Hesla

Benjamin Kuras

Toto je kapitola z knihy Benjamina Kurase Češi na vlásku. Knihu je možno si objednat v nakladatelství Baronet, 110 00 Praha 1, Široká 22. (JČ)

Češi si libují v dobrých heslech. Dejte jim dobré heslo a postaví se za vámi do řady a budou své děti pilně učit, aby se stavěly taky. Zkuste na ně jít bez hesla a čeká vás velké zklamání. Kdo to věděl, ten jim dokázal v pohodě vládnout. Kdo to nevěděl, dostal zabrat.

Ale co je pro Čecha dobré heslo?

Pravda vítězí je heslo, které přežilo staletí a úspěšně je užívaly všechny vlády, nejúspěšněji však ti nejšikovnější lháři mezi českými vládci. Prý nějak souvisí se Svatým Václavem, ale nikdo si není jistý, který génius je vlastně vymyslel a kdy. Říká se, že bylo populární u českých králů, a bylo také součástí prezidentských regálií z osvícených dob Masarykovy republiky, po celou německou okupaci a za komunismu. Obzvlášť prominentním se stalo znovu, když se do nekonečna omílalo za Havlovy prezidentské kampaně v prosinci 1989 v dramaticky inovativní a vynalézavě rozšířené verzi Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Co vlastně na tomto hesle dohání Čechy k takové sentimentálnosti?

Je konejšivé. Čecha konejší vědět, že ať je v sebevětší šlamastice, pravda zvítězí. Ví sice, že pravda právě teď zrovna nevítězí, ale ví taky, že nakonec zvítězí. Jednoho dne. Prostě zvítězit musí. Protože přece vítězí. Říká to Svatý Václav. Nezáleží na tom, co vlastně pravda je, jen když zvítězí. Nezáleží na tom, kdy vlastně zvítězí. Nezáleží na tom, jak zvítězí. Sama od sebe zvítězí. Sama sebou. Není potřeba pravdu vysvětlovat. Není potřeba ji dokazovat. Takže kdykoli někdo přijde a tvrdí, že pravda zvítězí, musí být doba zralá na její vítězství. A co když nezvítězí?

Jestli nevítězí, nikdo za to nemůže. Doba pravdy ještě nenadešla. Ale člověka konejší vědět, že taková krásná doba nadejde.

Takže znovu: co je pro Čecha dobré heslo?

Moderní psychologie dělí lidi na několik smyslových typů, podle toho, kterým smyslem převážně vnímají okolní svět. Každý národ má samozřejmě lidi všech typů, ale na úrovni kolektivního vědomí převládá jeden nebo druhý.

Abyste o něčem přesvědčili sluchového Angličana musí mo to správně znít.

Vizuálním Němcům musí všechno dobře vypadat.

Chuťovým Italům musíte všechno prezentovat s dobrým vkusem.

Cokoliv nezní správně Angličanům, to smrdí čichovým Američanům.

Češi jsou převážně kinestetičtí, tedy citoví a hmatoví - musí mít z věcí dobrý pocit. Musí je dobře pociťovat, dobře se v nich cítit. A hlavně, musí mít dobrý pocit ze sebe samých. Musíte jim dát heslo, které si mohou ohmatat, procítit, citově k němu přilnout, do něho se zahalit a cítit se jím mazleni, podchycováni, chráněni.

Dejte jim socialismus s lidskou tváří. Zabalte jim revoluci do sametu. Změkčete dopad tržních reforem. Něco na ten způsob.

Chraň Pánbůh, aby vaše heslo něco znamenalo nebo mělo nějakou logiku. Čím absurdnější a nesmyslnější je, tím lépe funguje. Musí obcházet rozum a mířit rovnou do žaludku, kde může zasadit semínko, nechat je tam zakořenit, vzklíčit, vykvést v zářných barvách a stát se skutečností, o které nikdo nepochybuje, protože tak se už holt věci mají. Ale hlavně se vyhýbejte heslům, která naznačují, že je zapotřebí něco činit, vynakládat úsilí, nebo někam jít. Češi sice milují a zbožňují Ameriku, ale hesly jako Přes překážky ke hvězdám s nimi nepohnete ani o coul.

Ledaže by se vám napřed podařilo je přesvědčit, že Práce šlechtí , jak se dařilo komunistům, když posílali velkopodnikatele, podnikové ředitele, právníky, učitele a novináře do dolů nebo na stavbu silnic. Podobnost s osvětimským Arbeit Macht Frei přitom tehdy jaksi každému unikla. Natolik práce každého šlechtila, že Čest práci úspěšně nahradilo Dobrý den jako každodenní pozdrav a zdomácnělo i u lidu venkovského, který na ně s bodrou samozřejmostí ještě pár let odpovídal Dejžto Pánbu, než mu došlo, že to komunisté nemyslí jako srandu.

Ni zisk, ni slávu bylo slavné heslo Sokolů, kteří byli téměř sto let vzorem a šiřitelem české správnosti, vlastenectví a vytříbených národních hodnot. Až do komunistického puče, po kterém byla celá jejich organizace zakázána jako nepřítel pracujícího lidu a její předáci pozavíraní do lágrů. Heslo věru chlácholivé. Nikoho ale nikdy nenapadlo, že chcete-li se jím řídit a dotáhnout je to logického konce, skončíte na mizině a v zapomnění. Samo o sobě není nic špatného na jednom ani na druhém. Jenomže toto heslo z obou udělalo národní ctnost. Ta dospěla ke svému logickému závěru, když národ skutečně skončil na mizině a v zapomnění. A divil se, jak to.

Blaho vlasti je další účinný slogan, kterým si s Čechy pohrává různými způsoby každý režim. Blaho vlasti budiž náš nejvyšší zákon bylo heslo malých českých fašistů po Mnichově i protektorátní loutkové vlády. Republika je naše a Republiku nedáme byla dvě z nejpopulárnějších hesel budování socialismu a boje proti imperialismu a jeho vnitřním přisluhovačům.

Buduj vlast, posílíš mír byl obzvlášť vlastenecký a internacionálně práci šlechtící mírumilovný slogan, který se vyjímal obrovskými písmeny na stavbách socialismu a který skandovaly nadšené masy pracujících spolu s Kupředu levá, zpátky ni krok , jak všichni začínali Žít lépe, žít radostněji a pochodovali K radostným zítřkům . Neboť, jak každému moudře připomínalo heslo prvního (nebo že by druhého?) dělnického prezidenta, Postaru se žít nedá . A tak se všichni snažili chovat pokrokově, soudružsky, proletářsky, socialisticky, marxisticky, leninsky, internacionálně, ale ne chraň Pánbůh kosmopolitně.

Mír se samozřejmě stal dalším cílem, k němuž stojí za to směřovat, jejž stojí za to nejen budovat a bránit, nýbrž i za něj bojovat. Bojovat za mír bylo takovou každodenní samozřejmostí, že si málokdo uvědomoval - jak svým přátelům připomínal jeden zakázaný básník - že bojovat za mír je jako "mrdat za panenství".

Vrcholu tvůrčí geniality a vzdělanecké duchaplnosti však dosahovala tehdy všudypřítomná hesla jako Leninskou cestou za uskutečnění závěrů XV. sjezdu KSČ , která budou nadlouho patřit mezi skvosty českého písemnictví.

Mocné "my" a veledůležitý pocit sounáležitosti je další živnou půdou slavných hesel. Pomnichovské Věrni zůstaneme vyjadřovalo loajalitu odstoupivšímu prezidentu Benešovi, když dospěl k rozhodnutí - proti vůli armády a lidu - odevzdat republiku Hitlerovi bez výstřelu. Jsme s vámi, buďte s námi se donekonečna omílalo v prvním týdnu sovětské okupace, když Dubček a Svoboda pomalu ale jistě podepisovali kapitulační smlouvu.

Dnes se Češi často táží, jak vzdělaný a laskavý národ mohl propadnout takové monstrózní pitomosti a udržovat ji při životě čtyřicet let. Odpověď je zřejmá. Jako nikdo předtím dokázali komunisté Čechy seštrykovat kinestetickými slogany ze všech stran bombardujícími všechny smysly. Zleva, zprava, zepředu, zezadu, ráno, v poledne, v noci.

Často se teď tvrdí, že Češi si vypěstovali na slogany takovou alergii, že se jimi nedají znova oblbnout. Nesmysl. Vypěstovali si alergii jenom na určitý typ sloganů. Ten typ sloganů, které jako slogany vypadají, protože už je jednou zažili. Zapomínají, že těmto sloganům propadli jen proto, že tehdy jako slogany nevypadaly. Maskovaly se jako to, co většina Čechů chtěla tehdy slyšet a cítit.

Vymyslete si nový slogan, který podchytí jejich tužby dnešní a dá jim dobrý pocit o sobě samých. Postaví se za vás do fronty znovu.

Směřujeme do Evropy.

Usilujeme o větší prosperitu.

Vytváříme peněžní toky.

A: Myslíme tržně (dokonce i volnotržně).