Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
Kde našel Václav Havel v ústavě ustanovení, že má odkládat utvoření nové vlády o čtrnáct dní?
Na první pohled je současná vládní krize docela normální, to znamená, odehrává se, jak se zdá, podle ústavních norem.
Ministři rezignují prostřednictvím předsedy vlády, a a pak vláda odevzdává prezidentu jejich demisi (článek 73, odstavec 1). Prezident také přijímá demise (článek 62 a). Prezident také může "(pověřovat) vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejich funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády." (článek 62 D). Všechno podle ústavy, že?
Ohledně událostí posledních dní však vzniká jedna ústavní potíž. Prezident má jmenovat předsedu vlády, který utváří novou vládu (článek 68, odstavec 2). Samozřejmě, nejsem ústavní expert, ale nemohu v české ústavě najít nic, co by znamenalo, že má prezident čekat čtrnáct dní, než se jedna politická strana dá zase dohromady.
Proč ty odklady?
Proč se muselo nyní dění v České republice zastavit, aby se umožnilo představitelům ODS mezi sebou čtrnáct dní bojovat na nože? Prezident přece může jmenovat někoho jiného než šéfa ODS a požádat tu osobu, aby vytvořila vládu.
Jak sám Havel řekl v sobotu: "Svět neskončí ani s Václavem Klausem jako předsedou vlády, ani s Milošem Zemanem jako předsedou parlamentu, ani s Václavem Havlem jako prezidentem této republiky." To ale přece platí i na jednotlivé politické strany. Demokracie je systém. Demokracie nemusí spoléhat na žádnou jedinou politickou stranu k tomu, aby mohla fungovat.
Ono to stejně nedává vůbec smysl, čekat, než se ODS přeskupí. Takový rozkol, který v ní nyní vznikl, se do čtrnácti dnů plně nezahojí. Vzhledem k tomu, že ODS nemá zrovna absolutní parlamentní většinu, potřebuje naprostou jednotu. Postačí jediný nespokojený poslanec ODS, který se rozhodne hlasovat s opozicí, a povede to k vyhlášení nedůvěry vládě.
Čtrnáct dní je samozřejmě v politice neobyčejně dlouhá doba, ale vsadil bych se, že se ODS nepodaří za tu dobu znovunabýt potřebné absolutní jednoty. Bude to, jako by existovalo několik tuctů poslanců wagnerů. Nebudou mít ničí důvěru, o parlamentu už vůbec nemluvě.
Kdo hraje jakou roli?
Tahle otázka je vážnější. Prezident vyjádřil v několika prohlášeních a několika schůzkami názor, že v příští vládě by měly být tytéž strany jako v minulé vládě. Opakuje tím to, co udělal po volbách v roce 1996.
Ale proč rozhoduje prezident předem, kdo bude v nové koalici a kdo ne? Nemá o této věci snad rozhodovat nové předseda vlády, jak je jasně stanoveno v článku 68, odstavec 2?
Prezident si uzurpuje roli předsedy vlády, v rozporu s tím, jak je role předsedy vlády definována v ústavě. To je daleko více znepokojující z hlediska těch, kdo mají zájem o demokracii, než to, že nynější česká vládní krize prý ukazuje Západu "nestabilitu". To sice každého velmi rozčiluje, pohleďte ale na to, kolik vlád mělo Polsko od roku 1989, a přesto je první v řadě uchazečů o vstup do EU a do NATO.
Demokracie nespočívá na žádné jediné straně ani na žádné jediné osobě. Velmi důležitá jsou však demokratická pravidla, která jsou definována precedentem a schválenou a dodržovanou ústavou. Česká republika nemá zrovna mnoho precedentů, které by ji mohly vyvést z nynější krize. Proto by se měla řídit ústavou.
