Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
Viktor Kožený utratil v Londýně za večeři 750 000 Kč
Před nedávnem si povšiml britský tisk, že v Londýně utratila za večeři skupina tří podnikatelů více než 13 000 liber (přibližně 750 000 Kč). Objednali si například láhev vína za 5000 liber (cca 290 000 Kč), ale pak ji nepili, protože prý bylo víno "příliš mladé".
Komentátoři tehdy dovozovali, že prý je to důsledkem nebývalého rozkvětu britské ekonomiky. "Ano, máme tady nyní mnoho lidí, kteří si něco takového mohou dovolit," psali tehdy. Teď se ale ukazuje, že daný jev nebyl ani tak důkazem rozkvětu britské ekonomiky, jako určitého patologického rysu ekonomiky české.
Týdeník Sunday Times totiž zjistil, že "podnikatelem", který v Londýně zaplatil za večeři 750 000 Kč, byl Viktor Kožený. List ho charakterizuje jako "Piráta z Prahy" (to je přízvisko, které dal před rokem Koženému v rozsáhlém článku, kritizujícím jeho podíl na české privatizaci americký ekonomický časopis Fortune), který získal své jmění v hodnotě přibližně 300 miliónů liber (17,4 miliard Kč) tím, že přislíbil českým občanům, účastnícím se na privatizaci, až 1000 procentní návratnost z jejich investic. Většina těchto slibů nebyla splněna.
"Takové vzpomínky však Viktora Koženého, alias Piráta z Prahy, netrápily, když byl 26. září uveden do londýnské restaurace Le Gavroche," píše Sunday Times. Doprovázeli ho dva další podnikatelé.
"V diskrétně osvětlené suterénní restauraci tři muži si nejprve objednali láhev šampaňského Krug z roku 1949 za 560 liber. Pak objednali bílé burgundské DRC Montrachet za 1400 liber, které pili k předkrmu: šlehané humrové pěny a lososu. Pak Kožený objednal láhev vína La Romanée Conti z roku 1985 za 5000 liber, ale po jeho otevření konstatoval, že je příliš mladé, a přenechal ho číšníkům.
Večeře pokračovala ve stejném duchu. Celkem za ni zaplatil Viktor Kožený 13 091,20 liber. Průměrně utratí hosté ve dvouhvězdičkové restauraci Le Gavroche za večeři 79 liber (přibližně 4500 Kč) za osobu.
Kožený uprchl roku 1993 z České republiky na Bahamské ostrovy. Stal se poprvé známým ve věku 27 let, kdy se na jaře roku 1990 vrátil do Československa s ekonomickým diplomem z harvardské univerzity a s půlroční zkušeností práce v britské podnikatelské bance Robert Fleming, připomíná Sunday Times. Pak, jak se zdálo, sám zachránil první vlnu české privatizace.
Kožený sám vlastnil jen 700 liber (přibližně 40 000 Kč), a vlastnoručně se mu podařilo vzbudit zájem českých občanů o privatizaci, když jim přislíbil, že to roka a do dne jim vyplatí desetkrát více, než kolik investují do jeho harvardských investičních fondů.
Na jeho přísliby reagovala lavina 8,5 miliónů investorů a v jednu chvíli se zdálo, že Kožený bude vlastnit polovinu všech privatizovaných českých podniků. Jen nouzově přijatý zákon mu zabránil ve vlastnictví více než 10 procent.
Kožený ovšem neměl nic, čím by mohl podpořit své přísliby. Hodnota jeho akcií začala klesat, až se ustálila před několika měsíci na desetině jejich původní hodnoty.
Nakonec zbohatl pouze Kožený. Opustil Prahu a usadil se na Bahamách v roce 1993. Jeho fondy měly tehdy hodnotu asi 125 miliónů liber. Začínalo být jasné, že nebude moci splnit své sliby, a tak opustil ČR. Žije v exilu na Bahamách a řídí odtamdud celou řadu lukrativních investic, které má po celém světě.
Listu Sunday Times se nepodařilo získat v sobotu večer od Koženého interview. Uvedl však prý nedávno, že splní příslib vyplacení desetinásobku původní investice všem investorům, kteří chtějí prodat své podíly.
"Je to opravdu chytrý trik," uvedl jeden pražský makléř. "Zaplatí jim, jakou hodnotu by jejich akcie měly před čtyřmi lety, kdyby svůj fond řídil pořádně."
Avšak, zdá se, Kožený se mění, uzavírá ironicky Sunday Times. Před deseti dny opět navštívil se třemi společníky londýnskou restauraci Gavroche. Tentokráte utratil za večeři jen 8000 liber (cca 460 000 Kč).
Jan Čulík
Klaus je bolševikem pravice
Nasleduje preklad zasadniho clanku, ktery v nedeli 7.12. uverejnil Washington Post. Je to denik, ktery zcela dominuje medialni scene hlavniho mesta USA a neprimo obrazi prevladajici pohledy na otazky domaci i zahranicni politiky USA. Z techto duvodu jsou nazory nezavisleho listu Washington Post dobrym indikatorem zmen postoju a panujicich nalad. (RM)
Český pád rozbil naděje na hospodářský zázrak
(obrazek: AFP: S. Zbynek: Odstupujici ministersky predseda Klaus a president Havel hovori behem prazske tiskove konference)
Neuspesne reformy odstupujiciho mininisterskeho predsedy jsou zda se prilis absolutisticke a arogantni, nez aby mohly uspet
(Lee Hockstader, Washington Post Foreign Service) - PRAHA, 6.prosince - Mark Sanders je manazerem americkeho investicniho fondu. Zije v Ceske republice, jeho manzelka je Ceska, a krome prestavky venovane studiim na ekonomicke fakulte Standfordske univerzity stravil od padu komunismu v roce 1989 vetsinu sveho casu v Praze.
Kdyz ale ve vychodni Evrope hleda mista k investovani penez, ktere spravuje, je jedna zeme, ktere se obecne snazi vyhnout: totiz Ceska republika. Ze 32 milionu US$ v jeho portfoliu neni ani cely jeden milion dolaru investovan zde.
"Cesky zazrak nizke inflace, nizke miry nezamestnanosti a rostouci ekonomiky byl iluzorni," rika Sanders, reditel v Praze sidlici firmy Woods & Co Funds. "Je to tak, ze v mnoha smerech Ceska republika skutecne reformy ani nezahajila".
Po dlouhe mesice vedi uz ekonomove a analytici trhu, ze ne vsechno je v poradku v zemi, kde sveho casu nic nemohlo byt spatne. Doslo ke kolapsum bank, k podvodum na prazske burze. Obchodni bilance ma schodek, hospodarsky rust se zadrhava a zeme trpi skandaly.
Ale v uplynulem tydnu toto vse dopadlo na obycejne Cechy - ne formou smutnejsich statistik ale odstoupenim muze, ktery byl nejvice ztotoznovan s nejvice oslavovanym pribehem ve vychodni Evrope. Padl cesky ministersky predseda Vaclav Klaus.
Klaus, ktery odstoupil minulou sobotu tvari v tvar skandalu a pokulhavajici ekonomice, byl ministerskym predsedou s nejvyssi mirou sebeduvery, uctivany na Zapade za svoji thatcherovskou rozhodnost a za sva kazani, venovana nabozenstvi kapitalismu volneho trhu. Jeho demise rozbila mytus jeho politickeho genia, spolu s prezivajici virou v cesky hospodarsky zazrak. Misto tohoto nastoupilo pochmurne uvedomeni si toho, ze jeste dlouho bude treba usilovne refomni prace.
Klausova vira v "neviditelnou ruku" byla tak nepruzna, ze sveho casu strasil tim, ze rikal, ze pokud se jeho tyka, neexistuje neco jako spinave penize. Pred vice nez dvema lety vyhlasil, ze ceska transformace od komunismu na volny trh je v podstate dokoncena.
Nebyla.
Z hlediska ekonomu, Klausuv pokles popularity, doprovazeny poklesem v narodnim hospodarstvi, je vymluvnym poucenim o trvajicich nebezpecich, ktere charakterizuji prechod ekonomik post-komunisticke Evropy, temer deset let po padu berlinske zdi. Rika se, ze Klausovou chybou bylo prijeti absolutisticke vize nespoutaneho kapitalismu, se vsemi doprovodnymi znaky neduvery ve vse, co by mohlo zavanet statnim dohledem a zasahy.
Ale presto, ze kazal evangelium trhu, Klaus predsedal vlade, ktera ucinila malo pro to, aby byl trh zdravy. Reformy probihaly polovicatymi kroky. Neregulovana burza predstavovala prostredi pro nerusenou plavbu pouze pro piraty. Mzdy rostly trikrat rychleji nez vyroba. A hospodarstvi, ktere rostlo rocnim tempem 4 procent ci vice, najednou rust prestalo.
"Vlada se nazyvala liberalni, ale takovou nebyla," rekl Evzen Kocenda, ekonom v Centru pro ekonomicky vyzkum prazske Karlovy univerzity. "Udelali jen to, ze dovolili, aby stat nemohl zasahovat a zabezpecit dodrzovani zakonu. Ale vlada si velice neliberalnim zpusobem ponechavala kontrolu nad statem vlastnemymi podniky a nerestrukturalizovala je."
V samem srdci hospodarske malatnosti je zakladni kamen Klausovy hospodarske politiky, program kuponove privatizace, ktery byl pocatkem 90. let slaven jako uspech.
Naraz, kupony, ktere predstavovaly podil na vlastnictvi podniku byly k dispozici vsem Cechum za cenu odpovidajici priblizne tydenni mzde. Ctyri petiny obcanu zeme se tak staly akcionari. Byla to nejvyssi pomerna mira vlastnictvi akcii, jak se Klaus rad chlubil.
Ale kupony byly rychle skoupeny investicnimi fondy, z vetsiny vlastnenymi nekolika velkymi bankami, ktere jsou stale rizene statem. Skrze tyto fondy banky umele podporovaly prumyslove dinosaury cestou snadnych uveru a odmitaly jim zastavit pritok penez anebo vyzadovat restrukturalizaci z obav o bankrot a o odepisovani nesplatitelnych uveru.
Vysledkem byly stovky podniku, jejichz provoz byl velice podobny tomu, jako za komunisticke ery, t.j. s nadmernou zamestnanosti, nekompetentnim vedenim a substandardnim vyrobnim zarizenim. Vyvoz poklesl, a to i pres nakupni horecku Cechu, kteri divokym tempem skupovali zapadoevropske spotrebni zbozi. Obchodni schodek narostl na 6 mld. US$, coz je obrovsky objem pro zemi s pouhymi 10,3 miliony obyvatel. A vseobecne se veri, ze 35 procent vsech bankovnich uveru je v podstate nesplatitelnych.
Soucasne s tim Klaus a jeho vlada ucinili pramalo pro to, aby ziskali prime zahranicni investice. Odmitaly nabizet danove ulevy a jine pobidky, kterymi jine vychodoevropske zeme zahrnovaly bohate nadnarodni spolecnosti. Zapadni portrfoliovi investori prisli na cesky trh a v mnoha pripadech se spalili, zarikavajice se, ze se uz nikdy nevrati.
"Slysel jsem zapadni portfoliove investory rikat 'Uvedte mi jeden dobry duvod k tomu proc investovat v Ceske republice,'" konstatuje Sanders, americky manazer fondu. "Pokud si Ceska republika dela narok na podil na globalnich fondech, musi o ne soutezit a vytvaret atraktivni prostredi. A clovek zde v tomto smeru mnoho nevidi. Je tu jen videt plno arogance."
Nikdo nenasadil ton arogance silneji nez Klaus. Po jistou dobu ho mnozi Cesi meli radi a pricitali mu zasluhu o rust, ktery promenil Prahu v jedno z nejatraktivnejsich a nejzivejsich mest v tomto regionu.
Zahrnujic opovrzenim sve kritiky a pohrdaje radami zahranicnich odborniku ("mekka rada za tvrde penize", rikal s posmechem), Klaus se vzpiral vytvoreni agentury pro dohled a ocisteni burzy a legislative, ktera by prerusila vazby mezi bankami, jejich investicnimi fondy a podniky, ktere kontroluji.
Mezitim skandaly obklicily jeho Obcanskou demokratickou stranu, vcetne zprav, ze investori prevadeli penize na tajne svycarske konto teto strany, odmenou za zvyhodnene zachazeni v privatizacnich projektech. Klaus prohlasil, ze bude resignovat pouze tehdy, bude-li zde nekdo, kdo je schopen ho zastat. Ale rekl, ze nikdo takovy neexistuje.
Politicky oslaben vice nez rok, byl nakonec prinucen resignovat, kdyz jedna ze tri koalicnich stran minuly vikend stahla svoji podporu.
"Toto je politicka a moralni krize, ktera byla znasobena hospodarskymi problemy," rekl Michael Zantovsky, byvaly cesky velvyslanec ve Spojenych statech. "Stejne jsme museli k temto hrbolatym mistum dospet, drive nebo pozdeji - nemeli jsme zadne behem poslednich peti let. Ale neni to strukturalni problem."
Analytikove se shoduji v tom, ze ceska ekonomika neni tak prosakla zlocinnosti, jako je tomu v Bulharsku a v Rusku a ze muze byt spravnymi leky uzdravena - vetsi kontrolou vladnich vydaju, prodejem bank, deregulaci najemneho, cen tepla, energii a dalsich spotrebitelskych sluzeb, prisnejsi regulaci kapitaloveho trhu a podporou restrukturalizace prumyslu.
Klaus odmitl odejit v tichosti. Prisahal, ze se bude znovu uchazet o postaveni sefa sve strany, coz je cin, ktery pravdepobne stranu rozstepi a pravdepodobne ucini jakykoliv pokus reformovat vladu v ramci stavajici koalice nemoznym.
"Klaus je bolsevikem pravice," rekl Jonathan Stein z Institutu pro studia Vychod-Zapad, politikou se zabyvajici instituce v Praze. "On a jeho strana se videli jako predvoj. ... Nikdy se nezmenili, aby byli schopni resit jine otazky, nez velkolepe otazky spolecenske transformace".
Preklad:
Czech and Slovak Service Center, Washington
Dovetek:
Cteme-li si uvedene radky, ktere v mnohem opakuji temer uplny seznam veci, obav, rad a namitek, ktere mnozi, vcetne nas, za posledni leta sdileli a o kterych jsme take hovorili a psali. A to take pise spise umirneny a zadoucim reformam v CR take nakloneny Washington Post.
To, ze pod Klausou zeleznou rukou nebyl od roku 1992 do roku 1995 a do znacne miry a z do letosniho jara mozny jakykoliv sebemene odlisny nazor na fundamentalni otazky politiky v CR, je smutnym ale velice pravdivym dukazem toho, ze tradice demokracie neni u nas tak hluboka, jak bychom si radi mysleli. Skutecnost, ze ve styku s politickym vedenim a ministerstvy - a to i na vysoke urovni - vse bylo poznamenano slepou poslusnosti, strachem nebo naivni virou v briliantniho vudce byla jen zastinena servilnosti a priviranim oci a utisovanim pluralitnich hlasu v radach ceskeho exilu.
A tak lide, casto vzdelani a mnozi s bohatymi zkusenostmi prace a zivota ve skutecne, plnohodnotne demokracii a volnem trhu, nedocenili nebezpeci pro rozvoj i povest demokracie a trhu, ktere hazardni a nedostatecne chapanani moderni demokracie politika a zasady Vaclava Klause predstavuji.
Uvedeny clanek hovori vetsinou o ekonomickem aspektu krize. Na rozdil od Klause si jini, vcetne presidenta Havla, bolestne uvedomovali, ze neviditelna ruka trhu k tomu, aby byla skutecne efektivni musi mit, jako v modernich demokraciich, velice dobre kultivovany system zakonu, hodnot a sdilenych moralnich hodnot. V tomto smeru bylo selhani Klause a jeho drivejsich spolecniku nejdrazsi zkusenosti. Jeho, dnes jiz svetoznama arogance, si tropila vysmech z otazek role prava ("s reformami musime predbehnout pravniky"), tolerance a rasismu ("nemohu verit co zde - ve zpravach KBSE Kongresu USA - ctu!") a jinych zasadnich oblastech.
Ulohy a priority kladene v demokracii na ministerskeho predsedu nelze zredukovat na opakovani zakladnich makroekonomickych poucek. Vzdelane tridy doma a v cizine, i nekteri zapadni partneri, zjevne prilis dlouho povazovaly Klause a jeho zjednodusene videni sveta za "to nejlepsi, v co lze v Ceske republice doufat".
Klausovym autoritarskym stylem na jedne strane a nedostatkem odvahy doma i v zahranici na strane druhe, tak vec demokracie a "ohrozeni samotneho politickeho systemu v Ceske republice" - abychom citovali slova osoby kvalifikovane tato rizika posoudit, byvaleho ministra vnitra Jiriho Rumla - zasly dale a s vetsimi skodami, nez by to jinak bylo mozne.
Z Klausovy ery vyplyva pouceni pro vsechny obcany, at jsou kdekoliv ve svete, jakoz i pro privrzence skutecne demokracie v CR: masarykovske nebat se a nekrast. Klausova era, po pocatecnich nepopiratelnych uspesich a zasluhach byla charakterizovana strachem, ktery podvazoval jakoukoliv pluralitu. A veci, ke kterym dochazelo prilis casto, ktere nemohou byt nazvany jinak nez kradez, napachaly skutecne skody a podlomily duveru domaciho obyvatelstva i zahranicnich partneru.
Doufejme, ze novy ministersky predseda i novy kabinet budou signalem zavedeni jine kultury, stylu a hodnot. Doufejme, ze tak, jak je to pravidlem v demokraticke spolecnosti, vzdelani a obcansky uvedomeli a aktivni obcane svym hlasem a zajmem nedovoli, aby meli jinou vladu nez tu, kterou si zaslouzi.
president, American Czech and Slovak Association
vedouci, Czech and Slovak Service Center Washington