Není naděje, že se český kapitálový trh vzpamatuje

Financial Times, 6. prosince 1997

Český kapitálový trh měl letos jedno štěstí: 27. října měl zavřeno, v době, kdy burzy celého světa radikálně poklesly.

Jinak byl rok 1997 příkladem, jak obtížné je znovu získat přízeň mezinárodních investorů, poté, co se jednou sympatie rozplynuly. Nejnovější špatné zprávy, pád české vlády, jen potvrzuje deprimující situaci.

Český kapitálový trh byl obnoven v roce 1993 a rostl nejrychleji ve střední a východní Evropě, protože kupónová privatizace - obyčejným občanům byly rozdány kupony, které si mohli vyměnit za akcie ve zprivatizovaných společnostech - rychle donutila většinu průmyslu vstoupit do soukromého sektoru. Tento trh, představovný indexem PX 50, má nyní hodnotu asi 17 miliard dolarů.

Loni dospěli postupně investoři k závěru, že růst české burzy byl příliš rychlý a že pomaleji se rozvíjející trhy jako Polsko a Maďarsko nabízejí bezpečnější investice.

Kupónová privatizace, které měla vytvořit armádu malých soukromých investor, se nepovedla. Většina Čechů si vyměnila své kupóny za akcie ve velkých investičních fondech, které si posléze koupily akcie v privatizovaných společnostech. Tyto investiční fondy činily extravagantní sliby ve snaze získat investory a nebyly ochotné akcie prodat, dokud nerealizují velké zisky.

Burza stagnovala. Málokteré akcie byly dostatečně likvidní, aby bylo možno s nimi trvale obchodovat prostřednictvím plovoucích cen. Vlastnictví nadto zůstalo rozptýlené. To zabraňovalo silnému řízení podniků. Proto nedošlo k průmyslové restrukturalizaci.

Václav Klaus, který se stal v roce 1992 premiérem, věřil v neviditelnou ruku trhu a stavěl se proti regulaci kapitálových trhů v době, kdy vznikaly. Tak se stala česká burza klubem "insiderů", osob s důvěrnými, výlučnými informacemi. Většina obchodů s akciemi se uskutečňovala mimo burzu, a to v cenách, které neměly vůbec žádný vztah k oficiálně kótovaným cenám. Investiční fondy přesunovaly bloky akcií sem a tam a manažeři investičních fondů nepociťovali vůči investorům žádnou odpovědnost - někteří dokonce fondy vykrádali.

Začátkem letošního roku začínala většina východoevropských fondů zachraňovat investice z české burzy, protože se zdálo nevyhnutelné, že dojde k poklesu hodnoty. Neexistence restrukturalizace průmyslu znamenala, že vývoz českého hospodářství byl chabý, zatímto spotřebou motivovaný dovoz dramaticky rostl. V květnu byla koruna donucena opustit své měnové pásmo a zůstává od té doby pod tlakem. Analytikové předpovídají další devalvaci.

Devalvace a balíčky zpřísňujících hospodářských opatření, které ji doprovázely, po velkých červencových povodních, zpomalily hospodářství a snížily zisky hrstky společností, o něž mají investoři zájem, jako je ČEZ a Komerční banka.

Nestabilita vlády poté, co vláda přišla loni ve volbách o většinu, také odradila investory. Vláda se hádala o reformy a o rozpočtové škrty, jichž bylo zapotřebí k řešení problémů, a pak musela přesvědčit vzdorovitý parlament, aby je schválit.

Je ironické, že začaly být zaváděny některé velmi důležité změny. Dolní komora parlamentu schválila první čtení přísného rozpočtu na budoucí rok a také založení inspekčního úřadu pro dohled nad kapitálovým trhem, ve stylu americké Securities and Exchange Commission. Parlament se také zabýval návrhy snížit míru investic bank a investičních fondů v průmyslu. Víc akcií mělo být zpřístupněno pro jiné investory. A nejdůležitější bylo, že se vláda rozhodla odprodat státní podíly ve třech největších bankách.

Rozpad české vlády vedl k nejistotě, které reformy přežijí. Avšak, někteří investoři to vidí optimisticky. Nigel Rendell, stratég pro vznikající trhy u firmy HSBC James Capel v Londýně, konstatuje: "Je možné, že se budou konat nové volby. Je osvěžující mít vyhlídku na úplně čistý papír."

Alexander Angell z pražské makléřské firmy Wood and Co. zdůrazňuje: "Tak málo akcií vlastní cizinci, že neexistuje už skoro žádný tlak na odprodávání akcií. Pokud si nějací zahraniční investoři podrželi české akcie, teď už je prodávat nebudou."