O malých tupých jistotách
O jednom z minulych listopadu jsem absolvoval politicky korektni skoleni ohledne tymove prace. Jeho nejzajimavejsi casti bylo cviceni, pri nemz jsme pekne v teple, u kavy nebo caje, fantazirovali o tom, co delat u vraku letadla kdesi za polarnim kruhem. Venku byla zima a tak bylo zabavne pozorovat kuraky, vydedence to mistni spolecnosti, jak se prokrehli, s tipnutymi pulciky v ruce, vrhali zpet do diskuse, hned jak se jim vratila schopnost reci. A bylo to absurdni.
Vzpomnel jsem si na vervu s jakou oni kolegove vykladali, co a jak by se muselo udelat pro dobro vsech, kdyz jsem narazil na onu pasaz v projevu Vaclava Havla (z 9.12.) v niz sdelil posluchacum, ze "Skoncil "cas jistot", sice malych, tupych a veskrze pro spolecnost sebevrazednych, ale presto jistot, a byl nahle vystridan casem svobody, ktera se mnohym musela zdat po predchozich zkusenostech bezbreha, a tudiz ke vsemu svadejici". O jake jistoty slo sice nerozvedl, ale nejspis, v kontextu jeho projevu, o ty socialni. Do jiste miry tim projevil svetovost, protoze tyhle veci jsou pravicove modni v Kanade i v USA.
Nekteri osviceni panovnici se, alespon jak pravi legendy, cas od casu odtrhli od zezla a trunu, manzelek a milenek a vydali se inkognito mezi lid, aby meli informace z prvni ruky. Pral bych panu presidentovi, aby mu zdravi a dalsi okolnosti dovolily, aby si na par mesicu sbalil bagl a neprilis devizove vybaven se vydal se do sveta.
Nejspis by dost rychle zjistil, ze ty male tupe jistoty, jako mit kam jit zitra rano do prace, mit na doktora a zubare, na skoly pro potomky a treba i na pivo v onech hospudkach, ktere Havel velmi sympaticky popisuje coby uhelny kamen nove spolecnosti (viz kniha "Letni premitani") jsou v realnem kapitalismu ve velke oblibe a poptavce.
Movitejsi vrstvy spolecnosti pak jeste touzi po dalsi jistote. Ve staroreci se nazyvala "bezpracny zisk". Zde jiz, pravda, narazime na prvek spolecnostni sebevrazednosti. Jde totiz o to, ze jedinec, ktery si mysli, ze si to muze dovolit, sveruje svoje penize instituci v nadeji, ze taz rozmnozi jeho statky, aniz by on sam musel hnout prstem jinak, nez vyplnit danove priznani a poukazat prislusny poplatek one instituci.
Sebevrazednost tohoto kroku souvisi v nemoznosti trvaleho uplatnovani zasady, ze kdyz se "dolu" posle min zustane nahore "vic". Uvadeni teto zasady v zivot prostrednictvim zmrazovani mezd a restrukturalizaci (coz je synonymum pro snizovani poctu zamestnancu - taky se tomu rika "downsizing", coz nevim jak prelozit do novoreci) se dosahlo, pod ochranym naterem globalizace, znacne dokonalosti. Jenze "dolu" se musi poslat alespon tolik, aby lidi meli jistotu, ze na co si pujci, budou moci v budoucnosti splacet. Kdyz se prekroci mira, ztrati spotrebitel duveru a prestane si pujcovat penize na veci, ktere vetsinou stejne nepotrebuje. Tim dojde ke znamemu dominovemu efektu a posleze k ekonomickemu utlumu, ktery cas od casu prevahne v ekonomickou krizi. Behem ni se dost casto rozplynou i ty "bezpracne zisky" a dochazi k zachmurenosti a blby nalade.
Mel bych zduraznit, ze nejsa puristou ani nadmernym filantropem, pujcuji si i ja penize za ucelem snadneho zbohatnuti. To se mi uz asi nepodari, takze se upinam na tupou jistotu pensijniho fondu, ktery je, aby to bylo jeste komplikovanejsi, taky zavisly na tom cyklu o nemz pisu.
Predstava, prospesnosti odstraneni "malych tupych jistot" vyplyva z naivisticke iluze, ze clovek bez jistot tak nejak vic bojuje o preziti a tim padem vic vyprodukuje. Treba vedec, abych se pohyboval na sobe zname pude, prechazejici z kontraktu na kontrakt, bude ve vlastnim zajmu pracovat co nejefektivneji, aby se co nejrychleji dostal k novemu , cimz je na tom skvele jak on tak spolecnost. Hacek je v tom, ze vedec obvykle nema tu malou tupou jistotu, ze za jeho dvermi neustale preslapuji zajemci trimajici nabidku v jedne a napechovanou penezenku v druhe ruce. V praxi pak dochazi k tomu, ze vedec mari podstatnou cast sveho casu nahanenim majitelu kont pripadne shanenim mista, ktere by mu ony jistoty poskytlo.
Teorie o zhoubnosti jistot (zejmena socialnich podpor) vetsinou produkuji lide, kterym ani v nejvzdalenejsi mire nehrozi, ze by snad mohli spadnout mezi spodinu. Jsou lacine a navic se dobre politicky prodavaji.
Pan Z.P. z Prahy reagoval na muj clanek z 18.12. vcelku jemnym upozornenim ze "to vidim trochu moc zdaleka" a ze "ty citace Havlova projevu a dialog s nimi jsou nesmyslne, protoze ten Havluv projev je obycejny blabol....". Rekl bych spis, ze vidim veci z jineho uhlu a tenhle pohled tem, kteri jsou ochotni takovou vec cist, nabizim. Citaty z Havla, Klause a pripadne dalsich jsou jen prostredkem, jak upozornit na to, co se mi zda byt dulezite. Totiz na to, ze budovani (staro)noveho ekonomickeho a politickeho systemu je zalezitost velmi subtilni, a ze ignorance a ideova zaslepenost muze vest k neblahym koncum.
P.S. Jista dama z Prahy se me otazala co jsem vlastne zac. Odpovedel jsem ji, jak nejlepe to slo. Pokud to zajima dalsi ctenare, tak nemam zadnou vlastni politickou agendu a ambice. Navic jsem natolik sebekriticky, abych vedel, ze toliko prispivam k "medialnimu hluku" jak publikaci nepohodlnych nazoru oznacuje Vaclav Klaus.
