ČR: Osudové dědictví Pražského jara: Konformismus
V Britských listech z 23. října 1997 jsem zveřejnil analýzu debatních příspěvků z Fóra Neviditelného psa, které tam byly umístěny od srpna do října 1997, tedy za čtvrt roku.
Předeslal jsem, že přirozeně nevím, jak reprezentativní je společenský vzorek osob, které na Fórum NP píší. Konstatoval jsem, že jde především o energické stoupence vládní politiky, jakou donedávna, před jejím téměř úplným kolapsem, prezentovala údajně "pravicová" koalice Václava Klause. Diskutéři na Fóru NP jsou nicméně lidé, kteří se považují za elitu: jsou většinou univerzitně vzdělaní, mají přístup k internetu a tedy do světa a to jim otevírá mysl.
Poukazal jsem na to, že mezi čtenáři Neviditelného psa a Britských listů je také dosti značné procento osob, které s úzkoprse "pravicově ideologickým" postojem diskutérů na Fóru NP nesouhlasí. Je však zajímavé, že mnozí tito čtenáři vyjadřují nesouhlas soukromými dopisy redaktorovi a veřejně ho většinou nechtějí projevit - když tak, jen anonymně. Někteří se obávají, že by se jim mohlo něco stát.
Analýzou příspěvků na Fóru Neviditelného psa jsem dospěl k závěru, že se na Fóru sice vyskytují mírné názorové variace, avšak přitom bylo relativně jednoduché z Fóra vypreparovat dosti konkrétní, úzkou, uzavřenou, netolerantní filozofii. Velmi dobře ji artikuloval jeden přispěvatel, který vyjádřil názor, že demokracie podle něho funguje tak, že většina společnosti vytvoří hlasováním určitý konsensus a menšiny se mu musejí přizpůsobit.
Tento netolerantní přístup vůči menšinám jsem pak nacházel v reakcích mnoha diskutérů z ČR často, ať šlo třeba o homosexuály, o Romy, o Čechoameričany.
Jeden čtenář z Holandska mě ostře kritizoval, že moje analýza příspěvků z Fóra Neviditelného psa analyzuje neurčitý vzorek společnosti a je tedy k ničemu.
Nikdy jsem netvrdil, že je průzkum názorů vyjadřovaných na Fóru Neviditelného psa pro českou společnost stoprocentně reprezentativní. Nicméně však bylo zjevné, že zajímavě potvrzuje namátkovou zkušenost z ČR z mnoha oblastí života.
Nyní je k dispozici statistický výzkum, který jak se zdá do značné míry potvrzuje namátkovou analýzu příspěvků zveřejněných na Fóru Neviditelného psa.
Ve čtvrtek 27. listopadu 1997 informovala Mladá fronta dnes, "Průměrný český občan je loajální člověk, bažící především po jistotě, proto se drží při zemi, vyhýbá se konfliktům a snaží se spolupracovat se svým okolím."
Agentura GfK zveřejnila komplexní analýzu životního stylu v bývalých postkomunistických zemích. Zkoumala Rusko, Bulharsko, Polsko, Českou republiku, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko.
Z analýzy vyplynulo, že v České republice žije rekordně největší počet konformistů. Cituji: "nejpočetnější skupinou z hlediska životního stylu jsou v ČR silně konformní lidé, rekrutující se především z mladší a střední generace, u kterých převládá jistý optimismus, ale i opatrnost a snaha o harmonii. Je jich 41 procent, což je skoro třikrát víc než činí průměr v ostatních východoevropských zemích."
Výzkum agentury GfK určil společenskou kategorii WINNERS, VÍTĚZOVÉ, totiž lidé, kteří na pádu komunismu vydělali, dále kategorii lidí tíhnoucích ke komunistické minulosti a pak kategorii lidí konformujících k establishmentu.
Zajímavé je, že v Rusku patří do kategorie Winners, tedy těch, co na revoluci vydělali, 30 procent obyvatelstva. 57 procentům obyvatelstva se stýská po minulém režimu. K nynějšímu establishmentu je konformní jen jedno procento.
Situace v ČR je radikálně odlišná. Vítězů, lidí, kteří na pádu komunismu vydělali, je v ČR jen osm procent. Po minulém režimu touží jen 12 procent - zřejmě většinou bývalých, stárnoucích komunistů, avšak společenský konformismus k establishmentu projevuje rekordních 41 procent. Mohlo by se namítnout, že to je proto, že politika české vlády se mnoha lidem v ČR donedávna zdála velmi úspěšná. Jenže například Mečiarovu politiku na Slovensku lze stěží označovat za úplně hospodářsky úspěšnou a politicky přijatelnou - přesto je podle výzkumu agentury GiF konformismus k establishmentu na Slovensku také velmi vysoký: projevuje ho celých 31 procent obyvatelstva.
Statistika se dá interpretovat takto: Sice jsme v ČR Klausovými reformami vůbec nezbohatli (výraznější prospěch z nich mělo jen 8 procent obyvatelstva), nicméně jsme zvyklí lézt kamsi komukoliv, kdo zrovna vládne. Doufáme, že tím přístupem způsobíme, že se nám povede dobře.
Zdá se mi, že je to fatální důsledek Pražského jara.
Čeští intelektuálové, mnozí z nichž měli pocit viny, že v padesátých letech z hlouposti kolaborovali s komunistickým režimem, se režim koncem šedesátých let pokusili liberalizovat. Pokus se nepodařil a Československo bylo na dvě tvrdá desetiletí vrženo do postavení zotročené kolonie asijské mocnosti. Český a slovenský národ si v zotročení vytvořil se svými otrokáři relativně přijatelný modus vivendi. Program by se dal definovat heslem:
Konformností k prosperitě
Když už nebyl komunistický režim, udržitelný, koncem osmdesátých let padl. To však českému a slovenskému národu nijak nebránilo v tom, aby svůj konformismus a úzce pojatý společenský hodnotový konsensus neprojevoval i nadále.
Debatovat o aspektech reforem se moc nemohlo, všichni bránili Václava Klause a jeho vzorné, geniální reformy, které jistě světu dokáží, jak jsme my Češi jako obvykle nejlepší. Takže vlastně, když mu dneska vyčítáme jak zhrzení milenci, že nás zklamal a jeho geniální reformy nedopadly tak vynikajícím způsobem, jak všichni očekávali, možná že bychom měli začít s přehodnocováním situace u sebe.
Dnešní, rychle se měnící, globalizující se svět, totiž není založen na konformismu. K ekonomickému úspěchu je zapotřebí odvaha, předvídavost, invence a vzpřímenost. Schopnost chovat se jako dospělí, samostatní, svobodní lidé.
Poučením ze všeho je: nic se nezlepší, pokud se o to nezasadíme MY SAMI.
Největší nebezpečí z dnešní situace shrnul o víkendu na Fóru Neviditelného psa velmi přesně jeden čtenář:
Této vládě se podařilo otrávit spoustě lidí i demokracii, protože k čemu je svoboda volně si říci co chci, přečíst si v tisku téměř jakýkoli názor, když na jasné aféry se zainteresovaní tváří, že jdou mimo ně. Doufám, že na ješitnost, aroganci a mocichtivost nedoplatí tento stát víc, než je nutné. Jinou variantu, než odchod Klause a dalších zkompromitovaných osůbek ze současné politiky v co nejkratší době.
To je přesná pravda. Úkolem dne je přesvědčit občany v ČR, že demokracie je možná nedokonalá, ale
není to zdegenerovaný, podvodný a frustrující politický systém, který vede jen k chudobě a ke zklamání
a že
lidi se musejí chovat jako svobodní, hrdí a samostatní občané a co si sami nezorganizují a nevydobudou, to mít nebudou.
Jan Čulík
