Češi a jejich pohoda
Benjamin Kuras
(Toto je kapitola z knížky Benjamina Kurase, Češi na vlásku: Příručka národního přežívání, kterou v roce 1996 vydalo česky i anglicky pražské nakladatelství Baronet. Je možno si ji zakoupit přímo v nakladatelství, Praha 1, Široká 22. JČ)
Češi milují pohodu. Milují ji tolik, že ohledy na pohodu obvykle převažují nad takovými prázdnými pojmy jako je ideologie, idealismus, hrdinství, čest, statečnost - a někdy i nad některými méně prázdnými jako povinnost, poctivost, etika, spolehlivost. Což neznamená, že by byli nepoctiví, neetičtí nebo nespolehliví, bez smyslu pro povinnost a loajalitu. Dovedou být velmi loajální, zavázaní a dokonce i hluboce oddaní své pohodě. Každý, kdo by od nich žádal loajalitu, by jim nejprve musel zaručit pohodu.
To dobře chápaly nacistické okupační úřady, které se úpěnlivě snažily nepodřídit Čechy tak tvrdé nepohodě jako Poláky, Srby, Řeky nebo Rusy. Češi se jim za to odměnili tím, že jim nepůsobili velké nepříjemnosti.
Tento vtip, který Češi neradi poslouchají příliš často, pravděpodobně vymyslel nějaký Slovák:
Potkají se Čech a Jugoslávec po válce a vyprávějí si o svých válečných zážitcích.
"My, hned jak jsme zahlédli nějakého Němce v uniformě, podřízli jsme mu krk," vypráví Jugoslávec s naprostou samozřejmostí.
Čech na to:
"My bychom to bývali rádi dělali taky, ale u nás se to nesmělo."
České touze po pohodě a pohodlí nejlíp rozuměl komunistický režim, který Čechům připravil život sice nudný a idiotský, ale ve srovnání s ostatním komunistickým světem velmi pohodlný. Nebylo téměř rodiny, která by si nepostavila chalupu či chatu, kam utíkala každý víkend - a český víkend trvá od pátečního poledne do poledne pondělního.
Když se rozsypala železná opona a čeští "kapitalističtí" vystěhovalci začali poprvé po mnoha letech navštěvovat svou starou vlast, nedokázali se ubránit úžasu nad tím, oč pohodlnější život jejich domácí přátelé měli. Ne bohatší, ale pohodlnější. Užívali si většího pohodlí za nižší náklady a s mnohem menším úsilím. A brali to jako samozřejmost. Berou to tak dál - a táží se, co je ještě kdo ze Západu může naučit, když už to dávno neumějí líp - pokud jde o vytváření pohodlí. Copak vytvářet pohodlí není jediným smyslem všeho lidského snažení? No řekněte? Není?
To donekonečna omílané české slovo pohoda znamená mnohem víc, než je fyzické pohodlí. Znamená také domáckost, útulnost, sladěnost, sebeuspokojení, bezstarostné vztahy mezi lidmi, uspokojivou a nepříliš namáhavou činnost, celkově příjemnou atmosféru, absenci námahy, úsilí či bolesti, nerušenou pastorální idylu. Znamená stav věcí, kerý si nevyžaduje brát na sebe rizika a potýkat se s překážkami, nechávat se vyrušovat věcmi novými či neznámými, muset čelit nebezpečí nebo nedostatku.
To z Čechů nedělá národ velkých dobrodruhů. Dělá to z nich lidi vynalézavé a účelně tvořivé, ač někdy protivně otálivé, kteří se pomalu, ale jistě proparcovávají z nepohody k té největší možné dosažitelné pohodě, přičemž se na cestě k ní vyhýbají veškerým nepohodám. Proto se někdy raději spokojí s průměrnou pohodou, jestliže dosažení větší pohody si vyžaduje - nebo se jen dá předpokládat, že si bude vyžadovat - přílišnou nepohodu. Flagelanti to vysvětlují tak, že si Češi bahní v prostřednosti.
Ale právě svým milovaným Čechům Bruce Lockhart z Londýna v roce 1948 vysílal:
"Země, která dává přednost pohodlí a klidu před svobodou, svoji svobodu ztratí a s ní ironicky i pohodlí a klid."
Čech se snaží za každou cenu vyhnout se fyzické bolesti, proto se nedá snadno motivovat k tomu, aby působil fyzickou boles druhým, a to dokonce ani svým největším nepřátelům. Pomalá, pozvolná a sotva zpozorovatelná dušení muka, často maskovaná jako pohoda, se vždy pokládají za lepší alternativu v arzenálu českých zbraní.
Pohoda je také duševní rozpoložení, v jakém Češi rádi konají svou práci, poskytují služby, dělají někomu něco k dobru. Jestliže jsou si jisti, že to, co od nich žádáte, se dá provést snadno a bez velkého rizika selhání, sdělí vám, že to udělají "v pohodě". To znamená doslova v pohodlí, ale také bez velké námahy.
Zemitější Moraváci se svým květnatějším a hmatově i čichově pestřejším užíváním češtiny pro vás snadný úkol vykonají nejen v pohodě, dokonce ani nejen stojíce na hlavě, nýbrž s oběma rukama v prdeli.
