovali ve volbách konzervativní vládu kvůli podvádění a nemorálnímu chování přesto, že způsobila velký hospodářský rozkvět.
A poslední maličkost: Není pozoruhodné, jak kdysi údajně nezávislí novináři a analytikové (Karel Kuehnl ze Svobodné Evropy, Vladimír Mlynář, šéfredaktor Respektu, Jiří Pehe, komentátor OMRI) končí "šťastně" ve vládních funkcích? Zdá se, že nezávislost a kritičnost jejich úsudku nebyla tím nejdůležitějším principem jejich novinářské činnosti. Nyní vidíme, že spíše šlo o úsilí těchto jednotlivců zajistit si vládní sinekuru. Jistě, i jiní údajně nezávislí čeští novináři mezitím skončili ve funkcích různých vládních tiskových mluvčích. Jako by tyto osoby toužily po konečné legitimaci tím, že splynou se státní strukturou.
Jaké světlo to vrhá například na údajně nezávislý, kriticky samostatný týdeník Respekt? Zlé jazyky by mohly říci, že ho jeho šéfredaktor Vladimír Mlynář manévroval léta tak, aby se nakonec dostal do vlády.
Jan Čulík
Designovaný premiér Josef Tošovský oznámil jména osobností, které navrhuje do své vlády
Předseda vlády Josef Tošovský (nestraník)
Ministr zahraničí Jaroslav Šedivý (nestraník, do
Klausovy vlády jej delegovala ODS)
Ministr obrany Michal Lobkowicz (ODS)
Ministr vnitra Cyril Svoboda (KDU-ČSL)
Ministr financí Ivan Pilip (ODS)
Ministr zemědělství Josef Lux (KDU-ČSL)
Ministr životního prostředí Jiří Skalický (ODA)
Ministryně zdravotnictví Zuzana Roithová (nestraník)
Ministr práce a sociálních věcí Stanislav Volák (ODS)
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Jan Sokol (nestraník)
Ministr dopravy a spojů Petr Moos (nestraník)
Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová (ODA)
Ministr kultury Martin Stropnický (nestraník)
Ministr pro místní rozvoj Jan Černý (ODS)
Ministr průmyslu a obchodu Karel Kuehnl (ODA)
Ministr - předseda legislativní rady Miloslav Výborný (KDU-ČSL)
Ministr-mluvčí vlády Vladimír Mlynář (nestraník)
